PROTIPROUD Radomír Malý
Papež Pius XII. v roce 1950 vyhlásil bulou Munificentissimus Deus jako dogma, že Panna Maria byla po své smrti vzata nejen s duší, ale i s tělem do Nebe. Potvrdil tak to, co Církev věřila již od počátku.
Falešný humanismus
Vyhlášení tohoto článku víry vyvolalo negativní mediální reakci na mnoha frontách. Tato reakce nebyla náhodná. Po II. světové válce se skloňovalo ve všech pádech slovo „humanismus“, což znamená lidskost, lidské jednání. Pius XII. vyhlášením dogmatu o Nanebevzetí Matky Boží se proti tomu nepřímo vymezil a postavil nový ideál.
Na humanismus se odvolávali už od konce středověku až dodnes vyznavači mnoha směrů, od osvícenců až po současný genderismus a globalismus. Všichni zdůrazňovali a zdůrazňují potřebu lidskosti ve vztahu k druhým, neškodit, pomáhat a usilovat o pokrok při rozvoji lidské existence.
To všechno má ale jednu zásadní vadu. Zastánci takového postoje mají na mysli pouze pozemský život. Ten ale jednou skončí. Dogma o Nanebevzetí Nejsvětější Panny však poukazuje na konečný cíl člověka, jehož už dosáhla jako první člověk v dějinách v plnosti právě ona: věčný život s oslavenou duší a s oslaveným tělem. Toto je pravý humanismus, zaměřený k věčnosti, jež nikdy nepomíjí, humanismus mariánský.
Priorita věčného života
Katolická Církev ve své historii vždycky hlásala prioritu věčného života před pozemským – a byla právě za to napadána. Prý odvádí lidi od jejich aktuálních životních problémů a pokroku.
Jenže způsobila tato přednostní orientace na pozemský život, tento humanismus v podání nekřesťanů, skutečné zlepšení lidské existence? Historie ukazuje pravý opak. Osvícenství s Francouzskou revolucí či marxismus s ruskou bolševickou revolucí spolu s režimy, jež po nich následovaly, připravily často bestiálním způsobem o život stamiliony nevinných lidí.
Současný tzv. humanismus právě ve jménu „lepší kvality lidského života“ vraždí nenarozené děti umělým potratem a staré lidi eutanázií, ničí rodinu a přirozené vazby člověka. Novověcí humanisté neustále mluví o pomoci člověku a vyšší úrovni jeho života, ve skutečnosti ale dochází k ještě větší disproporci jednotlivých lidí: jedni jsou plně obšťastněni výsledky novodobé vědy na úkor těch druhých, pro něž se tento pozemský život stal nebo postupně stává mučírnou.
Věčný život v Nebi
Paradoxně Církev, která nikdy neslibovala ráj na zemi a viděla cíl lidské existence na věčnosti, přinesla i pro tento pozemský život lidstva větší užitek než mimokřesťanští humanisté. Pravý humanismus s upřeným pohledem na Nebe nese s sebou i požehnaný pokrok lidstva v životě na tomto světě, humanismus mimokřesťanský navzdory svým navenek ušlechtilým slibům ho naopak přivádí k totální destrukci.
Panna Maria je ukázkou toho, co je nejvyšším cílem, a hlavně největším dobrem člověka: jeho oslava na věčnosti jako vykoupeného Božího tvora. Ona sama nám v tomto pomáhá propojovat všechno dobré, co přináší tento pozemský život, s tím podstatným, tj. s věčným životem v Nebi: svou přímluvou, svým zprostředkováním milostí a svými zázraky.
Panno Maria Nanebevzatá, oroduj za nás!
