Co je to klipové myšlení, kritické myšlení a systémové myšlení?

S rozvojem mediálního prostoru a zejména s příchodem internetu, se společnost ocitla ve zcela novém informačním prostředí. Potřeba vnímat a analyzovat velké toky informací vede k otázce: „jak by mělo lidské myšlení fungovat?“ Diskutuje se o takových pojmech jako „klipové myšlení“, „kritické myšlení“, „systémové myšlení“. Co tyto pojmy znamenají, v čem se liší a co by mělo být pro naši psychiku normální?

Někteří lidé se této mozkové činnosti dobrovolně zříkají a raději vnímají informace jednoduše jen jako zábavu – sledují nespočet filmů, televizních seriálů, neustále surfují po sociálních sítích, bezmyšlenkovitě klikají na odkazy na internetu a informace vnímají výhradně prostřednictvím emocí: líbí / nelíbí. Takoví lidé prostě nechápou, že informace jsou jako potraviny, jejichž konzumace a kvalita se nevyhnutelně odráží na lidské psychice. Z toho vyplývá, že hodnotit je je nutné nejen podle „chuti“, ale i podle obsahu.

Stravování hamburgery a jinými fastfoody rychle poškozuje trávení a řadu dalších životně důležitých tělesných systémů člověka, takže jeho tělo slábne, tloustne a churaví. S destruktivními, chaotickými či otupujícími informacemi je to velmi podobné. Jejich nekritické vnímání naplňuje lidskou psychiku nejrůznějšími nesmysly, v nejlepším případě zbytečným, ale daleko častěji škodlivým infoodpadem. Je naprosto přirozené, že takový člověk začne dříve či později strádat, dojde na nevhodné chování, začnou se projevovat deprese, životní plány se začnou hroutit. Co jiného byste také od otrávené psychiky čekali?

Co však znamená kritické vnímání informací a jak předejít otravě škodlivými informacemi? Zde nám na pomoc přichází kritické myšlení.

Kritické myšlení

Kritické myšlení, nebo jinými slovy „vědomé vnímání informací“, je algoritmus pro zpracování nových informací, který se skládá ze tří bodů:

Tento bod si snadno zapamatujete, pokud budete mít trvale na paměti analogii s obvyklým jídlem. Žádné jídlo přeci neprochází tělem beze stopy. Jeho trávení může být snazší nebo obtížnější v důsledku čehož se tělo stává silnějším nebo slabším. S informacemi je to stejné.

Jak rozlišíme škodlivé potraviny od zdravých? Tak především už chápeme, že krásný štítek ani zářivý obal výrobku vůbec nezaručují, že nám prospěje. Složení výrobku zkoumáme proto, abychom se vyhnuli nejrůznějším chemikáliím, látkám zvýrazňujícím chuť, geneticky modifikovaný potravinám, atd. Taktéž se zamýšlíme nad dopadem konkrétní potravy na náš organismus, vždyť jeden člověk potřebuje jíst více listové zeleniny, jiný kořenové a třetí musí pravidelně pít vodu.

Podobných zásad bychom se měli držet při hodnocení mediálního obsahu. Hojnost vulgárností, násilí, oplzlosti, hloupého humoru, to jsou jasné příznaky toho, že tento „produkt“ byl otráven a musí být vyřazen z vašeho jídelníčku, i když je zabalen do atraktivního obalu a zhusta inzerován v tisku.

Rovněž stojí za to věnovat pozornost tomu, kdo tento obsah (film, karikatura, show, píseň, článek) vytvořil a za jakým účelem. Odpovídá autorem deklarovaný záměr reálně dosahovanému výsledku? A jaké jsou vedlejší účinky? Není nabídnutá zpráva falešná? Nemáme náhodou před sebou „trojského koně“, zvenčí přitažlivého a jedovatého zevnitř?

Proto musíme identifikovat záměr, který nám autor nebo tvůrce nabízí, a poté jej vyhodnotit – což už je třetí krok algoritmu, který je základem kritického myšlení.

Po rozebrání obsahu je ta pravá chvíle pro naše hodnocení, obrazně řečeno, „orazítkujeme“ ho závěrem naší výstupní kontroly. Razítka mohou být velmi různá: „spolehlivé“, „ lživé“, „užitečné“, „škodlivé“, „učí dobrému“, „učí špatnému“, „pochybné“, „vyžaduje další studium“, „nebezpečné“, „ hodné šíření“ a tak dále. To znamená, že nezbytné informace, které se k vám dostaly, je potřeba ohodnotit (kategorizovat), aby ve vaší hlavě zaujaly to místo, které si zaslouží.

Díky popsanému přístupu už do vašeho světonázoru nebudou padat žádné informace náhodně a nekontrolovaně. Každý informační blok bude analyzován, označen a odeslán na příslušnou adresu. Něco poletí do „koše“ okamžitě, něco bude umístěno „do karantény“ a něco zaujme své zasloužené místo ve vaší pokladnici nejužitečnějších a nejcennějších znalostí.

Systémové myšlení

Nicméně pro plnohodnotný život dnes samotné kritické myšlení nestačí. Je nezbytné formovat si systémové myšlení. A pokud dosáhnout to první je relativně snadné – stačí naučit svůj mozek správnému algoritmu pro zpracování příchozích informací, potom formování systémového myšlení většinou vyžaduje dlouhodobější úsilí.

I zde bude vhodné začít s definicí.

Systémové myšlení je myšlení, které se opírá o mozaikový pohled na svět, ve kterém jsou veškerá fakta uspořádána, vzájemně propojena a navzájem se doplňují a vytvářejí celostný a vnitřně nerozporný obraz světa.

Každý z nás, už ode dne svého narození, neustále poznává svět a plní své osobní zavazadlo znalostí a představ o všem kolem. Cokoliv, co jsme kdy viděli, četli, shlédli, učili se, je navždy uloženo v našem podvědomí. A je velmi dobré, když v době dospívání člověk již disponuje uceleným a dostatečně podrobným světonázorovým obrazem, který mu poskytuje odpovědi na všechny základní otázky: „jak je uspořádán svět“, „co je to člověk“, „jak sám sebe ovládat“, „proč žiji“ a další…

V moderních reáliích však většina dospívajících vstupuje do dospělosti bez potřebné znalostní základny, pročež se začínají potýkat s různými problémy. Důvod spočívá v tom, že jejich světonázor často obsahuje spoustu protichůdných nebo vysloveně lživých informací a v řadě důležitých oblastí nemají informace v podstatě žádné. Tato situace je odrazem problémů v současném vzdělávacím systému a ve společenské kultuře obecně, protože ta prostupuje všemi oblastmi a vytváří vlastní rámec pro chování a vnímání světa, a to převážně prostřednictvím mediálního prostoru.

Za těchto podmínek je to právě kritické myšlení, které může člověku umožnit, aby si začal vědomě utvářet celostný obraz světa. A jak budou kaleidoskop a chaos v hlavě postupně ustupovat mozaice, bude se formovat systémové myšlení.

Obvykle tento proces trvá poměrně dlouho, protože je na jedné straně nutné vyhodnotit a revidovat vše, co se nashromáždilo za roky mládí a na druhé straně bude zapotřebí najít odpovědi na mnoho trýznivých otázek. A protože nemluvíme o prostém biflování hotových informací, které pro nás již někdo shromáždil (jak jsme na to ze školy zvyklí), ale o procesu samostatného pátrání, analýze, osvojení si a testování všech druhů znalostí v praxi, neměli bychom očekávat rychlé výsledky.

Kritické a systémové myšlení jsou nicméně objektivními požadavky moderního rychle se měnícího světa. Pokud chcete pochopit, co se děje kolem vás, a chovat se přiměřeně novým okolnostem, musíte této problematice věnovat svou pozornost.

Klipové myšlení

Za současného stavu je mimořádně znepokojivá aktivita šíření klipového myšlení ve společnosti, které se vyznačuje rychlou a bezmyšlenkovitou konzumací informací, dávkovanou hlavně krátkými a nesouvislými bloky, tj. „klipy“.

„Klipové myšlení“ je v podstatě protikladem systémového a kritického myšlení a v člověku vytváří chaotický, kaleidoskopický obraz světa, ve kterém jsou narušené příčinné vztahy nebo dokonce žádné nejsou. Pro lidi s takovým světonázorem je obtížné formovat a plnit dlouhodobé plány, protože v hlavě mají neustále se měnící nepořádek. A při jejich trvalém napojení na velké informační toky se stávají snadno manipulovatelnou masou.

Hlavní nebezpečí formování klipového myšlení dnes přichází z mediálního prostředí, které na lidské vědomí soustavně útočí všemi druhy infoodpadu. Nejaktivnější jsou zejména televize, reklamní průmysl, řada tvůrců kreslených filmů, filmů, hudebních videí, a baviči.

Dospělo to tak daleko, že už vznikly a aktivně se propagují sítě zaměřené na vtahování dětí a formování jejich klipového myšlení již od dětství. Zejména se jedná o takové zdroje jako Tik Tok a Like. Jejich typickým rysem je podmínka omezení velikosti videa na 15 sekund nebo jednu minutu, což vede k rychlé změně tématiky konzumovaného obsahu, jeho zaměření na emoce a tím na povrchnost. Průměrný uživatel těchto sociálních sítí shlédne 50–100 příběhů za hodinu, přičemž každý z nich je věnován úplně jinému tématu.

Přidávají se i další velké platformy, jako například VKontakte (ruský facebook), ve kterém se nedávno objevila podobná sekce „Klipy“. Kromě toho řada sociálních médií navíc zavádí algoritmy, které podporují vytváření stručného textového obsahu, který oproti článkům v plné délce získává jasnou distribuční výhodu. V důsledku toho máme dnes kritický nedostatek internetových zdrojů (a tedy i publika), na kterých by bylo možné vést smysluplnou a seriózní diskusi na aktuální témata.

Těmto negativním tendencím lze na úrovni jednotlivce odolávat pouze vůlí a vědomým formováním svých informačních toků, což mimo jiné předpokládá odmítnutí nebo cílený odpor proti informacím negativně ovlivňujícím psychiku.

Na společenské úrovni je nutné vést osvětovou činnost ohledně rozdílu mezi klipovým, kritickým a systémovým myšlením; identifikovat faktory podporující jejich rozvoj; podílet se na vytváření příznivého informačního prostředí pro děti. Tento proces by měl začít odhalením podstaty výrazů, o což jsme se pokusili v tomto článku. Těšíme se na bohatou diskuzi na toto téma.

S díky a laskavým svolením přeloženo z tohoto článku.
https://whatisgood.ru/theory/analytics/sistemnoe-myishlenie/