NWOO.ORG Daniel Novák
Současná globální oligarchie vyhlásila ve velké části světa uzávěry veřejného, zčásti ekonomického i osobního života. Za účelem přestavby mezinárodního uspořádání a transformace společenské struktury vyhlásili ,,boj s virem“ v rámci něhož po občanech v podstatě chtějí, aby v zájmu „přežití“ přestali žít. Heslem se stalo „raději zemřít, než samostatně myslet“. Tato krize se však neobjevila zčista jasna. A proto když okolo sebe slyším věčné nářky ,,Vraťte nám naše životy“, tak se ptám: Jaké?
Ty, v nichž jste se nezajímali o to, co se učí vaše děti ve škole? Nechali jste z nich dělat genderově neutrální pomatence, bez všeobecných znalostí?
Ty, ve kterých jste se honili za pozlátky, nehleděli na soulad s okolím, ani na prosté lidské hodnoty?
Ty, ve kterých jste nechali nekontrolovatelně hromadit moc v rukou mezinárodních struktur?
Ty, ve kterých jste odhodili své hlasy do uren?
Ty, ve kterých jste si hráli na právní stát, zatímco jste dělali, že nevidíte justiční a exekuční mafie?
Takové životy chcete zpět, anebo se už pro příště poučíme a budeme sami pány svých životů? Chcete zpět iluzi svobody, kdy jste byli ve skutečnosti z vnějšku řízené objekty a ,,svět před covidem“ zmizel několika vyhláškami protektorátních vlád, aniž jste se zmohli na odpor? Tak vezměte hypoteticky, že by se nám tyto „životy“ vrátily… A na jak dlouho myslíte, že by to bylo? Na rok? Na dva? Na pět let? A co by následovalo? Ano, opět krize, opět záminka pro pacifikaci davu, kterou by využili ti, kterým necháte svoji nevědomostí, nemravností, zbabělostí samostatně myslet nekontrolovatelně hromadit moc. Takže dokud se nezměníte, zapomeňte že by se nám něco dobrého vrátilo. Přestaňte koukat dozadu a pořád do zrcadla a začněte pracovat na sobě a svém okolí tady a teď, jinak zapomeňte, že bude nějaká naše budoucnost. Budoucnost patří těm, kteří ji vybudují. Zatím jí budují pro sebe mezinárodní parazitické “elity“ které nás berou jako farmu zvířat, po které běháte jako vyplašené slepice a za vítězství považuje to, že farmář dnes zahrdlil slepici od vedle ( stejně byla divná že ano ) a vám nasypal trochu modifikovaného zrní… Abych však byl spravedlivý, tak bez metodologie poznání a chápání procesů lze těžko ( i při sebeupřímnější snaze ) soupeřit s klany a koncepcemi řízení, které ovládají po staletí a tisíciletí vývoj současné globální civilizace. Koncepce společné bezpečnosti je metodologií založenou na obecných zákonech a zákonitostech vesmíru a procesech objektivní reality, kterých je součástí jak lidská společnost, tak každý jedinec. Pojďme se podívat na základní teze…
Je současné obecně předkládané rozdělení moci ve státě skutečně suverénní a úplné?
Výše uvedená tabulka znázorňuje ve své přibližné analogii postupné kroky řízení, prostředků řízení a sociální moci. Oblast, která není zeleně ( případně žlutě ) vyznačena nespadá do běžných vědomostních konceptů a do oficiálního rozdělení moci ve společnosti. Současné uspořádání státu rozeznává tři typy moci: zákonodárnou, výkonnou a soudní. Některé univerzitní fakulty uvádějí ještě čtvrtou, mediální moc (nahrazuje zčásti dřívější ideologickou).
Nyní série ( ne ) vhodných otázek:
Lze řídit, „menežovat“ atd., pokud není určen cíl řízení? (nelze, je to jakoby člověk sedl do taxíku a neřekl, kam se chce dostat
– bez existence cíle(ů) nemá řízení smysl)
– je v ČR prováděno nějaké řízení na státní úrovni? (bezpochyby, pokud by nebylo, máme anarchii)
– pokud je řízení, musí tedy existovat cíl a koncepce řízení, nebo být realizován nějaký druh samořízení.
– mají některé ze tří(čtyř) oficiálně uznávaných typů moci v popisu práce stanovování cílů a koncepce řízení = vyjádření dlouhodobých strategických zájmů společnosti? Nikoliv. Zákonodárná moc, zákony jsou jen nástrojem realizace určité koncepce, tuto koncepci však zákony netvoří, jen pomáhají realizovat a chrání ji (konzervují).
Otázka na zamyšlení – kdo, nebo co, tedy určuje dlouhodobé strategické cíle, směr vývoje naší společnosti? Například konkrétně České republiky. Kdo předurčil její mezinárodní postavení, že bude v „dělbě práce“ ( defektní pojem – ve skutečnosti dochází v procesu globalizace k celosvětovému technologickému sjednocování práce ) plnit roli laciné montovny, většina obyvatelstva bude pod jařmem ,, právně organizovaného bezpráví“, kdo rozhodl o tom, co a jak učit naše děti ve školách, jak dosáhnout statisticky takového nebo jiného počtu narkomanů, degenerátů, homosexuálů, apod. , ve společnosti…? Ať už je to v praxi realizováno strukturně, bezstrukturně či oběma způsoby zároveň, tj. zda se jedná o spíše řízení, nebo spíše o „instalaci“ a kontrolu vhodného režimu „samo“řízení společnosti. Je zřejmé, že je ve státnosti založené na systému rozdělení moci ve výše popsané podobě realizována pouze 5. (s výjimkou fáze uvedení koncepce řízení do života) až 7. etapa plné funkce řízení, obyvatelstvo vnímá řídící kroky až od 3. posloupnosti zobecněných prostředků řízení, tedy ideologické moci. Znamená to, že cíle celospolečenské důležitosti jsou stanovovány mimo formální rozdělení moci ve státě, protože toto oficiálně nezná vyšší etapy řízení, což vede k tomu, že se celá společnost stává nevolníkem cizího nadstátního ( globálního ) řízení.
Podíváme se na schéma řízení detailně, i když to ještě pro mnohé nebude tolik vypovídající. V dalších kapitolách se k tomu vrátíme.
Plná funkce řízení (PFR) popisuje cirkulaci informací v procesu řízení od okamžiku, kdy subjekt řízení (ten kdo řízení provádí) definuje vektor svých cílů, až do chvíle jejich uskutečnění. PFR lze popsat následující posloupností dějů (aktivit manžera – subjektu řízení):
- Identifikace (rozpoznání) nových faktorů (tlaků) prostředí (faktory, které vyžadují pozornost, reakci subjektu)
- Formování stereotypu (metodiky) rozpoznávání takových faktorů pro budoucnost.
- Komparace (porovnání) identifikovaného faktoru s vlastním vektorem (hierarchií) cílů z hlediska jeho významu – použitelnosti.
- Formování koncepce řízení, udržitelné ve smyslu predikce (prognózy vývoje).
- Organizace hierarchie řídících struktur a algoritmů (postupů) sloužících na dosažení vytýčených cílů.
- Dohled nad těmito realizačními strukturami a řízení jejich koordinace (součinnost).
- Likvidace vytvořených struktur v případě dosažení stanovených cílů, případné ztráty kontroly nad nimi nebo
Jejich udržování (v operativním stavu) s perspektivou jejich využití při realizaci dalších (dílčích) cílů.
Pět typů sociální moci
Na soudobých školách se učí, že jsou 3 formy sociální moci – zákonodárná výkonná a soudní. Pouze na fakultách masmediální komunikace se přednáší, že ve skutečnosti jsou 4 formy moci, kdy tou čtvrtou je mediální moc.
Typů sociální moci je ve skutečnosti pět a jsou to tyto (seřazeno hierarchicky):
- Konceptuální
- Ideologická
- Zákonodárná
- Výkonná
- Soudní
Zastřešující a směrodatná Koncepce je zprostředkovaná (naplňovaná) pomocí kontrolovaného (účelově modifikovaného) převzetí (nebo i vyvinutí nové) Ideologie (filozofie, “náboženství“) zohledňující aktuální stav a tendence vývoje v cílové skupině (společnost, stát). Zákony (právní předpisy) jsou následně schvalovány pod vlivem přijaté ideologie. Zákony jsou vždy druhotné ve vztahu ke koncepci – co je v jedné koncepci tolerováno nebo podporováno, je v jiné koncepci vnímáno trestným činem. Moc výkonná je uskutečňována na základě ideologicky implementovaného (např. demokraticky schváleného) právního systému zákonů již plně automaticky a kruh nepřímého (samosvorného) řízení se uzavírá (spojovacím článkem v podobě státního zastupitelství) soudnictvím, chránícím koncepci panující v systému před vtržením cizí koncepce.
Šest priorit zobecněných prostředků řízení
(či agrese – dle použití)
- Konceptuální, metodologická – hierarchicky nejvyšší úroveň řízení, jde v ní o ovládání tvorby kulturologických matric – série poskládaných systémů symbolů, se specializovanými vzájemnými vztahy, charakteristickými pro danou/ovládanou kulturu. Tyto prostředky vytvářejí v podvědomí jednotlivců i cílových skupin příslušné/žádoucí předpřipravené příběhy/vzory jednání v obrazech či podobenstvích. Umožňují řízení dlouhodobých vzorců chování pomocí příběhů v náboženství, rozhlase, filmech, médiích.
Ovládnutí metodologie zpracování informací patří k první prioritě v útoku proti zájmovým objektům a táhne se jako červená nit všemi ostatními info-technologickými způsoby komunikace (při zneužití se dezinterpretační způsoby komunikace/vzdělávání mění na – dezinformační způsoby vedení války).
- Chronologická – jejich podstatou jsou záměrné změny v časové posloupnosti událostí v historii (minulosti) lidské společnosti. V tomto smyslu lze historii chápat jako korporátní interpretaci dějinných faktů subjektem řízení vzhledem na žádoucí ovlivnění objektu řízení – cílovou skupinu populace. Jinak řečeno – jde o záměnu úrovní chápání vztahů mezi fakty (faktologií) – lapidárně řečeno: „Nejde až tolik o to, čemu rozumíme (co víme), ale jako tomu rozumíme (v jakých souvislostech)!“
„Všechno může být na jisté úrovni chápání pravdou.“ Finta spočívá v odhadu úrovně chápání řízeného objektu a tomu na míru přizpůsobeného namixování kokteilu pravd, polopravd a lží s cílem získání statisticky většinové kontroly nad v podvědomí (a často i vědomí) cílové skupiny.
- Ideologická, faktologická (technologická) – různé konfese, náboženství, filozofie, paradigmata, to vše jsou formy, kterými se koncepce informační/mystifikační pyramidy moci zadržování/filtrování (dez)informací implikuje do podvědomí jednotlivců, kolektivů i davů. Systém dogmat a „zasvěcování“ – hierarchické systémy poskytování informací, v tomto smyslu i vědy a vzdělávání – skrze hierarchii titulů, „autorských práv“, atd. Při práci s davy jsou dodnes prakticky nejvíce využívány zejména masmediální prostředky komunikace jako televize, kino, rozhlas, (o internet se dnes vede boj).
- Kreditně-finanční – zejména úročení, fiat money (nekryté peníze) a jejich deriváty. Na hospodářské a finanční prioritě se úspěšně daří blábolením o ,,trhu“ maskovat skutečný řízený ( plánový ) charakter globální ekonomiky a jí podléhajících národních hospodářstvích, které téměř všechny jsou nevolníky mezinárodní židovské lichvářské mafie skrze tzv. ,,státní dluhy“. V souladu s tím se všechny politicko-ekonomické a ekonomické teorie nevěnují zkoumání ekonomické tématiky z hlediska identifikace systémové celostnosti mnohaodvětvové výroby a spotřeby v současné společnosti a definování cílů řízení samoregulace tohoto systému, místo toho zkoumají jeho samostatné komponenty a vyhýbají se nastolení otázky o tom, že tyto komponenty tvoří hierarchicky vyšší ( ve vztahu ke každé z nich ) systémovou celostnost.
- Prostředky přímé genocidy – alkohol, tabák a ostatní druhy drog, některá očkování a kosmetika + některé druhy vysokofrekvenční, stereotypní či monotónní hudby. Vzniká tak psychická i fyzická závislost obětí, následují sebevraždy, ale hlavně vyšachování přirozených mechanizmů základní obranyschopnosti psychohygieny jedince. Jde o vstupní bránu do podvědomí cílové skupiny populace. Statisticky identifikované, vyhodnocené a řízené stereotypy, kolektivně-individuální psychózy umožňují následnou efektivnější kontrolu (případně paralýzu nebo eliminaci) ve vyšších, vojenských prioritách státních zájmů cílové společnosti.
- Klasické tzv. horké zbraně – zbraně „od nožů po rakety“, jsou používány v podstatě pouze výjimečně v porovnání s ostatními prostředky komunikace (vedení války). Používají se většinou pouze na operativní korekce výkyvů
20. století se sice říká ,, století ideologií“, ale převládla vlastně po jeho většinu pouze jedna. Co bylo jejím skutečným cílem? Zjednodušeně řečeno byly zničeny národní řídící elity, ale marxismus utlačovaným nedal funkční model, takže se moc postupně přenesla na mezinárodní parazitickou „elitu“. Základní otázka marxistické filosofie je, zda byla dříve hmota nebo vědomí. Otázky prognostiky, metodologie prognostiky a výběru nejlepší varianty reakce na událost a na předpověď jejího budoucího směru, nejsou zahrnuty v marxistické filosofii ani v základním, ani v doplňkovém kurzu. Anglický etnograf E.B. Taylor – současník K. Marxe a B. Engelse – uvedl nejpřiléhavější formulaci základní otázky filosofie takto ,,filozofii historie v širším smyslu je o objasnění minulých a předpovědi budoucích dějů v životě lidstva na základě všeobecných zákonů“. Z toho plyne potřeba metodologie poznání, umožňující zpracovat množství různých dílčích faktů do jednotného pohledu na průběh jakéhokoli procesu ve Vesmíru, včetně rozvoje lidské společnosti, která bude vycházet ze zákonů objektivní reality a mnohostrannosti jedné a té samé pravdy, společné pro všechny obyvatele Vesmíru. Abychom pochopili, jak výše popsané mechanismy prochází skrze společnost, formují její vztahy, tak si musíme ujasnit v další kapitole, co vůbec kulturní společnost charakterizuje.
pokračování příště…
