PROTIPROUD Dmitrij Bavyrin
V České republice už jen SPD drží prapor německých reparací za druhou světovou válku a nevyčíslitelné škody způsobené na lidech a majetku během protektorátu. Ale protože má SPD jen patnáct poslanců a tři ministry, je velmi nepravděpodobné, že by toto téma otevřela vznikající vláda. Andrej Babiš, ode dneška její premiér, má v Německu úplně jiné zájmy. A fialový poražený gang naopak podpoří konání sudeťáckého sjezdu v Brně.
Dva rafani se zakousli
Kdo naopak reparace po Německu dlouhodobě požaduje jsou Poláci. Samozřejmě, představa, že na konci roku 2025 přiletí do Berlína polský premiér s požadavkem na vyplacení reparací za druhou světovou válku, je spíš komická. I když pro Němce na tom zase tak moc směšného není.
Komicky zatím působí spíš setkání dvou protiruských jestřábů, kterým tažení na Rusko číslo 2 nečekaně zkomplikuje dohadování o odškodnění za Hitlerův pokus číslo 1.
Oba vsadili své politické kariéry na podporu rozpadající se ukrajinské nacistické junty a jejího vůdce Zelenského, kterému se i přes podporu koalice ochotných zničit evropskou civilizaci hroutí fronta. Rusko totiž postupně osvobozuje stále větší území Donbasu a Američané už se z války Západu proti Rusku na Ukrajině snaží vyvléct.
Za těchto okolností má Polsko, které dnes zřejmě disponuje nejbojeschopnější armádou v EU, jistě o čem jednat s Německem, které se rozhodlo pro masivní zbrojení spojené s obrovskými investicemi do zbrojního průmyslu a zvýšením vojenského rozpočtu až na 150 miliard eur. Kancléř Merz svými slovy a činy už zcela jasně napodobuje Hitlera, a tak mohl počítat s vážnou debatou o bezpečnosti s polským premiérem Tuskem.
Jde přece jen o jednoho z jeho nejbližších spojenců v chystané válce proti Rusku i v rámci Severoatlantické aliance. Místo diskuse o údajném. ruském nebezpečí však Tusk náhle začal požadovat peníze, takže s Merzem strávili značnou část času vyhrazeného na jednání hádkami o událostech starých 80 let.
Zloděj zloději zlodějem
Německý kancléř byl šokován, protože považoval otázku reparací za uzavřenou. Sám ji uzavřel už na jaře, ale z nějakého důvodu se znovu otevřela. A to za aktivní účasti Tuska, což je z německého pohledu téměř zrada. Problém spočívá v tom, že po právní stránce Berlín Varšavě za Hitlera nic nedluží, protože tyto otázky byly vyřešeny ještě v sovětských časech.
A Tusk, jako veterán nejen polské, ale i bruselské politiky (bývalý předseda Evropské rady a exprezident Evropské lidové strany Ursuly von der Leyenové), s tímto stavem věcí vždy souhlasil. Za celou svou dlouhou kariéru nikdy od Němců nežádal peníze za minulé zločiny. Až teď.
Merz se chtěl připravovat spolu s Poláky na třetí světovou válku. A místo toho byl nucen podesáté vysvětlovat, proč nebude Polákům platit za 2. světovou válku. Přísně vzato ani nemá z čeho. Miliardy do zbrojního průmyslu jsou z velké části půjčené.
Ale v případě Polska je to, jako by mával peněženkou před očima zloděje. Myšlenka vymáhat po Berlínu reparace původně pochází od polských národních konzervativců, kteří měli v pomatené progresivistické EU pověst kryptofašistů a tmářů.
NENECHTE SI UJÍT!
Rozhovor Petra Hájka se znovuzvoleným předsedou strany PRO a poslancem za SPD Jindřichem Rajchlem, nejen o dramatické situaci ve světě, mírových jednáních o Ukrajině, nastupující vládě ANO, SPD a Motoristů, hájení českých národních zájmů či odstranění všudypřítomné cenzury po Fialově vládě, ale především o tom, jak chce nová vládní koalice měnit politiku ve prospěch českých občanů.
Sledujte již dnes, v úterý 9. prosince od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Jde o stranu Právo a spravedlnost (PiS) a její šedou eminci Jaroslawa Kaczyńského. Pro něj není Tusk jen oponentem, ale skutečným nepřítelem. Dokonce se jej pokusil obvinit ze zrady a spiknutí s Ruskem s cílem zavraždit jeho bratra, bývalého polského prezidenta Lecha Kaczyńského.
Tusk a spravedlnost?
Tusk vede liberální a probruselskou stranu Občanská platforma. Ještě nedávno byly u polských liberálů požadavky na reparace od Německa považovány za laciný populismus, který škodí vztahům se sousedem a ještě více myšlence „jednotné Evropy“.
Ještě v září tohoto roku Tusk prohlásil, že nebude opakovat politiku svého předchůdce, tedy trvat na vyplacení reparací za zločiny Třetí říše. Slib mu vydržel méně než tři měsíce, protože Poláci ve většině případů reparace navzdory všemu chtějí. Nový prezident Karol Nawrocki pokračuje v Kaczyńského linii a sbírá body tím, že kritizuje premiéra za dohodu s Němci.
Tusk mohl zřejmě jednat jinak a nenadbíhat polským konzervativcům z PiS ve chvílí tak důležité pro (neexistující) jednotu EU. Ale k tomu by bylo potřeba respektovat Německo a bát se ho. Také by bylo žádoucí respektovat jeho kancléře, jenže Merz k tomu nedává důvod. Výsledkem je, že téma reparací se pro Tuska náhle stalo, jak říká, „zásadním pro spravedlivé historické vyrovnání mezi oběma zeměmi“.
Merz je v těžké situaci kvůli všem problémům, které na něj dopadly. Není vyloučeno, že prožívá poslední měsíce ve funkci kancléře, protože ve vládní koalici i v jeho vlastní straně roste vzpoura.
V rozpočtu je díra, ve společnosti zjevná nespokojenost s vládní politikou a poklesem životní úrovně, na východní frontě je to přímo katastrofa, a do toho jeden z nejdůležitějších spojenců vytáhne účet za starou křivdu a naplno zapne režim morálního vyděrače: Jasně, podle zákona nic nedlužíš, ale podle svědomí? Zaplať! „Žádné mezinárodní dohody nemohou zrušit morální dluh,“ zjistil náhle polský premiér.
Jen tak dál!
Žádná morální povinnost však Merze nepřinutí platit v podmínkách rozpočtového deficitu a rostoucích závazků vůči Ukrajině. Bude muset toto i mnoho dalšího Polákům vysvětlovat znovu a znovu, protože oni trvají na pokračování diskuse o tomto tématu.
Je nepravděpodobné, že Tusk skutečně počítá s tím, že dostane peníze, ale na Merzovi a Německu si plní základní program polského populisty, aby se zalíbil voličům. Přidal se do řady. Německo teď kopou Američané, Ukrajinci, migranti z Blízkého východu – a nyní se přidali i Poláci.
Merz touží způsobit Rusku po Hitlerovi opět další velké škody. Polsko je ale také pro Moskvu nebezpečné, ač na rozdíl od Německa svou (právě tak komickou) velmocenskou ambici ještě naplno nevykřikuje.
A definitivně je komické, že právě teď, když evropští členové NATO volají o potřebě „posílit jednotu tváří v tvář ruské hrozbě a situaci na Ukrajině“, si vzájemně otevírají staré rány, prosazují svá vnitropolitická témata na úkor druhých, a tak se navzájem zrazují.
Leč jen tak dál, aspoň vás přejde chuť na válku.
