PROTIPROUD David Thunder
V dnešní době jsme svědky silného tlaku na posílený vládní dohled nad digitální komunikací, od Austrálie a Spojeného království až po Irsko, Německo a Španělsko, ať už zavedením požadavku na univerzální digitální identifikaci pro přístup k sociálním médiím nebo špehováním soukromých chatů občanů.
Vyděsit je k smrti
Hlavním důvodem pro posílený dohled a sběr dat je ochrana dětí před online nebezpečími, jako je pornografie a závislost na sociálních sítích. Vzhledem k nedávným zkušenostem s nestoudným překračováním pravomocí vlády zdůvodňovaným „solidaritou“ a ochranou před pandemií covidu, by však měl být jakýkoli krok vlády, která si nárokuje posílené pravomoci v oblasti dohledu nad našimi osobními údaji a komunikací, vnímán mírně řečeno s podezřením.
Vlády často zneužívají nejhlubší obavy a nejušlechtilejší touhy občanů, aby je přesvědčily k rozšíření státních zásahů na úkor osobních svobod. Nejde o hypotézu, ale o historickou realitu, kterou názorně dokládá britská psychoanalýza. Jejím cílem bylo přimět občany k očkování. Britský ministr zdravotnictví se v soukromé korespondenci chlubí, že oznámí příchod nové, virulentnější varianty covidu, aby všechny vyděsil k smrti.
Pokud bych chtěl přesvědčit většinu lidí o potřebě zavedení všemocného státu s rozsáhlým dohledem, a neměl bych žádné zásady a morální zábrany, zaútočil bych na jejich nejhlubší instinkty. Apeloval bych na ty druhy instinktů, které potlačují racionální uvažování a klidné myšlení. Jedním z těchto instinktů je přirozená touha chránit děti před újmou. Jsme od hlavy až k patě naprogramováni k ochraně našich dětí a vlády si to uvědomují.
Temná agenda sledování
Kampaň za zavedení rozsáhlejšího systému sledování, využívá právě tento argument. Říká se nám, že nemůžeme ochránit děti před online újmou, pokud nezavedeme rozsáhlé mechanismy sledování. Tuto logiku vidíme v praxi v zákoně o online bezpečnosti ve Spojeném království a v zákoně o digitálních službách v Evropské unii.
Netvrdím, že každý, kdo argumentuje pro zákaz přístupu k sociálním sítím pro osoby mladší 16 let, úmyslně manipuluje s rodičovskými instinkty, aby zdůvodnil sledování a dohled státu. Známí komentátoři jako Jonathan Haidt odvedli dobrou práci při odhalování škodlivosti online interakcí pro děti a dospívající. Jeho důvody pro podporu zákazu sociálních médií pro osoby mladší 16 let jsou pravděpodobně upřímné a ušlechtilé.
Za tímto tlakem na univerzální digitální identifikaci se však skrývá temná agenda, kterou Jonathan Haidt a další zastánci zákazu podcenili. Převládající tendencí vlád v posledních letech bylo získat veřejnou podporu pro rozsáhlé dohledové pravomoci nad soukromou komunikací občanů.
TEĎ PLATÍ: VŠE NEJISTÉ, KROMĚ ZLATA
Protiproudní televize uvádí v pořadu Sebeobrana nepodvolených "zlatého chlapce" Roberta Vláška. Ten v rozhovoru s Petrem Hájkem vysvětluje pozadí dramatických dějů ve světě i u nás, protože nakonec všechno souvisí s tím, co máme – a co si nemusíme nechat vzít:
Útok USA a Izraele na Írán korunuje všechny chaotické děje současného světa a činí naléhavými otázky, jak uchránit alespoň to málo, co ještě máme.
Držme si klobouky, bude to jízda! Zůstane dolar světovou rezervní měnou? Koruna se zatím chová lépe než jiné měny. Zlatý klub je otevřen a prosperuje. A co stříbro? Valí se vlna, které nikdo neunikne. Pojďme se bránit proti okrádání!
Vlády jakožto držitelé moci mají zájem získat co největší kontrolu nad soukromými daty občanů. Pokud to dokážou s odvoláním na „bezpečnost dětí,“ udělají to. Myslet si opak by bylo vrcholem naivity. Jakákoli vážná debata o možné regulaci sociálních médií ze strany státu se musí tímto problémem zabývat.
Vůbec nejde o děti
Říkají nám, že abychom zajistili bezpečnost dětí, musíme zmocnit státní orgány k monitorování soukromých konverzací. To znamená oslabit nebo eliminovat šifrované soukromí v našich online chatech. A požadovat od uživatelů sociálních médií, aby se identifikovali a zaregistrovali své biometrické údaje pokaždé, když se připojí k internetu. To je opět mírně řečeno hluboce problematické.
Pokud online anonymita zmizí, pro stát a jeho tajné služby bude mnohem snazší sledovat totožnost a místo pobytu občanů, kteří se ozývají proti těm, kdož jsou u moci. Někteří tuto obavu možná považují za paranoidní. Ale paranoidní to není, jen prozíravé. Právě totalitní praxe z nedávné historie nám dává všechny důvody k opatrnosti. Během covidistické operace vlády potlačily protesty, zmrazily bankovní účty a cenzurovaly svobodné projevy.
ZBRANĚ NEPODVOLENÝCH FUNGUJÍ!
Už zase někde straší s dalším covidem. Tentokrát se bude možná jmenovat Ptačí chřipka. Andrej Babiš se sice právě za zločiny covidismu omluvil, jenže – věřte mu. Ale je úplně jedno, s čím přijdou. Daniel Fiala rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou "medíky" při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických. Kdo vyzkoušel, "ret neodtrhne více", řečeno s Janem Nerudou. Kdo ne, měl by. Jde o ten největší kapitál: Naše zdraví!
A co je také podstatné: Nákupem přes supramedex.protiproud.info, současně pomáháte k další svobodné existenci Protiproudu!
Především ve Spojených státech a v zemích EU vlády vyvíjeli brutální tlak na majitele sociálních sítí, aby potlačili kritiku zběsilé covidové politiky. Máme dostatek důvodů se domnívat, že vlády využijí nástroje, které mají k dispozici, k prosazení svých politických zájmů a k posílení neomezené moci.
Nyní nám říkají, že děti trpí návykovými účinky sociálních médií, a že platformy by měly být pro nezletilé mladší 16 let nelegální nebo nepřístupné. Aby však takové pravidlo bylo v praxi možné, museli by všichni, děti i dospělí, ověřit svou totožnost jako podmínku pro přístup k sociálním médiím.
Eliminace anonymity
To fakticky eliminuje anonymitu, odstraňuje klíčovou pojistku proti totalitnímu dohledu a výrazně usnadňuje sledování disidentů a kritiků.
S požadavky na univerzální digitální identifikační údaje existují i další problémy. Teenageři jsou pozoruhodně zdatní v obcházení omezení. Používají VPN, nové softwarové nástroje nebo jakékoli technologické řešení, které se objeví v budoucnu. Přísná pravidla se stanou neúčinná – ale drastické omezení občanských svobod pro celou populaci už zůstane.
Za těmito návrhy se skrývá také znepokojivý předpoklad: že ochrana dětí online je primárně odpovědností státu, nikoli rodičů. Přitom jsou to pouze rodiče, kdo se mají rozhodnout, zda sociální sítě mohou být pro jejich děti návykové či psychicky škodlivé. Takové rozhodnutí nemůže a nesmí být věcí státu.
Výchova dětí v době sociálních sítí a umělé inteligence je jistě obtížná, ale tuto odpovědnost si prostě nesmí uzurpovat vlády. Když se vlády této role ujmou, mají automaticky tendenci zneužívat veškeré nástroje, k omezení a potlačení svobody projevu a vpádu do soukromí.
O co v této debatě skutečně jde? Nejde jen o bezpečnost dětí.
Jde o to, zda velmi omezená ochrana, kterou jako páku využívají navrhovaná opatření, stojí za to, abychom ji vyměnili za všudypřítomné oko Velkého bratra. Mocného státu, který má nad námi získá plný dohled.
Chceme to?
