Nová republika Václav Dvořák
| Originální grafika ProtiProudu |
Ladislav Větvička
29. 7. 2020 blog autoraLadislav Větvička zašel do kina na nový opus o našem „svatém“ prezidentovi, aby nás mohl seznámit s tím, kudy současná umělecká propaganda kráčí, a kde má rezervy.
Tuž sem zas po dluhe době zašel do kina. Je třeba vědět, na co budu naše děcka povinně posilat. Ale je třeba přiznat, že tvurci filmu odvedli slušnu robotu.
Film udajně znazorňuje obdobi roku 1968-89. Řikam udajně, bo to neni uplna pravda. Ale poďme se nejdřiv podivat na to, co se povedlo.
V druhe řadě je třeba zminit muziku. Skvěle vybrane dobove kusy perfektně dotvařaju chuť doby. Jako bych se vratil do sedumdesatek. Fakt dobra prace. Měl sem chuť zapit algenu zteplalu desitku v pajzlu a zakusnut k temu smaženku a husku ze suchym salamem na vesnickem nadru.
Tuž a za třeti – humor a skvěle vystihnuta atmosfera. Neni to komedyja, takže se nebudete řehtat jak urvani z řetaza, ale jemny, absurdni humor tu je. Špičkova je scena, kdy Vaškovi vypadne z ruky posledni tabletka fenmetrazinu a dřiv, než ju najde, mu ji zežere jezefčik Pavla Kohouta (kdo nečetl jeho dilo „Kde je zakopán pes“, to ovšem stejně nepochopi, takže mate co dohaňat, znalci Havlovy ery). A od zakopaneho psa se dostavame k estebackemu teroru, kery je ve filmu skvěle ztvarněny. Jak ten psychicky, keremu podlehli mnozi, včetně Vaška, tak aji ten fyzicky, keremu nakonec podlehli ostatni, Lanďak s Třešňakem třeba a vystěhovali se pryč. Kdo estebacky teror te doby nezažil a nepodlehnul, neměl by dnes robit machra a ohrnovat frňak nad těma, keři podepsali. Ti, keři nepodlehli, si zažili svoje a nechali se zničit terorem v československych kriminalach, napadaju mě jmena Cibulka, Hučin nebo Jirous, ale to su zas jine přiběhy.
No a fčil k temu,
Sice je inzerovane, že se jedna o obdobi roku 1968-89, ale neni to pravda. Skvěle rozehrany přiběh konči v roce 1983, kdy se Vašek vraca z kriminala a řeši novy typ soužiti mezi jeho milenku Annu (což neodpovida, bo v te době už byl s Jitku), ženu Olgu a jejim milencem Janem. A po teto absurdni sceně se ostrym střihem dostavame do listopada 89, kdy přiběh po par sekvencach konči. Obdobi 1983-89 zmizelo.
A to je velika škoda. Čeho se tvurci bali?
Je možne, že už dochazal film, a tak to bylo třeba zkratit, diky čemuž se třeba natoči Havel II. Tuž temu bych rozuměl. To bysem chvalil.
Hodně nadhernych absurdnich scen tady totiž chybi. Jedna ze zavěrečnych scen, kdy Vašek sam v noci 17. listopadu odjižďa z Hradečku do Prahy, když předtim uspal přislušniky VB, je sice hezka, ale absolutně neodpovida realitě a uplně upozaďuje Jitku, kera byla jeho hlavni ženou v rokach 1983-89. Film Havel I znazornil, jak Vašek podvaďal Olgu s Aničku. Ale do filmu by rozhodně patřil aji přiběh, kdy Aničku a Olgu podvaďal s Jitku. Bylo by absurdni ve filmu Havel II znazornit, jak pak Olgu aji Jitku podvaďal s Dašou a Dašu pak podvaďal s Irenu, to už su ale zlate devadesatky a Irena by patřila až do filmu Havel III. Ale Gajslerka řikala, že Havel nebyl žaden zaletnik, že se enem choval svobodně, tuž temu rozumim.
Rozhodně ale ve filmu Havel I z osumdesatek chybi sceny, kdy Jitka vezme Vaška poprve v životě na vylet jinam než do Krkonoš a spolu jedu v pulce osumdesatek dva razy navštivit kamoše na Moravě a na Slovensku, kde předtim a pak zas až do převratu Vašek nikdy nebyl. Kdyby byl, mohl by vědět, jak lidi v socijalistycke republice žiju a nemusel by si znepřatelit Slovaky, když o Petržalce později už jako prezident prohlasil, že tam lidi žiju jak v kralikarnach. Kdyby mu Jitka stihla ukazat aji Slušovice, nemusel by po převratu blabolit cosik o temnych žilkach slušovickeho agrokombinatu, a nestal by se tak inycijatorem likvidace fungujiciho zemědělstvi.
A to neni všecko. Film mohl mět velke mezinarodni ambice. Nemuselo se zobrazovat všecko, ale třeba jeden z kremelskych zaběru gorbačovovych ruskych poradcu, keři se ptaju bolševickych Čechu Štěpana a Mohority v letě 1989, kdy už bude Havel konečně prezidentem, by neuškodil. Proslulosti v Ameryce by prospělo, kdyby se ukazaly zaběry s maďarskym Židem Šorošem, kery Vaška a dalši synky z Charty finančně podporoval, v Praze ho osobně navštěvoval a nasledně cenzuroval aji Vaškuv projev před ameryckym Senatem. Tež by bylo hezke nezapomenut na setkani ameryckeho prezidenta Nixona s Vaškem na pražske ambasadě USA v druhe pulce osumdesatek a hlavně Nixonovu jednovečerni nečekanu navštěvu Prahy v řijnu 1989. Copak si asi povidali?
Ale myslim si, že to všecko tvurci chystaju pro film Havel II. A pokud film Havel I označime slovem absurdni drama, mohl by se Havel II označit jako absurdni fraška. No a pokud by kdosik ještě natočil třeti pokračovani Havel III, kde by znazornil jeho roli v procesach devadesatych roku, šlo by asi o absurdni tragiku, kera by ale popřela všecko, co hlasal Vašek ve filmu Havel I.
Nevim, jestli to kdosik natoči, bo to nebude žadna sranda dat dokupy nedodržene sliby, podporu agresi v Jugošce, Iraku (když se někdy krátce po té Havlův celoživotní přítel francouzský politolog Jacques Rupnik zamýšlel nad tím, proč bývalí disidenti z východoevropských zemí přestali inspirovat, shrnul to lakonickou poznámkou: „Protože nahradili ideu života v pravdě podporou války ve lži.“) a Lybiji, nejasne restytuce popirajici jak zakony, tak Vaškova předsevzeti, podporu vystupeni z jedneho agresivniho paktu a vstup do druheho, podporu rozkradeni zlateho narodniho pokladu a dalši věci.
Jedine, co vim, je to, že Havel II ani Havel III, kaj by se objevily tyto skutečnosti, rozhodně nedostanu čtrnactimilionovu podporu z narodniho kinematografickeho fondu.
Třeba se pletu… ale na film si rozhodně zajděte. Scena, kdy Kohoutuv jezefčik žere Vaškovi jeho posledni fenmetrak, se stane legendarni.
