Jan Campbell: Zástřel v Hornbergu

Hornberg je malé město, nacházející se v zemském okresu spolkové země Bádensko-Württembersko (BW) v Německu. Tento okres sousedí s okresy Rastatt, Freudenstadt, Rottweil, Schwarzwald-Baar a Emmendingen a na západě okres hraničí s francouzským departmentem Bas-Rhin. BW je jednou z 16 spolkových zemí a představuje jak co do rozlohy (přes 35 000 km²), tak do počtu obyvatel (10,7 mio) třetí největší spolkovou zemi. Hlavním městem je historický a politicky významný Stuttgart.

S městem Hornberg je spojeno přísloví Das Hornberger Schießen, v češtině něco jako Zástřel v Hornbergu. Historie zástřelu v Hornbergu má několik pramenů. Jedním z nich je rok 1519. Tenkrát byl Hornberg napaden sousedním Villingen. Napadení vystříleli ve zmatku celou munici dříve, než se napadající dostal do města. Proto se museli vzdát. Druhým pramenem je rok 1564. Tenkrát očekávali návštěvu města Herzogem Christophem von Württemberg. Když byly přípravy k příjezdu hotovy, objevily se na nebi temné mraky. Pozorovatelé dali vojskům povel k vítajícím salvám. Lid jásal. Zanedlouho se však ukázalo, že se jednalo o mrak prachu z jedoucího poštovního vozu. Podobné se opakovalo ještě dvakrát: s kočárem obchodníka a s během stáda krav směrem k městu. Vše bylo vystříleno dříve, než přijel Herzog. Třetí pramen nabízí vysvětlení podobné vysvětlením EK, Evropské rady, EP a podobných institucí řídící pandemii strachu mutujícího koronaviru: Při organizaci střelby došlo ke zmatku. Ten způsobil postupný odchod střelců z oslav. Proto bylo slavnostní střílení a oslavy zrušeny.

Kdo má zájem o drama odehrávající se v českých lesích, a ve kterém je také vysvětlen význam zástřelu v Hornbergu, může si přečíst dvojjazyčné ranní dílo klasika literatury Friedricha Schillera – Loupežníci (Die Räuber, 1781). Dílo strhne čtenáře svým spádem a aktuálností témat: vášeň, láska, zrada, závist. Kdo dává přednost politice, může se seznámit se studií Macht und Gewalt (1970) – Moc a Násilí, politické teoretičky Hannah Arendt.

Zmiňuji se dnes o zástřelu v Hornbergu, ze třech důvodů: 

1) Jsme svědky podobných akcí nejenom v EU, ale i ČR v modifikované formě v době, kdy žádný pozorovatel, politik a občan kvůli temným mrakům, bezmračnému letnímu nebi a slunečnímu záření neví s jistotou, kdo k nám opravdu přijíždí. 

2) Střílení v Bruselu a v Praze indikuje, že až bude potřeba se opravdu bránit, nebude čím. Proto se budeme muset vzdát a na kolenou vítat, jak nám to již ukazují v TV: bez kytek dovážených z Holandska. 

3) Vše se odvíjí a letí tak rychle, že je na čase se zastavit, naslechnout srdci a reflektovat. I ohromnou rychlostí letící kometu s oficiálním názvem C/2020 F3, v jednodušším pojmenování Neowise. Tak se totiž nazývá dalekohled, kterým byla kometa 27. března t.r. objevena ( Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer). Zmiňuji se o kometě, protože červencový přehled komet je za námi, nevíme, co nás čeká v srpnu, ale zpětně víme, že začátkem roku 2020 povolaní sdělovali, že rok nebude na komety žádná sláva. Již dnes víme, že opak je nakonec pravdou.

Že opak bude nakonec pravdou, mi dovoluje již povrchní hodnocení výsledků jednání v Bruselu, přístup EP k výsledkům, a nezkrocený vývoj ve světě. Pro EU v současné formě neodvratně odbila 12 hodina. Jestli je to poslední, nebo konečná, ukáže blízká budoucnost. Proto by si politici měli vzpomenout na zvyk spojený s ukončením vojenského výcviku: Absolvování kurzu obyčejně oznámilo zazvonění zvonu, symbol základní přípravy. Až občané uslyší zazvonění zvonu z Bruselu, bude to poslední, ale s odlišností: nebude konečné, ale slavnostní se slzami v očích, spojené s nadějí na novou etapu vývoje společnosti.

Že opak bude nakonec pravdou, mi indikuje také zplnomocnění ředitele zahraničního oddělení KPR ČR, Rudolfa Jindráka jednat s představiteli MZV Ruské federace. Podle osobních zkušeností jmenování tohoto váženého a zkušeného diplomata mělo být spojeno s úvodním setkáním ministrů zahraničí obou států. Ti měli oficiálně definovat obsahový a časový rámec a zveřejnit ho jako znak dobré vůle na obou stranách. Současné rozhodnutí mi napovídá, že diplomat se obětuje v zájmu státu a vstupuje do hry o získání času s instrumentem jazykového archetypu češtiny. Z něho vyplývá pocit výjimečné improvizační schopnosti a mj. i ignorování rozdílu mezi západní a východní disciplínou a hodnotami.

Jako třetí příklad, že opak bude nakonec pravdou, se nabízí pandemie strachu z mutujícího koronaviru, chválená česká disciplína a schopnost klamat sám sebe a občany. Platí to i pro pana premiéra. Ten koná v příznačné době: 

1) Hlášky o přijíždějícím vítězství z Bruselu jsou podobné hláškám ze zástřelu v Hornbergu. Podle omezených informací, které mám k dispozici, premiér nemá již ani jednu ostrou patronu do své pušky. 

2) Hlášky o vítězství české disciplíny zapojené do chytré aplikace a ještě chytřejší státní správy v boji s pandemií patří do kategorie, ve které černý pták zakrývá svými křídly i svit slunce. 

3) Podobně je tomu s položením základu soběstačnosti ČR, řešením transportních a dalších výzev, tzv. 4 průmyslové revoluce a hodnocení situace doma i ve světě na základě faktů, ne argumentů.

Zakládající kameny nové společnosti budou moci být položeny nejdříve, až v Bruselu odbije ne dvanáctá, ale poslední hodina s odlišností, a úder zvonu ohlásí začátek. Do té doby se budou stahovat mraky strachu ze ztráty moci elit, zrady sama sebe a z několika vojenských konfliktů. Hrom bude bít a slzy, nejenom nebe, budou kropit semena zástřelu z Honrbergu importovaná so české kotliny. Angličtinu ovládajícímu, mraky, hrom a déšť nebudou překážkou přečíst si nedávno zveřejněnou knihu čínského historika (Villanova University) Andrew Liu – Tea War. A History of Capitalism in China und India (Čajová válka. Historie kapitalismu v Číně a Indii.) V ní si potvrdí na základě faktů, že autorem svobodného trhu a konkurence není Západ, ale Čína, že produkce a obchod s čajem se od začátku řídily pravidly globálního průmyslu a obchodu, a že novodobá západní snaha zvyšování produkce byla vždy v Číně neznáma, a nahrazovala ji čínská obchodní mentalita a bezmezná píle při plnění úkolů. Souhlasu netřeba.