NWOO.ORG MUDr. Ivan David Europoslanec SPD
Kdysi platilo, že kdo chce vědět, co se děje ve světě, pustí si Vídeň. Zejména na jihu země. Dnes se toto pořekadlo vrací. Kdo chce vědět, co si ve světě kdo myslí, a je to cokoli jiného než razí eurounijní a euroatlantické hodnoty, pustí si Vídeň, tedy rakouskou televizi. Ještě lépe konkrétně Servus TV. Veřejnoprávní ORF má přece jen ještě občas problém přeorientovat se z hlásání Jediného správného názoru na větší názorové spektrum. Talk show Michaela Fleischhackera „Talk im Hangar“ se věnuje tématům, která lidi zajímají. Kromě evergreenu zvaného koronakrize především volbám v Americe, kde smí zaznít i názory hájící Trumpa, považte, dále migraci, a po útoku ve Vídni přijde často na přetřes téma radikálního islámu, dokonce islámu jako takového.
Včerejší pořad – začíná vždy kolem půlnoci – měl následující obsah a hosty, podle programu:
„Příliš tolerantní integrační politika je terčem kritiky a liberální muslimové také vnímají, jak je stále více ohrožena jejich představa osvíceného evropského islámu. Odborníci varují před generací mladých muslimů, kteří jsou až příliš snadno radikalizováni náboženskými agitátory. Co je obecně špatného na jednání s radikálním islámem? Byli politici a úřady příliš dlouho shovívaví? Přicházejí včas rozsáhlé razie, kdy nedávno v Rakousku speciální jednotky prohledaly domovy členů Muslimského bratrstva a Hamásu, aby oslabily struktury radikálního islámu?“
Hosté: Německo-izraelský psycholog a autor bestsellerů Ahmad Mansour varuje před rostoucím nebezpečím ze strany náboženských fanatiků a netají se pochybnostmi, zda lze islám reformovat. Islámský učenec Mouhanad Khorchide doufá v myšlenku osvíceného islámu, který pro něj patří do Evropy stejně jako křesťanství. Rakouská ministryně pro integraci Susanne Raabová vidí jako politickou povinnost bojovat s radikálním islámem pomocí tvrdých opatření a doufá v podporu muslimů, kteří v zemi žijí pokojně. Konvertitka Katja Schneidt našla podporu v Koránu a vidí liberální islám jako obohacení evropské společnosti.
Za prvé bych doporučil všem takzvaným moderátorům českých televizí, aby se poučili, jak vést diskusní pořady. Divák si opravdu nepustí talk show, aby slyšel názory moderátora, o kterých ví první poslední. Zajímají ho totiž pozvaní hosté. Jejich výběr a možnost, aby sdělili, co si o daném tématu myslí, jsou klíčové pro úspěch a smysl pořadu.
A zazněly vskutku zajímavé věci. Například k termínu „islamofóbie“, kterým jsou často šmahem označování všichni, kdo se odváží kritizovat islamismus i samotný islám. Ahmad Mansour, jehož články se mi občas dostanou do ruky, otevřeně řekl, že bát se islámu je v kontextu událostí posledních desetiletí, zejména od vzniku tzv. Islámského státu a atentátů po celé Evropě, naprosto legitimní. Otázka je, co dělat, aby nebyl důvod se islámu bát.
Mluvilo se o radikalizaci mladých mužů v paralelních společnostech. Právě Katja Schneidt, která kdysi k islámu konvertovala, o nich mluvila naprosto otevřeně jako o daném stavu, který ohrožuje evropskou společnost. Jako velkou chybu vidí, že evropské vlády umožnily vznik těchto paralelních společností, kde se 12leté dívenky vdávají za padesátileté muže a kde ženy platí za bytosti druhého řádu. Doslova řekla, že islám je nejen náboženství, ale způsob života, v podstatě plně ovládající své přívržence, druh totality. Islám má ale Evropě i mnoho co nabídnout, kdyby se této totality zbavil – třeba v otázce podpory rodiny.
Přítomný islámský učenec hovořil o většinových muslimech, kteří „nemají hlas“, protože vlády se baví s představiteli muslimských obcí, představiteli konzervativního a evropským tradicím vzdálenému islámu, kteří postupují podle zásad politického islámu – to jest využívají všechny demokratické struktury státu, aby se etablovali, a pak tyto demokratické struktury mohli postupně odbourat. Poukazoval na to, že to vše je známo od dvacátých let, kdy vzniklo Muslimské bratrstvo, které se tím ani netají.
Ministryně pro integraci Raabová, která se letos už několikrát tvrdě postavila proti různým snahám o dovoz uprchlíků z tábora Moria a dalším snahám pašeráků lidí, pak zdůrazňovala nutnost dodržování zákonů. Mluvila o již uskutečněném vyhoštění radikálních imámů, kteří přišli z Turecka, o tom, co je třeba dělat proti radikalizaci muslimských dětí ve školách, o kontrole výuky náboženství, o certifikaci imámů prověřených rakouským státem.
Na závěr zazněly názory, které jsou od tzv. sekulárních muslimů slyšet mnohokrát: „Vždyť toto zacházení s muslimy, jako by nebyli plnoprávní občané, ale jakási plyšová zvířátka, se kterými je nutno zacházet v rukavičkách, je v podstatě rasismus.“ „Právní stát si musí vynutit dodržování svých zákonů ode všech, právo šaríja nemá v Evropě místo. Islamisté a zástupci politického islámu – to jsou naši „extrémní pravičáci“, proti kterým evropské vlády tak ofenzivně bojují, pokud jsou „bílí“.“
Také poněkolikáté zazněl o d přítomných německých hostů povzdech, že podobný pořad by v německých televizích nebyl myslitelný. Tam je cenzura daleko tužší než v Rakousku. Bohužel se domnívám, že by nebyl možný ani u nás.
Mnozí čtenáři budou do diskuse psát, že všichni muslimové mají odejít odkud přišli, islám se má zakázat, a nebude problém. Rakousko – a zejména Německo, které, jak přítomní hořce zkonstatovali, jde přesně opačnou cestou než je třeba, zejména co se výuky náboženství ve mešitách a školách týče – si na problém zadělaly už před mnoha desetiletími. Tehdy pozvaly do svých továren „gastarbajtry“ především z Turecka. Byl nedostatek pracovních sil – skutečně byla taková doba – a hlavně byli levní! První generace pracovala, druhá už to s uplatněním měla těžší a třetí, s vysokou nezaměstnaností, se mnohdy radikalizovala. Ten problém existuje a je reálný. My máme odlišnou historii a také šanci, zachytit rizikové trendy včas. Bohužel se domnívám, že tato šance je systematicky zahazována a zejména naše tzv. liberální levice, stejně jako v Německu a Rakousku, podporuje nekriticky krajně pravicový politický islám, zcela uzavřený jakýmkoli osvíceneckým a integračním snahám.
