Bez opony

A to je taková síla, že trvalý nouzový stav, neočkovaný občan 2. kategorie, zavřené putyky či celoročně respirátory jsou proti tomu prkotiny. Mám na mysli tu oponu, co je za normálních okolností trvale zatažená a zakrývá tak výhled z občanského hlediště na vládní, respektive mocenské jeviště. Protože vláda je až příliš často jen vykonavatelem něčí vůle.

Iluze o tom, jak to chodí při rozhodování, které má zásadní dopady na nás obyčejné lidi jsem neměl nikdy. O tom, že o nás na všech úrovních rozhodují téměř výhradně podivná individua, kterým bych já osobně nesvěřil ani péči o veřejné záchodky na periferii, nebylo pochyb. Ale že je to ještě mnohem horší mne přece jen kapku překvapilo.

K tomuto poznání jsem došel v momentě, kdy jsem si uvědomil (s malou nápovědou od kolegy Urzy, jemuž tímto děkuji), že to, co celé měsíce tak užasle a nevěřícně sledujeme v souvislosti s „pandemií,“ se děje vždycky. Takhle to přátelé totiž funguje, respektive nefunguje úplně pokaždé, když o nás rozhodují. Jen na to za normálních okolností není tolik vidět.

A tím se vysvětluje, proč jste pokaždé, když politici o něčem kdykoliv minulosti rozhodli, o čemkoliv co vás napadne a co vás svojí mírou kreténismu, mimóznosti a nekompetence rozžhavilo do běla, měli pocit, že nám vládnou dementi. Protože nám prostě fakt vládnou dementi. Tak prosté je to.

Někdo, tuším na fejsbůku, v souvislosti s vládním pandemickým počínáním napsal, že ho stále více nepřestává udivovat jak je možné, že Andrej Babiš i s celým Agrofertem dávno neživoří v rozpadlé drůbežárně u Klatov. Ano, to je opravdu záhada. A zároveň i odpověď.

To, co předvádějí teď, není nějaká anomálie způsobená mimořádností situace. Takhle to prostě funguje vždycky. Takhle chaoticky. Takhle nekompetentně. Takhle amatérsky. Takhle sovětsky. Metodou pokus-omyl. Metodou králíka z klobouku. Metodou musí to hlavně bejt hodně barevný, hodně čísel a hodně nesrozumitelný. Abysme, kdyby nám to náhodou začali otloukat o hlavu, mohli říct, že ty „data“ vůbec neznamenají to, co znamenají, ale něco úplně jinýho. A spočítali je odborníci, vy drni, takže držte hubu.

A už upalujte pro respirátory. Zrovna jsme na ně v Agrofertu náhodou založili s Faltýnkem firmu. Máme ty tajwanské linke. Takže jich, lidi, bude dosť pro všechne.

Takhle se tady privatizovalo, takhle nás zatáhli do EU, takhle se zavedly biopaliva, takhle se zrušilo uhlí, takhle se likvidují spalovací motory, takhle se stavěli fotovoltaiky, takhle se odzbrojují občané, takhle se zavádějí nová pohlaví a tak dále, ten seznam demencí vytvářený dementy je nekonečný. Přesně takhle se rozhodovalo o všem za posledních 30 let. Takhle se přijímá všechno, co v Bruselu vyplodí ještě o řád až dva větší pitomci, než ti naši domácí. Jen není vidět za tu oponu, kterou čínská chřipka trochu roztáhla.

Vždycky jen pak někdo vyjde před ní a oznámí nám, co nového pro nás moudré hlavy zase přichystali. A jak myšlenkově sofistikovaný a vysoce odborný proces to byl, než se dospělo k tomuto vysoce moudrému rozhodnutí. A když na to neuvěřitelné panoptikum blbů při jejich „práci“ není vidět tak dobře jako teď, člověk přirozeně znejistí.

Sice věc správně vnímá jako další hovadinu, ale říká si: „Třeba se pletu a není to hovadina, ale dobrá věc. Když jde o výsledek takového úžasného rozhodovacího procesu puncovaných odborníků. Hovno.

Věřte svým instinktům. Jestli něco vypadá jako hovadina a projevuje se jako hovadina, tak to s největší pravděpodobností bude hovadina. Zvláště v případě, kdy ji jako naprosto geniální nápad prezentuje puncovaný a reálnou praxí mnohokrát prověřený trotl.

A když už tady píšu o vysoké odbornosti a kompetentnosti těch, co nám vládnou, nemůžu se nezmínit o tom, jak úspěšně si při další z mnoha krizí počínal Brusel. Bravo, ten nákup vakcín byl zvládnut skoro stejně excelentně jako migrační krize. Ještěže vás máme.

Vůbec nevím, co bychom dělali, kdybychom v EU nebyli. Asi bysme si museli vakcínu nakoupit sami, jako třeba Izrael, a mít už všechny staříky a stařenky naočkované.

Úplně nejednotně. Hrůza.