Francouzské obavy z dovozu „made in USA“

Mnozí intelektuálové varují, že progresivistické myšlenky z USA – zejména ty, které se týkají rasy, pohlaví a postkolonialismu – ohrožují francouzské intelektuální a kulturní dědictví a posilují radikální tendence. „Jde o to vést boj proti intelektuální živné půdě připravené americkými univerzitami,“ uvedl na podzim loňského roku ministr školství Jean-Michel Blanquer. Prominentní intelektuálové se ztotožnili s prohlášením politického vedení země a spojili se proti tomu, co označili za „zamoření země progresivní levicí a její kulturou rušení – cancel culture – přicházející z USA.“

„Útok na Charlie Hebdo a teroristické útoky v Paříži v roce 2015, řádění v Nice v den francouzského národního svátku v roce 2016, poté loni v říjnu islamisticky motivované stětí učitele Samuela Patyho a útok na baziliku Notre-Dame v Nice vedly k tomu, že ze strachu před dalším prohlubováním trhlin ve francouzské společnosti bylo konečně nutné vypracovat zákon k posílení republikánských hodnot“, napsala vědkyně Hana Jaber z Ústavu pro soudobé dějiny arabského světa na College de France v nedávno zveřejněném příspěvku pro berlínský Tagesspiegel. O tomto zákoně, posilujícím sekularismus, hlasoval tedy v úterý francouzský parlament a podle očekávání byl schválen v prvním čtení. Macronova vláda tvrdí, že toto opatření je nezbytné k ochraně francouzských hodnot, jako je rovnost žen a mužů, sekularismus, laicismus, a také k zabránění zakořenění radikálních myšlenek a provokování nového násilí. Stětí učitele Samuela Patyho znovu otevřelo rány francouzskému lidu.

Sociolog Stephane Beaud a historik Gerard Noiriel zpracovali toto téma ve své nové, hojně diskutované francouzské publikaci „Race and Social Sciences“. Beaud uvedl svůj názor v rozhovoru pro France Inter: „Jsem profesor, četl jsem diplomové práce a disertační práce a vidím, že otázka rasy začíná zaujímat velmi důležité místo. Chyba spočívá v tom, že se celá interpretace zaměřuje pouze na tuto otázku, aniž by zohledňovala všechny ostatní přispívající prvky. Existuje sociální třída, pohlaví, generační efekty, institucionální vlivy … Ale v mnoha pracích mladých sociálních vědců existuje „buldozerová mentalita“, která hrne vše, co jí stojí v cestě, a neumožňuje pochopit jemné struktury sociálního světa a jejich komplexnost.“

Diskuse začala na francouzských univerzitách, ale stále častěji probíhá v médiích a politice. Macron do ní vstoupil už loni v červnu, když obvinil univerzity z prosazování „etnizace sociální otázky“, což se rovná „rozdělení republiky na dvě části“. Masové protesty proti policejnímu násilí vyvolané zabitím černocha George Floyda v USA zpochybnily oficiální francouzské odmítnutí konceptů rasy a systémového rasismu. Pak tu byla řada islamisticky motivovaných útoků a Francie se otřásla v základech. V předchozím roce napsala skupina 100 významných vědců otevřený dopis na podporu vládní linie, ve kterém odsuzovala teorie, které „se do Evropy přenesly ze severoamerických univerzit“. Jeden ze signatářů, Gilles Kepel, sociální vědec a uznávaný odborník na islám, uvedl, že vliv USA „vedl k jakémusi zákazu přemýšlet o fenoménu politického islámu ve jménu levicové ideologie, která jej definuje jako náboženství sociálně slabých“. Další intelektuál – politolog, filozof a sociolog Pierre-Andre Taguieff řekl: „Spolu s islamofobií se zcela umělý import černé otázky podle amerického modelu pokusil vykreslit falešný obraz Francie, která se provinila systémovým rasismem a výsadami bělošství. Bílý muž – to je strana vinná, která má být souzena, a nepřítel, který musí být odstraněn.“

Zdá se, že alespoň evropští intelektuálové a někteří evropští politici se snaží zachránit myšlenky osvícenství, které nás kdysi definitivně vyvedly ze středověkého myšlení ovládaného náboženstvím. Na amerických univerzitách je tento boj, zdá se, už prohraný. Skupiny studentů i učitelů, často zde působící díky „afirmativní akci“, tedy pozitivní diskriminaci příslušníků různých menšin, si zvykly pohybovat se v rámci „woke aktivismu“ či německy definované „Opferkultur“ (kultury oběti) a bez obrazu nepřítele by ztratily smysl existence. Jakmile je zakázáno klást určité otázky, nastává konec svobodného myšlení, které se evropské univerzity snažily udržet i v dobách inkvizice. 

A ještě jeden aspekt – dnešní vlna protibělošského rasismu, která se šíří z univerzit v USA, je také výsledkem grantové politiky obřích nadnárodních korporací a na ně napojených nadací. Americké i evropské daňové právo umožňuje firmám snižovat si základ daně z příjmů – a tím i výši státu odváděných daní – o dary a dotace na veřejně prospěšné účely. Mezi ně patří granty poskytované vědcům. Původní smysl této právní úpravy sledoval cíl získat více peněz ze soukromých zdrojů na financování modernizace nejen technologií, které jsou ihned zpeněžitelné ve formě patentů, ale i základního výzkumu, který teprve otevírá cesty budoucím technologickým inovacím. 

Velcí akcionáři nadnárodních firem však tento nástroj začali používat i ke korupci sociálně vědních oborů. S cílem odstranit z veřejné debaty problémy chudých pracujících lidí. Po letech systematického uplácení vysokoškolských „vědců“ se dnes nediskutuje o tom, jestli by odboráři nebo volení zástupci zaměstnanců měli mít v dozorčích radách velkých společností 50% zastoupení, o čemž jednal třeba Bundestag ještě v 60.letech 20. století. Místo toho se ve veřejném prostoru za peníze, které akcionáři velkých firem neodvedli na daních státu, diskutuje o procentu žen a mnoha dalších „pohlaví“ ve vedoucích funkcích veřejné správy i podniků. A o podílu různých ras na celkovém počtu zaměstnanců. Zcela mimo zorný úhel se tak dostal jev, kdy jsou miliony pracovních míst přesouvány do Asie.