Když se dobro vnucuje

V jádru celé tahanice o migranty stojí neschopnost či spíše neochota zabránit nelegální migraci. Není dost dobře možné, aby migraci bránili ti, kdo jsou přesvědčeni o její blahodárnosti. V Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu ze dne 24. září 2008 se praví, že Evropa migranty nutně potřebuje kvůli stavu svého trhu práce, kvůli své demografické situaci a také kvůli tomu, že peníze, které migranti posílají zpět do svých domovských zemí, přispívají k jejich rozvoji.

Zdaleka ne všichni migranti pocházejí ze zemí, které byly vojensky rozvráceny za aktivní spoluúčasti zemí Evropské unie. Bereme-li bruselské dokumenty alespoň trochu vážně, pak musíme věřit tomu, že naprostá většina migrantů přichází proto, aby zlepšili stav našeho trhu práce a dodali nový demografický impuls naší stárnoucí populaci. Drobnou odměnou jim za to budou příspěvky, které budou posílat svým příbuzným, dokud se za nimi v rámci slučování rodin do Evropy nepřestěhují, čímž se přínosy pro trh práce a penzijní systém podle předpokladů Komise ještě umocní.

Nepříjemná situace nastává v případě těch zemí, které tuto nezištnou pomoc skrze migranty odmítají přijmout. Menší státy od Dánska a Rakouska přes Česko a Slovensko až po Estonsko a Lotyšsko si nechtějí nechat dobrovolně vylepšit trh práce a vzpěčují se tomu, aby byl zachráněn jejich penzijní systém.

Proto musela přijít Komise s návrhem nové podoby unijní migrační a azylové strategie. Dokument je formulován tak, aby zmíněné státy neměly možnost blahodárnému obohacení se vyhnout. Pokud odmítnou přijmout něco, co je zde jen a jedině kvůli jejich dobru, budou k tomu donuceny příslušnými sankcemi. Solidaritu si v Evropě prostě rozvracet nedáme.