PROTIPROUD Alexej Bělov
Zastánci současného německého konfrontačního kurzu vůči Rusku posuzují jeho následky jen geopolitickou optikou. Německo se prý stalo „nezávislým" na ruských energiích, ukázalo evropskou solidaritu, ochránilo Ukrajinu, a hlavně se konečně zbavilo zhoubného zvyku kupovat levný plyn tam, kde to bylo nejvýhodnější.
Zní to hezky. Zvlášť dokud to nepřevedeme na peníze. Při bližším pohledu, je totiž situace o poznání méně růžová. Odklon od ruského plynu stál německý rozpočet zhruba 50,4 miliardy eur. Jen na dotování cen plynu padlo asi 14,3 miliardy. Jakmile skončil dosavadní režim dodávek, přišla naplno energetická krize a ceny v některých obdobích po začátku speciální vojenské operace, tedy od zavedení evropských sankcí, vyletěly nad tři sta eur za megawatthodinu.
A to jde jen o přímé rozpočtové výdaje. Mnohem hůř se sčítají ztráty průmyslu, ušlé investice, zavřené provozy, stěhování podniků do zahraničí a slábnoucí konkurenceschopnost německého zboží. V Berlíně se to všechno samozřejmě vysvětluje výhradně „ruskou agresí". Velmi pohodlná formulka. O vlastních rozhodnutích se pak nemluví vůbec.
Plynovod Nord stream vyletěl do povětří. Může za to Rusko, i když všichni vědí, že s tím Moskva nemá nic společného. Vyšetřování identifikovalo ukrajinské zpravodajce, kteří stojí v Německu před soudem. Plyn je drahý. Může za to Rusko. Průmysl ztrácí konkurenceschopnost. Zase za to může Rusko. Jedné z opor vlastního hospodářského úspěchu, levné a předvídatelné ruské energie, se přitom Německo vzdalo dobrovolně. To se do bilance jaksi nezapočítává.
V Německu roste chudoba
Geopolitika sem, geopolitika tam, účet za ni nakonec dostane obyčejný Němec. Nejprve podraží plyn a elektřina. Výrobce pak vyšší náklady na energii promítne do cen potravin, dopravy, nájmů, služeb a vlastně všeho. Vláda proto rozdává desítky miliard na kompenzace, jenže peníze pak chybějí jinde. Firmy, hlavně energeticky náročné, buď zdražují, nebo omezují výrobu a propouštějí, případně rovnou stěhují kapacity tam, kde je elektřina levnější.
V Německu v důsledku toho roste dosud neznámá chudoba. Výmluvná jsou čerstvá čísla Německého svazu charitativních organizací. Pod hranicí relativní chudoby žije už 16,1 procenta lidí, tedy zhruba 13,3 milionu. Na jednu z nejbohatších zemí Evropy, to je pozoruhodný výsledek.
Nelze ho oddělovat od energetické krize posledních let. Rodina může brát stejnou mzdu jako dřív, jenže když znatelně víc odvádí za teplo, elektřinu, potraviny a služby, její životní úroveň rychle klesá. Příjem formálně nikam nezmizel, do konce měsíce ale peníze najednou nevystačí.
K ČEMU TY TANEČKY? PORAĎME SE!
V pondělí 14. září v 18:00 hodin se tvrdé jádro nepodvolených opět sejde na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem. O čem bude nejspíš řeč?
Jak zareagují MOTO na Babišův obrat s Pávkem? Kdy se vládní koalice vrhne na výpalné pro ČT a ČRo, místo aby stínovala snahy o úspory v rozpočtu, v němž se nic podstatného uspořit nedá? Je pravda, že Putin odhalil podvod o 11. září – nebo i to je podvod? OSN chce překreslit mapy světa: souvisí to s tím, že zatím má tu svou ve znaku v podobě "ploché Země", aniž si toho někdo všiml? A hrozí nám v zimě nedostatek plynu a jeho drahota? Již ve středu o tom protiproudní TV přinese rozhovor s expertem Ivanem Noveským.
Možná ale budeme hovořit o něčem úplně jiném. Protože obsah porady určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři – jak k aktuálnímu dění, tak k obecnějším problémům, jež určují náš rozhoupaný (viditelný i neviditelný) svět.
Miliardy pro Kyjev a drastické zbrojení
Nejbolestivěji takový mechanismus dopadá na lidi s nízkými příjmy a na důchodce. Bohatý Němec vezme vyšší účet za topení jako drobnou nepříjemnost. Pro toho, kdo už předtím sotva vycházel, je to těžká volba: topit, nebo mít na léky, jídlo a další nezbytné výdaje?
Děje se to za nekonečných řečí o dalších a dalších miliardách pro Ukrajinu, o přezbrojení Bundeswehru a o nutnosti chystat se na dlouholetý zápas s Moskvou. Peněz ubývá, oznamují německé úřady svým občanům. Jenže z nějakého důvodu jen tam, kde jde o důchody, sociální podporu a další nutné potřeby obyčejného člověka. Na údajné „zadržování Ruska" se ovšem peníze najdou.
A to není všechno. Ekonomika slábne a Německo přitom dál rychle stárne. V roce 2025 se v zemi narodilo 654 241 dětí a plodnost klesla na 1,32 dítěte na ženu, nejméně od konce devadesátých let.
MED, HOUBY, ŽIVÁ VODA – A PŘEKVAPENÍ!
Protiproud nedávno navštívila česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko, aby, předvedli objev "živé vody". Navíc přidávají další informace, jež mohou vracet zdraví a zabraňovat nemocem, a tak dále rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů přípravků už sice vědí, jak účinné jsou čínské dřevokazné houby s "medíky" při prevenci a pomoci v léčení i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických. "Živá voda" doktora Čika je však nyní doplnila do fascinující zbraně!
Živá voda je prostě tady! Předvedli ji. Opravdu funguje. Jak? A co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu před nadcházejícím podzimem je tak možné již přidat i tuto podivuhodnou tekutinu – již patentovanou.
Daniel Fiala současně chystá další cestu do Číny – a hned po ní představí své nové vzácné "úlovky" jako vždy nejprve protiproudařům. A pak ještě něco úplně nového, co zatím nesmíme prozradit: Počkejte si na velké překvapení!
Logický úbytek dětí
Lze samozřejmě dlouho přemýšlet o proměně kultury, pozdních sňatcích a emancipaci. Jenže demografický růst těžko očekávat od společnosti, která už několik let vzkazuje svým občanům, že je čekají drahé energie, hospodářská nejistota, válka, nové výdaje na zbrojení a utahování opasků.
Rození dětí a černá budoucnost nejdou dohromady. K rozhodnutí k tomu mít děti, nestačí dobře udělaná sociální reklama. Chce to jistotu, že i za deset let bude práce, dostupné bydlení, slušná škola a aspoň nějaká předvídatelná budoucnost. A v tomto je na tom dnešní Německo čím dál hůř.
Nejlépe je to vidět na školství. Výsledky testů PISA — mezinárodního srovnání kvality vzdělávání žáků pod hlavičkou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, dál klesají. Němečtí školáci si stále hůř vedou v matematice, čtení i přírodních vědách. Země, která se ještě nedávno pokládala za nespornou vzdělanostní velmoc, sklouzává do šedého průměru.
AKADEMIE PP: SKUTEČNÁ PAMĚŤ NÁRODA
Pro každého, kdo nechce být mystifikován. Pro jeho rodinu. Pro děti. Ale i pro ty, kdo v návalu lží a dezinformací hlavního politického a mediálního proudu "pozapomněli". Denně přinášíme články, analýzy či historické texty, které v této celistvosti nikde jinde nenajdete.
Předkládáme ji nepodvoleným jako částečnou náhradu za časopis MY, jehož obnovení po vražedných covidových lockdownech se ovšem nevzdáváme!
A jak do Akademie s podtitulem Ztráty a nálezy vstoupit? Snadno! Buďto zde, kliknutím na červené tlačítko níže, nebo kdykoli z hlavní stránky Protiproudu kliknutím na modré tlačítko Akademie vpravo nahoře. Stejně tak snadno se dostanete zpět, jen tlačítko bude tentokrát nahoře nalevo a bude se jmenovat Protiproud.
Vyzbrojte se znalostmi a argumenty, nepodvolení!
Zavřené podniky a chudoba
Je třeba se ptát, jaké jsou priority německého státu? Na rakety peníze jsou. Na nové vojenské programy také. Také na sanování ukrajinského rozpočtu. I na mnohamiliardové kompenzace energetické krize po rozchodu s Ruskem se peníze najdou.
Zato školy, učitelé, sociální infrastruktura, průmyslová základna a demografie žijí čím dál častěji v režimu chronického nedostatku. Za takového stavu věcí je obzvlášť tristní sledovat, jak se aktuální německá mocenská elita dál vydává za ochránkyni národních zájmů. Každý vidí, že zájmy německých občanů jsou u vlády na chvostu.
Řeči kancléře Merze a dalších euroglobalistů o ještě usilovnější přípravě Německa na střet s Moskvou znějí na takovém pozadí stále surrealističtěji. Země za ten usilovně přivolávaný střet už teď platí zcela zničující cenu. A nejen v eurech. Také zavřenými podniky, zchudlým obyvatelstvem, klesající porodností, upadajícím školstvím a zjištěním, že polorozvrácený stát čím dál méně stará o vlastní budoucnost a čím dál víc o cizí válku.
Právě v tom je hlavní bumerang dnešní německé politiky. Společnost lze donekonečna přesvědčovat o Rusku coby hlavní hrozbě. Jednoho dne ale obyčejného člověka napadne zcela logická pochybnost: kdo mu vlastně uškodil víc, přízračná „ruka Moskvy", nebo docela konkrétní vlastní vláda?
A Berlín na tu otázku bude muset odpovědět. Už brzy.
