Vsevolod Šimov
2. 5. 2021 FondSK, překlad Zvědavec
Polský deník Puls Biznesu informuje, že díky programu Poland Business Harbour se do Polska přestěhovalo asi 10 % zaměstnanců běloruského IT sektoru. Podle údajů kanceláře polského premiéra opouští republiku ještě více IT specialistů a asi polovina z nich si pro odchod z vlasti vybírá Polsko.
Těžko říci, nakolik jsou tato čísla důvěryhodná. Poláci mohou také přehánět, navíc pokud o odlivu IT specialistů z Běloruska hovoří od začátku politické krize v zemi po prezidentských volbách, které se konaly 9. srpna r. 2020. K lovu mozků, zacíleném na Bělorusko se připojila kromě Polska také Ukrajina, Litva a Lotyšsko, ale Polsko zde vede a je schopné nabídnout solventní poptávku po běloruských počítačových odbornících.
Za posledních 15 let běloruská vláda investovala mnoho prostředků do rozvoje IT sektoru, z velké části s oporou o sovětské technologické dědictví; Běloruská SSR byla jedním z hlavních center výroby výpočetních zařízení (PC) v Sovětském svazu, avšak s rozpadem SSSR toto ekonomické odvětví začalo ochabovat.
Založení běloruského Hi-Tech Parku ( ПВТ) v r. 2005 bylo pokusem o zastavení procesu, udržení odborníků a o zachování odpovídající infrastruktury. Zdaleka ne vše se podařilo. Po krachu sovětského průmyslového a technologického komplexu, na kterém pracoval běloruský „hi-tech“, bylo nutné hledat nové uplatnění na světovém trhu, kde zcela dominují západní korporace. Zde Bělorusko mohlo usilovat leda o skromnou oblast outsourcingu, o smlouvy pro západní zákazníky.
Zdálo se, že pro malou republiku to stačilo. Západní společnosti ochotně spolupracovaly s běloruskými programátory díky geografické poloze Běloruska, lacinosti a kvalifikaci běloruské pracovní síly. Z IT sektoru se začal utvářet prestižní segment s platovou úrovní značně převyšující průměr v zemi. V posledních letech je považován za hlavní hybnou sílu běloruské ekonomiky.
Naděje se však ukázaly jako přehnané. Úspěch byl většinou podmíněn uměle vytvořenými, pro IT sektor zlevněnými podmínkami. Toto odvětví pracovalo pro externí zákazníky s nedostatečným přínosem pro rozvoj vlastní běloruské ekonomiky, s výjimkou sféry služeb, a to převážně v Minsku. Navíc přechod odborníků v dobře placenou IT sféru vysávalo další odvětví.
A potom se „ajťáci“ pod záštitou vlády a oficiální tiskové kanceláře objevili v prvních řadách protestů proti Lukašenkovi, po kterých následovala emigrace pracovníků této sféry.
Pro Polsko je stimulace pracovní emigrace z Běloruska dlouholetou součástí jeho východní politiky. Polsko je zemí s imperialistickým myšlením. Ve Varšavě považují za svou přirozenou zónu vlivu celý prostor bývalé Řeči pospolité, jejíž součástí bylo i území dnešního Běloruska.
Zatím se sice Varšava zdržuje přímých útoků na teritorium východních sousedů, ale zvyšování vlivu na bývalé „Kresy Wschodnie“ přesto nekončí. Poláci jsou jedni z hlavních finančníků běloruské nacionalistické opozice, v Polsku fungují početné vzdělávací programy pro běloruskou mládež (stipendijní program K. Kalinowskiego a další).
Polský historický narativ se značně rozšiřuje v Bělorusku. Období Řeči pospolité a polsko-litevské unie je představováno jako „zlatý věk“; historické činitele, související s Polskem a polskou kulturou, avšak pocházející z území Běloruska, považují Bělorusové za „své“ (Tadeusz Kościuszko, Adam Mickiewicz, Stanisław Moniuszko, Michał Ogiński, Ignacy Domeyko a další).
Polsko pilně pracuje na vylepšování svého obrazu „úspěšného moderního evropského státu“ pro Bělorusy, když se prezentuje jako vzor k napodobování.
Polsko se změnilo v demografický vysavač běloruských sousedů. Polská ekonomika roste, ale obyvatelstvo stárne a snižuje se jeho počet. Jestliže Ukrajinci a Bělorusové odcházejí do Polska, Poláci zase míří do bohatých zemí Evropské unie. Snížení počtu obyvatelstva v Polsku můžeme sledovat od r. 2012. a nyní se jedná o úbytek asi 40 tisíc občanů za rok. Polsko, které vystupuje proti migračním kvótám, vnucovaným Bruselem, usiluje o kompenzaci demografické ztráty pomocí etnicky blízkého obyvatelstva bývalých „Kresů Wschodnich“. Nejúspěšněji se tuto politiku daří provádět vůči Ukrajině, ale teď podmanilo i Bělorusko, které už dávno vede v počtu schengenských víz, vydaných na osobu. Značná část těchto víz je polská.
Důležitým faktorem polské politiky vůči Bělorusku a Ukrajině je výdej Karty Poláka. Kompaktní polská menšina (méně než 300 tisíc lidí) se koncentruje převážně v Hrodenské oblasti a také na západě Vitebské a Minské oblasti. Karty Poláka podstatně zjednodušují pracovní zařazení a naturalizaci v Polsku a vlastní je více než 100 tisíc občanů. V Polsku se jedná o možnosti zmírnění podmínek pro výdej Karty Poláka (například je k tomu vyžadována znalost polského jazyka). Když k tomu dojde, počet vlastníků těchto karet v Bělorusku se podstatně zvýší. Tím spíše když velký počet Bělorusů má „volnou“ bělorusko-polskou totožnost a za daných okolností pohotově prohlásí, že jsou Poláci.
Epizoda s „ajťáky“ je jen malá část polské politiky, která se orientuje na emocionální vazby Bělorusů k Polsku a na odčerpání kvalifikovaných pracovních zdrojů z republiky.
