ASOCIACE NEZÁVISLÝCH MÉDIÍ, spolek
Soukenická 1199/3, 110 00 Praha 1
Pondělí, 15 července, 2024
  • Domů
  • O nás
  • Krameriova cena
  • Dualóg
  • Na prahu zmien
  • Komentáře
  • Nezávislé zpravodajstvíŽIVĚ

Outsider Media Stan

„Ukrajina slavnostně deklaruje svůj záměr stát se v budoucnu trvale neutrálním státem, který se neúčastní vojenských bloků a dodržuje tři nejaderné principy: nepřijímat, nevyrábět a nepořizovat jaderné zbraně…“ Psal se rok 1990


Úvodem připomenu, že se Ukrajina nejen vzdala jaderných zbraní, ale vyhlásila i zájem být státem neutrálním, který se neúčastní vojenských bloků. Rozpad Sovětského svazu byl proveden i za těchto podmínek. Záměrem tehdejšího vedení Ruska, Ukrajiny, a Běloruska, tedy těch republik Sovětského svazu, které rozpad společně „upekly“, byly budoucí korektní a přátelské vztahy národů Sovětského svazu.

Prohlašovat, že si Ukrajina následně mohla dělat, co jí napadlo, tedy v roce 2008 a následujících porušit svůj vlastní závazek a usilovat o vstup do vojenského bloku NATO, může jen dítě nebo politický analfabet. Takhle to ve vztazích států prostě nechodí. Ostatně to tak nechodí ani ve vztahu jednotlivců. To jen naše fantasmagorická propaganda vymyla lidem důkladně mozky.

Není to poprvé, ale možná se blíží den, kdy tomu bude naposledy. Směřujeme k zániku civilizace. Ideje se dostaly do klinče, jsme v patu před bouří. Uhasit budoucí plamen války by snad mohly v USA, jenže tam mají mozky nejvymytější ze všech. Jenže ne vše je v rukou lidských, a tak v době Brežněva jsme si také nedovedli představit změnu, pád vedoucí role KSČ, neřkuli celého sovětského impéria. A pak zemřel Brežněv a po něm Andropov a po něm Černěnko a po něm přišel Gorbačov, ten do roka nezemřel – a všechno bylo jinak.

Proto je nesmyslné hledat jednoho ilumináta či jiného spiklence, který řídí celý svět. Člověk má problém uřídit sebe, natož svou rodinu, a co teprve celé státy nebo dokonce miliardy lidí Země? Situace je beznadějná, ale může přijít nějaký zásah mimo plány člověčí a vše může být jinak. Ovšem jako lidstvo máme namířeno k vlastní porážce, to beze sporu. Při popisu současného stavu začněme citací z Prohlášení o státní svrchovanosti Ukrajiny z roku 1990.

Ukrajinská SSR slavnostně deklaruje svůj záměr stát se v budoucnu trvale neutrálním státem, který se neúčastní vojenských bloků a dodržuje tři nejaderné principy: nepřijímat, nevyrábět a nepořizovat jaderné zbraně.

Tam někde mohou začít jednání o budoucnosti Ukrajiny. K návratu ke kořenům roku 1990. Stačit to ovšem dnes už nebude. Po rozvratu mezinárodního práva a zejména důvěry mezi státy a mocnostmi, podvodech s Minskými dohodami, sankcemi a terorismem proti Nord Streamu již není cesty zpět. Vyhlášení neutrality Ukrajiny může být jen začátkem komplexnějšího uspořádání, o němž ovšem nikdo nic neví. Jenom my „víme“, že musíme s Ukrajinou zvítězit a mimo Západ zase všichni „vědí“, že Ukrajina resp. Západ musí být poražen.

Dekadence Západu s jeho koloniální, rasistickou a genocidní minulostí přetrvávající ovšem dodnes světu tolik chybět nebude. Typicky se dnes projevuje v zabíjení civilistů a ničení Gazy a proxy válce vedené Ukrajinou. Válce vedené proti Rusku a proti Evropě. Protože již dnes je jasné, že hlavním poraženým této války bude Evropa. Vítězem nebude nikdo, tak už to chodí. Tedy když nepočítám zbrojaře a plynaře z USA apod. Mizivému procentu se válka hodně vyplatí a drtivé většině zbydou oči pro pláč. Tak to chodilo vždycky a tak to chodí i dnes. S úžasem sleduji pravdu Kazatele – nic nového pod sluncem.

Co se to vlastně děje?

Dostávám odpověď na otázky z mládí, které jsem neměl položit. Vlastně žiju uprostřed odpovědí. Kdybych je byl nepoložil, nedostal bych smutné odpovědi. Ptal jsem se:

  • Jak je možné, že se lidé v Československu buď smířili nebo uvěřili ve spravedlivé procesy v 50. letech minulého století?
  • Jak mohli lidé v Německu a dalších zemích Evropy uvěřit nacistické a fašistické ideologii? Jak se mohli smířit nebo uvěřit ve „spravedlnost“ koncentračních táborů?
  • Jak bylo možné někoho ve 20. století v Evropě s požehnáním státu jen na základě jeho národnosti či rasy nejprve ožebračit a pak i zabít?
  • Jak je možné, že většina Čechů šla položit život za „císaře pána a jeho rodinu“? Šli „na Rusa a Itala“ a nevěděli proč? Někteří z nich se ovšem vzdali a šli následně bojovat i za ruského cara a jeho rodinu. Proč?
  • Kdo je odpovědný za oběti a kdo za vrahy?

Žárlivý manžel dostane za vraždu nevěrné ženy 10 let kriminálu. Zoufalec, co zabije pro 100 korun nebo flašku rumu, dostane 25 let vězení. Jaký trest a pro koho za ty hekatomby mrtvých všech válek, tedy hromadných nájemných vražd? Opravdu je to Norimberským procesem vyřízeno? Už je to pryč?

Ne, je to tady!

Zas a znova. Stále se vrací stejný příběh stejných lidí. Válka, násilí jsou s námi od začátku lidské existence. „Na počátku bylo slovo“, píše jeden prastarý spis. Na počátku vesmíru možná. Slovo jako prezentovaná myšlenka. Zjevená idea. Na počátku lidstva byl ovšem čin. Vražda. Kain zabil Ábela. Jakmile se na světě objevili první dva bratři, hned jeden zabil druhého. A pak už pořád. Někdo zabil Caesara Římské říše, jiný Kennedyho, prezidenta Spojených států amerických. Impéria zrozená z násilí, udržovaná násilím a zničená násilím. Mistr propagandy Führera, nástupce Caesara, volal na shromážděné davy: ZDE 1:20:30 a ZDE: „Věříte ve vítězství?“ Dostal hlučnou odpověď, skandování Ano, Sieg Heil! „Chcete válku?“ Ano! „Chcete totální válku?“ Ano! Němci chtěli totální válku. Alespoň někteří, tedy ti, kteří byli zrovna u vesla. Ti, co umějí držet prst na tepu doby. Co vidí neviditelnou ruku trhu, tj. veřejného mínění, a nadšeně jí následují.

Generál Řehka opakuje: Musíme se připravit na atomovou válku s Ruskem!

Češi? Hmmm…

Biden: Jsem v podobné situaci, kterou popisoval prezident Franklin D. Roosevelt v roce 1941. Vítáme Švédsko v NATO, nejsilnější vojenské alianci? kterou svět kdy poznal.

Co na to Američané? Hmmm…

Ruský filozof a politolog Dugin: musíme provést militarizaci celé společnosti. Od kultury přes ekonomiku po ideologii.

Co na to Rusové? Hmmm…

Dějiny jako spirála

Mám své zkušenosti. Když jsem sloužil v armádě „míru a socialismu“, účastnil jsem se vojenského cvičení. Nasedli jsme v Pardubicích do vojenského vlaku a kamsi jeli. Bojová příprava se konala v jednom z vagonů, kde nám mj. oznámili téma cvičení: Na Polsko byly svrženy atomové pumy. Jedna z nich na Varšavu. Jedeme tam. Nějaké otázky? Zeptal jsem se: „Co nám to tady ukazujete? Vybuchly atomové bomby a my tam jedeme? A co tam budeme dělat? To je myšleno vážně? Na co si tu hrajeme?“ Odpovědi se mi samozřejmě nedostalo. Byl jsem jmenován do stráže vlaku a tak jsem ve stanici pochodoval po nástupišti se samopalem. Samozřejmě bez nábojů. Jak mně řekl velitel čety: „Jistota je jistota, ještě byste nás postříleli.“ Nu, ano, proto jsem neměl ani zásobník. Ukazovali na nepřítele, ale cítili, že nepřáteli jsou pro nás oni. Nejenom proto, že se jednalo o „socialistickou“ armádu a nejen proto, že se jednalo o železniční vojsko, obdobu pověstných PTP (Pomocný technický prapor), to jen situaci podtrhovalo, ale podobně se cítí i leckde jinde.

Román Josepha Hellera Hlava XXII je mj. právě o tom. Yossarian, kapitán amerického bombardéru nenávidí své nadřízené a některé své kolegy ve zbrani. S Němci a Italy žádný spor nemá. Má shazovat bomby na lidi, kteří mu nic neudělali, na rozkaz lidí, které nenávidí. Podobně jde do války Švejk. Motivaci zabíjet Rusy nebo Italy nemá. Jeho nepřáteli jsou Maďaři, Němci a především Češi. Heller čerpá z Haška a vlastní vojenské zkušenosti. Hašek si prošel válkou, o které píše, a bylo toho mnohem víc, o čem už nestihl napsat. Oba ukazují svět jako absurdní drama. Jejich postavy ožívají před očima i dnes jako živé a tak hovoří z televize plukovník Cathcart, generál Dreedle, tajný policista, udavač Bretschneider či kadet Biegler.

„Můj“ plukovník mě cvičil ohledně atomové války v Polsku, atombaba Drábová mě cvičí ohledně atomové války na Ukrajině. V obou případech podle nich o nic nejde. Prostě se cvičíme na zánik civilizace. A tváříme se, jako bychom právě my to nějak měli přežít. Díky poučení. Takový poučený občan si poradí i s ruskou atomovou bombou. Dávají tam čipy z ukrajinských praček, tak to jsou asi jen takové neškodné rachejtle. Navíc víme, jak silné bomby budou – totiž právě tak akorát. Vždyť to znáte, ruský jed jedů Novičok – a všichni jeho zásah přežijí. Drábová i plukovník se tváří, že vědí, co dělají a co říkají, ale já vím, že nevědí. Je to jen jejich práce. Rozkaz zněl jasně: Muž s koženou brašnou nesmí projet!

Doufám, že vojáci NATO na Ukrajinu nakonec pojedou, domnívá se náš historik Rychlík ZDEUkrajinci jsou inteligentnější než my, než všechny národy světa, praví náš historik David Svoboda. Barbora Tachecí se zeptala bývalého vyšetřovatele válečných zločinů u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Vladimíra Dzura, co si myslí o Vladimíru Putinovi podle jeho očí, které viděl v televizi. Pana vyšetřovatele Dzura prý vždy zajímaly oči. Na těch Putinových uviděl bezcitnost a sociopatii a prosazování svých zájmů. Fuj. Tak praví pan Dzúr se silným anglickým akcentem, na nějž je ovšem náležitě hrdý. Dodává všemu, co říká, takový ten šmrnc světáka.

Brzy se podívá do očí mužům a ženám obcujícím na Petrových kamenech. Naše ostříží prokuratura dodá potřebné Kladivo na putinovce, parlament na něm již jistě pilně pracuje. Alespoň ta veledemokratická část Spolu s Dozimetrem. Potřebujeme prý „crime base“ a závist a s tou se dá prostřednictvím „insiders“ pracovat. Chce to prý prostě více závistivých udavačů a pak už to odsuzování půjde jako na drátku. Chce to hodně peněz, ale to se vyplatí. Podle Dzúra potřebujeme právníky, štěstí a peníze.

Český lid a jeho elita to slyší a reaguje. Hmmm…

Český oportunista č. 1, prezident Pavel (s Petrovými kameny jej nespojuji!), brojí pro vyslání vojáků NATO na Ukrajinu.

Co na to lid? Hmmm…

Zemědělci po druhé přijeli do Prahy na traktorech. Viděli to v Německu a Francii – a líbilo se. Složili hnůj u Úřadu vlády. Ten hnůj ale ze silnice neodklízel nikdo Spolu, ale nějaký podobný zoufalec. Zemědělci mají obavy o české zemědělství. To našeho premiéra naštvalo. Jako bychom nějaké potřebovali. Chtěl jim dát dvě miliardy, ale když takhle zlobí, asi jim nic nedá. Jsou hrozně nevděční.

Vláda má totiž i jiné priority než naše zemědělce, to by si měli venkované uvědomit. Musíme podporovat Ukrajinu, bojuje se tam i za Prahu. Naposledy se za Prahu bojovalo v Afghánistánu a tam to nedopadlo, tam jsme Prahu prohráli, tak snad na Ukrajině to vyjde. Více v článku „U Kábulu se bojuje za Prahu, odejít by dokázal jen srab, řekl Zeman“ ZDE. Zdá se, že NATO jsou srabi. Házet drahé bomby na chudé lidi, to ano. Ale všechno má svůj čas, svůj začátek a svůj konec. A tak všechny armády světa jdou od vítězství k vítězství až najednou „vůdce padl“ nebo prostě zmizíme za velkou louži. Tedy my ne, ale USA Army. Tam za nimi chovatelé koz v Toyotách nemohou.

My tu k těm všem starostem navíc máme roztržku se Slovenskem, protože jejich premiér je neposlušný vazal, kdežto naše vláda je na špičce kolaborace, a pomocí přístrojů naší akademie věd sleduje Bidenovi myšlenky ještě dříve než sám Biden. Jenom díky takové vědě jsme lídry v hledání zdrojů a munice pro zabíjení Rusů. A to se vyplatí. Naši jaderní fyzici ZDE přišli i na to, že evropská civilizace má kořeny právě na Ukrajině! Tak to je pořádné překvapení, kdo nevěří, ať tam běží!

Máme tedy řadu úspěchů, složili jsme se na tank Tomáš a další stroje na zabíjení Rusů a naši zemědělci jako by to neviděli! Navíc je nebudeme potřebovat. Kombajnem ani traktorem válku nevyhrajem! To si uvědomme! Naše vláda uzavřela řadu výhodných kontraktů a klidně budeme brát potraviny z Ukrajiny, tím spíš, že např. v Polsku je nechtějí! Prý jsou nějak kontaminované nebo co! To jsou hloupé pomluvy, náš lid, stejně jako ten ukrajinský, to klidně konzumují a nic se jim nestalo! Takže zemědělci by udělali lépe, kdyby se přihlásili do naší armády, než aby se s traktory proháněli po našem hlavním městě. Každopádně vláda má jiné starosti než český venkov.

Jak rozdmýchat konflikt

Je před nám pokračování 2. světové války v podobě 3. světové. V roce 1945 nebylo z mnoha důvodů možné zaútočit na Sovětský svaz. Z důvodu vojenských i politických nebyli vyslyšeni ti generálové a politici usilující o pokračováním války s využitím německého Wehrmachtu. Možná kdyby se byl povedl atentát na vůdce v roce 1944. Jenže v roce 1945, kdy Rudá armáda obsadila Berlín? Rudá armáda porazila tu německou. Američané a Angličané se soustředili především na bombardování civilistů.

V tom je rozdíl v ruské a řekněme „anglosaské válečné doktríně“. Rusové se snaží zničit armádu nepřítele, Američané zlomit odpor zabíjením nemohoucích. Žen dětí a starců. Tak válčili proti Německu, Vietnamu, Libyi, Iráku, Jugoslávii, Sýrii, Afghánistánu a mnoha dalším zemím. Miliony vděčných osvobozených lidí z těchto zemí děkují výspě civilizace z celého srdce. Pokud ovšem nejsou na hřbitově nebo se potomkům nerodily postižené děti z vymožeností světové demokracie č. 1 jako je Orange agent, napalm, ochuzený uran, nebo ten neochuzený v Hirošimě či na atolu Bikiny. O lidi zas tak moc nejde, je jich poměrně dost. Tak válčí i nejbližší spojenec USA, Izrael, proti Gazanům.

V tom máme trochu kliku. Rusové nemají v doktrině bombardování Prahy. Na rozdíl od USA ani nemají v doktríně udeřit atomovou bombou jako první, jaksi preventivně. Pokud by však měla být zničena ruská samostatnost, zničeno Rusko, půjdeme s ním. Nejen, my, Češi, ale celý svět. Přežijí možná indiáni v Amazonii.

Pokud srdce nepatří Bohu, přebývá v něm ďábel

Ruský politolog a filozof Alexandr Dugin ZDE  míní:

Militarizace společnosti v rámci vedení krvavé války o historickou existenci je naprostou nutností, o které je zbytečné diskutovat. Je nutné převést na vojenskou úroveň nejen obranně-průmyslový komplex, ale celý stát a společnost jako celek. Dříve bylo v módě se o tom hádat, dnes je to nemožné. K dosažení vítězství v tak zásadní konfrontaci je nutné proměnit Rusko ve válečný stát. V zemi musí být zavedena vojenská ideologie, ideologie vítězství. A musí to být potvrzeno ve všem: v kultuře, v informační politice, ve výchově, ve vzdělávání, v samotném rozpoložení elit a mas, v psychologii každodenního života. To vyžaduje aktualizaci a široce rozšířenou implementaci tradičních hodnot, historické sebeuvědomění a živou a intenzivní myšlenku ruské identity. … ukrajinský režim dosahuje tak zarputilého odporu vůči našim jednotkám právě kvůli radikální totalitní ideologizaci celého svého obyvatelstva. Samozřejmě nemůžeme následovat teroristy a maniaky, ale v uvolněném stavu tuto ideologickou sílu nám nepřátelskou, smíchanou s aliancí neonacismu, globalismu a liberalismu, nelze porazit. Válka se musí stát lidovou válkou, naše armáda a obranný průmysl, stejně jako vojenské vzdělávací struktury, musí být vlajkovými loděmi ideologizace. Nakonec by měla být ideologizována celá společnost. Řada svobod musí být kvůli mimořádným okolnostem omezena. Jakákoli kritika státu, hrdinů Ruska, úřadů, církve a prezidenta, stejně jako útoky na vlastenectví, ruskou myšlenku a protiválečnou propagandu by měla být přísně zakázána. Jakákoli média a sociální sítě vysílající takovou agendu by měly být okamžitě postaveny mimo zákon. Excesy jsou zde nevyhnutelné, ale pracovat na chybách bude muset být provedeno až po vítězství. …celá ekonomika musí být přestavěna na válečný základ. Příliš dlouho se soustředila na integraci do Západu a globální distribuci práce, takže jsme v kritickém okamžiku neměli nejdůležitější vazby ve výrobním a technologickém cyklu. Musíme to okamžitě vynahradit. Totéž platí pro finanční politiku. Válka s kolektivním Západem nutí Rusko k nezávislosti na dolaru, euru a dalších měnách, které se prohlašují za rezervní měny. Vše, co naši zahraniční partneři potřebují koupit, musí koupit za rubly.

Militarizace vyžaduje změnu demografické politiky, kterou prezident také neustále připomíná. Spoléhat se na práci migrantů a doplňovat úbytek původního obyvatelstva Ruska na jejich úkor je zločin v historickém měřítku. Je nutné mimořádnými opatřeními zvrátit katastrofální trend poklesu porodnosti. Militarizace kultury je nezbytná. Důraz by měl být kladen na oslavu výkonů našich hrdinů ve všech etapách historie – včetně Severního vojenského okruhu. Jakýkoli koncert, jakýkoli program, jakákoli událost by měla začínat hymnou a oslavou hrdinských činů ruského lidu. V tomto případě by měly být upřednostněny vysoké morální ideály a tradiční hodnoty. Jakýkoli náznak jejich zesměšňování by měl vést k administrativní odpovědnosti, uzavření jakýchkoli prostředků veřejného projevu svých protivlasteneckých nebo jednoduše nemorálních orientací – včetně blogů, sociálních sítí a tak dále…Avšak naprostá většina vzdělávacích struktur v Rusku odráží právě liberální způsob života 80. a 90. let. Proto je nutné militarizovat vzdělávání, což je prudký zlom ve vektoru – především v humanitních oborech – který byl v posledních desetiletích nastolen pod přímou kontrolou a na přímý rozkaz Západu, se kterým dnes válčíme… Militarizace by se měla dotknout i médií. Ano, informační strategie politického vysílání se nyní snaží být na úrovni, ale militarizaci by měla podléhat i zbytek práce médií – kulturní, vzdělávací a dokonce i zábavní. Počínaje ovládáním obličeje a dress code pro každého, kdo se objeví na obrazovce nebo na oficiálních stránkách. I reklama musí brát v úvahu normy války, kterou země vede. A konečně je nutná militarizace každodenního života. Vlastenectví by se mělo stát způsobem života, přeformátovat každodenní psychologii průměrného člověka. Veškerý veřejný prostor by měl být naplněn symboly války a vítězství. Tuto myšlenku musíme sdělit rodičům a vychovatelům: cílem celého lidu je vychovat generaci hrdinů, kteří budou bránit a oživí velké Rusko. V každé rodině by měla být věnována zvýšená pozornost etice a morálce, čistotě projevu a historickému minimu znalostí. Bojujeme za jazyk, kulturu, morálku, tradiční hodnoty a suverenitu. To znamená, že by to mělo být jasné všem – bez ohledu na věk, sociální postavení, pohlaví a profesi.

Ano, a samozřejmě je nutné velmi posílit ostražitost zpravodajských služeb, orgánů činných v trestním řízení i běžných občanů vůči těm, kteří dávají důvod pochybovat o svém vlastenectví tím, že projevují známky liberálního, proukrajinského či rusofobního chování. Jakýkoli zločin a jakýkoli teroristický útok se nejprve rodí v mysli. Pokud ruská myšlenka neovládne vědomí společnosti, uchvátí ji zlomyslná patologická rusofobní idea, zavedená našimi nepřáteli, kteří uspěli ve vedení duševních válek. Pokud srdce nepatří Bohu, přebývá v něm ďábel. V myšlenkové oblasti je to stejné: tam, kde nejsou na prvním místě vysoké ideály víry, moci a lidí, hnízdí hadi teroru. Je čas oživit Smerš… Někdo mi může namítnout: Tohle všechno vypadá groteskně, nezvykle, nečekaně a… drsně. Pravděpodobně ano. Protože jsme příliš dlouho žili v pokřiveném pohledu na svět, na sebe, na Západ a jeho univerzálnost. Příliš dlouho jsme se nechali ukolébat falešnými bajkami o světovém míru a nedbalém čistě materiálním vývoji. Hloubka spánku je zodpovědná za náhlé probuzení.

ZDE Dugin míní:

V určitém okamžiku jsme skutečně ukázali slabost tím, že jsme se vzdálili od Kyjeva a ustoupili z Charkovské oblasti. Západ poté nabyl dojmu, že k Rusko je všechno dovoleno, Rusko je slabé, Rusko se ukázalo jako kolos s hliněnýma nohama a teď se s ním dá skoncovat. A pak jsme se přestavěli a ukázalo se, že to není tak úplně pravda, ale očekávání zůstala vysoká. Proto si myslím, že nyní mohou následovat návrhy na mírová jednání, ale i počáteční podmínky budou natolik nepřijatelné, že je Rusko, byť s velkou touhou, nebude moci přijmout z tisíce důvodů…Myslím, že naše vláda zcela střízlivě chápe, že zmrazení konfliktu bez vítězství, bez jasných, hmatatelných, vizuálně pozitivních výsledků je nemožné. Samozřejmě o tom budou mluvit, někdo, kdo sní o ruské porážce uvnitř i vně Ruska, tuto situaci eskaluje, ale pokud si představuji nejvyšší moc, je to vyloučeno. Budeme mluvit o míru, až budeme mít vítězství.

Za minimální Vítězství, které ve skutečnosti Vítězstvím nebude, lze považovat alespoň upevnění hranic čtyř nových subjektů. Podle mě to není ani minimum, ale selhání a prohra v očích naší společnosti, která už prolila tolik krve.

Polovina Ukrajiny – s Oděsou, Nikolajevem, Charkovem, Dněpropetrovskem, možná se Sumy a Černigovem – to je v pořádku. Ale o čtyřech krajích se s námi nikdo ani bavit nebude, toho, co je pro nás již nepřijatelné, nabídnou ještě méně. Vzdálenosti mezi tím, co by mohlo být základem pro mírová jednání pro Ukrajinu a Západ a pro nás, jsou příliš velké. Dokud se pozice nepřiblíží, dokud nezahájíme silnou ofenzívu s obléháním Kyjeva, nebude možné se dohodnout.

Na začátku Severovýchodního vojenského okruhu se společnost i elity Ukrajiny ukázaly být docela konsolidované nacistickou propagandou, očekáváním cest do Evropy a především nenávistí k nám. Rusofobie, pocit vzteku, nenávist, touha zabíjet a ničit skutečně jednotnou společnost, ale i to má své meze.

Neúspěch protiofenzívy ukázal, že Rusko je velmi silné a ukrajinské elity a ukrajinská společnost se s tímto selháním budou muset vypořádat. Jak budou reagovat, upřímně nevím. Zda jim toto selhání bude stačit k tomu, aby jim zasadilo dostatečně silnou ránu, aby se rozpadli a vzdali, nebo zda se dokážou znovu postavit a dál vzdorovat, těžko říct. Ale v každém případě naše vyhlídky nemusí být oslnivé, ale nejsou špatné, spolehlivé, spojené s vůlí prezidenta dovést zemi k Vítězství a na Ukrajině se situace ještě zhorší. … v této situaci si myslím, že velmi, velmi pomalu se iniciativa přesune k nám. Velmi pomalu, protože je těžké bojovat proti celému NATO a navíc s tak zběsilou loutkou napumpovanou nenávistí jako je Ukrajina. Vezměme si smečku vzteklých vlků s raketami dlouhého doletu. Pořád nevíme, jak na to reagovat.

Jsem naprosto přesvědčen, že není jiné východisko než Říše a pravoslaví, mocný světový pól se zachováním klasické kultury a klasického vidění světa, na rozdíl od moderního zdegenerovaného Západu, mobilizace slovanského hlubinného počátku. Potřebujeme to a pro Ukrajince to bude docela přijatelné. Nejprve však musíme zlomit hřbet západní liberálně-nacistické politické mašinérii. Zničme to, pak se zamyslíme nad tím, co říci Ukrajincům. Dokud naše boty nepřistanou na hranicích s Polskem a Maďarskem, je zbytečné mluvit o ekonomice a ideologii – nikdo nás nebude poslouchat. Teprve po zdrcujícím vojenském vítězství budou brát vážně, co říkáme.

Ukrajinský ďábel

Ukrajinci materiální blahobyt obětovali pro jednu věc – zabít Rusa. Vůbec si nemyslím, že máme co do činění s materiální motivací našeho nepřítele. Náš nepřítel je posedlý démony.

S démonem to nepůjde. Démon je poslán k ničení, vraždě, smrti. Nepřijde na to, kde je pro něj výhodněji – u Rusů, žít na nových územích nebo na Západě. Jeho vědomí žije zcela odděleně od jeho těla. A v tomto boji proti ukrajinskému ďáblovi nebudou vůbec fungovat žádné argumenty o tom, že na nových územích je lépe, staví se města – za prvé se neukážou a za druhé neuvěří.

Když je člověk posedlý démonem, co by měl říkat? Co vysvětlit například opilému člověku? Nevstupujte na vozovku – dostanete tam ránu? Ale jde tam, protože mu jdou nohy. Nerozumí, nic neslyší. A posedlost démony je ještě horší. Zbavuje veškerého kritického myšlení, nic nehodnotí, nic nevidí, ničemu nevěří.

Posedlí žijí v naprosto iluzorním světě, kde se samotný materiální faktor mění v jakousi démonickou touhu. Říkáme jim – to je pohodlí, to je pohodlí, to je blahobyt, ale oni nejsou, lžete nám, materiálním faktorem je, když je třeba zabít Rusa, Moskvanovi by měli vypíchnout oči, pak to bude materiální faktor.

Někde v Mariupolu se staví domy a spokojeně v nich žijí bývalí občané Ukrajiny – nikdo tomu neuvěří. I kdyby to viděli, neuvěří. Dokud nezlomíme vaz vojensko-politické mašinérii, nic se nezmění, nikdo nebude poslouchat žádné argumenty.

Existence Ruska je zpochybňována. … ale pokud nebude Rusko, nebudou ani tito lidé, ani jiní lidé, žádní lidé. V hlavním městě žijeme v jakémsi zamrzlém státě, ale ve skutečnosti se na frontě – v Záporoží, Chersonu, Donbasu – odehrává krvavá bitva o historii. Chodíme po ulicích, jezdíme na koloběžkách a pod námi je celá zem pod asfaltem prosycena krví a bolestí těch lidí, kteří za nás bojují. Lidé, kteří se nedávno ocitli uvnitř Ruska, alespoň chápou, o čem to všechno je. Měli by nám vysvětlit, co se děje. Nemůžeme jim nic říct, protože Rusko obecně také nese vinu, že to všechno dopustilo. Když se Ukrajina začala chovat absolutně rusofobně, proč se všechno nezastavilo, když to bylo možné? Za posledních 30 let jsme ohledně Ukrajiny udělali tolik chyb, že část viny leží na nás. A lidé, kteří žijí na nových územích, vše viděli na vlastní oči, sami se rozhodli, jsou našimi učiteli, jsou mnohem probuzenější. Toto je válka, ve které se jako první probudili oni a následně probudili Rusko. Musíme s nimi zacházet s maximální péčí a láskou, ale musí nás vést kupředu do Lvova. Myslím si, že oni nepotřebují naši podporu, ale my potřebujeme jejich podporu. Lidé z nových území jsou naším předvojem, který nám ukazuje cestu. Pokud jde o naše společenské závazky vůči nim, zdá se mi, že je plníme. …Musíme obnovit jednotu našeho Impéria – to je prostě historický dluh a za to můžeme a musíme zaplatit jakoukoli cenu. Pokud nebude říše, nebude ani Rusko, nebudeme ani my, nebude jen budoucnost, ale dokonce ani minulost.

Pokud na Ukrajině porazíme Západ, pak činy potvrdíme, že jsme pólem suverénní civilizace, pólem multipolárního světa, zachováváme si svou přítomnost, budoucnost i minulost. Pokud ne, končíme. Budeme vymazáni z historie.

Tolik Dugin z Ruska.

A co na to z USA?

A co na to Biden v projevu k výročnímu stavu Unie? Jeho projev byl přerušován skandováním a frenetickým aplausem. Pamatujete na toho propagandistu s totální válkou? Ano, to je to chceme. Válku!!! Hurry up! Героям слава! Победа будет за нами!

Joe Biden:

Dobrý večer,

pane mluvčí. paní místopředsedkyně. Členové Kongresu. Moji kolegové Američané. V lednu 1941 přišel do této komory prezident Franklin Roosevelt, aby promluvil k národu. Řekl: „Oslovuji vás v okamžiku, který nemá v historii Unie obdoby.“

Hitler byl na pochodu. V Evropě zuřila válka. Cílem prezidenta Roosevelta bylo probudit Kongres a upozornit americký lid, že to nebyl obyčejný okamžik. Dnes večer přicházím do stejné komnaty, abych promluvil k národu. Nyní jsme to my, kdo čelí bezprecedentnímu okamžiku v historii Unie. A ano, mým cílem dnes večer je probudit tento Kongres a upozornit americký lid, že ani toto není obyčejný okamžik. Od dob prezidenta Lincolna a občanské války nebyla svoboda a demokracie u nás doma tak jako dnes pod útokem. Naše chvíle je vzácná v tom, že svoboda a demokracie jsou ohroženy, a to jak doma, tak v zámoří, ve stejnou dobu. V zámoří je ruský Putin na pochodu, napadá Ukrajinu a rozsévá chaos v celé Evropě i mimo ni. Pokud si někdo v této místnosti myslí, že Putin se zastaví na Ukrajině, ujišťuji vás, že nezastaví. Ukrajina ale může Putina zastavit, pokud budeme stát na straně Ukrajiny a poskytneme zbraně, které potřebuje k obraně.

Amerika je zakládajícím členem NATO, vojenské aliance demokratických států vytvořené po druhé světové válce, aby zabránila válce a udržela mír. Dnes jsme udělali NATO silnější než kdy jindy. Minulý rok jsme přivítali Finsko v Alianci a právě dnes ráno Švédsko oficiálně vstoupilo do NATO a jejich premiér je tu dnes večer. Pane premiére, vítejte v NATO, nejsilnější vojenské alianci, jakou kdy svět poznal.
Říkám to Kongresu: musíme se postavit Putinovi. Pošlete mi Bipartisan National Security Bill.

Historie se dívá.

A historie sleduje další útok na svobodu.

Dnes večer se k nám připojuje Latorya Beasleyová, sociální pracovnice z Birminghamu v Alabamě. Před 14 měsíci dnes večer přivítali s manželem holčičku díky zázraku IVF (umělé oplodnění, pozn. red.). Takže dnes večer se postavme za rodiny, jako je ona! Mým přátelům přes uličku, nenechte rodiny déle čekat. Zaručte právo na IVF celostátně!

Znovu se ukazuje, že Wall Street tuto zemi nepostavila! Tuto zemi vybudovala střední třída! A odbory vybudovaly střední třídu!
Až budou Američané sraženi, vstaneme! Jedeme dál! To je Amerika! To jste vy, americký lid! To kvůli tobě se Amerika vrací! Je to kvůli vám, naše budoucnost je jasnější!

A je to kvůli vám, že dnes večer můžeme hrdě prohlásit, že stav naší unie je silný a sílí!

V roce 2020 pětapadesát největších společností v Americe vydělalo 40 miliard dolarů a platilo nulové federální daně z příjmu. Už ne! Díky zákonu, který jsem napsal a podepsal, velké společnosti nyní musí platit minimálně 15 %. Ale to je stále méně, než platí pracující lidé na federálních daních.

V Americe je 1000 miliardářů. Víte, jaká je průměrná federální daňová sazba pro tyto miliardáře? 8,2 procenta! To je mnohem méně, než platí drtivá většina Američanů. Žádný miliardář by neměl platit nižší daňovou sazbu než učitel, sanitář, zdravotní sestra! Představte si budoucnost s dostupnou péčí o děti, aby miliony rodin mohly získat péči, kterou potřebují, a přitom chodit do práce a pomáhat růstu ekonomiky. Představte si budoucnost s placenou dovolenou.. Představte si budoucnost s domácí péčí a péčí o seniory, aby senioři a lidé s postižením mohli zůstat ve svých domovech a rodinní pečovatelé dostali zaplaceno, co si zaslouží! Dnes večer se všichni znovu shodneme, že se zastaneme seniorů!

Gaza. Bylo zabito více než 30 000 Palestinců. Většina z nich není Hamás. Tisíce a tisíce jsou nevinné ženy a děti. Děvčata a chlapci také osiřeli. Další téměř 2 miliony Palestinců jsou bombardovány nebo vysídleny. Domy zničené, čtvrti v troskách, města v troskách. Rodiny bez jídla, vody, léků. Je to srdcervoucí.

Připomeňme si, kdo jsme! Jsme Spojené státy americké. Když jednáme společně, není nic nad naše schopnosti!

Bůh vám všem žehnej. Kéž Bůh ochraňuje naše vojáky.

Vítejte na planetě Zemi, Psychiatrické klinice Sluneční soustavy!


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Převzato z e-republika.ch

Odkaz na zdroj

Související příspěvky

Welcome Back!

Login to your account below

Create New Account!

Fill the forms bellow to register

Retrieve your password

Please enter your username or email address to reset your password.

Add New Playlist