Na cestě ke střetům 1

Proč a v jaké souvislosti vznikl Římský klub? Zjednodušená odpověď zní: Byl založen po ukončení Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965) k převzetí a plnění části výsledků tohoto shromáždění. Účastnilo se ho více než 2500 katolických biskupů, které svolal papež Jan XXIII. Cílem koncilu, který skončil za vlády Pavla VI., bylo reagovat na potřeby doby. K nejzásadnějším rozhodnutím koncilu patřil dialog s vyznavači ortodoxního nebo protestantského pojetí křesťanství, nebo dokonce s nekřesťanskými náboženstvími, především se Židy a muslimy. Církev se také rozhodla mimo jiné nahradit latinu národními jazyky při bohoslužbě a obrátila svou pozornost k nevěřícím. Tolik oficiálně.

Neoficiálně, ale jak potvrdil čas, víme, že koncil se stal přelomovým okamžikem v moderních dějinách katolické církve. Ta se rozhodla otevřít modernímu světu a vnitřně se reformovat ve smyslu světové vlády, dogmatu o udržitelném růstu a ochraně chudých. Na toto úsilí navazuje založení Římského klubu v dubnu 1968. Jedná se o globální think tank, který celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou první zprávou Meze růstu. Římský klub o sobě uvádí, že je organizací jednotlivců, kteří sdílejí společný zájem o budoucnost lidstva a usilují o změnu. Budiž. Současný pracovní program římského klubu se zaměřuje na témata reformulování cílů a změnu fungování ekonomických systémů; oddělení růstu prosperity a spotřeby zdrojů; zajištění obživy, pracovních míst a příjmů. Z vybraných zveřejněných zpráv stojí za zmínku ve spojení s tímto příspěvkem, se základy digitalizace společnosti a zblbnutí mladé generace s pomocí nových výukových a vzdělávacích metod kromě již zmíněné Meze růstu (1972), Lidstvo na rozcestí (1974), Revize mezinárodního pořádku (1976) a Na hraně (2015).

Papež František přivedl Svatý stolec blíže k Rockefellerově Radě světové populace. Ta se od 50. let minulého století zabývá problematikou její regulace. Téma převzal Římský klub. Aby převzetí mělo váhu, římský klub byl zvolen konzultantem Hospodářské a sociální rady OSN. V pokračování svého úsilí papež František založil (v roce 2020) pod patronátem předsedy Papežské rady Justitia et pax, ghanského římskokatolického kněze, arcibiskupa Cape Coast, kardinála Turksona (1948) nevládní organizaci zvanou Rada inkluzivního kapitalismu. Ta se stala partnerem Velkého resetu. O něm jsem psal již několikrát v nedávné minulosti.

Velký reset zastupuje platforma kognitivního kapitalismu zvaná Světové hospodářské fórum (WEF Davos). O této platformě založené v lednu 1971 a předsedovi Klaus Schwabovi jsem několikrát kriticky referoval v minulosti. Problém s WEF je jeho věk, který nedovoluje jít s dobou. Proto dostal Klaus Schwab úkol od globálních elit představit na platformě WEF Velký reset. Problém s Velkým resetem a Radou inkluzivního kapitalismu tvoří tři hlavní skutečnosti, které by evropští a národní politici neměli ignorovat, mají-li zájem na přežití Evropy ve střetu.

1) Velký reset má být realizován starou známou trojicí: Rothschild, Rockefeller a Svatý stolec s novým jazykem, ale starými vazbami a vůdci ve věku: Londýnské EFSR, Inter-Alpha, Financial Services Forum, bankami Santander, Intesa Sanpaolo, Crédit Agricole (Rothschild) a Deutsche Bank (Rockefeller). 2) Oficiálním autorem Velkého resetu je Klaus Schwab (1938), který kryje skutečné autory. Proto nelze brát jeho výroky a tvrzení za platnou minci. 3) Historie Svatého stolce obsahuje Lateránské smlouvy podepsané 11. února 1929, Říšský konkordát mezi Německem a Svatým stolcem podepsaný 20. července 1933 a výdej cestovních pasů Vatikánu cca 30 tisícům nacistických válečných zločinců, aby se mohli vyhnout spravedlnosti na planetě.

Přidám-li k uvedeným skutečnostem teze dokumentu trilaterální komise – Krize demokracie z roku 1975 nabízí se nepříjemná a aktuální myšlenka: Fašismus jako filozofický základ a ideologické zastřešení legalizovaných zájmů Vatikánu ve společnosti oligarchů výlučně orientovaných na zisk, bez (sou)citu a etiky. Hlubší pohled do historie zviditelní neofašistické plány na založení socialistických spojených států Evropy s německým konceptuálním jádrem, německo-francouzskou aliancí a ostatními Evropskými státy jako periferií.

O nich vypovídal v zajetí SS Obergruppenfuehrer Richard Hildebrandt (1897 – 1952). Memoáry Walthera Friedricha Schellenberga (1910 – 1952), šéfa špionážní služby a vojenské rozvědky, které psal pod dohledem britských tajných služeb ve Švýcarsku, aby po jejich ukončení mohl rychle umřít, mluví za sebe. Podle nich v srpnu roku 1942 vedl na uvedené téma rozhovor s Heinrichem Himmlerem (1900 – 1945). A komu to nestačí, nechť si poslechne, analyzuje a dá do kontextu nedávné výroky ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova. V nich doporučoval oddělit EU od zbytku Evropy. EU jako projekt se totiž rodil v průběhu druhé světové války. Otázky, na které by politici měli nabídnout odpověď během volební kampaně: Proč došlo právě teď k prohlubování krize vztahu EU – ER? Proč před krátkou dobou došlo ke zveřejnění aliance Velký reset a Rada inkluzivního kapitalismu? Jakou pozici zaujme ČR?

Moje odpověď má tři části. 1) Globální elity odstranili Donalda Trumpa od moci a snaží se dohnat ztracený čas i za cenu škody na svých pozicích. 2) Prezidenti Putin a Si v rámci on-line zasedání Světového hospodářského fóra vyjádřili nesouhlas s velkým resetem jako digitálním koncentrákem v moderním fašistickém společenství. 3) Ne, RF a ČLR velkému resetu umožnilo první zveřejnění jmen protivníků Západu v poválečné historii strategické koncepce NATO a nepozvání prezidentů RF a ČLR na zasedání Mnichovské bezpečnostní konference.

Výsledkem této arogance Západu bude urychlena modifikace Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi RF a ČLR z roku 2001. V praxi to znamená: 1) přechod k vojenskému spojenectví RF a ČLR, 2) intenzifikaci činnosti pátých kolon v obou státech, 3) s ohledem na podporu exprezidenta Trumpa v Republikánské straně ve výši 87% (podle YouGov / Economist), výrazné zkrácení času globalistů pro jejich rozhodující střet s RF a ČLR, a tím větší riziko přímého střetu NATO a RF, potažmo ČLR s těžko představitelným následky pro EU a Evropu.

Hodnocení problematiky – Římský klub – Velký reset – Rada inkluzivního kapitalismu nemůže být kompletní bez zohlednění pravoslavné a katolické problematiky. Ta obsahuje setkání papeže Františka s patriarchou Kirillem v Havaně v roce 2016, nedávný rozkol pravoslavné církve na Ukrajině, snahy a působení Svatého stolce v Bělorusku a v neposlední řadě církevní dění v Turecku. Přestože hodnocení není předmětem tohoto příspěvku lze tvrdit, že pokračování politiky EU na vybrané staro-nové cestě velkého resetu nevyhnutelně vede ke střetu, který mj. obsahuje návrh strategické koncepce NATO, a který Evropa nemusí přežít.