Nová republika Václav Dvořák
21.8.2021 ParlamentníListy
Trocha historie. Už v roce 1998 započala aktivní spolupráce amerického National Security Assessments Program (NSAP) a českého, z velké části z Německa placeného Občanského institutu (OI), který je považován za vůbec první politicky zaměřenou NGO po listopadu 1989. NSAP a OI uspořádaly společně řadu politicky tematizovaných konferencí a dalších aktivit, na jejichž konci bylo založení samotného PSSI, a to v únoru 2002. Při jeho otevírání na pražském Pohořelci tehdy nemohl chybět český prezident Václav Havel ani americká ministryně Madeleine Albrightová.
Na první pohled se PSSI tváří jako analytická, studijní a výuková organizace, dokonce se ohání aktivní spoluprací s Karlovou univerzitou v Praze a Masarykovou univerzitou v Brně. Od roku 2006 má „pobočku“ ve Washingtonu. Za své krédo, mající vyjadřovat filozofii PSSI, uvádí heslo Peace through Strength (Mír prostřednictvím síly). To je nečekaně blízko skutečnosti, chce se říci. Už i proto, že jedním z klíčových programů PSSI je program Letní školy PSSI – NATO. Tématy těchto „politických školení mužstva“ jsou například Expanding NATO Horizons, NATO in the Age of Hybrid Warfare atd. Mimochodem například v roce 2018 byl jedním z témat Letní školy monitoring toho, jak o NATO referují česká média a jak je možné, že si u nás tolik lidí stále myslí, že členství v NATO žene naši zemi do nějakého budoucího válečného konfliktu.
Šéfem a spoluzakladatelem PSSI je Roger W. Robinson, Jr., dříve odborný pracovník americké administrativy pro otázky Ruska a Číny. „Managing direktorkou“ PSSI je jistá Jana Robinson (shoda příjmení s hlavním šéfem je jistě jen ryze náhodná, že). Předtím se několik let angažovala ve významných pozicích v EU a USA, zejména v oblasti „space-security“, vesmírné bezpečnosti. Pracovala také v Evropské vesmírné agentuře (ESA) a v téže oblasti byla také poradkyní českého Ministerstva zahraničí.
Mezi spolupracovníky PSSI v uplynulých letech najdeme řadu zajímavých jmen, například:
- Aleš Chmelař, náměstek ministra zahraničí
- Petr Pavel, bývalý funkcionář NATO, pretendent na místo prezidenta ČR
- Jan Lipavský, pirátský poslanec
- Pavel Fischer, senátor
- Martin Bursík, funkcionář postupně za několik stran v různých pozicích včetně vládních
- Petr Kolář, brouk Pytlík – politická práce všeho druhu
- Tomáš Kuchta, český velvyslanec v Srbsku
- Luboš Dobrovský, bývalý ministr obrany ČR
- Jan Havránek, náměstek Ministerstva obrany
- Martin Povejšil, náměstek ministra zahraničí
- Andor Šándor, bývalý šéf Vojenského zpravodajství,
- Karel Randák – opět bývalý šéf jedné z našich zpravodajských služeb,
- Michael Romancov, politický geograf na FSV UK Praha
- Roman Joch, ředitel Občanského institutu
- Denisa Hejlová, vedoucí katedry na FSV UK Praha
- Jiří Schneider, ředitel „bratrského“ Aspen Institutu
- Šimon Pánek, ředitel NGO Člověk v tísni
- Michaela Ďurková, koordinátorka projektu Jeden svět ve školách (Člověk v tísni)
- Markéta Hronková, ředitelka organizace La Strada (zabývající se mj. otázkami prostituce)
- Daniel Anýž, údajně nezávislý redaktor Aktuálně.cz
- Jan Urban, rádoby nezávislý publicista
- Ondřej Soukup, rádoby nezávislý novinář, prezentující se jako odborník na Rusko
- Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci
- Václav Bartuška, autor legendárního výroku o potřebě vyhladit vzbouřené obyvatelstvo Donbasu
a mnoho dalších, podobně nestranných bojovníků za pravou pravdu a lásku, proti dezinformačním lžím a nenávistem.