Nová republika Václav Dvořák
| Společná přehlídka polské a americké armády – „odstrašující“ jednotky na prahu Ruska. |
Jiří Paroubek
26.6.2020 VašeVěc
Německo zlobí (tedy z pohledu prezidenta Trumpa), neboť si dovoluje rozvíjet samostatnou energetickou politiku. Tedy jinak řečeno, Německo nakupuje levný zemní plyn z Ruska, což limituje možnosti odbytu dražšího zkapalněného amerického plynu v této čtvrté hospodářsky nejsilnější zemi světa. Trump vidí politiku zcela nesentimentálně. Říká Němcům: Vy nechcete zbrojit na „dohodnutá“ 2% HDP, (jinak řečeno, vy nechcete odebírat od amerických zbrojovek jejich úžasné zbraně a zbraňové systémy). A chcete mít pro sebe vždy to nejvýhodnější: levný ruský plyn a zajištěnou bezpečnost ze strany Spojených států přítomností amerických vojáků v Německu.
No, rozeberme si to trochu podrobněji. Vyjádřil jsem se v mnoha svých článcích v tom směru, že nevidím žádné velké nebezpečí pro evropské členy NATO a pro Evropu ze strany Ruska.
Jen tak mimochodem, roční vojenský rozpočet Francie je v současně době vyšší nežli vojenský rozpočet Ruska. A roční rozpočet na armádu Velké Británie je skoro tak vysoký, jako ruský vojenský rozpočet. Pokud bychom si představili, že by Německo vydávalo na vojenské účely ne 1,4% HDP jako nyní, ale 2%, bylo by zdaleka nejsilnější vojenskou mocností v Evropě. Tak, jako za časů císaře Viléma neblahé paměti (o dalších historických souvislostech raději nebudu uvažovat). Němci sami to ovšem nechtějí, neboť chápou, že není dobře se vracet do pozice nejen zdaleka nejsilnější ekonomické mocnosti Evropy, ale také vojensky zdaleka nejsilnější. Máme co do činění s demokratickým Německem. Německo je skutečnou vzorovou demokracií bez zjevných slabin. Ale Němci sami nechtějí mít žádné pokušení…
Podívejme se ovšem na Poláky. Vládní strana Právo a spravedlnost vyslala současného prezidenta Dudu do opakovaného souboje o prezidentský úřad. Duda má nyní horší podmínky ke zvolení, nežli je měl v původním termínu před pár týdny. Proto stratégové nejsilnější polské politické strany tak usilovali o setkání s americkým prezidentem.
Vždyť přeci Poláci tak hezky plní ona pověstná 2 % HDP a nafukují svůj vojenský rozpočet. S ohledem na historické reminiscence sami sebe snadno přesvědčili, že jsou ohrožováni Ruskem. Američanům se to pochopitelně líbí, že v praxi funguje jejich mediální strategie vyhledávání nepřátel Západu, tak jako za časů studené války, což jsou momentálně v jejich podání Rusko a Čína. Odbyt zbraní od amerických zbrojovek, především pak amerických stíhaček a dalšího vojenského šrotu, jistě vítají američtí zbrojaři. Americké energetické firmy zase, v souladu s americkou energetickou politikou, dodávají Polákům svůj zkapalněný plyn. Je to pro ně hezký byznys, ale potřebovali by větší odbyt zkapalněného plynu i v jiných zemích tak, aby vytlačili levnější plyn ruský. Proto ta snaha za každou cenu zabránit dokončení výstavby plynovodu Nord Stream 2 mezi Ruskem a Německem po dně Baltského moře. Poláci toužili po tom, aby jim Trump přislíbil při setkání s Dudou, že američtí vojáci (cca 25 tisíc vojáků), kteří budou odsunutí z Německa, skončí na amerických základnách v Polsku. Možná, že nějací ano, ale jak řekl Trump, zdaleka ne všichni. A ještě si to Poláci budou muset pěkně zaplatit.
Prostě pro Poláci, kteří tak superloajálně, až devótně sledují hlavní linky někdy poněkud nesmyslné a výstřední Trumpovy imperiální politiky, nedostali při jednání s Trumpem skoro vůbec nic. Pouze a jen to setkání pár dní před víkendovými volbami polského rezidenta, má jistou politickou hodnotu. Prezident Duda ale musel zrušit pár předvolebních meetingů v závěrečném týdnu před volbami. Je jen otázkou, zda by nebylo moudřejší z hlediska zájmu voličů být na těchto mítincích, nežli přivézt zpátky do Polska tak malou politickou výslužku.
Ze svého hlediska se ovšem Trump chová racionálně. Stáhne vojáky z Německa, a pokud pár set amerických vojáků skončí v Polsku, Poláci si to ještě sami zaplatí. Poláci za odměnu mohou také dovážet drahý zkapalněný plyn z USA a utrácet těžké miliardy za zbraně a zbraňové systémy, které nikdy nebudou potřebovat.
Je otázka, jestli taková loajalita má nějakou cenu. Je dobré sledovat především svůj národní zájem a snažit se přitom udržet výdaje na vojenské účely na uzdě. Ostatně, rychlé zvyšování vojenských výdajů ve státním rozpočtu by u nás jen vedlo k tomu, že nebudou peníze např. na zvyšování důchodů, na zdravotní péči, sociální politiku, na vědu, výzkum, inovace atd.
V tomto roce má Česko státní rozpočet, u něhož je možné téměř s jistotou předpokládat schodek kolem 500 mld. korun. Již v příštím roce by stát ale měl pokusit restituovat své příjmy alespoň na úroveň rok 2019 a zbavovat se zbytečných běžných výdajů. Založit v českém hospodářství procesy, které povedou k rychlému uplatnění technologické revoluce. Vláda by také měla vyhlásit jako svůj hlavní cíl, dosáhnout v co nejkratší možné době stabilizace životní úrovně na úrovni roku 2019. A v následujících letech zajistit hospodářský růst.
Jiří Paroubek je bývalý předseda vlády ČR a bývalý šéf ČSSD
