Časopis Šifra Milan Vidlák
Teorie egyptologů o tom, jak stavitelé dodnes nepřekonaných monumentů tahali sedmdesátitunové kameny na saních, jsou stále obtížněji udržitelné. Skutečná fakta jsou totiž mnohem víc vzrušující a vyprávějí úplně jiný příběh…
Na příkladu nynější koronavirové „pandemie“ můžeme dobře pozorovat, jak jednoduché je manipulovat lidi. Schéma je pokaždé stejné, liší se pouze kulisy. Nejprve se musí vyhlásit, že něco nějak je. Nezáleží na tom, jestli to tak je, nebo to tak není, ale základem je to pořád dokola opakovat v korporátních a státních médiích. A tak se i tisíckrát opakovaná lež může stát velmi rychle pravdou.
Kolik už toho jenom bylo! Koronavirus, 11. září 2001 nebo války v Iráku, v Afghánistánu, Libyi či v Sýrii patří mezi lži politické, u kterých je kratší doba trvanlivosti, maximálně několik let. Stačí u nich využít momentu překvapení a bezprostředního strachu populace, která je schopna uvěřit i tomu, že dvě letadla dokážou zbořit tři mrakodrapy.
Tyto uměle vytvořené události a falešné legendy kolem nich slouží jen jako kouřová clona, která přikryje to, co se za nimi skutečně skrývá. Než se alespoň malé procento lidí trochu vzpamatuje a začne přemýšlet, je obvykle vymalováno. Častěji spíš vybombardováno. Teprve když pomine počáteční šok, může začít pomalu vycházet najevo „pravda pro zájemce“. Někdo těmto lžím věří i po letech, někdo ne, ale to je prostě politika. Občané jsou systémem kvůli snazšímu ovládání vychováváni k tomu, aby věřili autoritám – rodičům, učitelům, úřadům, vědcům, celebritám či politikům –, aniž by zkoumali, jestli to, co hlásají, dává smysl nebo ne. A tak si ve většině případů rádi nechají věšet bulíky na nos.
Nemají zájem o to naučit se věřit sami sobě a svému úsudku, protože jsou zvyklí poslouchat a nikdy si nevyhledávat informace a fakta, nedejbože si z nich pak utvářet vlastní názor na věc. A tak si myslí celý život pouze to, co dostanou za úkol či předloženo na zlatém podnose. Řídí se zkrátka heslem, že 1) autorita má vždycky pravdu a 2) v případě, že pravdu nemá, platí bod číslo jedna. Tím, že se tolik lidí nechalo tvarovat tímto přesvědčením, jsou ochotni uvěřit prakticky čemukoli, ať už to smysl dává, nebo nedává.
U aktuálních politických her na tom ani tak nesejde. Pak ale existují mnohem důležitější lži, které se označují jako historické. Nejde v nich o ropu ani o peníze, ale na jejich platnosti a věrohodnosti stojí celá lidská civilizace. Odpovídají totiž na otázku, kdo jsme, odkud jsme přišli, co tady děláme a kam směřujeme. S jejich pravdivostí stojí a padá samotná podstata naší existence.
Co považujete za největší historickou lež, vydávanou za pravdu, vy? Já jsem za ni od doby, kdy jsem viděl tátu zvonit zvonečkem, až do nástupu na víceleté gymnázium pokládal existenci Ježíška, který nosí dětem dárky. Jenže pak jsme začali mít dějepis a v čele žebříčku ji vystřídaly egyptské pyramidy. Když mi učitelka i přes opakované všetečné dotazy do očí tvrdila, že šlo o hrobky faraonů, a odkazovala se na učebnice i vědecké studie, ztratil jsem o tento předmět dočista zájem. Proč by si někdo stavěl tak nepraktický hřbitov na půdorysu 230,38 x 230,38 metru, dosahující výšky 138,8 metru, a v něm vybudoval vzhledem k velikosti monumentu tři směšně malé místnosti, z nichž největší měří 5,42 x 10,49 metru o výšce 5,84 metru? Ten, kdo by tohle dělal, by musel být úplně padlý na hlavu. A kdyby byl padlý na hlavu, nic takového by nedokázal postavit, protože jde o nejdokonalejší lidskou stavbu, která přežila i minimálně tři silná zemětřesení. To poslední v roce 1326 přitom zničilo celou egyptskou metropoli Káhiru, na jejímž předměstí jediný dochovaný ze sedmi divů světa stojí.
Egyptologové, tedy individua, která se zabývají dějinami starověkého Egypta, přišli s natolik fantastickou teorií o vzniku těchto úchvatných staveb, až je s podivem, že je něco takového možné tvrdit a neslzet u toho smíchy.
Velká pyramida v Gíze byla podle egyptologů postavena 4. dynastií, asi kolem roku 2600 př. n. l., za vlády faraona Chufua, známého též pod řeckým jménem Cheops. Proč si to myslí? Inu, to si tak řecký historik Hérodotos, který je u mnoha dalších údajů považován za přinejmenším ne zcela důvěryhodného, vyrazil v roce v roce 450 př. n. l. do Gízy, kde mu egyptští kněží sdělili, že Velkou pyramidu stavělo asi 400 000 mužů po dobu dvaceti let, přičemž rok byl rozdělen na čtyři tříměsíční směny a v každé z nich pracovalo 100 000 dělníků.
Druhý „stavební kámen“, na kterém stojí oficiální teorie o vzniku pyramid, je ještě šílenější. Egyptologové s vážnou tváří tvrdí, že za oněch 20 let dokázali pracovníci položit přes dva miliony kamenů s milimetrovou přesností. To by přitom muselo znamenat dvanáctihodinové směny po 365 dní v roce, takže by bylo nutné opracovat a umístit každé dvě a půl minuty jeden kámen o váze až 15 tun. Když se někdo egyptologů zeptá, jak by to staří Egypťané, konkrétně prý otroci, dokázali, opět se zcela vážnou tváří budou schopni tvrdit, že než ony kamenné bloky vytahali do šedesátimetrové výšky na dřevěných saních, opracovali je měděnými dláty, pískem a vodou.
Osm stran
Není divu, že s kvalitou takové „vědecké“ práce – která je stále dokola schopna zkoumat, jestli byl v nalezených nádobách skladován med, nebo mléko, ale nezajímá ji, jak mohly být předměty tak precizně opracovány, i když ještě neexistovala ocel, železo ani kolo – o starém Egyptě skoro nic nevíme. A tomu málu, co víme, vůbec nerozumíme. A to jde přitom o vůbec nejdůležitější a nejzajímavější téma, které by nám mohlo odpovědět na nejvíce vzrušující otázky o historii lidstva. Stačí si připomenout základní fakta, která o stavbě pyramid známe, nikoli hypotézy vydávané za vědu, aby člověk pochopil, že to muselo být celé nikoli trochu, ale úplně jinak.
Když se koncem 50. let 20. století egyptská vláda rozhodla vybudovat novou přehradu na řece Nil, hrozilo, že přitom zboří dva úžasné starověké egyptské chrámy v jihoegyptském Abú Simbel. Ty byly (prý) vytesány do skalního masivu ve 13. století př. n. l. v době vlády Ramesse II. Prezidentu Gamálu Násirovi to však bylo jaksi jedno, a tak se do věci vložila Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, známá pod zkratkou UNESCO. Nakonec se expertům podařilo najít šalamounské řešení – chrámy se prostě přesunou.
Odborníci pod vedením Poláka Mariana Michalowského přišli s tím, že je třeba celý komplex rozřezat na dvacetitunové kvádry a přemístit je o 200 metrů dál a 65 metrů výš, neboť hladina přehrady měla vystoupat na šest desítek metrů. Nakonec se to opravdu podařilo. Nutno dodat, že celá megaakce trvala i s pomocí nejnovější techniky, jeřábů a nákladních aut celých pět let. Přemístěno přitom bylo 2200 až třicetitunových kamenů. Tak jak by mohl někdo v době, kdy neexistovalo ani železo a kamenné bloky nebylo možné opracovat jinak než dlátem, vsunout na své místo 2 000 000 kamenů za 20 let?
Existují jen dvě možná vysvětlení. Stavba pyramidy netrvala 20 let, a tudíž nemůže být hrobkou faraona Cheopse, neboť by se nekryla s obdobím jeho vlády. Anebo ji postavil někdo jiný, v jiné době a úplně jinak.
Pokud by egyptologové trvali na svém, tedy že pyramidy postavil za dvacet let faraon Chufu neboli Cheops, musel by on a jeho lidí popřít tolik fyzikálních zákonů, že by proti tomu byly všechny ty konspirační teorie o dějinných událostech, kde se to hemží tajnými spolky, mimozemšťany nebo reptiliány, jen slabým odvárkem na dobrou noc. Stavitelé, ať už to byl kdokoli, by totiž v době, kdy údajně monumenty vznikly, museli dopravit do Gízy 130 žulových bloků na stavbu Královské komory či Velké galerie o hmotnosti 12 až 70 tun z lomů u Assuánu. Ty přitom ležely 800 kilometrů odtud. Jak, když neexistovalo železo, ocel ani pitomé dřevěné kolo? Pak by si museli dát svačinu a vyzvednout je až do výšky 60 metrů. Dvacet let by to do Gízy možná tak nesli, kdyby věděli jak.
Připusťme ale aspoň na vteřinu, i když je to hloupost, že vyšlechtili nějaké supervelbloudy nebo postavili supersáňky, kterými tam doklouzali (asi čekali, až zamrzne Nil). Dejme tomu. Jak by ale vytesali s dechberoucí přesností 90 metrů dlouhý a metr široký průchod k nejspodnější ze tří komnat uvnitř pyramidy? Architekt Pier Luigi Copat, jenž se podílel na stavbě jiného stavitelského zázraku, Postupimského náměstí v Berlíně, v inspirativním francouzském dokumentárním filmu Tajemství pyramid z roku 2011 kroutí užasle hlavou: „Pracovní podmínky byly asi kruté, protože klesající průchod je dost úzký. K udržení takto stálého sklonu a přesné geometrie je potřeba specifické nářadí a musíte ho používat velmi přesně během celé stavby.“ Dláto tím asi nemyslel…
Když už jsme u té přesnosti, stavitelé na sebe při stavbě umístili více než 2 000 000 kamenných bloků různých velikostí a tvarů, těžkých jako auto, což je mnohem obtížnější než v případě stejně velkých cihel, kamenů nebo tvárnic, které používáme dnes. Tím, že jsou kameny různorodé a takto úchvatně do sebe zapadají, je stavba mnohem stabilnější než v případě homogenního materiálu. A proto také přežila všechna ničivá zemětřesení a ani se přitom nepohnula.
Překvapivá je především přesnost usazení kamenů, jíž se nepřibližují ani moderní standardy. Horní místnost je dokonale horizontální a vertikální a komnata je přesná až na půl milimetru! A to neměli v době, kdy tohle měli stavět, ani vodováhu. Stejně precizní je i nasměrování pyramidy na sever s přesností na 0,05 stupně. Když se začaly používat podobné astronomické techniky v 17. století, byly pětkrát méně přesné. A to ani nemluvíme o tom, že egyptologové taktně vynechávají skutečnost, že Velká pyramida nemá čtyři strany, jak nám valí do hlavy všechny učebnice, ale osm stran, přičemž každá z nich je mírně vlomená. Dosáhnout něčeho takového s různě velkými kameny, tomu se říká majstrštyk. „Postavit osmistrannou stavbu na čtyřhranné základně s přesností na centimetr, nebo dokonce na milimetr, by bylo velmi těžké. A myslím si, že i v dnešní době. Kdybychom chtěli postavit stejnou konstrukci pomocí moderních měření, kontrolních zařízení a technik, i tak bychom s tím měli velké problémy,“ říká architekt Pier Luigi Copat.
Kameny byly navíc usazeny bez cementu a jiných pojidel, přesto sedí jako zadnice na hrnci a nevejde se mezi ně ani žiletka. Ani to ale ještě není na stavebním materiálu to úplně nejzajímavější.
Nedaleko Velké pyramidy narazíte na černé kamenné dláždění. Svačívají na něm turisté, aniž by si všimli, že sedí na přímém důkazu, který je tím nejdůležitějším pro pochopení stavby pyramid. Na kamenech jsou zřetelně vidět vyleštěné části, čáry, rýhy a zářezy, které připomínají moderní způsoby opracování. Není divu, že egyptologové nikdy nemůžou nic pochopit, když ignorují zásadní důkazy jen proto, že jim nabourávají jejich konstrukce, místo aby se snažili přijít záhadě na kloub. Stačí se podívat třeba na sochy faraona Ramesse II. v egyptském Luxoru. Chris Dunn, odborník na ruční výrobu vysoce přesných strojů pro vojenské letectví a autor studie o těchto gigantických sochách, říká: „Jsou neuvěřitelné a neobyčejně povedené. K vytvoření takové symetrie museli mít nějaký měrný systém, aby se mohli ujistit, že řežou materiál přesně do tvaru, který navrhli. Tohle není výsledek toho, když někdo přijde s dlátem, vyseká tvář ze žuly a řekne: Fajn, vypadá to jako lidská tvář. (…) Vždyť čelist vystupuje dopředu ve 3D, to je velmi složitá geometrie. (…) Co vedlo tyto nástroje? Protože lidská ruka není tak přesná, takže tam musela být nějaká pomoc. Dnes máme mechanické stroje, které nám pomáhají vytvářet složité tvary a obrysy. To, co říkám o té přesnosti předmětů, to jen prezentuji inženýrská fakta a to, co jsem naměřil.“ Jak říkal spisovatel Aldous Huxley: Fakta nepřestanou existovat jenom proto, že je ignorujeme.
(…)
Jak může někdo soudný stále trvat na tom, že pyramidy postavili primitivové, kteří neznali ani železo? Proč egyptologové tvrdí to, co tvrdí, když o době, kdy podle nich měly být postaveny pyramidy, nemají žádné věrohodné záznamy? Jak hluboko mohou vědci ještě klesnout? K čemu ve skutečnosti pyramidy sloužily? Více se dočtete v Šifře č. 5 a 6/2020…
Příspěvek Po stopách pyramid pochází z Časopis Šifra
