Nová republika Václav Dvořák
| Profesor Oskar Krejčí |
rozhovor s prof. Oskarem Krejčím
7. 5. 2020 ParlementníListy
„Je obtížné s vážnou tváří rozebírat trapné věci…“ Politolog profesor Oskar Krejčí komentuje kauzu „ricin“. „V případě, že by se zmíněným třem konšelům něco stalo – představte si, kdyby někdo na ně třeba plivl! –, mainstreamová média by odpovědné policisty, úředníky a ministry za podcenění situace roztrhala na kousky,“ podotýká. Upozorňuje, že v roce 1949 James Forrestal, náměstek ministra obrany USA, skočil z okna údajně s výkřikem „Rusové přicházejí!“. Profesor rozebírá fungování ruské rozvědky a zpravodajských služeb. V souvislosti se 75. výročím osvobození dodává: „Když takto kopáním do mrtvých hrdinů dodatečně porazíte vítěze, otevíráte bránu k nové válce.“ „Ti, kdo padli, abychom my mohli žít, si přece zaslouží naši vděčnost. A úctu. Rozhodně mnohem, mnohem víc než nějací dočasní radní.“
Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se kvůli výhrůžkám skrývá na tajném místě, daleko od vlastní rodiny. I když jsou zprávy, že je to i díky tomu, že byl v kontaktu s člověkem infikovaným koronavirem… policie hlídá i primátora Zdeňka Hřiba a starostu Řeporyjí Pavla Novotného. O čem podle vás tyto manévry kolem tří pražských politiků svědčí? Ohrožují nás Rusové, nebo celá věc vypovídá o něčem jiném?
Je obtížné s vážnou tváří rozebírat trapné věci… tak tedy, kdo je kým ohrožen. Předně si asi každý dovede představit, že by se mohl nalézt někdo, kdo by rád nafackoval zmíněným třem smutným hrdinům. Takže určitě zde nějaký stupeň fyzického ohrožení je, což ale u politiků milujících exhibice bývá téměř vždy. Pak jsou ohroženi policisté a vládní činitelé, jejich kariéry. V případě, že by se zmíněným třem konšelům něco stalo – představte si, kdyby někdo na ně třeba plivl! –, mainstreamová média by odpovědné policisty, úředníky a ministry za podcenění situace roztrhala na kousky. Zároveň je tu problém s politiky, kteří uvěří vlastní propagandě.
V roce 1949 James Forrestal, náměstek ministra obrany USA, skočil z okna údajně s výkřikem „Rusové přicházejí!“. To jsou domácí zdroje ohrožení. Ty zahraniční jsou dvojí. Co třeba někdo z Ruska? Tak to by musel být obrovský trouba, protože každý vidí, že zmíněná pražská trojka je na nejlepší cestě zesměšnit se sama – a je správné jim to demokraticky umožnit. Za druhé, mohl by tu být zahraniční zájem na inscenaci útoku z nějaké spřátelené strany, tak aby bylo možné za tento hanebný čin zdiskreditovat Rusko.
A takto bychom mohli ve vymýšlení variant toho „kdo s kým, o čem a pro koho“ pokračovat ještě velmi dlouho. Suma sumarum lze ale říci: je dobře, že je uvedené pražské trio pod ochranou.
Do Prahy měl kvůli Hřibovi, Kolářovi a Novotnému údajně přiletět ruský „diplomat“ s jedem ricin. O celé věci na stránkách Respektu informoval novinář Ondřej Kundra. Někteří ale namítají, že v textu nejsou žádné ověřitelné zdroje této informace a že je s podivem, že by se o takové věci někdo dozvěděl. Jak celá kauza působí na vás?
Že by jednou jako tragédie, podruhé jako fraška? Jednou novičok, podruhé ricin… je urážlivé, že ruští špioni používají v Česku tak nemoderní nástroje.
Ale vážně. Sovětská rozvědka po svém vzniku přenesla občanskou válku i do zahraničí a likvidace protivníků k válce patří; ostatně nebyly zcela výjimečné ani útoky z druhé strany, a to nejen na sovětské diplomaty. Zároveň k subkultuře všech velkých zpravodajských služeb patří přesvědčení, že likvidace zrádce není msta, ale provozní nutnost. Otázkou je, jak rozumět slovu „likvidace“. Zda se jedná o zabití, nebo znevěrohodnění či zesměšnění. Učinit přeběhlíka nevěrohodným je nejcennější výsledek. Problém je, když přeběhlík má na svědomí lidské životy. Zmínění tři smutní hrdinové z Prahy ovšem do takovéto supiny ohrožených nepatří ani okrajově. Nejsou to zrádci, jsou ve svých názorech i útočném chování konzistentní. Oni nechybují, pochybil ten, kdo jim při povolebních kuloárových jednáních svěřil kulaté razítko.
Myslíte si tedy, že ruská rozvědka s celou situací nemá nic společného? Vždyť zmíněný novinový článek se odvolává na zdroje ze zpravodajských služeb.
Je tu ještě jeden problém: velká devalvace pravdivostní hodnoty sdělení ze zpravodajské komunity. Zpravodajské služby sbírají a vyhodnocují informace, a to i z utajovaných zdrojů. Po skončení studené války tento úkol dostal nový rozměr: kyberprostor. Zdá se, že klesl význam klasických agenturních sítí, přičemž narůstá úloha různých odposlechů a průniků do elektronických skladů informací. To znamená, že se při sběru informací zvýšil důraz na techniku, a to na úkor živého člověka-agenta. Vzrostlo množství získaných dat, ale pokleslo předběžné vyhodnocení, které prováděli agenti a rezidenti.
To, že se z „řemesla urozených“ – tak špionáž charakterizoval Wilhelm Canaris – stala do značné míry hra jedniček a nul, neznamená, že se zpravodajské služby zcela odlidštily. Problémem je, že vyhodnocení získaných informací připadlo téměř zcela centrále. Přitom se zároveň v některých zemích, a to především v USA, práce zpravodajských centrál nadmíru zpolitizovala. Začalo se provádět vyhodnocování podle aktuálních potřeb státního vedení. Proto se mohl Colin Powell, ministr zahraničí, domnívat, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení, a zesměšnit se tak při jednání v Radě bezpečnosti OSN před celým světem. A proto měl Barack Obama při první prezidentské kandidatuře v programu „odpolitizování zpravodajských služeb“.
Chcete tím říci, že zpravodajské služby za vzniklou situaci nemohou? Že jen někdo zneužívá tajně získané informace?
To ne, či ne zcela. Zpravodajské služby vždy prováděly subverzní operace. Nešlo a nejde jen o pronásledování zběhů či organizování atentátů na různé Heydrichy, nebo o podporu teroristů či partyzánů. K podvratným operacím patří i propagandistické kampaně. Zpravodajské služby se vždy zaměřovaly na získání takzvaných vlivových osob, lidí, kteří mají vliv na své okolí či možnost ovlivnit veřejné mínění. Především na novináře. Zdá se ale, že i tato aktivita upadá, ztrácí na kvalitě: kampaní je mnoho, překrývají se, jsou krátkodobé, protiřečí si. Teď je to krásně vidět na koronavirových kauzách. Podle Úřadu ředitele zpravodajských služeb, který koordinuje práci 16 civilních a vojenských zpravodajských centrál USA, virus není vytvořen lidskou rukou. Ministr zahraničí USA, který býval ředitelem CIA, tvrdí, že existuje mnoho důkazů o původu viru z wuchanské laboratoře. Zdroje z Austrálie zase hlásí, že aliance Pět očí – k ní patří USA, Austrálie, Nový Zéland, Kanada a Velká Británie – dospěla k závěru, že Čína záměrně manipulovala s informacemi. Mimochodem, napadlo vás, co mají země této zpravodajské aliance společného? Proč mezi jejími členy není například Francie či Německo? Aliance Pět očí zahrnuje pouze státy, které patřily k Britskému impériu. Země, jejichž mocenské elity mají anglosaské kořeny. Vzpomeňte na skandál kolem odposlechu telefonu kancléřky Angely Merkelové – tehdy se solidarita Pěti očí uplatňovala v praxi tak trochu před očima veřejnosti.
A pak jsou tu komorní zpravodajské služby, které pilně plní zahraniční propagandistické zadání, aby jejich šéfové mohli dostat medaili. …. ….. …. ….
