PROTIPROUD Petr Hájek
Máme státní svátek. Skvělá příležitost, jak se pohádat.
Kolem nás duní dějiny, psychotičtí politici (ti pražští v soudružské jednotě s bruselskou mafií) se nás snaží zbavit, nahradit historické národy Zemí koruny české migrantskou náplavou a z tisíciletého státu udělat jen nepodstatnou zmínku v dějepise pro děti przněné a lgbtizované již od školky.
Co nedokázali vyhubit covidovou a vakcinační tyranií (důsledky, jak jsme od počátku upozorňovali, teprve v podobě masových "nepochopitelných" úmrtí přicházejí), to se všemi způsoby pokoušejí dohnat v přípravách válečného tažení proti Rusku jako reprízu Hitlerova krvavého skeče Drang nach Osten.
Tentokrát ovšem už bez závěrečného dobývání Berlína (či osvobození Prahy), neboť o definitivní likvidaci většiny "živého materiálu" se postará jaderná zbraň. Vzhledem k tomu, že Rusko disponuje nosiči, proti nimž Západ nemá žádnou obranu, lze výsledek bezpečně odhadnout i bez prorockých hrátek s křišťálovou koulí. Ostatně to je hlavní důvod proč Trumpův Washington, na rozdíl od německého Merzova a Lejnové Bruselu, jedná s Putinovou Moskvou velmi opatrně.
Významnou většinu naší veřejnosti to však nadále nechává lhostejnou. Část – včetně té nepodvolené – proto, že takovému "nepředstavitelnému" scénáři prostě nevěří, nanejvýš si o tom něco poslechne či přečte jako "mrazivě vzrušující" příběh ze sci-fi či nějaké "alternativní historie".
Menší část dokonce ve shodě s válečnickými bubny propagandy korporátních médií (v čele s těmi takzvaně veřejnoprávními) volá s Josefem Švejkem "Na Moskvu!", aniž jí dochází, že proti Švejkovu revmatismu je chromá neporovnatelně drsněji.
Je to stejný efekt, jako když páteční blackout, který se vskutku jen zázrakem podařilo zastavit než se rozšířil na celé území (takové štěstí už příště mít určitě nebudeme), přiměl "nevěřící" skeptickou část nepodvolených ke zvýšenému zájmu o nákup "baťůžků poslední záchrany" z našeho protiproudního "obchůdku". Dobře tak. Lépe později než pozdě.
Blackout byl signál krize! Už máte baťůžek?
Máte doma zbraně? Umíte s nimi zacházet? Potřebujeme je vůbec? A pokud, tak jaké? Co dělat, když nebudou fungovat mobily? Máme mít připraven scénář pro nenadálé situace, na jejichž hraně balancujeme?
Dokonce už i ničemná česká vláda "doporučuje" mít připraveno evakuační zavazadlo. My jsme vám je ve spolupráci s Markem Obrtelem připravili. Mnozí je již mají, jiní mohou vstoupit do našeho obchůdku a obratem si je opatřit. Fakt to není zbytečné.
Svědčí o tom odpovědi Marka Obrtela na tyto a další otázky Petra Hájka, které jsou jádrem pořadu o praktických možnostech sebeobrany nás a našich blízkých – alespoň pro ty, kteří si uvědomují, že na stát rozhodně nemůžeme spoléhat, chceme-li v očekávaných krizích přežít.
Vše potřebné naleznete na stránkách Sebeobrany v Protiproudu.
Svědčí to však o tom, že uondáni nekonečnými obskurními skandály vlády Fialových a Rakušanových mafií, které nás ženou z jedné krize do druhé (aby pak předstíraly, že je "řeší"), si mnozí říkají "ono to nějak dopadne" – a mávnou rukou. Je to pochopitelný a srozumitelný postoj – i když ve skutečnosti jde o "pštrosí reflex", který se může šeredně nevyplatit.
Svátek proti státu?
Státní svátek – respektive oba svátky, které tentokrát připadly na víkend, jsou toho docela ilustrativním obrazem. Právě proto, že jak připomínky Cyrila a Metoděje, tak Jana Husa připadly na sobotu a neděli – tak jako tak volné dny – prošly letos u podstatné většiny národa už zcela bez zájmu. Pokud by alespoň znamenaly "prodloužený víkend" (zčásti se tak stane již příští rok a naplno ten následující – bude-li ještě náš svět držet pohromadě), mnozí by je možná "radostně" zaznamenali.
Tak je to u nás se státními svátky všeobecně. Den vzniku České republiky (1. leden) nevnímá po pravidelných – kdovíproč bujarých – "oslavách" Silvestra prakticky nikdo. Tím spíš, že nám jej v posledních letech ještě "za trest" ničí projevy bezvýznamných politických nicek v čele s překabátěným agentem NATO, kterého dosadili na Pražský hrad. Snad jen státní svátek 28. října – kvůli inflačnímu rozhazování "medailí" (vzpomínáte na Burianovu "daj-li či nedaj-li"?) ještě pár lidí bere vážně.
Zato svátek věrozvěstů, kteří k nám přinesli křesťanství, písmo a (východní!) vzdělanost chápe jako "státní" už jen relativně úzký okruh věřících (nejen) katolíků. Nikoli jen mimochodem: Máme o tom v Akademii pozoruhodný článek připomínající "vzbouření" katolíků v pětaosmdesátém. To se ještě setkání na Velehradě pokládalo za státní moci nebezpečný čin (tentokrát jej zopakoval kardinál Duka v Nitře).
DNES TAKÉ O SPORU O JANA HUSA!
Protiproudní Akademie je tady! Nazvali jsme ji Ztráty a nálezy, protože to nejlépe vyjadřuje, oč nám všem společně jde. Pokud si spolu s námi myslíte, že JDE O TO, ABY VŮBEC JEŠTĚ O NĚCO ŠLO, máte nyní k dispozici další necenzurovaný svobodný prostor.
Pokud si v pravém horním rohu hlavní stránky kliknete na ikonku Akademie, najdete tam dnes kromě jiného i zamyšlení s výmluvným titulkem proč na 200 tisíc katolíků vypískalo při příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje vládní papaláše na Velehradě. Když to šlo tehdy, proč ne dnes?
A v neposlední řadě nepřehlédněte zásadní článek Radomíra Malého (a několika dalších skvělých autorů) na dnešní 610. výročí Husovy popravy s titulem: Buřič, který způsobil národu utrpení – a dodnes ho rozděluje
Pravda opět patří disidentům
Dnes na posvátním Velehradě řeční "progresivistický" plzeňský biskup Tomáš Holub, který donedávna doufal v "papeže" Františka (než tento odešel kdo ví kam na Věčnost), že mu dá za věrné služby při ničení Církve "zahrádku" primase českého.
Teď si společně s (patrně platně nevysvěceným) "marketigově-mediálním knězem-neknězem Tomášem Halíkem tak nanejvýš mohou pouštět oscarový film Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky. Vrcholí jak známo poněkud vulgární průpovídkou přednosty stanice o náhlé nedosažitelnosti "inspektorské zahrádky" – v niž od německých protektorátních úřadů tolik doufal.
Zato zmíněný bývalý "primas", občas (i tentokrát) docela statečný a českému národu bezpochyby oddaný kardinál Dominik Duka raději odejel na Slovensko, kde je to ještě pro většinu národa zcela autentický svátek. A při té příležitosti se v Nitře Slovákům omluvil za pražskou vládu a některé další české protektorátní "elity", kteří je poučují o svobodě a demokracii".
Duka byl disidentem za reálného socialismu a je jím stále. Odvážil si říci, že země visegrádské čtyřky (vzbouřené Orbánovo Maďarsko, Ficovo Slovensko a nyní zčásti, s novým prezidentem Karolem Nawrockim i Polsko) jsou velkým dědictvím cyrilometodějské mise a dodal, že odkaz mise věrozvěstů je tak aktuální i ve 21. století:
„Myslím, že skutečné hodnoty, jako je svoboda, úcta k druhému, láska k rodině, láska k rodné vlasti, jsou hodnotami, které nezaniknou nikdy.“ Jaký div, že po tak "skandálním" výroku po něm okamžitě vystartovala česká protektorátní média.
sssp.getAds([{„zoneId“:386089,“id“:“ssp-zone-386089″,“width“:500,“height“:300}]);
Není kouře bez ohně
To se svátkem upálení Jana Husa (z nějakých patafyzických důvodů slavíme především velké národní tragédie a prohry) je to přece jen jiné. Vzhledem k obrozeneckému, pak masarykovskému a nakonec gottwaldovskému politickému "svatořečení" je nadále součástí běžné paměti veřejnosti.
Necítím se kompetentní vyjadřovat se nějak radikálně k této minulým i předminulým (prvorepublikovým) režimem sice zprofanované ale nepochybně pozoruhodné (ač radikální) postavě nejednoduchých dějin českého státu.
Opět odkazuji na naši dnešní Akademii a skvělý text pana doktora Malého (Buřič, který způsobil národu utrpení – a dodnes ho rozděluje), který do věci vnáší docela objektivní světlo (a protože máme přes červenec pauzu s pondělními poradami nepodvolených a nepochybně k tomu dostanu mnoho dopisů, vrátím se k tématu počátkem srpna).
Falšování historie a v jejím rámci i významných osobností nás jako memento provází po staletí – a vpravdě vrcholí za dnešních temných časů. Ani v nejmenším nechci brát protestantům jednu z pozemských ikon jejich víry. Ostatně Husův příběh s děsivým koncem předcházel Lutherovu (a především pak neméně děsivou Kalvínovu) "transformaci" o celé století. A Luther se na Husa rovněž odvolával. Jde o něco jiného. O pozoruhodnou posloupnost:
Hus byl upálen v Kostnici 1415. Martin Luther vystoupil se svými 95 tezemi v roce 1517. O sto let později. Třicetiletá válka, vyvrcholení politických sporů mezi katolickými a protestantskými vládami v Evropě, začala roku 1618 (a trvala do roku 1648). O sto let později. Je všechno jenom náhoda? – nabízí se citovat známou píseň Sto let v sugestivním podání Miroslava Černého.
Ne, pochopitelně, že nic není náhoda. Náhoda neexistuje. Vše má svou příčinu – kromě Příčiny prvotní. Ať už se maskují čímkoli, právě o Ni se vedou všechny války – přestože tomu nadále mnozí nevěří právě tak, jako nevěří v blízkost blackoutů.
Neuniklo vám? Zdraví je nejcennější kapitál!
V dřívějších rozhovorech Petra Hájka s podivuhodným Jiřím Černotou jsme se kromě jiného dozvěděli o pozoruhodných případech uzdravení a unikátním vývoji zcela přírodních prostředků (bez stopy chemie) na posílení těla i ducha (a krásy) – včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
O fascinujících novinkách této skvělé české firmy – zvláště se zaměřením na jaro a léto, tedy i na dovolené a cestování – spolu oba pánové znovu hovořili tuto sobotu. Pokud jste pořad Zdraví v Protiproudu tentokrát nezaznamenali nenechte jej ujít, stojí za to!
Připomínáme, že si můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT a pokud nakupujete přes Protiproud dostanete speciální slevy. Chcete-li si prohlédnout kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT, pak nákupem přes tento odkaz pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu. Mnoha nepodvoleným, kteří tak již činí, velmi děkujeme!
Kolik času zbývá?
České země ta třicetiletá (založená jako vzor hrůzyplnými válkami husitskými) zdecimovala zcela totálně. Vraždění, hlad, mor. Vojska přecházela krajem sem a tam jako ementálem, rabovala, loupila, zabíjela – a zbytek dokončily smrtící morové epidemie. Ze dvou miliónů historických národů Zemí koruny české (v roce 1620) jich za pouhých následujících třicet let zahynula víc než polovina. Dnes by to bylo tedy asi pět miliónů. Za třicet vteřin.
Špatné srovnání? Možná. I když ani jaderná válka, na jejímž pokraji kvůli americkým, bruselským (a pražským) zločincům již nějaký čas balancujeme, by nejspíš naráz nezlikvidovala všechny. Jen ti, co by přežili, by možná záviděli mrtvým.
Prožili jsme právě zase dva státní svátky. Je až podivné, jak spolu souvisejí ta dvě data historicky umístěná těsně vedle sebe. Ony dva historické odkazy, které tak málo současníků zajímají. Máme je před nosem – a nic. Ostatně rovněž není žádná náhoda, že jim bezprostředně předcházel vztyčený ukazováček v podobě "testu" na bleskový pád civilizace v důsledku totálního zhroucení elektřiny, na niž (nesmyslně a neopatrně) všechno kolem nás stojí.
Možná však stojí ještě na něčem daleko hlubším a zakotvenějším, než jsou technologie. Říká se tomu národní pospolitost – což mnozí dnes mají za prázdnou frázi. Jenže Pravda, kterou vyznávali věrozvěstové stejně jako Jan Hus, praví neomylně a jasně: "Je-li království rozpolceno proti sobě, nemůže obstát."
Kolik času nám zbývá, než si to uvědomíme natolik, abychom právě tuto Pravdu postavili proti těm, kteří v zájmech temné mocnosti nás vedou do krizí, tmy a zničení?
To ví jen Příčina oněch dvou "spojených svátků" (a všeho, co se dělo kolem nich), které jsme od Ní dostali jako možná jedno z posledních varování.
Příčiny všech příčin.
