Outsider Media Stan
Pokud něco dobrého může současné vedení Ukrajiny udělat pro své občany, nechť to udělá, je už hodinu po dvanácté. Ovšem, vždy je lepší pozdě než později. Hlavní prioritou by měly být životy a zdraví občanů Ukrajiny. Volba je tedy celkem nabíledni. Vyvěsit bílý prapor, ukončit válku. Ukazuje se, že v této válce Ukrajina nezvítězí, všechny oběti jsou marné. Plnící se ukrajinské hřbitovy by měly ukončit nábor. Drtivá většina Ukrajinců na takové kapitulaci vydělá nebo minimálně neprodělá. A naopak, každý den pokračující války znamená pro takovou většinu riziko smrti, invalidity, pokračujícího ekonomického nevolnictví a chudoby. Každý Ukrajinec by si měl položit otázku: Pokud by Ukrajina zvítězila, co bych vlastně vyhrál konkrétního já? Neboť co prospěje člověku, získá-li celý svět a ztratí svou duši?
Mír je lepší než válka
Já vím, realisticky takový plán s kapitulací nevypadá. Ukrajinská vláda zvolí spíše jinou alternativu než podání nabídky podmínečné kapitulace Ukrajiny teď a tady. Vedení Ukrajiny zvolí spíše bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny v bližší či vzdálenější budoucnosti. Rozdíl bude jen v horších podmínkách kapitulace, další zmenšení území Ukrajiny, ne-li přímo likvidace samostatného státu a množství mrtvých.
Podporovatelé války (my do války nepůjdeme, ale vy do ní upalujte!)
To ovšem nikoho na Západě nezajímá. Vedení Západu není nijak zainteresováno na životě ukrajinského popeláře, uklízečky či řidiče autobusu. Vedení Západu je zainteresováno na bohatství Ukrajiny, nikoliv na blahobytu Ukrajinců. Podobně ukrajinská oligarchie. Vojín ukrajinské armády bojuje za zvětšení bohatství a moci bohatých a mocných. Pro něj zbude maximálně kus plechu, který mu bude slavnostně předán. Často in-memoriam. Pak bude na to pozdě chtít se ptát: Proč jsem zabíjel svého bratra? Proč jsem zabíjel svou sestru? Proč jsem vraždil lidské bytosti? Možná si myslíte, že odpoví: Pro svůj národ, pro svou zemi jsem zabíjel! Nechť zváží, dokud je čas, zda by se mu nemohlo dostat třeba takové odpovědi: A kde máš ten „svůj“ národ, a kde máš tu „svou“ zemi?
Nebo může nastat jiná situace, že žádná odpověď „na věčnosti“ nebude, stejně jako nebude otázek. Pak už zbývá položit otázku živými lidmi, živým lidem. Vdova se může ptát: Zač zemřel můj manžel? Matka se bude ptát: „Zač zemřel můj syn? Žije se mně nyní lépe, než kdyby žil?“ Zdali zacelí ránu matky a otce? Zdali pomník z kamene tesaný, v životní velikosti hrdiny vyvedený syna nahradí?
Když se na nepodstatné díváme jako na podstatné a na podstatné jako na nepodstatné, – živeni falešným myšlením – nedospíváme k podstatnému… kdo neustále shromažďuje (životní) květy a jehož mysl je zapletená, smrt toho muže uchvátí, jako velká povodeň smete spící vesnici.
Dhammapada
Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo
Dt 30, 15 – 20
Je-li synův a manželův život lepší než jejich smrt, proč vlastně vzali do ruky zbraň, aby jako nájemní vrazi usilovali o život bratrů svých, zatímco přišli o ten svůj? Zřejmě pro lidi, kteří žijí v bezpečí svých mezinárodních domovů od Washingtonu po Londýn, narušili svůj vztah s Věčným.
Pro lepší autobus, větší plat, důstojný důchod, bezpečí a vládnoucí spravedlnost na Ukrajině to asi nebylo.
Rusové jako národ asi neohrožovali bezpečný příchod ukrajinských dcer na cestě ze školy. „Moskviči“ asi nepřepadávali ukrajinské ženy na cestě z práce domů. Těm všem „ukrajinským“ dobrům ruský bratr asi nepřekážel. Rusko nebránilo Ukrajině budovat prosperující stát, potírat korupci, bezpráví a vládu mafie.
Tyto nepřátele měl chtít Ukrajinec v prvé řadě porazit a ne usilovat o život bližního svého na Donbasu, Oděse či Krymu. Jenže jak už to bývá, Ukrajinec byl podveden svým vedením. Slíbili mír – a ejhle, válka. Slíbili prosperitu – a ejhle, chudoba. Slíbili právo – a ejhle, bezpráví! Tomuto podvodu se říká „svobodné volby“. Vždy jde o svobodu mocných vládnout bezmocným. Umožňuje jim to všudypřítomné vězení, do kterého se lid sám uvrhl a zamknul zevnitř. Lid nehledá v prvé řadě svůj vztah s nekonečnem, vesmírem, podstatou bytí či Bohem. V první řadě buduje vztah ke „své“ zemi, ke „svému“ národu, ke „svému“ králi, ke „své“ vládě. Naprosto lidu uniká, že nic z toho nikdy jeho nebylo a nikdy také nebude. Může jít sice o pozitivní hodnoty, které však musejí být seřazeny v určité hierarchii. Nejsou-li náležitě seřazeny, vzniká pověstný dort pejska a kočičky. Není to dobré.
Není možné pro hranice svého pozemku zabíjet svého souseda. Není možné pro hranice země zabíjet neznámé lidi. Zemře jeden člověk nebo milion pro hranice, které někdo překreslí za okamžik. Zemře člověk, který 20 let rostl, nahradit jej nelze a už vůbec ne vyrobit. Nekonečně cenná bytost je připravena o život, jehož podstatě ani nerozumíme pro kus čáry na mapě. Pro pozemek statkáře, pro továrnu továrníka, pro banku bankéře a zbraně zbrojaře. Pro dobré bydlo těch všech obětuje „řidič ukrajinského autobusu“ svůj život, své ruce a své nohy.
Ne, Ukrajinci opravdu nejsou chytřejší než všechny národy světa, jak míní náš historik Svoboda. Ukrajinci jsou stejní blbci jako „národy světa“ před nimi i po nich. Budou-li vůbec jací.
O jedné dávné svobodné volbě krále informuje proroctví Bible:
1 Samuelova 8:11
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
