Nová republika Lenka Procházková
Petr Hampl
26. 2. 2020 PrvníZprávy
Současná česká vláda epidemii katastrofálně nezvládá. Mrtvých už je téměř 25 tisíc. Ve všech případech se jednalo o lidi, kteří měli před sebou ještě kus života, kdyby je nesrazil covid.
Výmluvy na autonehody a „umírání s covidem“ už zabírá jenom uvnitř omezených konspiračních skupin. Vedle toho tu máme více než 100 tisíc lidí, kterým nemoc tak pocuchala organismus, že se nevrátí k normálnímu životu. Vedle toho umírají lidé v důsledku toho, že přehlcené nemocnice jim nedokážou zajistit péči na standardní úrovni – ty nikdo ani nepočítá. Vedle toho zdevastovaná ekonomika a morálně zdevastovaná společnost. Když si lidé jednou osvojili mentalitu „nechme ty ostatní pochcípat, abych se já nemusel omezovat,“ budou se toho těžko zbavovat.
Mohlo to být ještě horší? Ano, mohlo by to být ještě mnohem horší, ale to málokoho utěšuje.
Je tedy logické, že vláda naráží na kritiku a odpor na všech úrovních. Jenže odpor je k ničemu, pokud lidé nemají představu, co vlastně od vlády chtějí. Když chtěli, aby nepodepsala migrační pakt, bylo to jasné. Když chtěli, aby odmítla migrační kvóty, bylo to jasné. Když chtěli, aby nebyla ratifikována Istanbulská úmluva, bylo to jasné. Ale teď?
Jedna část opozice navrhuje v různě radikálních podobách následující. Začněme předstírat, že virus neexistuje nebo že je neškodný. Zaveďme cenzuru, aby se nesmělo mluvit o přetížených nemocnicích, a aby nesměly být publikovány počty mrtvých. Odstraňme všechny zábrany, které viru brání škodit naplno. Nechme jej volně mutovat k horšímu. Smiřme se s neomezeným počtem obětí a statisíci doživotně postižených. U někoho je projev hlouposti, u někoho výraz rezignace, u někoho důsledek traumatu (lidsky chápu, že někdo, komu právě zkrachoval podnik, není přístupný racionálním argumentům).
Takové myšlení pochopitelně přitahuje nejrůznější psychopaty a bezcharakterní podvodníky, co doufají v zisk politického vlivu nebo v záchranu neúspěšných politických stran. Někteří z nich startují úspěšné kariéry, ale zemi ani národu jejich činnost nijak nepomáhá.
Správná odpověď na epidemii je totiž opačná. Uzavřít úplně všechno a opatření vymáhat tvrdě a nemilosrdně. Během pár týdnů vyčistit populaci od viru, vše zase uvolnit a pečlivě kontrolovat přeshraniční pohyb. Tak to udělali v zemích jihovýchodní Asie, kde dnes už zase žijí nerušenými životy, neřeší žádná omezení a jejich ekonomiky rostou. Pro nás je zajímavé, že to zafungovalo i v těch zemích, které jsou kulturně Západem, ale díky zeměpisné poloze podléhají čínskému vlivu. Pokaždé to pochopitelně mělo jinou podobu. Někde bylo více omezení pohybu, jinde více povinného testování a sledování pohybu osob. Někde hrály větší roli vládní nařízení, jindy víc ukázněnost občanů. Ale základní princip byl všude stejný, a všude zafungoval.
Jenže to nedokáže Česká republika ani žádná jiná evropská země. Naše vláda neměla dost odvahy před rokem, a dnes jí má ještě méně. Opozice udělá všechno, co zemi poškodí. Lidé jsou extrémně neukáznění a otrávení opatřeními. Každá zfetovaná puberťačka si může dovolit na policistu, a pokud si policista zjedná pořádek, je vyhozen. Podstatná část soudů se už ani nenamáhá předstírat nestrannost a hledání spravedlnosti. Nadnárodní korporace sdružené v mocném Svazu průmyslu fakticky stojí nad zákonem. Jak chcete v takovém prostředí vymáhat opatření?
Co tedy zbývá? Nalít si nějakého dobrého panáka, posadit se a čekat na smrt? Ať už tu smrt způsobí nemoc, její následky, hlad nebo násilí ve zpustošené zemi.
Naštěstí je tu ještě očkování. A na konci února 2021 očkování vyzkoušené. Jako první tím prošel Izrael. Miliony lidí byly očkovány, přestalo se umírat, a země se pomalu začíná vracet k normálnímu životu. Velká Británie, kde se očkuje o něco pomaleji, se k normálnímu životu vrátí v polovině června. Skeptici, kteří tvrdili, že „nás nechají zavřené už naždy“, ti se mýlili.
Jsou všechny vakcíny stejně dobré? Jasně, že ne. Mají 100% účinnost? Jasně, že ne. Zabrání úplně všem přenosům nemoci? Jasně, že ne. Budou bez vedlejších účinků? Jasně, že. Ale v naší situaci platí, že i ta nejhorší a nejméně účinná vakcína je lepší než nic.
Opozice by měla v parlamentu každý den hřímat, kde jsou vakcíny. Naštvaní lidé by měli dělat dusno, kdy, že už bude očkování. Premiér by se měl každý den probouzet s tím, že vakcína zase není, a zase to není pořádně zorganizované. Měl by ječet na svoje podřízené a ti by měli 18 hodin denně řešit očkování. Všichni velvyslanci po světě by se měli snažit sehnat aspoň pár tisíc dávek.
Lidé, co hlásají „raději umřít, než politicky nesprávnou vakcínou“ by měli být předmětem posměchu. Proti očkovací hnutí by si mělo dát pohov. Jejich činnost může být užitečná, když upozorňují na nežádoucí vedlejší důsledky běžného očkování. Dost možná, že bez jejich tlaku by se některé věci neřešily. Ale tohle je mimořádná situace. Covid zabíjí stovky lidí denně a může to ještě růst.
Bezpečnostní informační služba by měla přestat podporovat konspirační servery. Na rozbíjení patriotické opozice bude čas po epidemii. A lidé, co šíří protiočkovací lži, aby prodali své bylinné preparáty, těm by měli být odkázáni do patřičných mezí. Nikoliv cenzurou, ale důsledným používáním mozku.
Kdyby dnes vstal z mrtvých Gustáva Husák a převzal moc, udělal by přesně tohle. Pro ústřední výbor by to byl úkol číslo jedna. Sehnali by vakcínu kdekoliv, odkudkoliv a za jakoukoliv cenu. A bez jakýchkoliv diskuzí by provedli plošné očkování.
