Nová republika Václav Dvořák
Kdo je připraven předložit světu jednotný plán rozvoje * Turecké demografické inženýrství pro Kavkaz * Zahraniční zpravodajské služby a jejich agenti se připravují na volby do Státní dumy v příštím roce.
Na summitu vůdců G20 ve dnech 21. až 22 listopadu za předsednictví Saúdské Arábie se ukázalo, že ve světě nezůstaly mechanismy pro koordinování snah o řešení společných problémů. Jediný plán globálního rozvoje předložila Čína. Jenomže za podmínek rostoucí konkurence mezi zeměmi je malá pravděpodobnost jeho realizace.
„Velká dvacítka“ spojuje devatenáct největších zemí planety a má jednoho kolektivního člena, EU. Skupina představuje 90 % světové ekonomiky, 80 % světového obchodu a dvě třetiny obyvatelstva země. Myšlenka koordinace úsilí v rámci G20 může být rozhodujícím faktorem k překonání nynější krize zhoršené pandemií koronaviru.
Summit měl několik úkolů. Za prvé boj s šířením COVID-19. Tady byly všechny země ochotny podílet se na přípravě, výrobě a distribuci dostupných vakcín. Rovněž se všichni postavili za ekologii a minimalizaci následků změny klimatu.
Jenže ve věci obnovování světové ekonomiky ke shodě nedošlo. Vůdci zemí jen formálně uznali možnost využít efektivně stávající mezinárodní instituce.
Je rovněž jasné, že při současných těžkých globálních zkouškách se ve světě zvýšila úloha struktur nikoliv mezinárodních, ale národních států. Mnoho internacionálních institucí předvedlo svoji neefektivnost. Ještě před pandemií podkopaly „obchodní války“ vyvolané Spojenými státy WTO. V podmínkách rychlého růstu asijských ekonomik se snížil vliv MMF a Světové banky. Dnes jsou uzavřené mnohé hranice a ze života je vzdálen volný obchod.
Přitom na summitu byla myšlenka volného pohybu zboží a kapitálu skutečnou osou jednání Číňanů. Podle Si Ťin-pchinga není potenciál WTO a dalších mezinárodních struktur vyčerpán. Naopak jsou všechny možnosti k rozšíření procesů globalizace.
Čína začala v poslední době kolem sebe shromažďovat velký blok partnerů. Nedávno podepsala dohodu o zóně volného obchodu se zeměmi čítajícími 2,2 mld. obyvatel. Kromě Číny se jedná o země ASEAN, Japonsko, Austrálii, Jižní Koreu a Nový Zéland. Nyní sbírá Čína příznivce a ostatní světové mocnosti jsou zřejmě bezradné. Zdá se, že nejen opustily rozsáhlé plány na mezinárodní aréně, ale také vězí ve vnitřních problémech.
Ředitel Centra hospodářských a politických výzkumů Institutu nové společnosti Vasilij Koltašov má za to, že epocha globální mezinárodní spolupráce skončila a nyní bude každá země rozhodovat své problémy sama.
Nejsou žádné mezinárodní instituce ke koordinování akcí. Byl podpořen čínský projekt a jeho protekcionistická politika, která dovedla čínské hospodářství k úspěchu. Protekcionismus se osvědčil jen v podmínkách velké zásoby levné a disciplinované pracovní síly. Tak byly zajištěny zahraniční investice. Dnes je pro Čínu výhodné držet volný obchod. A pro USA je to nyní něco jako sebevražda. Stejné je to v případě Indie a Ruska.
Jaký může být ruský plán obnovení hospodářství?
Do určité míry může kopírovat čínské zkušenosti.
Kromě Číny dosud nikdo nezformulovat srozumitelnou strategii…
Velká dvacítka byla efektivní dříve, kdy volný obchod koordinovala. Dnes se uvnitř kapitalismu objevily rozpory mezi starými a novými centry moci. Rusko patří k novým.
Jenže stará centra jsou dnes proti volnému obchodu. Odrazilo se to ve vítězství Trumpa ve volbách v roce 2016. Mezi hlavními hráči již není žádná spolupráce, jen ostrá konkurence. Za těchto podmínek musí Rusko zvyšovat svoji výrobu, což vyžaduje protekcionismus. Volný obchod může být jen mezi jednotlivými zeměmi. S druhými zeměmi musíme spolupracovat, ale zároveň chránit svůj trh.
Může svět najít nové formy rozvoje?
Uvidíme zesílení rozporů mezi světovými centry. Na druhou stranu to může být impulsem k hospodářskému rozvoji. Bez zápalu vášně není pohyb vpřed. Stát si bez krize obvykle vede mdle, nevyvíjí úsilí, nehledá nové strategie.
Samozřejmě, že politici budou dále podávat deklarativní prohlášení ve stylu „všechno dobré“ a k tomuto jednání budou sahat po dobu pěti až deseti let.
Ale velké světové hráče už nikdo nekoordinuje.
Rozpory mezi nimi narůstají. Je mezi nimi vidět zesilující tření, mezi USA a EU, mezi EU a Británií, mezi Francií a Německem. Je totiž stále složitější přerozdělovat si trhy periférie i poloviční periférie. Stará centra kapitalismu již nejsou v potřebné míře podporována zvenčí.
Například v devadesátých letech si Západní Evropa podrobila Rumunsko a Bulharsko a rozbila Jugoslávii. Nyní by chtěli uchvátit Bělorusko a Ukrajinu, ale učinit to se ukázalo mnohem těžší než tomu bylo dříve.
Za takových podmínek nedokáží velké mocnosti vypracovat společnou strategii rozvoje.
Dřívější společná shoda byla lživá. Byla založena na tom, že celý svět přijme koncepci rozvoje Západu. Jednoduše jsme se my všichni ostatní podřizovali vůli Washingtonu. Z toho plynul prospěch jen zemím Západu a v Rusku jen části vládnoucí elity s offshory.
Tato pravidla již neexistují, samy USA je opustily. Nyní bude k vidění budování regionálních bloků. Svůj blok tvoří Čína, svůj může postavit i Rusko. Mohou od sebe odstrkovat nebo si podřizovat jiné státy. Pro Rusko jsou obtížné některé vztahy, například s Tureckem, které se stalo obtížným sousedem. Těžká situace je s EU a ještě těžší s Běloruskem.
Začala tvrdá konkurence a světovým mocnostem přijde těžké se v těchto podmínkách domlouvat.
Převzato z Svpressa.ru
Turecko osidluje Karabach, aneb jak jeden národ vyměňují za jiný
Vladimir Prochvatilov
26. listopadu 2020
Televizní kanál Sky News Arabia informuje, že turecká vláda přesunula desítky arabských a turkomanských rodin z jí kontrolovaných území na severovýchodě Sýrie do Náhorního Karabachu (dále jen NK), aby je usadila v oblastech po arménských silách. Usiluje tak o demografické změny v regionu.
„Demografický útok“ Turecka využívá toho, že Arménie a ta část NK, která je pod kontrolou Arménie, je z východu a ze severozápadu obklopena k Ankaře loajálními Turkomany, představujícími „připravený vojenský kontingent“ a ten „je určen ke změně demografické podoby regionu“. Znamená to vyměnit jeden národ druhým.
V dnešní Sýrii žije kolem 100 tisíc syrských Turků (Turkomanů) usazených především v provinciích Latakia a Aleppo. Ti už desátý rok bojují proti vládě v Damašku. V roce 2011 bylo v Turecku vytvořeno „Syrské turkmenské hnutí“ a po roce ještě „Syrská turkmenská platforma“ podporovaná tureckou vládou. Ozbrojené formace Turkomanů jsou napojeny na řadu teroristických organizací.
Akce k demografickým změnám v NK potvrdil zástupce Autonomní správy severovýchodní Sýrie (samozvaná Rojava) al-Haburi. Jde o uvedené přesídlení rodin ze Sýrie do NK. Prozradil také, že turecká vláda stejným způsobem usiluje o demografickou změnu na severovýchodě Sýrie, ve městě Afrin, kde je nyní méně než 7 % rodilých Kurdů.
Kurdská autonomní oblast v Ázerbájdžánské SSR byla založena usnesením Zakavkazského ústředního výkonného výboru 7. června 1923. Tak se poprvé na území Sovětského svazu objevila správní jednotka nazývaná v historické literatuře Rudý Kurdistán. Tehdy nebyla určena v Ázerbájdžánu hranice kurdské autonomie. Rudý Kurdistán měl 228 osídlených míst. V roce 1929 přestala kurdská autonomie existovat.
Turecké úřady nedávno otevřely v centru kurdského regionu Afrín dvě kanceláře pro rodiny, které si přejí registrovat se k přesídlení do NK „s cílem definitivního urovnání na územích okupovaných ázerbájdžánskou armádou“. Jedna kancelář je v adaptovaném sídle tureckého zpravodajství ve staré čtvrti Afrínu a druhá je ve čtvrti Nový Afrín. Zde je ústředí turecké rozvědky. Před kancelářemi jsou již řady turkomanských rodin, především z provincie Homs. Turecké zpravodajské úřady je před vysláním do NK registrují.
Pracovník u arménského prezidenta, turkolog Gegamjan, píše o nové turecké demografické snaze: „Je potřeba vystřízlivět. Pokud chápete nové fyzické nebezpečí, na němž závisíme, přišel čas vyžadovat kompetentnost a reálnou politiku, a ne cirkus.“
Podle údajů Syrského centra pro dodržování lidských práv (SOHR) je přesídlování rodin Turkomanů do NK koordinováno tureckou rozvědkou MIT, turkomanskými bojovníky z teroristické skupiny Šedí vlci a dalšími. Všichni byli účastni na odeslání džihádistů do NK, aby bojovali na straně ázerbájdžánské armády. Ředitel SOHR poznamenal, že se turkomanští bojovníci a jejich rodiny stěhují do NH, protože Turecko tvrdí, že jejich kořeny jsou v těchto oblastech Kavkazu.
Odborník na teroristické skupiny Arhandi uvedl, že rodiny turkomanských a arabských žoldnéřů přicházejí do NK od začátku bojů. Až dovrší rozsáhlé přesídlení, potom bude mít Turecko důvod k ozbrojenému zásahu a faktické okupaci regionu.
Ázerbájdžánský prezident Alijev nejednou uvedl, že na území předaných jeho zemi budou podle dohody z 2. listopadu přestěhováni Ázerbájdžánci. Vypadá to však, že Turecko zde má jiné plány.
Podle sčítání lidu z roku 1923 tvořili v autonomním okruhu NK Arméni 94 % obyvatel a ostatních 6 % byli převážně Ázerbájdžánci (Turci). Z ostatních menšin byli přítomni Kurdové, Rusové a Řekové. Během sovětské vlády se procento Ázerbájdžánských obyvatel zvýšilo na 21,5 % a arménských snížilo na 76,9 %.
Podle šéfa ázerbájdžánského Centra kurdské kultury Ronaja (Světlo) Pašajeva žije v Ázerbájdžánu 240 tisíc Kurdů. Turecko chce bránit návratu Kurdů a Ázerbájdžánců do NK tím, že tam energicky stěhuje rodiny turkomanských bojovníků.
Pokud bude turecké demografické inženýrství úspěšné, bude v NK nepohodlně nejen etnickým Ázerbájdžáncům a Kurdům, ale především Arménům.
Převzato z Fondsk.ru
Vasilij Koltašov: je potřeba označit politiky, kteří pracují pro cizí státy
Inna Novikova, Jurij Kondratěv
27. listopadu 2020
V příštím roce budou volby do ruské Státní dumy. Zahraniční zpravodajské služby a jejich agenti všech barev se již na ně připravují. Komise Rady federace pro ochranu svrchovanosti předložila návrh opatření k ochraně před zahraničním vměšováním do ruských vnitropolitických záležitostí, kam patří i volby. Ústřední volební komise souhlasí s tím, že je nutné odhalovat zahraniční agenty.
Jak na to jít a další informace poskytl vedoucí Centra pro hospodářský výzkum Institutu globalizace a sociálních hnutí Vasilij Koltašov.
Rusko už bylo obviněno ze zasahování do voleb div že ne ve všech zemích. Ve skutečnosti do našeho vnitropolitického pole leze Západ velmi aktivně a o nastávající volby se stará. K tomu pracuje množství různých organizací v USA i v Evropě.
Komise Rady federace pro ochranu suverenity navrhla řadu opatření k tomu, aby se zajistila před cizími zásahy do voleb. Ústřední volební komise potvrdila, že je to aktuální a velmi potřebné. Je nezbytné odkrývat politické agenty s financováním ze zahraničí a označovat je.
K označení zahraničních agentů se prosadila myšlenka okopírovat zčásti americké právo přijaté v roce 1938 z iniciativy prezidenta Roosevelta. Tehdy bylo potřeba vyznačit agenty fašistického Německa a Japonska. Zajímavé je, že se tenkrát nemluvilo o příznivcích Sovětského svazu. Mccarthismus se v Americe objevil až v padesátých letech.
Zdá se, že v našem případě bude vhodné vyznačit nepřátelské elementy. Tito lidé a tyto struktury jsou dávno placeni Západem a pro něj pracují. Jsou to na prvním místě všelijaké americké neziskovky, ale existují takové i z evropských zemí. Třeba německá Adenauerova nadace platila jednu ze skupin připravujících na Ukrajině majdan. Dobře známá v takové činnosti je nadace Belle. Plno fondů vytvořil Soros. Jeho hlavní fond byl v RF zakázán teprve nedávno.
Je potřeba zodpovědně označit ty, kteří od Sorosova fondu berou peníze. Sem patří i ty struktury, které jsou údajně nezávislé, ale přebalují peníze z nepřátelských fondů a jejich projekty vydávají za své. To nemá prakticky alternativu.
Ale jak se dá odhalení realizovat? Vždyť zahraniční platby přicházejí různými cestami, často přes několikeré ruce, aby se zahladily všechny stopy a poslední články řetězců.
Opravdu, často bývá nemožné vystopovat prvního odesilatele nebo konečného adresáta. Úplně zachytit finanční složku je opravdu nemožné. Někdo dostane prostředky otevřeně, jiné peníze jdou nějakou šedou cestou, převádějí se a podobně.
Přesto je možno zjistit hodně, vždyť po desetiletí pracovaly tyto organizace otevřeně, otevřeně se peníze převáděly i vydávaly. Na základě spolupráce s těmito organizacemi, přijímání peněz a plnění grantů je možné sestavit obsáhlý seznam. Podle toho, o jaké granty se jednalo, se ukáže, kdo pracuje pro zahraniční zájmy. Tak bude možno označit politiky, kteří pro cizí státy, především USA a Británii, pracují. Není to těžké udělat a bude to mít vážné důsledky ve veřejném životě.
Ruská společnost je po roce 2014 rozdělena. Velmi emocionálně prožívala občanskou válku na Ukrajině, která pro ni není cizí. Vždyť je to konflikt uvnitř ruského světa. A všechno to podnítil a organizoval Západ prostřednictvím zmíněných agentů.
Jestliže se řekne, že tyto síly – ne vnitřní ruská opozice – jsou placeny a kontrolovány zvenčí a pracují pro cizí státy, bude všechno jasné.
Popsaná opatření odřežou lidi i struktury navázané na nepřátelský druh zahraničního financování od účasti ve volbách a od zastávání jakýchkoliv státních funkcí v RF. Novely ústavy připravily základnu pro přijetí potřebného zákona. Nejspíš bude přijat. Potom bude celá vrstva lidí odříznuta od politiky.
Převzato z Pravda.ru
