PROTIPROUD P. Raphael Melia
Podle sv. Tomáše zaujímá statečnost třetí místo v pořadí kardinálních ctností, přičemž takovou ctností křesťan zvládá všechny obtíže, aby konal dobro, a raději snáší všechna zla, než aby se odchýlil od svého ctnostného cíle. Panna Maria měla onu silnou a odhodlanou duši přemáhající veškerá protivenství, s nimiž se setkala při svém díle na spáse lidstva, a hrdinně trpěla všechny bolesti a soužení související s jejím božským mateřstvím.
Mariina statečnost obsahovala tři stupně, které jsou zmíněné ctnosti vlastní. Každý z nich je pak silnější a záslužnější než ta předchozí.
Vytrvalost k dobru a umrtvování vášní
První je podle Andělského učitele vytrvalost, díky níž člověk pevně a nepřetržitě koná dobro: tak Maria od prvního okamžiku svého života až do smrti vytrvala nepřetržitě v konání dobra navzdory všem životním zvratům a za nejrůznějších těžkých okolností, které ji potkaly.
Byla vždy stejně dokonalá v naplňování božských a mravních ctností, ve způsobu, jakým je uskutečňovala, ve vytrvalosti, s jakou je uskutečňovala, v touze a vůli uskutečňovat je v navýsost dokonale a v odhodlání uskutečňovat to, co je nanejvýš svaté a dokonalé.
Vždy jednala podle míry milosti, která jí byla dána, a se vší silou své lásky. Povinností křesťana je snažit se žít podle milostí, jichž se mu dostalo, aby jednoho dne neuslyšel z úst Ježíše Krista rozsudek, že byl shledán neužitečným a nevěrným služebníkem, jelikož neučinil užitku z hřiven, které mu Bůh dal.
Druhým stupněm statečnosti, ještě větším nežli předchozí, je, jak praví sv. Ambrož, umrtvování všech vášní, vykořeňování všech neřestí, pohrdání všemi rozkošemi a věrné a odhodlané naplňování všech ctností.
Taková byla Mariina statečnost, kterou bez přestání zachovávala a usměrňovala rozumem a vírou ve všech hnutích duše, aby v ní nebylo žádných nezřízených sklonů, ale aby všechny city duše byly podřízeny jejímu duchu, a tím dokládala, že se ve všem zříká vlastní vůle a sebelásky, stejně tak i světských dober, aby měla na zřeteli pouze věci nebeské.
Pokorná srdcem a obezřetné mysli
Týž světec hovoří o Marii: „Panna byla nejen tělem, nýbrž i myslí, neboť své nitro neposkvrnila nižádnou zradou: pokorná srdcem, vážná v řeči, obezřetné mysli, střídmá v hovoru, dychtivá v četbě. Skládala naději ne v nejisté bohatství, nýbrž v modlitbu chudého, čilá k práci, cudná v řeči. Dbala toho, co soudí Bůh, ne toho, co lidé. Nikoho neurážela, se všemi se snášela v dobrém, před staršími povstávala, sobě rovným nezáviděla, vyhýbala se chlubnosti, řídila se rozumem, milovala ctnost“ (O pannách, kniha 2; překl. P. Josef Zvěřina).
ZBRANĚ NEPODVOLENÝCH FUNGUJÍ!
Petr Hájek do pořadu Zdraví v protiproudu přivedl nového hosta. MUDr. Bronislav Čik přijel ze Slovenska, aby představil fascinující novinku, kterou bude v ČR distribuovat náš známý Daniel Fiala, který tak dále rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už sice vědí, jak účinné jsou čínské dřevokazné houby s "medíky" při prevenci a pomoci v léčení i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických. "Živá voda" doktora Čika je však doplní do fascinující zbraně – a opět bez chemie!
Podívejte se na jejich nejnovější rozhovor! A nezapomeňme: Nákupem přes supramedex.protiproud.info nepodvolení současně pomáhají k další svobodné existenci Protiproudu!
Každý křesťan je povinen podřizovat své zlé vášně rozumu a víře, aby udržel tělo podřízené duchu, a vyhýbat se všemu, co by mohlo být překážkou k uskutečňování ctnosti a růstu nadpřirozené lásky. Aby v tomto uspěl, musí se cvičit v pevné a neutuchající odvaze řídě se nabádáním apoštola: „Stále nosíme utrpení Ježíšovo na svém těle, aby bylo vidět život Ježíšův na našem těle“ [2 Kor 4, 10].
Třetím stupněm statečnosti je vydání vlastního života v ohrožení pro duchovní i časné dobro bližního. Jako není ničeho většího nežli vzdát se svého vlastního života pro dobro druhých, tak také ve skutečnosti není větší odvahy, než je tato.
Maria sice za nikoho neobětovala svůj život, ale, jak poznamenávají někteří Otcové, byla na to připravena a učinila by tak, kdyby jí tak velela Boží vůle. Sv. Ambrož k tomu uvádí: „Matka stála neohroženě pod křížem, zatímco se muži rozprchli. Něžným zrakem hleděla na rány svého Syna, skrze něž, jak věděla, má být završeno vykoupení lidstva.
Zde, uprostřed nedůstojného představení, stála Matka nebojíc se katanů. Zatímco Syn visel na kříži, Matka se obětovala jeho pronásledovatelům“ (List 63). Každý křesťan musí být připraven obětovat raději veškerá časná dobra, dokonce i kdyby se jednalo o jeho život, než aby urazil všemohoucího Boha.
Co ale říci o křesťanech, kteří, když na ně dolehne nějaké neštěstí, místo toho, aby přijali Boží vůli a vytrvali v protivenstvích s křesťanskou statečností, se bouří proti Bohu a proklínají lidi?
Jak by mohli být Mariinými chráněnci, když tak urážejí jejího Syna? Pamatujme, že nevděčnost vůči Synu zraňuje srdce Matky. Proto by každý křesťan měl na časné rány hledět s onou dokonalou oddaností Boží vůli, s jakou Maria čelila všem okolnostem ve svém životě.
