AC24.cz Redakce
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Tím tématem občas bývají zbraně a jejich zákaz. Vzhledem k tomu, že v České republice máme velmi kvalitní zákon o zbraních, u nás nebývá tohle téma recyklováno zase tak často jako v jiných zemích, ale ani nám se nevyhýbá, zvláště když se k tomu ještě přidá tragédie a mrtví. Potom touha recyklovat takové téma vzroste násobně.
Je celkem snadné žhavé uhlíky myšlenek na zákaz zbraní rozfoukat do požáru, protože zbrojním průkazem (ZP) u nás disponuje jen 314.039 lidí (údaj ke konci roku 2022), zatímco hlášených zbraní bylo ve stejnou chvíli 989.348. (1) Neboli zhruba 3 zbraně na jednoho držitele ZP. Takže drtivá většina veřejnosti ani nedrží ZP, ani nedisponuje zbraní z titulu státní služby, proto má o zbraních jen velmi vágní povědomí přecházející mnohdy až do mýtů a chybných domněnek.
Takovým laikům je snadné implantovat myšlenku, že zbraň rovná se nebezpečí, odzbrojení rovná se bezpečí. Politik, který prosadí plošné odzbrojení, pak před větší částí veřejnosti bude mít auru toho, kdo se zasloužil o větší bezpečí. A to už se v politické konkurenci počítá. Průšvih je, že tato rovnice (odzbrojení = bezpečí) je zcela chybným axiomem.
Lidé, kteří nevlastní ZP, tedy nečetli Zákon o střelných zbraních a střelivu, přemýšlí obvykle podobně:
Lidé bez znalosti zbraní obvykle stáčí hovor k tomu, že “to by se mělo zakázat”. Realita je však následující: V řadě zemí západní Evropy jsou zbraně zakázané. A přesto počet útoků s palnou zbraní v západní Evropě nejen že soustavně roste, ale je celkově vyšší než v České republice, kde máme mnohem liberálnější zákon. V Británii je dokonce zakázané nosit u sebe na veřejnosti nůž a další sečné a řezné předměty, které by se daly použít jako zbraně. A přesto počet útoků nožem v Británii stoupá. Konkrétní čísla: V USA, které jsou nejznámější masovými střelbami nejen ve školách, došlo k takové události 1x v 50. letech, 6x v 60. letech, 13x v 70. letech, 32x v 80. letech a 42x v 90. letech. (2) Po celou dobu přitom byly palné zbraně v USA dosažitelné, legislativa se v čase spíš zpřísňuje, než uvolňuje. Jinými slovy, pokud se neusnadňuje přístup ke zbraním, ale roste počet masových útoků se zbraní, logicky příčina nemůže být v legislativě, ale ve výchově, mentalitě a rostoucí frustraci ve společnosti.
Lidé bez znalosti palných zbraní mívají pocit, že když člověk získá ZP a během půl roku si koupí pět zbraní, je to něco nenormálního, okolí by ihned mělo zalarmovat policii, a ta by měla začít dotyčného ihned vyšetřovat. Pravda je taková, že policie u nás má přehled o každičkém náboji a každé zbrani, které si dotyčný legálně pořídí. Každý takový nákup je hlášen prodejcem a v případě zbraně i kupcem. Koupě zbraně, je-li člověk držitelem ZP, nejen že není něco divného, ale naopak ZP si lidé pořizují právě proto, aby si zbraň koupili. Vzhledem k tomu, že průměrný počet zbraní na jednoho držitele ZP je 3 kusy, ani 5 kusů vskutku není něco, co by mělo policii zneklidnit.
Neznalost veřejnosti si můžeme dokumentovat dokonce i na takové technikálii, že nestřelci obyčejně neznají rozdíl mezi samonabíjecí a automatickou puškou. Z toho plyne, že mají intuitivní pocit, že rozšíření automatických zbraní mezi lidmi je nebezpečím, které je nutné regulovat. Realita je opět jiná: Automatické pušky jsou zakázané, tedy na základě vlastnictví ZP je nikdy legálně používat nebudete. A i kdyby zakázané nebyly, bylo by to v podstatě jedno. Útočník disponující (zakázanou) automatickou puškou by totiž její zásobník vystřílel v automatickém režimu za pár sekund. (Jen pro ilustraci: Samopal, kam patří i vzor 58, lidově „kosa“, teoreticky střílí 800 ran za minutu. Proto je automatická zbraň v dávkovém režimu bez patronpásu přímo z krabice a bez připevnění k autu či bunkru na míření a pobíhání mezi lidmi spíš nepoužitelná, nehledě na to, že by ji mířící střelec ani neměl šanci udržet v náměru; proto také u některých je možnost přepnutí na dávku po 3 výstřelech.) Kdo by si toho byl vědom a chtěl by proto použít k vraždění automatickou pušku s větším množstvím zásobníků, stejně by si nepomohl: Víc jak, řekněme, 6 plných zásobníků by s sebou útočník stejně (kvůli značné hmotnosti střeliva) neunesl. Po velmi rychlém vystřílení zásobníku u automatické zbraně by takový útočník musel přebít, a pokud by neměl taktický výcvik, což má málokdo, značně by ho to v tu chvíli zdrželo, takže by poskytnul svému okolí šanci, jak útočníka zneškodnit.
Nestřelci také obvykle mají pocit, že nebezpečnost toho kterého útočícího magora byla vysoká, protože se třeba zpětně zjistí, že vlastnil hodně zbraní. Tito lidé si obyčejně neumí představit realitu, totiž že opak je pravdou. Blázen, který s sebou vleče několik střeleckých tašek s několika zbraněmi různých ráží, je svým nákladem pouze omezován v pohybu, a stejně v praxi nemá šanci je všechny použít. Když například speciální jednotky nastupují do akce, berou si s sebou jejich členové jednu dlouhou a jednu krátkou zbraň, protože větší počet prostě nedává smysl. Nejsme chobotnice, abychom mohli v pěti končetinách držet pět zbraní. To už větší smysl by dávalo, kdyby si s sebou útočník vzal více zásobníků a více střeliva, ale i to přestane od určitého bodu dávat smysl, protože velké zásoby střeliva prostě neunese, aniž by byl zásadně omezen v pohybu. Společenská nebezpečnost útočníka tedy rozhodně neroste s počtem vlastněných zbraní, ale roste s hodinami jeho taktického výcviku. Analogicky to platí i pro ráži: větší ráže je sice průbojnější, ale hmotnost takového střeliva opět útočníka značně omezuje.
Taková omezení proto nemají logiku, ačkoliv nestřelecká veřejnost na ně ochotně kvůli neinformovanosti slyší.
Tohle vše uvádím jen pro dokreslení, že volání po zákazu zbraní není založeno na faktech, ale na dojmech. Fakta jsou totiž následující: Zbraň nezabíjí – zabíjí člověk, který se rozhodl zabít, a jako nástroj si k tomu zvolil palnou zbraň či jakýkoliv jiný nástroj.
A proč se vyšinutí jedinci rozhodnou zabíjet? Důvodů je víc. Jednoznačně nebezpečné je to, že média místo toho, aby jen suše oznámila, že tam a tam se odehrála taková a maková událost, začnou vždy z události dělat několikadenní senzaci. K té se začnou přidávat politici celého světa, nemluvě o smrštích na sociálních sítích. A ve frustrovaných vyšinutých jedincích, kteří se cítí uťápnutí a přehlížení, se začne probouzet touha také si užít svých 10 minut „slávy“.
Moc užitku neudělá ani snaha o zákaz palných zbraní, naopak. Vezměte šílenci palnou zbraň – a použije něco jiného, třeba auto. Z Československa je nejznámější případ Olgy Hepnarové, ale ze západní Evropy známe z nedávné doby mnohem děsivější případy, a není jich málo. Množí se. V poslední době jsme o nich slyšeli zejména z Německa (útok kamionem na vánoční trhy v Berlíně) a Francie. (3) Asi největší pozornosti se dostalo útoku z Nice v roce 2016, na místě zůstalo 84 mrtvých a přes 200 zraněných. (4) Co teď řeknu, nemá znít cynicky, ale uvědomte si: Takovou bilanci by osamělý střelec, který s sebou vleče střelecké tašky s pěti zbraněmi, nedokázal docílit. V tomto smyslu je společensky méně nebezpečné, pokud se lidská zrůda demaskuje tím, že vytáhne samonabíjecí pušku, protože nejen že napáchá zla méně, ale také dá okolí více šancí na zneškodnění útočníka; zrůdu v kamionu nebo stavebním buldozeru na náměstí ale nezastavíte.
Zakážeme kvůli řidičské průkazy? Sotva.
Každý šroubovák, každý jídelní nůž, každé nůžky, motorová pila, dodávka, stavební buldozer, jed na krysy, předmět na kolejích – to všechno mohou být zbraně skupinového vraždění. Vzpomínáte si na úmyslná vykolejení vlaků v ČR a pokusy o vykolejení? Zakážeme kvůli nim kameny? Existují i způsoby, jak zabít „nezbraněmi“ více lidí než samonabíjecí puškou, jako například *** nebo *** nebo ***. Píšu místo nich jen hvězdičky, protože každý z těch způsobů by mohl zabít *** lidí, tedy násobně více než jednotlivec s palnou zbraní; dosud spících zrůd mezi námi je mnoho a já jim nebudu dávat návod. A přitom nikoho dosud nenapadlo *** nebo *** zakazovat. Proč ne? Protože zbraně fungují jako první signální. Je to symbol, a proto přitahují pozornost.
Ale zamyslete se: Ne náhodou se Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu jmenuje, jak se jmenuje. Zbraně jsou totiž nástroj, který se dá použít různými způsoby k různým věcem. A drtivý podíl držitelů ZP blížící se 100 procentům si zbraně pořizuje buď pro sport typu biatlon, nebo myslivost, nebo obranu. Opakuji, pro obranu. Třeba proto, aby dokázali zastavit frustrovanou zrůdu, která chce svých 10 minut mediální pozornosti. Odzbrojte tyhle lidi, a bude to, jako byste otevřeli stavidla a dali zrůdám zelenou. V roce 2022 v Indianě v nákupním centru spustil střelbu muž s puškou, načež ho zastřelil ozbrojený 22letý civilista. (5, 6)
Pokud by dnešní změkčilá, frustrovaná společnost méně fňukala nad klimatem, méně se sebeobviňovala za svou pouhou existenci a produkci CO2, méně hledala domnělé viníky v lidech, kteří berou život a své bezpečí do vlastních rukou a pořizují si zbraně, možná by část této společnosti došla k názoru, že místo hledání domnělých viníků máme hledat příčiny ve frustraci mladých lidí. Je to vskutku velmi frustrující, když máte pocit, že „na vše máte nárok“, a přitom to, na co „máte nárok“, tedy životní štěstí, pořád nějak shůry nedostáváte. Je to vážně velmi frustrující, když slyšíte, že vaše pouhá existence produkcí CO2 ničí svět, a tedy jste coby nositelé dědičného hříchu vrazi planety.
Kdyby se tahle frustrovaná generace vybodla na tuhle mystickou ideologii, možná by i měla čas domyslet, že minimálně část obětí jsme schopni zachránit, pokud se budeme bránit – legálně nošenými palnými zbraněmi.
1 – https://www.ceska-justice.cz/2023/02/v-cesku-loni-stoupl-pocet-majitelu-zbrojnich-prukazu-i-zbrani/
2- https://youtube.com/shorts/ooR70sBIYw8?si=l7x9YW8JjhziioOL
3- https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atok_vozidlem
4- https://cs.wikipedia.org/wiki/Teroristick%C3%BD_%C3%BAtok_v_Nice_2016
6- https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/greenwood-indiana-usa-strelba-obchodni-stredisko.A220718_060311_zahranicni_jadv
Markéta Šichtařová
Článek Markéta Šichtařová: Zbraně nezabíjejí se nejdříve objevil na AC24.cz.
