PROTIPROUD Danielle Heckenkamp
Když Jorge Mario Bergoglio vystoupil v roce 2013 na balkon baziliky sv. Petra a pozdravil dav v podivné, neřímské prostotě „buona sera“, někteří již tušili, že se nejedná jen o detail v gestech, nýbrž o začátek éry, která bude v přímém rozporu s kontinuitou Církve. Následující roky ukázaly, že nový papež nepřišel v duchu svatého Petra, ale s agendou, kterou lze charakterizovat jako kombinaci latinskoamerického marxismu, novo-jezuitského relativismu a progresivistické averze vůči všemu, co zavání tradičními hodnotami.
O kolizí Františkem hlásaných myšlenek s křesťanskou naukou již bylo popsáno mnoho. Méně se však hovoří o jeho metodách použitých k vládnutí a snaze přetvořit tisícileté principy během několika málo let.
Ve „skandální“ knize The Dictator Pope – publikované původně anonymně, poté pod pseudonymem (překlad vydalo nakladatelství Česká citadela) – odhaluje H. J. A. Sire zákulisí Bergogliovy cesty k moci i způsob jeho vlády: nejde o laskavého reformátora chudých, ale obratného manipulátora, který se neváhal obklopit loajálními byrokraty, zatímco odpůrce likvidoval bez slitování.
Vatikán se v jeho době stal laboratoří ideologie – nikoli náboženství. Synody byly řízeny „výsledkově“, personální změny šly napříč věroučnou osou a moralistické fráze o milosrdenství zakrývaly tvrdé zákroky proti cenným fungujícím strukturám. Svoboda projevu pro kardinály a teology? Jen dokud se nestavějí proti „duchu novoty“.
A právě tento „duch“ je jádrem problému. Františkův pontifikát nebyl poznamenán pouze chaotickým jazykem – v duchu dvousmyslnosti, která ve výsledku uvolnila disciplínu a dále rozbíjela jistotu víry – ale i systematickým rozkladem pevnosti, jakou Církev vždy představovala. Dokument Amoris laetitia rozvolnila nauku o manželství, Abu Dhabíský dokument relativizoval jedinečnost Kristovy spásy, upravený Katechismus popřel legitimitu trestu smrti. To není „pastorační kreativita“ – to je revoluce. A revoluce vždy devastuje.
Neuniklo vám? Zdraví je nejcennější kapitál!
V dřívějších rozhovorech Petra Hájka s podivuhodným Jiřím Černotou jsme se kromě jiného dozvěděli o pozoruhodných případech uzdravení a unikátním vývoji zcela přírodních prostředků (bez stopy chemie) na posílení těla i ducha (a krásy) – včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
O fascinujících novinkách této skvělé české firmy – zvláště se zaměřením na jaro a léto, tedy i na dovolené a cestování – spolu oba pánové znovu hovořili tuto sobotu. Pokud jste pořad Zdraví v Protiproudu tentokrát nezaznamenali nenechte jej ujít, stojí za to!
Připomínáme, že si můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT a pokud nakupujete přes Protiproud dostanete speciální slevy. Chcete-li si prohlédnout kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT, pak nákupem přes tento odkaz pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu. Mnoha nepodvoleným, kteří tak již činí, velmi děkujeme!
Pokora jen jako maska
Kritika Františkova osobního stylu není banálním útokem na temperament. The Dictator Pope ukazuje, že Bergoglio si již v Argentině osvojil model „podzemního vlivu“ – oficiálně nenápadný, ale skrytě dominantní. I ve Vatikánu se systematicky obklopil lidmi z periferie moci – nikoli kvůli rovnosti, ale protože věděl, že jejich loajalita bude absolutní.
František vládl metodou „vlídné ruky s železnou pěstí“: veřejně zdůrazňoval dialog, ale bez mrknutí oka umlčoval ty, kdo kladli nepříjemné otázky. Kardinálové Brandmüller, Burke či Sarah poznali, jak rychle končí „synodalita“, když se neshoduje s předem určeným cílem. Zrušení Summorum Pontificum (dokument Benedikta XVI. umožňující mj. sloužení tradiční katolické mše) a následná aplikace Traditionis custodes (zákrok vůči témuž) ukázaly, že jeho údajná inkluze končí tam, kde začíná linie kontinuity, Tradice a všeho staletími osvědčeného.
František, pro mnohé z kritiků jeden z nejhorších papežů historie, více než kterýkoli předchůdce ovlivňoval atmosféru církevního života přes média, marketing a gesta. Vizuální chudoba, ležérnost, neformálnost – to vše bylo součástí jeho image, která měla vytvořit iluzi „lidového“ papeže. Jenže v jádru to byl strategický kalkul: vzít vítr z plachet kritikům tím, že je veřejně označí za extrémisty, za zpátečníky, za „ty, co žijí v minulosti“. A pak tiše pokračovat v boření a přestavbě chrámu.
Paradox probuzení
A přece právě v této epoše rozkladu došlo k něčemu nečekanému: Církev, byť drasticky oslabená již za předchozích pontifikátů, se začala na některých místech probouzet. Mnoho věřících, kteří dosud „klimbali“ v náručí pokoncilního kompromisu, se najednou začalo ptát. Věroučné neurčitosti, skandální postavy v kurii, liturgické excesy a agresivní tlak na potlačení staré mše – to vše způsobilo opačný efekt: lidé začali hledat oporu jinde. V tichu. V liturgii otců. V Tradici.
Františkovy antikatolické excesy tak mnoho vnímavějších lidí doslova nafackovaly. A tím je alespoň částečně probudily.
Pomozte svému zdraví – i Protiproudu!
Není náhodou, že na Supramedex právě zaútočila korporátní média. Stalo se tak vzápětí poté, co Daniel Fiala představil o velikonočním pondělí v rozhovoru s Petrem Hájkem úplnou novinku – korunu dosavadní cesty při prevenci a podpoře léčby i těch nejzávažnějších chorob pomocí přírodních látek uložených v medu.
Jmenuje se PREMIUM a chcete-li se dovědět co se za ním skrývá a jaké je jeho použití, pusťte si ze záznamu celý pořad. Dozvíte se v něm samozřejmě i celou fůru dalších informací a zajímavostí.
Útok samozřejmě přišel z míst, která se po léta neúspěšně snaží skandalizovat Protiproud a jeho zakladatele. A protože nákupem tohoto skvělého přírodního prostředku přes Protiproud současně pomáháte jeho další existenci, dříve či později to muselo přijít.
Pro nás jsou nejdůležitější vlastní zkušenosti tisíců našich čtenářů – a ty jsou skvělé. A nejde jen o PREMIUM. Největším hitem samozřejmě zůstává EXTRA a POWER – kromě řady dalších účinků i s prokazatelně fantastickými výsledky při podpoře léčby rakoviny. Nová vědecká studie potvrdila, že mu neodolá ani "nezničitelný" stafylokok! Ale PREMIUM jim bude zdatně konkurovat. Tak se nedejte zmást prolhanými médii. Máme s tím přece – my nepodvolení – letité zkušenosti!
NOVÉ SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
Právě za pontifikátu papeže Františka došlo k největšímu růstu zájmu o tradiční mši za posledních padesát let. Mladé rodiny, konvertité, laici i kněží – ti všichni začali vnímat starou mši nikoli jako nostalgii, ale jako útočiště před zmatením. Semináře věrné Tradici hlásily přetlak, zatímco semináře v rámci běžných struktur jsou minimálně napříč Evropou na zavření. Obnova kostelů do předkoncilní krásy, návrat k půstu, růst zájmu o teologickou hloubku. A to vše bez podpory z Říma – naopak: navzdory Římu!
Zde se ukazuje paradox: právě Františkova tvrdost, nesrozumitelnost a revoluční patos se staly nechtěným katalyzátorem pro návrat k pevným základům. Mnozí totiž pochopili, že pokud Církev má přežít, musí se znovu opřít o to, co bylo vždy věrné – ne o pastorační experimenty, ale o poklad víry svěřený apoštolům. Papež svým útlakem dodal Tradici věrohodnost.
Zrcadlo
Pontifikát papeže Františka skončil. Ale jeho důsledky přetrvají. Ukázal nám, jak blízko je loď ke ztroskotání, když se kormidlo zřekne kompasu. Ukázal, jak snadno se může z pastýře stát ideolog a politická figurka. Ale také – jak moc je Bůh nad tím vším. V dobách útisku zasévá svaté. V dobách zmatku dává růst poznání.
František byl papež, který vládl jako diktátor, ale který se – proti své vůli – stal i zrcadlem, v němž Církev uviděla pravdu o sobě. A právě tato bolestná reflexe může být začátkem něčeho nového. Ne v duchu jeho odkazu, ale v duchu cimrmanovského „tudy ne, přátelé“.
Zatím je těžko říci, jakou cestou se vydá Lev XIV., protože o sobě nedává příliš vědět. Co však víme naprosto jistě, je ujištění vtěleného Boha na úsvitu vznikající Církve:
"Brány pekel ji nepřemohou."
