Nová republika Ivan David
Jiří Jírovec
9. 5. 2020
„Proto říkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, ať je učenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec. Mejlejí se i ministři.” Švejk před lékařskou komisí.
Nechal jsem se strhnout veřejným sdělením Pavla Novotného, že 1. místopředseda Poslanecké Sněmovny Vojtěch Filip je svině. Příměstský starosta má blíž k hnoji než ke kávě a tak přidal duševního mrzáka a výhružku, že tomu zmrdovi (čti: Jednomu z nejvyšších státních představitelů ČR) rozbije hubu.
Přišlo mi to zu moc, jak říkávala moje prateta Vilma. Oslovil jsem tedy Radka Vondráčka a nepřímo samu vládu, se žádostí, aby zakročili. Každý, kdo ctí Ústavu ČR, přece musí respektovat vůli Sněmovny, která svého prvního místopředsedu zvolila podle svého nelepšího vědomí a svědomí.
Vojtěch Filip je předsedou KSČM, politické strany zřízené a potvrzené po sametu. Pravda, býval členem samozrušené KSČ, ale takových je, stačí se rozhlédnout:
V KSČ byl prezident Zeman, předsedové Senátu Kubera a Štěch, premiér Babiš, expremiéři Rusnok a Fišer a třeba i Havlův guru přes etiketu Špaček. Posledně jmenovaný byl komouš na baterky, protože se do strany vetřel na poslední chvíli až v roce 1988. Možná tehdy nepřiznal, že „jeho tatínek byl velký gentleman, měl několik obleků, každý na něco jiného. Věděl, že šedý se nosí přes den, černý měl na večery.“
Nejméně dva z našich generálů přísahali věrnost Československé socialistické republice a tedy i odhodlání bojovat za komunistické ideály proti imperiálistům až do roztrhání těla. Pak přepřísahali, asi opět kvůli kariéře.
Pokud se generál Pavel stane po Zemanovi prezidentem, budeme mít v čele dalšího člena KSČ.
V tété straně byla i většina spisovatelů, ale ti se stali postradatelnými a netřeba se s nimi zdržovat. Obecně platí, že jsme země generálkované morálky.
Sněmovna ani vláda na můj podnět nereagovaly. Mýlím, napadlo mě. Vždyť může jít o pouhou inovaci slovníku české politiky a to jim je u prdele, protože politici se stejně příliš neposlouchají.
Když se to tak vezme, oslovení „svině“ má velký emoční rozsah. Od pohlazení až po hrubou nadávku z úst vesnického pacholka. Ve Švejkovi najdeme tuto pasáž:
Do kanceláře vpadl uniformovaný dlouhán s třemi zlatými hvězdičkami a jaksi v mátohách, nepozoruje přítomnosti hejtmana Ságnera, zcela důvěrně oslovil Tayrla: „Co děláš, svině? Tys nám včera pěkně zřídil naši hraběnku.“ Posadil se na židli, a tluče se tenkou rákoskou přes lýtka, smál se na celé kolo: „Když si vzpomenu, jak jsi se jí vyblil do klína…“ „Ano,“ řekl Tayrle, „bylo to včera velmi veselé.“
Starosta Novotný vnáší do politiky neotřelé řeporyjské manýry. Dostane-li se do Sněmovny, bude zajímavé vnímat, jak budou na nové oslovení reagovat poslanci.
Oslovení „dámy a pánové“ je absolutně pokrytecké, protože poslanci by si neraději oči vyškrábali. Mezi chlapy se svině snese. Bude-li takto poslanec oslovovat skupinu poslankyň, lze zprvu očekávat nepříznivou reakci, přestože bude proneseno prostřednictvím předsedajícího.
S velkou shovívatostí se můžeme dívat na odstraňování starých památníků a budování nových. Vlastně jde o přizpůsobení historie potřebám vyhládlých umělců.
Staré-li zašlo, odstraní se. Pak se vytvoří nová, politicky akceptovatelná verze historické události, a vybere hodný umělec, který to nové, pokrokově vytesá, vymodeluje nebo namaluje.
