Svět ruskýma očima 591

Vítězství. Putin schválil důležitý projekt Mišustina a Bělousova

Konstantin Dvinskij
19. prosince 2020

Na tiskové konferenci dne 17. prosince poprvé Vladimir Putin promluvil o nejdůležitějším projektu navrženém státníky. Nynější vláda Mišustina a Bělousova se od začátku své práce soustředila na nejdůležitější záležitosti, které budou nepochybně hnát ruskou ekonomiku dopředu. Je to mechanismus omezené emise, náhrada v oblasti státních zakázek, urychlení výstavby infrastruktury, zavedení digitálního rublu, atd.

Putin podpořil ještě jeden projekt schopný zajistit zvyšování ruského HDP o miliardy dolarů každý rok. Jedná se o rozvoj domácího turismu. Mohlo by to vypadat jako málo významné, ale to by byla chyba. I kdybychom se podívali jen na suchou statistiku, je zřejmé, že dovoz turistických služeb je velikou položkou. Každoročně občané RF vyvážejí v důsledku svých cest do zahraničí 30 miliard dolarů. Tyto peníze by mohly zůstat doma a pracovat pro ruskou ekonomiku.

Letošní omezení cest za hranice skutečně chránilo ruské hospodářství. Od ledna do listopadu činil dovoz turistických služeb jen 3,9 miliardy dolarů proti loňským 29 miliardám. Platební bilance Ruska za těchto 11 měsíců činila +29,1 miliardy dolarů. Pokud by občané Ruska cestovali v plném rozsahu a vyváželi by měnu, mohl by kurs dolaru prolomit tříciferná čísla.

Nyní bude zvláštní pozornost věnována rozvoji cestovního ruchu v Rusku. Odvětví čeká zásadní reformování. Vladimir Putin oznámil, že tento program musí být realizován synchronizovaně, počínaje výstavbou infrastruktury a konče vytvořením pozitivního obrazu tuzemských lázeňských zařízení v mediích. V současnosti tvoří domácí cestovní ruch 3,9 % ruského HDP. S ohledem na potenciál Ruska je to málo. Se základem akciové společnosti Lázně Severního Kavkazu bude vytvořena nová mohutná struktura, která bude odvětví konsolidovat.

Návrh byl podán již v roce 2016, ale tehdejší předseda vlády Medveděv jej nepřijal. Prý se cestovním ruchem v Rusku musejí zabývat soukromé agentury, a ne státní korporace. Dnes po čtyřech letech Mišustin zcela změnil pohled vlády na tuto otázku. Za připomenutí zde stojí Bělousovův projekt Jižní klastr, který měl zajistit lázním na pobřeží Černého moře dostupnou dopravní infrastrukturu.

Státní kapitalismus má maximalizovat státní úsilí v těch směrech, které se stanou oporami pro růst hospodářství. Domácí cestovní ruch je pro to velmi vhodný.

Za prvé dostane řada regionů mocný impuls pro rozvoj, za druhé se alespoň částečně zamezí odlivu kapitálu (dovoz turistických služeb), za třetí dostane impuls stavebnictví, a to jak realitní, tak dopravní.

A to nejdůležitější – peníze budou pracovat uvnitř ruské ekonomiky.

Převzato z Russiapost.su

V USA bude za zády Bidena vládnout dvojice Blinken a Sullivan

Dmitrij Minin
22. prosince 2020

Málokdo předpokládá, že zvolený americký prezident bude skutečně vládnout. Jde o analogii s druhým obdobím vlády prezidenta Reagana (1985 až 1989), který byl v té době ve stabilní Alzheimerově chorobě, ale veřejnosti byl trvale předváděn jako aktivní, takže lidé o jeho skutečném stavu nic nevěděli.

Reagan měl tehdy za zády moudrého a vytříbeného viceprezidenta Bushe staršího, dřívějšího ředitele CIA. Ameriku řídil místo něho.

Podobnou úlohu sehrál energický americký viceprezident Cheney při málo schopném prezidentu Bushovi, jr. V případě Bidena není podobná kombinace možná. Přišla s ním Kamala Harrisová. Byla vybrána jako první nebělošská viceprezidentka USA (otec původem z Jamajky, matka z Indie) a je sotva schopná být „rezervní vůdkyní“. Do této úlohy se spíše hodí Anthony Blinken, navržený na ministra zahraničí.

Ve federální vládě USA je ministr zahraničí nejvyšší funkce. Po prezidentovi a viceprezidentovi je třetí nejvyšší v hierarchii nejvyšších úředníků a čtvrtý pro náhradu v prezidentském úřadu. Někdy se stane, že schopní prezidenti zůstávají ve stínu výrazných a silných osobností na místě ministrů zahraničí. Tak tomu bylo v případě Henryho Kissingera.

Blinken (ročník 1962) provází Bidena v politickém životě. Asi nejbouřlivěji bylo přijato navržení Blinkena na Ukrajině, nikoliv v USA. Na Ukrajině zjistili, že jeho děd byl Žid z Kyjeva, který se v roce 1904 s rodinou přestěhoval do Ameriky, utekl před pogromy. Jmenoval se Blinkin. Pro Ukrajinu není jeho nominace nikterak výhodná, protože je známý tím, že vždy dává přednost zájmům Ameriky. Přísně dodržuje zásady judaismu. Nepodporuje Trumpovu „dohodu století“ o urovnání v zemích Blízkého východu, ale považuje za možné vrátit se k „íránské dohodě“.

Vzdělán na Harvardské a Kolumbijské univerzitě pracoval v různých „mozkových centrech“ (think tancích). Politicky začínal pracovat u Clintona a věnoval se umění vkládat své myšlenky do hlav jiným. V roce 2002 zkřížil své kroky s Bidenem, když vedl aparát demokratické frakce výboru senátu USA pro zahraniční vztahy. V něm byl Biden jedním ze spolupředsedů. Za Obamy sloužil jako asistent viceprezidenta Bidena pro národní bezpečnost a následně se stal náměstkem ministra zahraničí.

Spolu s Blinkenem se stal poradcem prezidenta pro národní bezpečnost mladší (ročník 1976) Jake Sullivan. Ten vystudoval Yaleovu univerzitu a jeho osobnost nejlépe charakterizuje to, že byl příjemcem Rhodesova stipendia na Oxfordské univerzitě. Tito stipendisté tvoří svým způsobem „uzavřený klub“ nejvyšší kasty lidí západního světa, jeho členem byl i Clinton. Cílem studia v Oxfordu je podle odkazu kolonialisty Rhodese výchova nejperspektivnějších anglicky mluvících mladíků z celého světa, „bez ohledu na náboženské a rasové příslušnosti“. Má se jim vštěpovat víra v „přednosti zachování impéria“ v „nutném svazu všech anglicky mluvících národů světa“.

V tandemu Blinken – Sullivan jsou patrné jasně rozdělené funkce: první je šéf, druhý vedený. Blinken se očividně zaměří na zahraniční politiku a Sullivan, který je šéfem rady národní bezpečnosti, se může soustředit na domácí záležitosti. Tato dvojice je schopná soustředit ve svých rukou veškerou moc v zemi.

Politická filozofie dvojice je neoliberální, jež je charakterizována sklonem k zasahování a k využívání síly v zahraniční politice „ve jménu nejvyšších principů demokracie“. Zde se moc neodlišují od neokonzervativní školy, kde se obvykle podobné zásahy odůvodňují „nejvyššími zájmy Ameriky“. Rozdíl je v rétorice. Neolibs jsou jestřábi demokratičtí a neokons republikánští. Celkově se obojí charakterizuje postmoderním eklekticismem, v němž je neměnným cílem dosahování amerického vedení ve světě za každou cenu.

Blinken například důsledně podporoval všechny americké válečné zásahy, jichž byl svědkem i projektantem, když byl u moci. Podporoval sankce a demarše proti Rusku. Byl Bidenovým blízkým pomocníkem, když ospravedlňoval útok USA na Irák v roce 2003. Prý se dále s Bidenem rozkmotřil, když ten snad nechtěl podpořit ozbrojenou intervenci v Libyi. Ohledně americké přítomnosti v Sýrii Blinken jen litoval, že se USA angažovaly příliš pozdě. Souhlasil s některými velkými chybnými kroky Obamy a Bidena a podporoval intervence více než oni oba. Odmítal plán Trumpovy administrativy stáhnout americká vojska z Německa. Byl také klíčovým ve formulování Obamovy reakce na návrat Krymu do Ruské federace. Podtrhoval význam politické izolace Ruska a prezidenta Vladimira Putina, –„aby byl oslaben jejich geopolitický vliv“.

Zatím není jasné, zda Blinken ve funkci ministra zahraničí dokáže dosáhnout úroveň Kissingera. Může se stát mistrem zákulisních intrik a možná také nedokáže jít s dobou, která žádá konstruktivní a rovnoprávný dialog se všemi účastníky mezinárodních vztahů. Dosud dvojice Blinken – Sullivan mírumilovně nevypadá a zřejmě spolustraníkům hodlá dokázat svoji tvrdost pro zájmy Ameriky. Jenomže objektivní chod věcí bude zřejmě diktovat této ambiciózní dvojici nutnost vycházet z toho, že svět nikdy nebude jako dřív. Supermocenské panování Ameriky už skončilo. Čím dříve to pochopí, tím to bude pro Spojené státy i celý svět lepší. Je stále otázkou, jak harmonické budou vztahy těchto dvou neoliberálů. Jedna věc je teorie a druhá je složitost života a střet ambicí.

Převzato z Fondsk.ru

Nepřítel u hranic: proč spojenci Ruska u sebe otevírají biologické laboratoře USA

25. prosince 2020

Vojenské biologické laboratoře USA v Kazachstánu a dalších post sovětských zemích považují jejich vůdci za jakousi „záruku“ nezávislosti. Jenomže takové akce jsou přímo namířené proti Rusku a jeho zájmům. O zvláštnostech takových objektů v Kazachstánu promluvil vedoucí socialistického hnutí země Ajmur Kurmanov:

Před čtyřmi lety byla v Almatě slavnostně otevřena Centrální referenční laboratoř za účasti oficiálních osobností vlády Kazachstánu a velvyslance USA. Je pochopitelné, že se takto dostaly pod americkou kontrolu výsledky prací sovětských specialistů, které tak mohou sloužit jako základ nejnovějších amerických prací v oblasti biologických zbraní. Americkým biologům to umožňuje využít kazašské druhy nemocí k modernizaci biologické munice, kterou je snadné maskovat jako přirozená ohniska a epidemie.

Před šesti lety byly do jižního Ruska vpašováni z gruzínského území původci konžsko-krymské hemoragické horečky. Způsobilo to ohniska této nemoci a řadu úmrtí. Lze to považovat za naplánovanou biologickou diverzi.

Kazachstán má podobné přírodní podmínky jako jeho sousední země a DNA místních obyvatel jsou blízká. Je tedy možné připravit speciální prostředky k ničení, zaměřené na určité skupiny obyvatel a regionů. „Biologický nepřítel“ je takto prakticky u ruských hranic.

Nynější snahy Nursultana [Nazarbajeva] k umístění všech těchto objektů nejsou nijak překvapující, jsou projevem obav z nevyhnutelné integrace a svérázné „záruky“ svrchovanosti, míní expert.

Podobné objekty jsou i v Arménii. Zde je za peníze Pentagonu dvanáct biologických laboratoří, tři z nich jsou v Jerevanu. Arménii tato zařízení patří jen nominálně, ve skutečnosti jsou pod dohledem Amerického úřadu pro snížení hrozeb (Defense Threat Reduction Agency). Podle vedoucího koalice „Jednotné zdraví“, specialisty v oboru biologické bezpečnosti Grigora Grigorjana je arménský národní systém biologické bezpečnosti „přeměněn na prvek systému biologické špionáže v regionu“.