PROTIPROUD Lance D. Johnson
Evropský kontinent, který byl kdysi majákem stability a prosperity, se nyní spirálovitě propadá do vlastníma rukama vykopané propasti sociálního inženýrství, ekonomických fantazií a bezohledných geopolitických manévrů.
Rozklad společnosti
Instituce vytvořené původně na ochranu demokracie se dnes staly nástrojem autoritářské kontroly. Umlčují nepohodlné názory a zároveň organizují rozklad společnosti členských států prostřednictvím záměrně nekontrolované migrace a energetické sebevraždy.
Jak se civilizace s takovým historickým potenciálem mohla stát tak odhodlanou k vlastní destrukci? Dnes táhne svět do konfliktu, aby zakryla svou vlastní neschopnost. Jádrem krize EU je hluboká a všestranná zrada občanů ze strany bruselských elit. Sociální stát, desetiletí trvající dohoda, se rozpadá, protože jeho základ, vysoké daně z produktivní průmyslové základny, byl cíleně zničen.
Průmyslová odvětví z EU utíkají a nezaměstnanost roste. Odkud tedy pocházejí současné příjmy? Astronomické dluhy, znehodnocování měny a vlny inflace. Jinak řešeno: Odpovědí Bruselu a hlavních měst členských států je nebezpečná iluze, že je možné tisknout donekonečna stále více eur ze vzduchu.
Řízená sebevražda
Jakou hodnotu má však budou mít miliony digitálních eur v supermarketu s prázdnými regály nebo v domech bez topení? Jde o velkou lež západní formy „financializace“, kde se obchodování s papírovými komoditami vydává za skutečné bohatství. Lidé se tiskem ničím nepodložených peněz sice mohou stát miliardáři, ale nakonec budou i oni mrznout, pokud nebude čím topit a svítit. A tato perspektiva je bližší, než si většina uvědomuje.
Probíhající ekonomickou sebevraždu zhoršuje sociální politika záměrné destabilizace. Nekonečné davy migrantů z Afriky a Blízkého východu, nezvyklé na chladné klima a dlouhou tmu, byly vrženy do společností, které už předtím byly pod tlakem.
Výsledek se dal očekávat, jak předpovídaly cenzurované a justicí umlčované hlasy, kterým byl zakázán přístup na sociální sítě pro „nepohodlnou“ pravdu. EU se stala „sudem s prachem“. Mnozí migranti, kteří přišli hledat „zemi mléka a medu“, se často ocitají v zimě a hladoví. Tuto situaci a nechuť se přizpůsobit často řeší kriminalitou, která astronomicky roste.
Budování digitálních věznic
Elity toto narůstající napětí řeší zvýšeným dohledem nad obyvatelstvem, zaváděním digitálních identifikačních karet a autoritářskými zásahy proti občanským právům a svobodám. To vše vede k zlověstnému vývoji: rychlé výstavbě panoptika státního dohledu. Pod záminkou efektivity a klimatické politiky se do domácností integrují chytrá zařízení a umělá inteligence, čímž vzniká bezprecedentní síť pro sledování občanů.
NENECHTE SI UJÍT! NESU VÁM NOVINKY!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Získal nejen další zkušenosti z největší světové líhně zázračných hub, ale navštívil i tamní prastarou lékárnu a nemocnici. A přivezl protiproudařům i něco podivuhodných ukázek.
Především však svou cestou dále rozšířil naše možnosti sebeobrany při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob skrze extrakty uložené v medu. O tom všem si povídal s Petrem Hájkem. A přidal některé autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často vpravdě téměř neuvěřitelné účinky těchto tajemných přírodních pomocníků našeho zdraví.
Již brzy bude – a mnohde již je – realitou klimatická policie vybavená tepelnými senzory pro monitorování úniků tepla z domovů. Vzniká systém kontroly větší než cokoliv, co jsme kdy zažili v historii. Ve spojení s prosazováním digitálních měn centrálních bank (CBDC), umožní tato infrastruktura úřadům okamžitě sledovat, omezovat a trestat protesty či jakékoli takzvaně nežádoucí chování.
Snahy zabránit přesunu ekonomických aktivit do Asie, dotvářejí celkový obraz a transformují EU v jedno velké vězení. Evropská unie tak zcela opouští své údajné hodnoty svobody projevu a pohybu.
Je to napohled nepochopitelné: Proč vládnoucí třída přijímá tak očividně destruktivní politiku? Odpověď spočívá v toxické směsi tvrdohlavé pýchy a historické anomálie.
EU rozpoutala válku
Období globální dominance Evropy, které začalo kolem roku 1600, bylo odchylkou poháněnou dočasnou průmyslovou výhodou. Její zdroje a populace však byly ve srovnání s Asií vždy malé. Nyní, když se vše vrací do přirozené rovnováhy, a moc se přesouvá na východ, zmocňuje se evropských elit panika. A protože se nedokáží přizpůsobit, nebo přiznat katastrofální chyby v konfliktech jako je ukrajinský, znásobují svá selhání.
Roky ignorovaly Minské dohody, čímž zničily jakoukoli důvěru Ruska vůči Západu, a nyní z bezradnosti vyvolávají a stupňují vojenskou eskalaci. Jak konstatuje jedna zásadní analýza, reakce Západu „hraničí s hysterií“. Lžou si do kapsy. Oslavují občasné drobné taktické zisky ukrajinské armády a ignorují strategickou realitu fronty, se ztrátami statisíců vojáků.
V tomto konfliktu šlo Rusku primárně vždy o eliminaci hrozeb, nikoli o dobývání území. Stejně jako bylo od začátku války jasné, že ukrajinský popřevratový režim nemá žádnou šanci na vítězství. Jenže Západ – především Britové – Kyjev do války bezohledně nahnali. Dnes unijní a britské elity zbaběle vyhrožují Rusku a používají Ukrajinu jako záminku pro hrozící jaderný konflikt.
Tato vnitřní hniloba je proto nyní problémem i celého zbytku světa. V patetickém pokusu znovu získat centrální postavení, Evropská unie rozpoutává válku, kterou ví, že nemůže vyhrát, A podporuje konfrontaci s Čínou, která to všechno jenom ještě zesiluje.
Sud s prachem
Je to chování krysy zahnané do kouta, ne sebevědomé mocnosti. Spoléhat se při tomto dobrodružném provokování Ruska na americkou vojenskou sílu je výrazem celého toho zoufalství.
Ani NATO se neodváží zavést bezletovou zónu na Ukrajině, protože ví, že ruské protivzdušné systémy jako S-400, by zakrátko proměnily jejich letadla v šrot. Zbabělci v Bruselu a Londýně hazardují s jaderným zničením, aby zakryli svou vlastní bezvýznamnost.
Trajektorie je jasná a děsivá. Kontinent, který se vzdává své energetické bezpečnosti, rozkládá svou sociální soudržnost, přivádí svou ekonomiku k bankrotu a špehuje své občany, není lídrem. Je zbytku světa přítěží.
Posledním aktem EU nemusí být osvícený triumf. Spíše hrozí, že stáhne propojený svět s sebou do hladomoru, závislosti a války. EU se vlastním přičiněním slala sudem s prachem.
Jedinou otázkou je, jaká jiskra jej odpálí.
