Nová republika MUDr. Ivan David CSc.
Rostislav Iščenko
1. 2. 2021 ukraina
Projev Vladimíra Putina, přednesený ve formátu vzdálené účasti na každoročním fóru v Davosu, je již často srovnáván také s jeho Mnichovským projevem v roce 2007. Nu což, něco společného zde je. Například cosi obecného, jako mezi stalinským „Bratři a sestry“ v roce 1941 a přípitkem „Za veliký ruský národ!“ v roce 1945.
Mnichovský projev v roce 2007 konstatoval přijetí Ruskem výzvu, hozenou Západem. Nebyli jsme to my, kdo zaútočil, na nás zaútočili. My jsme nabízeli mír, ale nepřátelé zvolili válku. Kapitulovat se nechystáme, válku vyhrajeme. Navrhujeme, dokud není pozdě, vzpamatovat se a zastavit agresi. Přibližně stejná slova vzkázal Napoleonovi imperátor Alexandr Požehnaný prostřednictvím generáladjutanta Balašova v červnu roku 1812 a dodal, že, pokud by bylo třeba, ustoupí na Kamčatku, ale nesloží zbraně, dokud se byť jeden nepřítel bude nacházet na ruské půdě.
Takže Mnichovský projev Putina je důkazem toho, že Rusko vstoupilo do nové (hybridní, informační) Vlastenecké války. A tak je jeho davoský projev shrnutím výsledků této války. Je to svého druhu nová Jalta (Jaltská konference se také konala dřív, než Německo definitivně kapitulovalo).
Lidem, kteří vymysleli tento tah a pracovali nad organizací projevu prezidenta Ruska na Davoském fóru roku 2021, je třeba v celém složení dát Hrdinu Ruska. A zároveň je možné vybudovat jim i památník. Díky jejich úsilí, na rozdíl od Jalty roku 1945, se dnes Rusko ocitlo u počátků nového poválečného světa v jednotném čísle, bez jakýchkoliv spojenců-konkurentů. Přičemž se ani Čína nemůže urazit – nikdo ji neodstranil. Nějak to samo vyplynulo. Ale její zájmy nejsou porušeny.
Pojďme probrat davoský projev z hlediska diplomatického umění!
Všem je známo, že fórum v Davosu je shromážděním světové finanční a průmyslové elity, lidí, kteří významně, a někdy určujícím způsobem, ovlivňují politiku svých (a někdy i sousedních) států. Politici, dokonce ti nejvýznamnější, tam fungují pouze jako koření. Jejich přítomnost svědčí o důležitosti nepolitické skupiny hostů. Ti, kteří vystupují na pódiu, tam znamenají podstatně méně, než ti, kteří mlčí a naslouchají v kuloárech. Mimo to, v informačním plánu bude jakékoliv vystoupení přetrumfnuto desítkou jiných, zastíněno v panelové diskusi. Novináři, přítomní na fóru, mají větší zájem ukázat vlastní význam a udělat rozhovor třeba i s druhořadým oligarchou (ukrajinští, například, rok co rok debatují o barvě plněných taštiček a velikosti porcí na „ukrajinské snídani“ Pinčuka a nerozptylují se ničím jiným). Celkově, přisuzovat vystoupení na této platformě patřičný politický a informační zvuk je téměř nemožné.
Právě proto Putin 12 roků v Davosu nebyl, nebylo proč.
Ale tu přišla pandemie koronaviru, která přinutila pořádat fórum ve vzdáleném režimu. Ve výsledku velké množství samolibých pávů, kteří dříve hrdě vláčeli své blýskavé ocasy po kuloárech fóru, zůstalo doma. Na skajpu se nelze fotografovat na pozadí někoho z mocných tohoto světa a s nikým se během přestávky na kávu neprohodí několik slov. Na fórum prakticky zapomněli.
Ale nezemřelo. Jeho organizátorům se vůbec nechtělo zaříznout slepici, snášející zlatá vejce, kvůli nějaké pandemii. Když je odseknuta pestrá suita, poskytující ilustraci, a zůstalo pouze několik desítek lidí, skutečně přijímajících důležitá rozhodnutí, znamená to, že problém nespočívá pouze v tématu, které by všechny zaujalo natolik, že by dostalo fórum, provedené na skajpu, do centra světového informačního programu.
Nic lepšího než projev Putina nebylo možné pro vyřešení tohoto problému vymyslet.
Za prvé, v důsledku krize v USA pochopili dokonce ti největší skeptici, že vůdcovství v současném světě Washington ztratil. Nejen to, bidenistický státní převrat učinil USA oporou liberálních levičáků a hrozbou pro pravicové konzervativní síly na celém světě. Pravicově konzervativní tradicionalista Trump, chápaný západními konzervativci jako potenciální lídr, je vyřazen z politiky ne-li navždy, tak nadlouho. V lepším případě se za nějakou dobu bude moci vrátit do americké politiky, ale k návratu do politiky globální má zatím daleko.
Za druhé, mezi evropskými politiky také není vůdce, schopný postavit se do čela pravicového konzervativního odporu levicově liberálním globalistům. Samotná Merkelová je liberálka (i když pragmatická), a navíc odchází na odpočinek. Macron je ambiciózní, ale pracuje stylem „i vašim, i našim“, nelze mu důvěřovat – kdykoliv může přejít na druhou stranu. Zbývající se ani sami nevyklubali jako potřebný kalibrus, ani země, které představují, si nemohou činit nároky na úlohu lídra.
Za třetí, Si Ťin-pching v Číně je, nesporně, konzervativním lídrem v Asii, ale vzhledem k obrovským kulturním a historickým rozdílům si nemůže činit nárok na vůdcovství v Evropě.
Putin v Davosu zaujal tuto pozici v podmínkách úplné absence konkurentů. Jeho projev, určený pro světové finanční a průmyslové elity, se stal jedinou nabídkou na „světlou budoucnost“, která má nastat po definitivním zlomení amerického centrického systému (a už proto se stal informačním tématem týdne číslo jedna, které nikdo nebude moci ignorovat).
Nevyhnutelnost jeho definitivního zlomení Putin elegantně demonstroval několika ciframi, z nichž vyplývalo, že zatímco za posledních 15-20 let se počet chudých (žijících za částku nižší než 5 dolarů na den) v USA zvýšil jeden a půl krát, v Číně se jejich počet snížil o čtyřnásobek, a v Rusku 12 krát. Přičemž v Rusku je k dnešnímu dni žijících méně než za 5 dolarů na den už méně, než v USA.
Pro lidi, zvyklé kupovat a prodávat, kteří dobře vědí, co to je koupěschopnost obyvatelstva, kteří umí přepočítávat procesy v dynamice, jsou uvedená čísla odsouzením USA. Tím spíš že už vědí, že ve vojenském plánu Rusko také předběhlo Západ navždy. V USA a v Evropě nejsou technologie, umožňující dohnat Moskvu v oblasti výzbroje, a nemají zdroje na to, aby takové technologie rozpracovali v nejbližším desetiletí.
Takže na obrazovkách počítačů přibližně stovky nejvlivnějších lidí planety se objevuje prezident Ruska a nealternativně (při absenci alespoň nějakého konkurenta) nabízí model nového postamerického světa. Putin poukazuje na to, že rozdováděný liberální levičák je hrozbou pro každou státnost, a jemně decentně naznačuje, že Rusko proti tomu bude nejenom bojovat, ale také je připraveno se postavit do čela svazu zdravých konzervativních sil celého světa, zabezpečujících ochranu národní státnosti před útoky TNK.
Na přirozenou otázku, co místo toho, aniž by čekal, až bude zadána, Putin vysvětluje, že nikdo nehodlá lámat systém do základů, prostě v podmínkách tvrdé systémové krize musí být zesílena úloha státu v ekonomickém životě. Stát se nechystá nahradit soukromou iniciativu. Má pouze v úmyslu urovnávat spory a dbát na to, aby se soukromé úsilí o maximalizaci zisku nedostávalo do rozporu se zájmy společnosti a konzervativními hodnotami. Mimo záběr zůstalo to, že právě ruský stát se má stát garantem a vůdcem tohoto procesu.
Na ještě jednu nepoloženou otázku „Jak zvítězit nad levicovými liberálními bořiteli státu v zájmu nadnárodní finanční oligarchie?“ byla poskytnuta odpověď 23. ledna a v následujících dnech na ulicích ruských měst. Bez zbytečného násilí, bez totalitních zákazů, ale také bez liberálničení se zjevnou sebrankou. S někým je možné se domluvit a domluvíme se. A někoho napraví pouze rakev, ten bude sedět (ale živý). Celkově na pozadí toho, co se děje ve světě (od Běloruska po USA), jsou ruská ochranná opatření skutečně nejměkčí, ale zároveň také nejefektivnější.
Holt, těm globálním penězům, které skutečně chtějí pracovat v rámci klasické tržní ekonomiky, které nechtějí čekat, až se „zlatá miliarda“ přemění na „zlatý milion“, potom na „zlatý tisíc“, a potom ve rvoucí se na ruinách planety bandu nepříčetných bankéřů, Putin nabídl cestu východiska z krize, načrtnul obrysy „postjaltského světa“ (garantovaného ruskou silou) a navrhl přistoupit k rokování o jeho definitivním formátu.
A hleďme, 80 osob z počtu nejvlivnějších lidí planety se nesmálo Putinovi do obličeje, jak tomu bylo v roce 2007 v Mnichově, a ihned se po jeho otevřeném projevu bez otálení zapsalo na zavřenou konferenci s ním.
Čestní liberálové a obyčejní měšťáčtí blázni se mohou zcela upřímně a zdarma bavit tvrzeními (a důkazy) ruské moci a globální autority. Ale fronta těch, kteří řídí světovou ekonomiku, na zavřené setkání s Putinem je nejlepším důkazem toho, že co se zdálo být včera nemožným, to se dnes stalo skutečností. Rusko položilo na stůl podmínky nového světa. A svět se chystá tyto podmínky projednávat.
Nakonec chci ještě jednou věnovat pozornost nenápadnému hrdinství lidí, připravujících toto vystoupení Putina. Co do rozsahu, co do vlivu na historické procesy to bylo ráznější než Stalingradská a Kurská bitva dohromady. Vítězství bylo navíc dosaženo s minimem krve a na cizím území. Efekt výbuchu bomby byl dosažen nenadálostí. To už je firemní styl Ruska. Nenadálé bylo vystoupení Putina v Mnichově, nenadálá byla zdrcující porážka bezohledného režimu Saakašviliho v srpnu 2008. Nenadálý byl návrat Krymu. A nyní je stejně nenadálý Davos.
Zesnulý Viktor Stěpanovič Černomyrdin by spokojeně poznamenal: „Nikdy nic takového nebylo, a ejhle opět!“
Odkaz na zdroj
