Časopis Šifra Milan Vidlák
Donnie ukradne peníze ze sejfu firmy Solomon & Solomon, ale hne se v něm svědomí a chce peníze vrátit. Jenže se mu zasekne klíč v zámku a nemůže odemknout. V momentě, kdy leze po požárním schodišti, aby se dostal na střechu, začnou z nebe zničehonic padat žáby. A to je teprve začátek, jenž spustí dalekosáhlé události. Když jsem v roce 1999 zíral na jednu z nejpůsobivějších filmových scén světové kinematografie, která se odehrála ve snímku Magnolia, ani ve snu by mě nenapadlo, že se o 12 let později něco podobného stane i ve skutečnosti.
O silvestrovské noci, na přelomu let 2010 a 2011, spadlo v americkém Arkansasu z nebe na zem až pět tisíc mrtvých vlhovců červenokřídlých. Další masové úhyny ptáků byly postupně hlášeny po celém světě. Odborníci argumentovali tím, že za to může určitě silvestrovský ohňostroj, kvůli němuž letěli ptáci nízko a nabourali, ale to jaksi nevysvětluje skutečnost, proč se našlo ve stejnou dobu 120 mil odtud na 100 000 mrtvých ryb. V italské Boloni, kde uhynuly stovky hrdliček, zase italští vědci spekulovali, že to bylo kvůli tomu, že se ptáci přejedli slunečnicových semínek. Něco si vymyslet museli, ale takovou blbost?
Mnohem zajímavější vysvětlení nabídli lidé, kteří se zabývají sledováním takzvaných Schumannových rezonancí. Jde v podstatě o výkyvy, které lze měřit v pozorovaném spektru velmi nízkých frekvencí elektromagnetického záření, zachycených na povrchu Země. Zjednodušeně řečeno by se daly Schumannovy rezonance označit jako vibrace Země. Jejich změny jsou způsobeny přenosem energie mezi dvěma vibrujícími systémy – zdrojovým, v tomto případě kosmickým, a rezonujícím, jímž je naše planeta. Tyto planetární vibrace potom pro změnu ovlivňují všechny živé tvory, kteří zde žijí, samozřejmě včetně nás. No, a právě v době, kdy začali padat z nebe mrtví ptáci, se Schumannovy frekvence začaly vychylovat více, než bylo do té doby zvykem.
Všiml si toho i lovosický vynálezce Ivan Rybjanský, na kterého před dvaceti lety sahala smrt a lékaři už nad ním lámali hůl. Tehdy dostal druhou šanci, které se chopil s velkou vervou a vydal se úplně jiným směrem. Kromě toho, že se začal starat o své zdraví a snažil se vidět nejdříve ty své a později zdravotní problémy jiných lidí v širších souvislostech, zabývá se především tím, jak naše zdraví funguje na kvantové a energetické úrovni. Výsledkem jeho bádání je mimo jiné zařízení, které je pro „nový věk“, jenž započal rokem 2012, jako stvořené. „Seznámil jsem se s čínskou medicínou, ájurvédou a postupně jsem přišel na to, že nejde jen o to energii dobíjet, ale je třeba i najít jednotlivé bloky, proč ta energie neproudí, a zkoumat hladiny, úrovně, příčiny,“ říká muž, který vyvinul přístroj, jenž dokáže harmonizovat odchylky způsobené elektrosmogem či geopatogenními zónami.
Somavedic je vyrobený z polodrahokamů, krásně svítí a připomíná kosmickou loď. Jde o jakousi destičku s připevněnými drahými kameny do tvaru pyramidy, které jsou zalité ve skle. Díky sklu u kamenů nedojde k mechanickému znečištění, a tak se minerály mohou soustředit na svou práci. Každý minerál „vibruje“ na určité frekvenci a má schopnost tuto vibraci vyzařovat do okolního prostředí, a tím ho ovlivňovat. Uvnitř jsou jednotlivé drahokamy poskládané v nejsilnější možné a konkrétní kombinaci tak, že se jejich účinky vzájemně zesilují. Nejnovější testy například prokazují, že Somavedic permanetně generuje záporné ionty. Ty pak ničí v těle škodlivé volné radikály, které vznikají jak kvůli elektrosmogu a geopatogenním zónám, tak nesprávnému životnímu stylu. Jakmile se tělo vychýlí příliš z rovnováhy, imunita klesá a my můžeme onemocnět a kdeco chytit.
Konec a začátek
Ivan Rybjanský si všiml, že největší nával práce má vždy ve dnech, kdy se významně zvyšují Schumannovy rezonance. „Například před Vánoci začaly nějaké ,úpravy systému‘ – byl tam jeden úplněk, Štědrý den, Nový rok, další úplněk, čínský Nový rok a Rusové se svými pravoslavnými Vánocemi. Každý bod, který jsem jmenoval, znamenal extrémní nárůst frekvence Schumannových rezonancí. V posledních letech se toto děje zcela běžně, konkrétně od roku 2012. Respektive začalo to o rok dřív, už v roce 2011.“
Existuje nějaké možné vysvětlení všech obrovských změn, které se ve světě v posledních osmi či devíti letech dějí s nebývalou intenzitou, od změny klimatu po subjektivní zrychlování času, kdy to, co lidé běžně řešili několik let, se vcucává do řádu týdnů či měsíců? A má to všechno nějakou souvislost s dávnými proroctvími starých civilizací od Mayů po Egypťany, které tvrdily, že se čas pohybuje cyklicky přesně podle kosmického plánu, a jejich kalendáře, na chlup stejné, končily přesně 21. 12. 2012? Mnoho moudrých lidí upozorňovalo, že konec mayského kalendáře nebude znamenat konec světa jako takového, jak se nesmyslně psalo v médiích, ale konec starého světa – neboli ukončení jednoho cyklu a začátek cyklu nového.
Zdá se, že jejich slova konečně začínají dávat smysl i těm, kteří si pod nimi nedovedli nic konkrétního přestavit, a v obavách z toho, co bude, je nebrali vážně, nebo se jim dokonce vysmívali.
Jestliže bych ještě před deseti lety pochyboval o tom, že mohou začít po celé planetě padat z nebe mrtví ptáci, nevěřil bych samozřejmě ani tomu, že se ze dne na den může zastavit téměř celý svět a z přeplněných pulzujících metropolí se stanou města duchů.
Lidé, kteří si o sobě mysleli, že jsou pány tvorstva, teď sedí zavření doma, když vystrčí nos na ulici, přes obličej mají kusy hadru nebo respirátory, z nichž některé připomínají plynové masky, třesou se strachy, že na ně někdo prskne, a schovávají se před „smrtícím“ nepřítelem, jakého svět neviděl. Virů jsou kolem nás mraky, jen zvířata jich hostí řádově statisíce, ale stačí, aby se jeden z nich pojmenoval, začal sledovat, testovat a měřit a psalo se o něm každý den v médiích a lidi mohou zešílet.
Právě reakce na koronavirovou epidemii ukazuje na naprosté nepochopení toho, čemu říkáme zdraví. Zároveň ale nabízí ideální příležitost si to uvědomit. Současný přístup k léčení, kdy se bojuje proti nepříteli, ať už ve formě zánětu, bolesti či viru, tak naráží na svůj strop a jeho absurdita se ukazuje v celé nahotě. „Není to tak, že si vezmu prášek nebo očkování na chřipku a jsem v klidu. Musíme přece dbát na své zdraví, bez ohledu na okolnosti… Bojujeme proti něčemu, místo abychom se zabývali sebou. Když budeme pečovat o své zdraví, žádného viru se nemusíme bát. Je to zkrátka úplně obráceně – když budu pečovat o svou imunitu, virus ani nemoc na mě nemůže,“ říká pan Rybjanský, který kdysi utekl hrobníkovi z lopaty.
Postupně si začal všímat nejen toho, že se mění Schumannovy rezonance, ale i důsledků, které to má. „Bavil jsem se s ruským doktorem Lvem Gorškovem, šéfem vývoje ruské biorezonanční firmy Sensitiv Imago, který si stejně jako já všiml, že se začal měnit průběh onkologických onemocnění. V minulosti bylo běžné, že člověk onemocněl a vývoj rakoviny trval až pět let. Tím, jak se mění celková vibrace planety Země, se to v posledních letech neuvěřitelně zrychlilo a člověk může být od zjištění diagnózy za měsíc pryč. Tlak na lidi, faunu i flóru se velmi zvyšuje a směřuje ke změně. Jako kdyby se nám snažil někdo říct: Přizpůsob se nové době, nebo odejdi. Lidi špatně jedí, špatně pijí, špatně spí, špatně se chovají, špatně cvičí nebo necvičí vůbec, jsou ve stresu, a pak se diví… Situace ve světě je co do zdraví tristní a koronavirus je jen další tlak, abychom o něm začali přemýšlet jinak. Většina populace má chronické onemocnění pramenící ze špatného životního stylu, a to je ten problém.“
Prášek může pomoct při zmírnění akutního problému, ale nemůžete s ním tak snadno řešit záněty či likvidovat viry, parazity nebo plísně. Ony nejsou příčinou nemoci, ale pouze projevem. Uhasit požár je sice fajn, ale nic to neřeší, dokud si budeme hrát se sirkami. Jestliže máme například rýmu, kterou zapřičinily viry, nestačí řešit rýmu. Znamená to, že je naše tělo oslabeno a orgány nefungují správně. „Nemoc je kopnutí do zadku, aby se lidé začali soustředit, a ne si říkat, ještě to není tak špatné. Je to špatné. Je lepší začít svoje zdraví řešit včas, protože v určitém momentě už některé věci řešit nejdou,“ ví Ivan Rybjanský, který si vším, o čem mluví, sám prošel.
Současná koronavirová epidemie, respektive přístup k ní, nás taktně upozorňuje na některé další věci, jež odmítáme vidět. Na sociálních sítích koluje jedno nádherné shrnutí: „Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, kterou potřebovalo. Přestali jsme si vážit zdraví, proto máme příležitost uvědomit si, na čem nejvíc záleží. Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám byl pobyt v ní vzácný. Přestali jsme fungovat v rodině, a proto nás nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina. Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní. Přestali jsme si vážit učitelů, a proto tato nemoc uzavřela školy, aby si rodiče mohli sami vyzkoušet roli učitelů. Mysleli jsme si, že si můžeme koupit všechno, proto jsme dostali nemoc, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost. Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že štěstí si koupit nemůžeme. Zaměřili jsme svou pozornost na vzhled a porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není. Mysleli jsme si, že jsme vládci této Země, a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory. Tato nemoc nám hodně bere, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější. Dostali jsme nemoc na míru, protože jsme ji jako lidstvo potřebovali.“
Nelze to brát samozřejmě doslova, jako se to stává v komentářích na internetu – neznamená to, že je to dobře, ale že když už se něco takového děje, je dobré to vzít i jako příležitost k zamyšlení a změně. Dokud totiž nepochopíme to, co si na konci svého bohatého života uvědomil vizionář a zakladatel firmy Apple Steve Jobs, nepomůže nám ve výsledku ani protivirový skafandr. Tak zněla jeho poslední slova: „Došel jsem až na vrchol úspěchu ve světě byznysu. V očích druhých je můj život nejspíš ztělesněním úspěchu. Nicméně mimo práce mám jen málo radosti. Na konci je bohatství jen aspektem života, kterému jsem přivykl.
Když teď ležím na nemocniční posteli a promítám si celý svůj život, uvědomil jsem si, že všechno to uznání a bohatství, na kterém jsem si tolik zakládal, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti. Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě, a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím, jak se blíží dech boha smrti. Teď už vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: možná vztahy, nebo umění, snad sen z mládí… Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti, jako jsem já. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi, kterou přináší bohatství. Bohatství, jež jsem vyhrál v mém životě, si nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou. To je skutečné bohatství, které vás bude následovat, doprovázet a dodávat vám světlo a sílu k tomu jít dál. Láska může cestovat tisíce mil. Život nemá žádné omezení. Jděte tam, kam chcete jít. Dosáhněte výšin, kterých chcete dosáhnout. Je to všechno ve vašem srdci a ve vašich rukou.
Jaká postel je nejdražší na světě? Nemocniční postel. Můžete zaměstnat někoho, kdo bude řídit vaše auto, někoho, kdo pro vás bude vydělávat peníze, ale nikdy nemůžete najmout někoho, kdo by za vás nesl vaši nemoc.“
Příspěvek (Ne)jasná zpráva o konci světa aneb Jak bohatý, úspěšný a geniální Steve Jobs až na smrtelné posteli pochopil, co je v životě nejcennější… pochází z Časopis Šifra
