PROTIPROUD P. Karol Antoniewicz
Různí různě vysvětlují všechny ty pohromy, bolesti, neštěstí, které dopadají na ten ubohý lidský rod; uvádějí tisíce zčásti pravdivých, zčásti mylných příčin. Jedni označují druhé původci našich neštěstí, jedni na druhé svalujeme vinu, jedni druhým podáváme plný kalich hořkosti k vypití, jedni se častokráte radujeme z ponížení druhých, a předstírané slzy nejednou nedokážou překrýt škodolibou radost našeho nitra.
Láska, která objímá zemi i nebe
A nejsme schopni dospět k pravé příčině původu našich neštěstí a bolestí, neboť ji nehledáme v srdci, ale v rozumu; neboť ji hledáme ve vnějším světě, a ona žije v našem srdci; neboť štěstí nepřebývá v rozumu, nýbrž v srdci; neboť nikoliv rozum, ale srdce je zárukou naší útěchy, svobody a radosti; neboť nikoliv rozum, ale srdce může zemi proměnit v ráj; neboť nikoliv rozum, ale srdce nás spasit může!…
Vidíme miliony nevzdělaných, a přesto šťastných lidí; nenajdete šťastného člověka s obrovským rozumem a zakrslým srdcem! Nejblahoslavenější je zajisté ten, jehož rozum i srdce, mysl i city jsou v rovnováze; ale takovou rovnováhu dokáže udržet toliko láska, která objímá: zemi i nebe, člověka i Boha!
Hledejme štěstí, jak chceme a kde chceme: v jednotlivých lidech, v rodinách, v národech, nezakládá-li se na lásce, pokud z lásky nevyplývá, je zdáním, je přeludem! Hledejme lásku, jak chceme, hledejme, kde chceme, jestli nevyplývá z lásky k Bohu, jako pšenice roste ze slunce, taková láska není ničím! „Miluj přítele v Bohu a nepřítele pro Boha,“ praví svatý Řehoř. V této sobecké době můžeme cítit nedostatek lásky snad více než kdy jindy, a tento nedostatek lásky je oním hromosvodem, který svolává na zemi blesky zkázy.
Láska pod péčí svobody
Čím více se smrskává láska v srdci, tím více se nadouvá vášeň odporující lásce: závist; a tato vášeň jako uragán zmítá pokojem duše ničíce onen sotva rozkvetlý květ svobody, neboť láska může růst pouze pod péčí svobody! Ach, proč se chceme dobrovolně vzdát této ustálené útěchy, té vší útěchy, která dokáže studený život rozehřát, tvrdé obměkčit a hořké osladit? Miluješ lidi, ale ta láska tě nečiní šťastným! Proč? Protože nemiluješ pro Boha, ale pro sebe; jelikož odměnu lásky neočekáváš od Boha, nýbrž od lidí; nemiluješ Boha, proto se také nikdy ani nenaučíš milovat lidi!
ZBRANĚ NEPODVOLENÝCH FUNGUJÍ!
Už zase někde straší s dalším covidem. Tentokrát se bude možná jmenovat Ptačí chřipka. Andrej Babiš se sice právě za zločiny covidismu omluvil, jenže – věřte mu. Ale je úplně jedno, s čím přijdou. Daniel Fiala rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou "medíky" při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických. Kdo vyzkoušel, "ret neodtrhne více", řečeno s Janem Nerudou. Kdo ne, měl by. Jde o ten největší kapitál: Naše zdraví!
A co je také podstatné: Nákupem přes supramedex.protiproud.info, současně pomáháte k další svobodné existenci Protiproudu!
Jen se zeptej nebohého vyhnance na cizí zemi, ať ti poví příběh svého duchovního života; ať ti popíše ony osamělé chvíle u mořských břehů, kdy se slzou v oku sledoval mraky plující do rodné vlasti; ať ti vylíčí ono radostné nadšení, které jalo jeho srdce, když znenadání zaslechl mateřský jazyk a přitiskl druhy ke své hrudi!
Ó, my ubozí vyhnanci na této poušti světa u břehů moře věčnosti! Jen si jedni druhým upřímně a pravdivě vypovězme vnitřní příběh našeho srdce, ty neustálé boje, ty nepochopitelné smutky, ten stesk, jenž obrací zrak, naše srdce, od země k nebesům; k nebesům, na něž pracovat nechceme, jež se ztratit bojíme a k němuž má klíče jenom trojice: víra, naděje a láska! Ach, proč nechceme pamatovat na naše druhy? Nepřináší snad tento život dost hořkosti, nestačí nám nemoci duše i těla, smrt mravní i tělesná, že si sami tento krátký život ještě zkracujeme, ten hořký život otravujeme, že sami ještě hrotíme trny, po kterých musíme kráčet na naší pouti?
Divoké šílenství vášní
Proč se člověk staví k člověku tak nepřátelsky? Kdy se naučíme milovat? Rozpálené železo lze změkčit v ohni, zůstane snad v ohni rozpálené srdce navždy tvrdým? Kus ledu taje v paprscích slunce jak v slzách, neroztaje snad slzami soucitu ke svým bratřím chladné srdce v paprscích Boží lásky? Nenávist, tvrdošíjnost, závist, podezíravost, které jsou dětmi sebelásky, nás ani celou zem nespasí a neučiní šťastnými, to dokážou jednota, svornost, pokoj, které jsou dětmi lásky k Bohu!…
Ach, copak chceme v bližním neustále vidět nepřítele místo toho, abychom ho milovali jako bratra? Nedostatek lásky podlomuje všechny síly, pouze v lásce mohou tyto síly působit jednotně a uceleně. Bůh vlil do našich srdcí lásku, a svět o ni srdce oloupil podstrčiv jim svou mizernou náhražku.
Ne politika, ale zdraví je nejcennější kapitál!
Z rozhovorů Petra Hájka s podivuhodným zakladatelem Bewitu Jiřím Černotou už víme o pozoruhodných případech uzdravení a unikátním vývoji zcela přírodních prostředků (bez stopy chemie) na posílení těla i ducha (a krásy) – včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
I vy si můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT a pokud nakupujete přes Protiproud dostanete speciální slevy. Chcete-li si prohlédnout kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT, pak nákupem přes tento odkaz pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu. Mnoha nepodvoleným, kteří tak již činí, velmi děkujeme!
Svět, jako by se rouhal, má toto slovo neustále na ústech, ale nechápe jej; dává mu rozličné významy; používá ho k dosažení svých cílů; tato láska se mění jako kůže chameleona: je jenom bezduchou nádobou, šaty, které móda přetváří v nejroztodivnější tvary. Ó, to divoké šílenství vášní, které otravuje klid v rodinách, křepkost v národě, vraždí ctnosti, zraňuje srdce do krve, které andělsky nevinnou bytost zhanobí, zneváží nebo v zoufalství či propast zločinu svrhne, pokud ji milost Boží nevtáhne; a svět to nazývá láskou!
Mnoho předstírané lásky
Hle, manželka zrazuje manžela, láme nejsvětější slib, a svět to nazývá láskou; hle, manžel utrápí svou manželku, zlomí její věrné srdce, předčasně jí vykope hrob, a to pro kouzelnou tvářičku, pro jednu tklivou píseň, pro krásně předstíraný pohled, pro půvabnou chůzi, a svět to nazývá láskou! Matka učiní ze svých dětí loutky pro potěšení své i druhých, vystrojuje jejich tělo, a odírá jejich duši, krmí cukrátky, a do srdcí vlévá jed, a svět to nazývá láskou! Někdo štědrou rukou rozhazuje almužnu, a hned to musí vědět celý svět, ale častokrát škudlí halíř, o kterém by věděl jenom Bůh, a svět to nazývá láskou!
Jiný, pyšný a hrdý, který by nejraději lid zašlapal, pro veřejné mínění předstírá ohleduplnost a soucit, a svět to nazývá láskou!… Krátce řečeno, příliš mnoho předstírané lásky, pravé lásky příliš málo! A proto je na světě hodně zdánlivého štěstí, pravého štěstí poskrovnu! A proto, když pohlédneme na vše, co o lásce lidé říkají i pějí i píšou i tisknou, mohlo by se zdát, že se v onom ohni musí roztavit celý svět, ale zatím se vznáší jako ledové pásmo hor, neboť při vší té lásce se rozpoutávají jí nepřátelské živly.
Sláva, dobrá pověst, majetek, lidské štěstí jsou jako míč, s nímž si lidé pohazují pro svou zábavu nebo ke svému prospěchu! Milujeme bližního, ale jen tehdy, když se tato láska neprotiví naší sebelásce, nýbrž jí pochlebuje. V bližním milujeme svoji pýchu, prostopášnost, chtivost, marnivost, milujeme sebe. Avšak když se láska k bližnímu střetne se sebeláskou, pak se blíženecká láska, bezbranný voják, musí vzdát a hyne od její střely!
Jednu duši získanou Bohu
Milujeme vlast, ale abychom pro ni obětovali, neřeknu majetek, jelikož to zvládne i méně šlechetné srdce, nýbrž sebelásku, to dokážou jen nemnozí. Snadno lze prohlásit: budu pracovat pro dobro své vlasti a svých bratří, ale počítám s vděčností, úctou, odměnou, doufám, že moje jméno bude vytesáno do žuly a těšit se vážnosti u příštích pokolení. Těžší je říci: miluji svou vlast a vlast mých bratří jako matku; ač třebas sám v slzách, budu šťasten při pohledu na jejich radost.
Miluji, přitom nic nežádám, po ničem netoužím, nic nechci, nic neočekávám; ač nedoceněný, pohrdaný, nepochopený budu neúnavně a pokorně pracovat; ač ponížený, odstrčený budu pracovat s radostí; budu umírat šťastný při pohledu, že byť jedno zrníčko do země zaseté vydává dobrou úrodu, při pohledu na jednu duši získanou Bohu a jedno srdce vlasti získané!
Bůh je láska
Kdo má na zřeteli jenom „já“, ten není schopen žádné oběti; chvilkový zápal ho sice skloní, že obětuje, co má: majetek a život, avšak nikoliv to, čím je; takovou oběť naopak vyžaduje od své vlasti. Ale kdo má Boha ukřižovaného na zřeteli, ten musí zapomenout na sebe i své utrpení.
Pod křížem upadá ponížená pýcha, umíněnost se proměňuje v lásku; v otevřené ráně Ježíšova Srdce jako v bohatém prameni milosti se naše srdce plní láskou, a tato láska nás učí být natolik silnými, že nás neodradí žádný nevděk či pronásledování.
Láska vytrvá až do konce, láska přemůže svět! Kde je láska, tam je v srdci pravda; kde je láska, tam je v srdci pokoj; neboť pravda a vnitřní pokoj jsou znameními pravé lásky, jež nás přibližuje k tomu, který je zdrojem vší lásky dle slov: „Bůh je láska“!
Amen.
P. Karol Bołoz Antoniewicz SJ (6. listopadu 1807 ‒ 14. listopadu 1852) byl polský kněz a básník arménského původu. Po předčasné smrti všech svých pěti dětí přestavěl svůj statek na školu a nemocnici, kde pečoval o opuštěné a nemocné děti. Po vzájemné dohodě s manželkou vstoupil do jezuitského řádu, zatímco ona vstoupila k milosrdným sestrám. Zemřel na choleru, kterou se nakazil při pomoci nemocným během epidemie.
