Jan Schneider: Bidenovi hrošíci

Těžko říci, co – kromě ideologie – mohl mít věcně na mysli. Neodbytně tak připomíná výrok Bertolta Brechta z jeho hry „Matka Kuráž“, jejíž děj se sice odehrává v době třicetileté války, ale vznikla v roce 1939 v souřadnicích německo-polských. Popisuje způsob jednání, který je bohužel snad věčný:

„Poláci tady v Polsku se do toho neměli míchat … Pravda, náš král k nim vtrhl s vojskem. Ale Poláci se začali plíst do svých vlastních záležitostí a napadli krále, zrovna když poklidně vtáhl do jejich země. Tím porušili mír oni, a všechna krev padá proto na jejich hlavy.“

A tak v zemích, kam poklidně vtrhli, cítí se být Bidenovi vojáci ohroženi chováním lidí, kteří se agresivně míchají do svých vlastních věcí, porušují tak mír a krev padá na jejich hlavy.

Toto historické poučení by si zřejmě podle Bidena měl vzít k srdci zejména ruský prezident Vladimír Putin. A neměl by svá historická studia omezovat jen na minulé století, ba ani na třicetiletou válku. Měl by jít mnohem dále! Až do 16. století před naším letopočtem by měl jít! Proč?

V té době totiž vládl – a na bojišti zemřel – statečný egyptský faraon Sekenenre Tao II. Podle archeologů nově získané poznatky svědčí o tom, že stál v první linii a položil život za svobodu Horního Egypta.

Střetl se tehdy s Apopim, hyksóským vládcem Jižního Egypta, který válku vyprovokoval tím, že Sekenenrovi poslal stížnost, že hluk hrochů v posvátné nádrži hornoegyptských Théb ruší jeho spánek.

Proto jihoegyptský král Apopi spravedlivě žádal, aby Sekenre zanechal tohoto agresivního jednání a posvátné nádrže zničil.

Sekenenre však jeho návrhu těžko mohl vyhovět, protože by porušil své zásady, čímž by nejen rozhněval bohy, ale též by se zesměšnil, protože Théby byly vzdáleny více než 600 kilometrů od Apopiho ložnice v městě Avaris.

Bidenovi možná někdo trochu znalý historie něco podobného poradil, s tím, že jak král Sekenenre, tak i jeho nástupce padli na bojišti, když se agresivně začali míchat do svých vlastních věcí a nic nedbali oprávněných geopolitických požadavků krále Apopiho, ani jeho poklidné výpravy do Horního Egypta, aby jeho spánek mohl být už definitivně klidný.

Jenže možná z netrpělivosti, možná vytrženi od četby okamžitým pocitem, že přišli na dobrý nápad, příběh nedočetli do konce. Další z Sekenenrových synů totiž Hyksósy porazil, Egypt sjednotil a založil novou dynastii.