PROTIPROUD Milan Kramberger
Tak blackout nebyl, dozvídáme se z hlavních médií. To, co miliony z nás v pátek prožili, byla jen drobná "porucha". Blackout totiž zní hrozivě. Odkazuje k tomu, před čím mnozí nezávislí experti již dlouho varují – především v souvislosti s šílenstvím kolem "zelených" zdrojů energie.
Takže blackout nebyl. To, co jste si prožili uvězněni ve výtazích, budovách, zaměstnání či doma – byl sen. Vlastně ne. Bylo to jen "trochu jinak". V tom spočívá celé kouzlo lži, kterou jsme nuceni žít.
Současná hlavní (korporátní) média nejsou nástrojem informací, ale výrobní linkou na vnímání. Už nepodávají informace – dodávají rámce, v nichž má správný podvolený občan myslet. Když se podíváme na libovolnou západní zpravodajskou stanici, už ani titulek (ten vlastně zvlášť) není odrazem skutečnosti. Je to pokyn. Co je krize, co je naděje, kdo je nepřítel, kdo hrdina. Oficiální pravda je dnes něco, co se vyrábí v reálném čase. Jak se to dělá?
„Nezletilý migrant se dostal do konfliktu s policistou.“ Překlad: sedmnáctiletý muslim pobodal muže zákona.
Korporátní média milují eufemismy. Místo vraždy „incident“, místo zločinu „napětí“, místo lži „neověřená informace“. Jazyk slouží k tomu, aby událost nezasáhla diváka přímo. Nesmí být syrová, ale „bezpečná“.
Tímto způsobem lze zabít jakýkoli význam. Například: „Rizika očkování jsou zanedbatelná“ znamená: rizika existují, ale mluvit o nich je zapovězeno. Slova nejsou pro sdělení – jsou pro matení.
Digitální neviditelnost a synchronizace výkladů
Cenzura už dávno nevypadá jako prostý zákaz. Moderní cenzura je algoritmická. YouTube tě "nedá do trendů". Google tě "nezaindexuje". Facebook ti "sníží dosah". Daná stránka tedy není zakázaná – jen dokonale pohřbená.
Tato forma „měkké likvidace“ je neviditelná, a proto účinná. Nikdo netiskne cenzurní razítka. Ale kdo není součástí povoleného proudu, prakticky přestává existovat. Bez jediného výstřelu.
Při vypuknutí války Západu proti Rusku na Ukrajině všechny hlavní kanály – od CNN po ČT – používaly stejné výrazy: „nevyprovokovaná agrese“, „demokratická obrana“, „zvěrstva ruských sil“. Totéž u covidu: „zavádění opatření“, „zvýšená bezpečnost“, „covidoví popírači“.
Jak je možné, že stovky redakcí a novinářů napříč kontinenty volí stejné výrazy? Protože čerpají ze stejných agentur (Reuters, AP), stejných zdrojů (WHO, Pentagon, OSN) a stejného metodického rámce. Nejde o shodu názorů, to je shoda příkazů.
JDE O TO, ABY O NĚCO ŠLO
Otevřeli jsme brány protiproudní Akademie – dalšího svobodného prostoru pro každého, kdo má rád naši vlast s jejími úchvatnými dějinami i trpkou přítomností, kdo vnímá svět kolem nás s kritickou myslí a otevřeným srdcem.
Další obranný val proti loupeživým pirátským hordám a otrokářům z Velkého Doku dáváme nepodvoleným k dispozici. S vírou, že někde v dáli je pořád ten horizont svobody a naděje, k němuž lze plout nezkalenými vodami.
Vstoupíte snadno: Buďto kliknutím na červené tlačítko níže, nebo kdykoli z hlavní stránky Protiproudu na totéž červené tlačítko Akademie vpravo nahoře. Stejně tak snadno se dostanete zpět, jen červené tlačítko bude tentokrát nahoře nalevo a bude se jmenovat Protiproud.
Zločin jako součást souvislostí
Pokud už média nemohou událost zamlčet, přeformulují ji: „Nožem útočil muž zřejmě v psychickém rozrušení, důvodem mohla být frustrace z čekání na azyl.“ Zločin je orámován soucitem. Čin kriminálního imigranta se tím "přijatelně" vysvětlí. Protestující proti vládě? Ti se označí za „populisty“, dezoláty nebo „radikalizované živly“ (jen zřídkakdy "foltýnovsky" rovnou za "svině").
Framing – pojem, který pojednává o tom, jaký význam událost dostane. Nikdy není nestranný. Je to zbraň.
Klasická mediální manipulace spočívá ve výběru „protistrany“, která je slabá, marginální nebo karikovaná. Odpůrce očkování není imunolog, ale konspirační influencer. Kritik války není analytik, ale „prokremelský šváb“.
Jde o vytvoření iluze debaty. Ve skutečnosti probíhá debata jen mezi dvěma variantami téhož. Kritický hlas je zástupně přítomen – jen aby byl zesměšněn a vyvolal zdání plurality.
Konsenzus na objednávku
Když média potřebují prosadit agendu, sáhnou po "odbornících". Vědci, kteří varují před globálním oteplováním údajně způsobeným lidskou činností – moderněji "změnou klimatu (jak to napadnout, ta probíhá pořád) – jsou titíž, kteří žijí z klimatických grantů. Epidemiologové, kteří hlásali nutnost roušek a lockdownů, seděli ve vládních výborech. Sociologové, kteří podporují migraci, vyučují „inkluzivní přístupy“ jako z našich daní placený "výzkum".
Jiní odborníci? Existují. Ale v televizních studiích je neuvidíme. Expert je dnes mocenská funkce, ne odborná kvalita.
Emocionální injekce: šok, pak poslušnost
Strach je ideální nástroj pro poslušnost. Plandemie začala dramatem – „miliony mohou zemřít“ –, válka pokračovala výkřiky – „Putin je nový Hitler“ –, klimatická agenda hrozí apokalypsou. A když emoce odezní? Je pozdě. Lidé už v dostatečném počtu přijali falešné premisy za své.
Média využívají šokové vlny k překlenutí logiky. V emocích se nerozlišuje. V emocích se poslouchá.
Co dělat v případě krize? Už máte baťůžek?
Máte doma zbraně? Umíte s nimi zacházet? Potřebujeme je vůbec? A pokud, tak jaké? Co dělat, když nebudou fungovat mobily? Máme mít připraven scénář pro nenadálé situace, na jejichž hraně balancujeme?
Dokonce už i ničemná česká vláda "doporučuje" mít připraveno evakuační zavazadlo. My jsme vám je ve spolupráci s Markem Obrtelem připravili. Mnozí je již mají, jiní mohou vstoupit do našeho obchůdku a obratem si je opatřit. Fakt to není zbytečné.
Svědčí o tom odpovědi Marka Obrtela na tyto a další otázky Petra Hájka, které jsou jádrem pořadu o praktických možnostech sebeobrany nás a našich blízkých – alespoň pro ty, kteří si uvědomují, že na stát rozhodně nemůžeme spoléhat, chceme-li v očekávaných krizích přežít.
Vše potřebné naleznete na stránkách Sebeobrany v Protiproudu.
Realita je mimo obrazovku
Po měsících nebo letech média občas připustí, že se mýlila. „Vedlejší účinky vakcín byly podhodnoceny.“ „Ukrajinské síly porušily práva zajatců.“ „Některé klimatické modely nevyšly.“ Ale tón zprávy je vždy stejný: je to staré, nepodstatné, neaktuální.
To není sebereflexe. To je strategie. Přiznej chybu pozdě, potichu, s neutrálními pojmy. Nikdo se nebude zlobit. Nikdo se o to už ani nebude zajímat. Protože agenda jede dál.
Moderní redakce korporátu už neprověřují, nevyšetřují, nesledují peníze. Staly se pobočkami státu a korporací. Přebírají tiskové zprávy, posílají předvyplněné otázky, moderují „debaty“ podle scénáře. Otázka předurčuje odpověď: "Je to tak, nebo tak?" Odpovídající si má možnost vybrat jen z těch dvou. Nikoli za své vlastní invence.
Za každou větou, která se v médiích objeví, je tlak. Ekonomický, politický, institucionální. Loajalita k režimu a k moci se vyplácí.
Pravda dnes není ještě oficiálně úplně zakázaná (až na případy, kdy zakázaná je, jako když Fialova vláda vypne Protiproud). Pravda o realitě je prostě mimo kameru.
Informace už v korporátu neexistují. Sledujeme jen divadlo v kulisách více či méně profesionální rétoriky, PR výcviku a řízeného obsahu.
Média jsou jako naše doba. Nejsou mluvčím společnosti, ale tlampačem jejích řídících vrstev.
Naštěstí ne každý jim to ale baští. Někteří to ještě nevzdali. Nepodvolili se.
Plují v Protiproudu.
