Nová republika Václav Dvořák
Jiří Paroubek
5. 5. 2020 VašeVěc
Způsob, jakým se snažil ve svém včerejším programu, např. hlavní moderátor ČT V. Moravec, eliminovat argumenty předsedy komunistů V. Filipa, byl ostudný ba až nestoudný. Celý takovýto přístup Moravce byl založen na tom, že když bude šéfa komunistů „mastit“, nikdo ho litovat nebude. Z Moravcova vystupování se ztratila jakákoliv etika žurnalistiky, nesnažil se v postoji k Filipovi ani o stín serióznosti, korektnosti. Filip byl prostě pozván do pořadu ČT jako „užitečný nepřítel“, jehož argumenty je potřeba zcela zpacifikovat. Přitom Filipovy argumenty byly více než z 90% velmi věcné a ve velké většině správné.
V. Moravec opustil jakékoliv zdání moderátorské neutrality a argumentoval, jako kdyby bylo s jistotou prokázáno, že tajemný, ba mysteriozní Rus, který údajně přibyl na ruskou ambasádu v průběhu března, jenž ve svých zavazadlech z Ruska (nejspíše přímo z Kremlu) dovezl jed ricin. Tedy ne už zpravodajsky a marketingově „osvědčený“ novičok, ale něco jiného, razantnějšího … Každý rozumný člověk se nad těmito výplody ducha české BIS, pod vedením manipulátora Koudelky, který je zřejmě ve vleku nejmenované spřátelené zpravodajské služby, musí trpně usmát.
Místopředseda vlády Havlíček podal v diskusi u V. Moravce velmi dobrý, ba až státnický výkon. Velmi správně upozornil na to, že žádné důkazy pro tvrzení, které se objevily v časopisu Respekt, jež používá jako hotová fakta Moravec, nejsou k dispozici.
Dále velmi správně řekl, že nám do našich vnitřních věcí nemá kdokoliv ze zahraničí mluvit. Ať je to Rusko, Čína, Spojené státy, Německo nebo kdokoliv jiný. A to zdůraznil dvakrát. A za třetí sdělil, že pokud se tvrzení v Respektu uvedená neprokážou, měl by se tento časopis veřejně omluvit.
Za čtvrté, pokud se ale prokážou, tak to samozřejmě může mít negativní dopad na česko-ruské vztahy.
Tato pozice místopředsedy vlády Havlíčka byla vyvážená, rozumná a upřímně řečeno racionálnější nežli poněkud pro mě málo pochopitelná pozice ministra zahraničí Petříčka z dnešní MfD. K Petříčkovi dodávám, že by bylo dobré, aby se rychle sešli tři hlavní aktéři, kteří reálně odpovídají za zahraniční politiku státu. Tedy, předseda vlády, ministr zahraničí a prezident, aby si ujasnili společnou pozici v této záležitosti.
Moravcovo vystupování byla nestoudné i v jiných aspektech, a to ve zcela věcných. Mám na mysli zpochybňování role Rudé armády při osvobozování Prahy. Přeci roli Sovětů při osvobozování československého území na konci II. světové války nelze vidět izolovaně, jen očima tzv. „pražské operace“. V rámci pražské operace se kolony sovětských tanků během několika málo dní přehnaly od Berlína, který Sověti dobyli na přelomu dubna a května 1945, směrem na Prahu. A kdo z Němců měl nohy, snažil se co nejrychleji před bleskově postupujícími Sověty dostat do amerického zajetí. Na wikipedii se objevuje, že v rámci osvobozování Prahy prý padlo zhruba 2900 Čechů a téměř 700 bojovníků jiné národnosti. Dále 4000 českých civilistů a téměř 700 sovětských vojáků. Mezi oběťmi bylo údajně také 300 „vlasovců“. Je ovšem otázkou, kolik z nich padlo přímo v boji s Němci ve svých německých uniformách a kolik bylo postříleno Sověty po osvobození Prahy. Bojů v Praze se podle wikipedie zúčastnilo 40 000 německých vojáků a vojáků zbraní SS. Já dodávám, že vesměs velmi dobře vyzbrojených – tedy ve srovnání s desítkami tisíc pražských povstalců, bojujících zejména na barikádách. Snahou velké části německých vojáků bylo dostat se rychle přes Prahu do zajetí Američanů. Velmi správně totiž předpokládali, že pobyt v sovětských zajateckých táborech nebude žádná ozdravovna. Zde se sluší dodat, že zdrcující většina německých zajatců, kteří prošli sovětskými zajateckými tábory, se do Německa vrátila až v roce 1955.
V. Moravec se tedy ve veřejnoprávní televizi naprosto veřejně a nestoudně pokoušel revidovat výsledky II. světové války. Podobně jako to dlouhodobě činí tři pražští komunální politici: Hřib, Kolář a klaun z Řeporyjí. Je třeba dodat, že tito tři komunální politici se příliš nestarají o to, o co by se starat měli, tzn. řádný chod města v rámci jim svěřené působnosti, ale komplikují situaci české vládě. To ve svých důsledcích vede k nežádoucí eskalaci napětí v česko-ruských vztazích. Je otázkou, proč tito lidé mají potřebu urážet Rusko a snižovat historicky nezpochybnitelný podíl Sovětské armády na osvobození naší vlasti od nacistů. Je to stejně nechutné jako to, když za starého režimu komunisté málem tvrdili, že Plzeň a západní Čechy osvobodili Sověti.
Druhou kauzou, kterou se s využitím stran české pravice snaží ČT rozvíjet, je údajný nátlak čínského velvyslance na zemřelého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu. Česká republika po sametové revoluci, mj. v koordinaci se zahraniční politikou svých západních spojenců (zejména USA a států EU), přijala ve vztahu k Číně politiku jediné Číny. Tato politika v zásadě znamená, že uznáváme existenci jediné čínské vlády, a tou je vláda v Pekingu. Z toho plyne, že Tchaj-wan je jen provincií Číny, která nepožívá statutu státu, jenž by byl uznán za členský stát OSN.
Cesty vrcholných představitelů zemí Západu, tedy včetně Spojených států a 27 zemí EU, na Tchaj-wan, se tím pádem nekonají. To, že Tchaj-wan investuje a obchoduje s Čínou a západními státy, včetně ČR, je věcí, kterou všichni považují za běžnou a normální. Ale v zásadě všechny státy Západu berou Tchaj-wan jako odštěpeneckou provincii, která je součástí Číny.
Možná, že by si tuto malou lekci ze zahraniční politiky mohli osvojit i V. Moravec, M. Fridrichová a primátor Hřib. To, jakým způsobem, pro Číňany velmi urážlivým, ukončilo pražské zastupitelstvo partnerskou spolupráci s hlavním městem Číny, bylo velkou politickou chybou. S Pekingem má partnerství celá řada hlavních měst zemí západního světa. A tak pokud do Pekingu v důsledku rozhodnutí primátora Hřiba nejsou zvány pražská hudební tělesa, jistě je rády nahradí soubory z jiných západních zemí. A vzniklý výpadek finančních výdělků z koncertů plánovaných v Číně, musí pražským hudebním tělesům uhradit ze svého rozpočtu pražská radnice. Možná by primátor Hřib mohl sdělit, kolik toto jeho rozhodnutí město již stálo.
Podle mých informací se J. Kubera při své návštěvě Spojených států na jednáních s americkými politiky, včetně již vysloužilé M. Albrightové, dostal do situace, že přislíbil svou návštěvu Tchaj-wanu… Možná si nebyl vědom všech následků, které to může mít. Z čínského hlediska je to totiž porušení zásady politiky jediné Číny. J. Kubera byl formálně druhým nejvyšším ústavním činitelem v zemi, ale jeho vliv na formulaci zahraniční politiky státu je podle Ústavy prakticky nulový. Vláda a prezident nutně museli vidět toto jeho samostatné rozhodnutí jako komplikaci. To, že se čínský velvyslanec snažil v opakovaných jednáních J. Kuberu přesvědčit, aby návštěvu na Tchaj-wanu neuskutečnil, je věci z jeho strany pochopitelnou, neboť zde zastupuje zájmy své země.
Upřímně, ve vysoké politice musí být vrcholný politik připraven i na velmi důrazné jednání ambasadorů některých zemí, zejména pokud se jedná o velmoci. Sám jsem v době, kdy vrcholila snaha pravicové Topolánkovy vlády, čelil nepříjemnému ataku tehdejší britské velvyslankyně, která se, podle mého názoru nechutně, dožadovala změny stanoviska ČSSD a mého, jako tehdejšího předsedy ČSSD, ve věci umístění tzv. radarové základny USA v Brdech 60km od Prahy. Musím říci, že naopak tehdejší americký velvyslanec Graber byl velice korektní a korektně mně také sdělil, že podle jejich průzkumu veřejného mínění by změna stanoviska ČSSD v této otázce ovlivnila pozitivním způsobem veřejné mínění a převážila by ho na stranu zastánců umístění radarové základny USA. Pan velvyslanec ale vnímal i mé argumenty o tom, že by takováto změna pozice ČSSD v tak zásadní věci znamenala zhroucení její tehdy velmi výjimečné politické pozice v české politice. S britskou velvyslankyní jsem se od jejího arogantního vystoupení při našem setkání již osobně nesetkal. Prostě jsem ji nevyhledával.
Musím říci, že hluboce chápu zármutek, který pociťují manželka a dcera J. Kubery nad ztrátou svého muže a otce. Co však nechápu, to je využívání, ba zneužívání jejich bolesti k útokům na čínského velvyslance a na Čínu. Celá záležitost má v české veřejnosti vytvořit antičínskou náladu, a to v situaci, kdy Čína jako jediný stát na světě zhruba od poloviny března až do včerejška zásobovala Česko potřebným zdravotnickým materiálem na boj proti koronaviru COVID – 19. Myslím, že nepotřebuji být lékařem, abych věděl, že každý Čech nosil především díky těmto dodávkám roušku, což omezilo rozšíření pandemie na přijatelný rozsah, s velmi přijatelným počtem lidských obětí. Čína mohla tento zdravotnický materiál potřebný po celém světě, který nebyl v takových objemech schopen dodat český průmysl, dodat jinam… Dodala ho k nám. Teď se jistě najdou mnozí, kteří budou zpochybňovat kvalitu, cenu dodávek apod. Ale to, že tento materiál pomohl, lze jen těžko zpochybnit.
