NWOO.ORG Resetheus.org
Každému, kdo je intelektuálně upřímný, by mělo být jasné, že purifikace a izolace částice, která je považována za „virus“, jsou zásadní kroky a nelze je přeskočit. Bez oddělení částice od všeho ostatního je evidentní, že virologové při pohledu na mnoho podobných částic je mylně pokládají za předem vytvořenou představu, kterou hledají od začátku. Bez purifikace/izolace neexistuje způsob, jakým by virologové poznali, co přesně hledají, zvláště pokud jde o „nový virus“, který údajně nikdo nikdy předtím neviděl.
Níže jsou uvedeny četné příklady chybné interpretace snímků „SARS-CoV-2“ z elektronového mikroskopu. Je to dlouhé čtení, ale uvidíte, že při pokusu o identifikaci částic, které jsou považovány za „SARS-CoV-2“, existuje řada problémů. Pokus o identifikaci snímků tohoto „viru“ je oblastí plnou subjektivní analýzy předem vytvořené představy o tom, jak by částice „SARS-CoV-2“ měla vypadat:
Při identifikaci koronavirů pomocí elektronové mikroskopie je nutná obezřetnost
„JSME ZNEPOKOJENI TÍM, JAK AUTOŘI POMOCÍ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE CHYBNĚ IDENTIFIKUJÍ KORONAVIRUS PŘÍMO VE TKÁNÍCH. Nedávno bylo publikováno několik článků, které údajně identifikovaly SARS-CoV-2 přímo ve tkáni. VĚTŠINA Z NICH POPISUJE ČÁSTICE, KTERÉ PŘIPOMÍNAJÍ KORONAVIRY, ALE NEMAJÍ JEJICH VZHLED.“
„Snímky z elektronového mikroskopu na obrázku č. 3, A-C v článku Farkashe a kol. NEUKAZUJÍ KORONAVIRY. STRUKTURY POPSANÉ JAKO VIRY JSOU SPÍŠE VEZIKULY POKRYTÉ KLATHRINEM (CCV), tedy normální subcelulární organely zapojené do intracelulárního transportu.“
„Farkash a kol. dokumentují svá zjištění odkazem na článek Su a kol., který údajně identifikoval koronavirus v ledvinách. Rovněž TENTO ČLÁNEK UKAZUJE POUZE NORMÁLNÍ BUNĚČNÉ STRUKTURY, které mohou virologovi bez zkušenosti s elektronovou mikroskopií VZHLEDEM PŘIPOMÍNAT KORONAVIRUS. Nesprávnost jejich interpretace byla prokázána v komunikaci redaktorovi časopisu Kidney International.“
„IDENTIFIKACE VIRŮ NENÍ VŽDY JEDNODUCHÁ. Je třeba vzít v úvahu mechanismus produkce virů, včetně lokalizace uvnitř buněk a také vzhled (velikost, tvar, vnitřní struktura nukleokapsidy a povrchové hroty). JE POTŘEBA DÁT POZOR NA TO, ABY NEDOŠLO K ZÁMĚNĚ BUNĚČNÝCH ORGANEL ZA VIROVÉ ČÁSTICE.“
Multivezikulární tělíska připomínající SARS-CoV-2 u pacientů bez COVID-19
„VĚTŠINA PUBLIKOVANÝCH OBRÁZKŮ ZOBRAZUJÍCÍCH DOMNĚLÝ VIRUS JE VELMI PODOBNÁ, NE-LI TOTOŽNÁ S MULTIVEZIKULÁRNÍMI TĚLÍSKY (MVB). Multivezikulární tělíska jsou dobře známá již od 60. let minulého století a jejich vzhled a výskyt jsou podrobně popsány v klasické monografii Feroze Ghadiallyho. Jejich přesný význam a funkce jsou však nejasné. MÁME PODEZŘENÍ, ŽE NA DOSUD PUBLIKOVANÝCH SNÍMCÍCH Z ELEKTRONOVÉHO MIKROSKOPU JSOU VE SKUTEČNOSTI MULTIVEZIKULÁRNÍ TĚLÍSKA.“
„TRANSMISNÍ ELEKTRONOVÁ MIKROSKOPIE NENÍ SPECIFICKOU ANI CITLIVOU METODOU PRO DETEKCI VIROVÝCH ČÁSTIC. POMOCÍ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE LZE NALÉZT MNOHO STRUKTUR, KTERÉ SE PODOBAJÍ VIRŮM (tzv. částice podobné virům), jako jsou dobře známé endoteliální tubuloretikulární inkluze (nazývané také částice podobné myxovirům). Při identifikaci viru pomocí elektronové mikroskopie v tkáňových řezech se proto doporučuje opatrnost.“
Elektronová mikroskopie SARS-CoV-2: náročný úkol
„Se zájmem jsme si přečetli korespondenci Zsuzsanny Vargové a jejích kolegů o možné infekci endoteliálních buněk SARS-CoV-2 za použití snímků z elektronového mikroskopu (EM) jakožto důkazů. Domníváme se však, že snímky z elektronového mikroskopu v korespondenci uvedené NEZOBRAZUJÍ ČÁSTICE KORONAVIRU, ALE MÍSTO TOHO UKAZUJÍ PRŮŘEZY HRUBÉHO ENDOPLAZMATICKÉHO RETIKULA (RER). Tyto sférické struktury jsou obklopeny tmavými tečkami, které mohly být interpretovány jako hroty na částicích koronaviru, ale místo toho jde o ribozomy.“
„Nedávno se objevily další dvě zprávy, ve kterých byly struktury, které lze normálně nalézt v cytoplazmě buněk, CHYBNĚ INTERPRETOVÁNY JAKO VIROVÉ ČÁSTICE. Elektronová mikroskopie může být mocným nástrojem k prokázání infekce virem, ALE PŘI INTERPRETACI CYTOPLAZMATICKÝCH STRUKTUR JE POTŘEBA DÁT POZOR NA TO, ABY BYLY VIROVÉ ČÁSTICE SPRÁVNĚ IDENTIFIKOVÁNY.“
Alternativní interpretace nálezů zaznamenaných pomocí elektronové mikroskopie při vizualizaci SARS-CoV-2 napadajícího lidskou placentu
„Autoři prozkoumali pomocí transmisní elektronové mikroskopie placentu, aby identifikovali částice SARS-CoV-2. V cytoplazmě několika syncytiotrofoblastů identifikovali kruhové inkluze, které považovali za viriony SARS-CoV-2.“
„STRUKTURY IDENTIFIKOVANÉ JAKO VIRIONY SARS-CoV-2 vypadají NAPROSTO STEJNĚ JAKO JAMKY NEBO VEZIKULY POKRYTÉ KLATHRINEM. Vezikuly pokryté klathrinem jsou sférické struktury používané trofoblasty a jinými typy buněk k nitrobuněčnému transportu obsahu z extracelulárního prostoru.“
„Mám za to, že struktury identifikované Algarrobou a kol. v jejich příspěvku v žurnálu jsou VEZIKULY POKRYTÉ KLATHRINEM, A NE ČÁSTICE SARS-CoV-2. Tento závěr je založen na následujících důkazech: (1) kruhové struktury na elektronových mikrofotografiích prezentované ve studii, identifikované jako viriony, mají velikost a tvar vezikul pokrytých klathrinem, které se nacházejí téměř ve všech eukaryotických buňkách…“
Proč se chybná interpretace elektronových mikrofotografií tkání infikovaných SARS-CoV-2 virálně šíří?
„Nicméně ULTRASTRUKTURÁLNÍ DETAILY VE TKÁNÍCH Z PITEV BYLY VE STUDIÍCH Z NEDÁVNÉ DOBY CHYBNĚ INTERPRETOVÁNY JAKO ČÁSTICE KORONAVIRU. Bradley a kol. popsali „částice podobné koronaviru“ v pitevních vzorcích „dýchacího systému, ledvin a gastrointestinálního traktu“ a Dolhnikoff a kol. v kazuistice popsali „virové částice“ v „různých typech buněk srdeční tkáně“ zesnulého dítěte. OBRÁZKY V TĚCHTO PUBLIKACÍCH UKAZUJÍ DOMNĚLÉ VIROVÉ ČÁSTICE, KTERÉ VŠAK POSTRÁDAJÍ DOSTATEČNOU ULTRASTRUKTURU NA TO, ABY MOHLY BÝT JEDNOZNAČNĚ IDENTIFIKOVÁNY JAKO VIRUS. Některé z těchto částic ZCELA URČITĚ PŘEDSTAVUJÍ JINÉ BUNĚČNÉ STRUKTURY, jako je hrubé endoplazmatické retikulum (např. Dolhnikoff a kol., obrázek 3B), multivezikulární tělíska (Bradley a kol., obrázek 5C) a potažené váčky (Bradley a kol., obrázek 5B, G). Navíc je pozoruhodné, že Dolhnikoff a kol. odkazovali na nálezy „virových částic“ v intersticiálních buňkách, popsané Tavazzim a kol., KTERÉ JSOU EVIDENTNĚ NEVIROVÝMI STRUKTURAMI, JAKO JSOU POTAŽENÉ VÁČKY. Kromě toho Bradley a kol. citovali publikace jako referenci pro jejich identifikaci virových částic, které podle našeho názoru obě IDENTIFIKOVALY NEKORONAVIROVÉ STRUKTURY JAKO ČÁSTICE KORONAVIRU, jak již rozebírali Goldsmith a kol. a Miller a Brealey.“
„Jelikož diagnostická elektronová mikroskopie vyžaduje jak specializovaný personál, tak drahé vybavení a protože byla v několika oblastech použití nahrazena jinými metodami (např. imunohistochemií), její používání v posledních desetiletích klesá, což má za následek nevratnou ztrátu odbornosti, která se nyní během pandemie SARS-CoV-2 stává dramaticky zřejmou. TOTO DILEMA DIAGNOSTICKÉ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE BY VŠECHNY Z NÁS MĚLO ZNEPOKOJIT, PROTOŽE ZAVÁDĚJÍCÍ INFORMACE O PŘÍTOMNOSTI SARS-CoV-2 VE TKÁNÍCH SE JIŽ DOSTALY DO VĚDECKÉ LITERATURY A ZDÁ SE, ŽE JSOU UDRŽOVÁNY.“
Charakterizace virové infekce pomocí elektronové mikroskopie
„Předpokládala se přímá infekce mimoplicních tkání a virová RNA byla pomocí citlivých technik detekována ve více orgánech těla, včetně ledvin. Prokázat přímou infekci mimoplicních tkání je však náročnější. TO BYLO ČÁSTEČNĚ ZPŮSOBENO CHYBNOU INTERPRETACÍ STUDIÍ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE.“
„S objevem SARS-CoV-2 jsme svědky renesance v používání elektronové mikroskopie, která pomáhá identifikovat virem infikované buňky a odhalovat patogenezi tohoto onemocnění. Několik článků použilo elektronovou mikroskopii jako přímý důkaz infekce ledvin a dalších tkání SARS-CoV-2. Tyto zprávy podpořily spekulace, že přímá infekce tkání v celém těle přispívá k morbiditě a mortalitě COVID-19.
BOHUŽEL MNOHÉ Z TĚCHTO STUDIÍ JSOU ZMATEČNÉ, POKUD JDE O ODLIŠENÍ VIRU OD NORMÁLNÍCH STRUKTUR UVNITŘ BUNĚK, COŽ VEDE K EXPLOZI DEZINFORMACÍ. Publikované články, které prohlašují, že poskytují přímý důkaz infekce virem SARS-CoV-2 v buňkách ledvin a v buňkách endoteliálních, VYPROVOKOVALY ZASÍLÁNÍ DOPISŮ REDAKCI, KTERÉ TATO TVRZENÍ ZPOCHYBŇUJÍ.“
„Pochopení biologie virů je pro přesnou identifikaci virových částic elektronovou mikroskopií nezbytné, PROTOŽE NĚKTERÉ BUNĚČNÉ ORGANELY MOHOU NAPODOBOVAT STRUKTURU VIROVÝCH ČÁSTIC (tabulka č. 1).
Umístění uvnitř buňky a typ organel vázaných na membránu, s nimiž jsou virové částice spojeny, mohou být důležitými vodítky při identifikaci viru. PŘESNÁ INTERPRETACE ELEKTRONOVÝCH MIKROFOTOGRAFIÍ vyžaduje integraci morfologie a biologie.“
„Domnělé viriony detekované v tubulárních epiteliálních buňkách ledvin, v podocytech a endoteliálních buňkách, popsané v několika nedávných publikacích, vypadají jako volné částice v cytoplazmě, což je místo, které by se u koronaviru neočekávalo. Studie in vitro a vzácné příklady koronavirové infekce in vivo, hlášené před současnou pandemií, stejně jako nedávné zprávy studií in vitro a infekcí lidí během současné pandemie, všechny ukazují koronavirus uvnitř organel vázaných na membránu nebo vně buňky. Podobné problémy se objevují v případě údajného viru detekovaného v různých typech buněk v choriových klcích placenty, endoteliálních buňkách v plicích, endoteliálních buňkách v kůži a kardiomyocytech a intersticiálních buňkách v srdci. TYTO ZPRÁVY NEDISKUTUJÍ O ALTERNATIVNÍCH VYSVĚTLENÍCH IDENTIFIKOVANÝCH STRUKTUR ANI O TOM, PROČ BY INFEKCE LIDSKÝCH TKÁNÍ SARS-CoV-2 NARUŠILA STÁVAJÍCÍ PARADIGMA INFEKCE KORONAVIRY. TO VYVOLÁVÁ DŮLEŽITÉ OTÁZKY OHLEDNĚ INTERPRETACE MIKROFOTOGRAFIÍ.“
„Buněčné struktury chybně považované za virus
BUŇKY MAJÍ MNOHO ORGANEL SROVNATELNÝCH CO DO VELIKOSTI S KORONAVIREM, s různým stupněm materiálu bohatého na elektrony uvnitř a okolo těchto organel.“
„BUNĚČNÉ VEZIKULY LZE JEN NA ZÁKLADĚ MORFOLOGIE KLASIFIKOVAT OBTÍŽNĚ, závěry o nich je však možné odvodit z jejich vztahu k ostatním membránám v buňce. Vezikuly pučící z plazmatické membrány, které mají průměr okolo 60 až 100 nm, které jsou obklopené povlakem bohatým na elektrony a vypadají jako spikuly, jsou pravděpodobně potaženy klathrinem (obrázek 1B). Vezikuly, které měří přibližně 60 až 100 nm v průměru, mají podobné povlaky bohaté na elektrony připomínající spikuly, nacházejí se v blízkosti endoplazmatického retikula a Golgiho aparátu a z těchto organel pučí, jsou pravděpodobně potaženy koatomerem (obrázek 1, C a D). DALŠÍ POTAŽENÉ VEZIKULY IDENTIFIKOVANÉ V CYTOPLAZMĚ BUNĚK LZE JEN NA ZÁKLADĚ ULTRASTRUKTURÁLNÍ MORFOLOGIE KLASIFIKOVAT OBTÍŽNĚ (obrázek 1D).“
„Na endocytických a exocytárních funkcích buněk se podílejí také multivezikulární tělíska. Časné endozomy odštěpí molekuly, určené k odstranění nebo degradaci, do intraluminálních vezikul a vzniknou multivezikulární tělíska. Multivezikulární tělíska se mohou spojit s autofagozomy nebo lysozomy za účelem degradace obsahu nebo s plazmatickou membránou za účelem vyloučení exozomů. INTRALUMINÁLNÍ VEZIKULY NALEZENÉ UVNITŘ VĚTŠÍCH VEZIKUL (obrázek 1E) BYLY CHYBNĚ OZNAČENY JAKO ČÁSTICE SARS-CoV-2. MIKROKLKY ZACHYCENÉ V INVAGINACÍCH PLAZMATICKÉ MEMBRÁNY MOHOU TAKÉ NAPODOBOVAT MULTIVEZIKULÁRNÍ TĚLÍSKA A BÝT ZAMĚŇOVÁNA ZA VIROVÉ ČÁSTICE (obrázek 1F).“
„Navrhovaná kritéria pro identifikaci virové infekce tkání pomocí elektronové mikroskopie u COVID-19 a budoucích pandemií
K ZAJIŠTĚNÍ STRIKTNÍCH PRAVIDEL A REPRODUKOVATELNOSTI IDENTIFIKACE VIRŮ V TKÁNÍCH POMOCÍ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE navrhujeme, aby byla splněna následující čtyři kritéria:
STRUKTURA: morfologické vlastnosti virových částic BY MĚLY ODPOVÍDAT PŘEDCHOZÍM ZNALOSTEM O VIRU, včetně velikosti a uniformity, tvorby struktur vyššího řádu (agregáty/skupiny/inkluze), absence nebo přítomnosti jasně rozpoznatelné membrány a kvality vnitřní (např. nukleokapsidové) a vnější (např. peplomery/hroty) elektronové hustoty. Pokud předchozí znalosti chybí nebo jsou neúplné, struktura virových částic by měla být stanovena pomocí vhodného modelového systému, jako je elektronová mikroskopie buněk infikovaných in vitro. Goldsmith a Miller u koronaviru poznamenávají, že HROTY KORONAVIRU LZE V TENKÝCH ŘEZECH TRANSMISNÍ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE ČASTO VIZUALIZOVAT JEN OBTÍŽNĚ a jsou obvykle méně zjevné než klathrinové obaly. Nukleokapsid v membráně virové částice má navíc charakteristické oblasti bohaté na elektrony podobné tečkám, které typicky u buněčných vezikul chybí (obrázek 2). Průměr viru, který se uvádí, je přibližně 80 nm. V našich studiích však měly virové částice SARS-CoV-2 průměrnou velikost 64 nm (rozmezí 56 až 75 nm) (obrázek 2). Velmi důležitá je také konzervace tkáně. Špatná konzervace, která je u pitevního materiálu běžná, NEGATIVNĚ OVLIVŇUJE OBJEKTIVNÍ INTERPRETACI ELEKTRONOVÝCH MIKROFOTOGRAFIÍ A SCHOPNOST PŘESVĚDČIVĚ IDENTIFIKOVAT VIROVÉ ČÁSTICE.
UMÍSTĚNÍ: virové částice by se měly vyskytovat na místech, která ODPOVÍDAJÍ ZNÁMÉ BIOLOGII REPLIKACE VIRU. Při pokusu o identifikaci virových částic v tkáních, které nebyly konzervovány optimálně, a u tkání s nekrózou a autolýzou jsou zapotřebí přesvědčivé podpůrné důkazy pro to, aby se tyto částice daly odlišit od normálních buněčných struktur. Částice koronaviru se nacházejí uvnitř cisteren endoplazmatického retikula – Golgiho aparátu a sekrečního systému a také vně buněk (obrázek 2).
NEZÁVISLÉ DŮKAZY PRO POTVRZENÍ NÁLEZŮ ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPIE: další validované testy, jako je PCR, imunohistochemie, hybridizace in situ a imunoelektronová mikroskopie, by měly být prováděny nezávisle k potvrzení virové infekce a další podpoře interpretace nálezů elektronové mikroskopie (obrázek 3).
ODBORNÁ KVALIFIKACE: elektronová mikroskopie by měla být prováděna a INTERPRETOVÁNA zkušenými osobami, s pomocí vhodných kontrol a věrohodných snímků hledaného viru. Zkušenosti s elektronovou mikroskopií samotnou pro diagnostiku onemocnění ledvin NEJSOU K PŘESNÉMU ODLIŠENÍ SUBCELULÁRNÍCH ORGANEL OD NOVÝCH VIRŮ DOSTATEČNÉ a je třeba získat nebo hledat vhodné zkušenosti.“
Jak vidíte, obrázek „SARS-CoV-2“ je skutečně v oku pozorovatele… nebo alespoň toho, kdo snímky z transmisního elektronového mikroskopu interpretuje.
