AC24.cz Redakce
Americký knižní vydavatelský průmysl byl založen na ukradených knihách. Říká se, že když se Benjamin Franklin vracel z cest do Anglie, byla jeho zavazadla zcela nacpaná posledními britskými knihami, které pak kopírovala a to pak publikoval.
Sotva však uplynula tři století, tak se ten samý kavalírský přístup k publikačním právům opakuje, ale tentokrát je to Google a Facebook, kdy oba se zdráhají platit za následnou publikaci zpravodajských článků. Spotřebitelé jsou s nimi komplici, protože pokud jde o internet, tak všichni milují „Svobodu“, to ale není ve jménu žádného žurnalisty.
Austrálie převážně na podnět Murdochova publikačního impéria a dalších tradičních médií po těchto technických mamutech skočila průlomovou legislativou, kterou bedlivě sledují jiné země, které zažily propad hodnoty jejich žurnalistiky do svobody. Tato země schválila nový mediální zákon vyžadující od digitálních platforem jako Facebook a Google, aby platily místním mediálním kanálům a vydavatelům za odkazy na jejich obsah na zpravodajských zdech nebo ve výsledcích hledání.
Facebook zareagoval zablokováním všech zpravodajských služeb náhodně i se vší tou spoustou stránek nouzových služeb, zdravotních webů o COVID a komunitních stránek.
Austrálie, aby si Facebook usmířila, reagovala změnou legislativy. Podle podmínek revidovaného zákona má Facebook právo určit, kdo je považován za vydavatele zpravodajství, uvádí bývalý generální ředitel Facebooku v Austrálii pan Scheeler.
„To je změna, kterou vláda udělala na žádost Facebooku,“ řekl. „Jste-li malým vydavatelem nebo žurnalistou, může Facebook prostě říci: ‚My vás jako zpravodajský kanál neuznáváme,‘ a úplně vás přezírat.“
Facebook odmítl navržený australský zákon přijmout, ale Google ustoupil, protože má jiný business model.
Facebook maže jakýkoliv kousek soukromé informace úmyslně nebo neúmyslně sdílené ke komerčním účelům, čehož jsou zprávy relativně malou složkou. Facebook je také jedním z dvojice vrcholů dohlížitelského kapitalismu. Druhým vrcholem je Google. Business model Googlu o dost více závisí na nabídce neomezeného přístupu k informacím, jejichž jsou zprávy významnou částí.
Na Facebooku si lidé povídají, ale informace hledají na Googlu, takže ten má větší pobídku, aby se novému mediálnímu zákoníku podvolil.
Jak vyvážit výnosy mezi tradičními médii, sociálními platformami a technickými společnostmi, to zůstává otázkou. Pro technické mamuty nejsou informace vyprodukované tradičními médii o moc více než jedním kliknutím, a to se nezměnilo. Techničtí mamuti mají ala na udržení velkých médií naživu zájem, protože ten tok klikání potřebují. Ta opožděná reakce na záplavu lží vystavených na platformách technických mamutů během let pod Trumpem poskytuje návod, jak dělat opravdu hodnotnou žurnalistiku.
Bohužel ale v australském zákoníku není žádná záruka, že zpravodajské společnosti těch peněz použijí ve veřejném zájmu nebo pro jakoukoliv žurnalistiku.
Kvalitní nezávislá žurnalistika spolu s oblíbeným regionálními zpravodajskými médii mohou být z tohoto zákoníku podle uvážení Facebooku vyloučeny. Rovnováha je jasně nakloněna ve prospěch technických mamutů, protože Facebook může určovat, co jsou a co nejsou noviny. Tento zákon nedělá nic, aby řešil hlavní hrozbu nezávislé žurnalistice, kterou jsou tradiční velká média.
Šéf Facebooku pro globální záležitosti Nick Clegg řekl, že Facebook by byl ochoten zpravodajská média podpořit, přičemž opakoval své obavy z povinných plateb. Facebook slíbil během následujících tří let investovat nejméně 1 miliardu $ na podporu žurnalistiky, ale co to ta žurnalistika je, je naprosto na jeho uvážení.
Ač to někteří slaví jako vítězství nad těmito technickými mamuty, ne všichni to tak vidí.
Po tomto kompromisu nastalo v tomto sektoru kvůli praktickým nedostatkům této legislativy nepříjemné ticho. Profesorka internetových studií na Curtin University Tama Leaver řekla, že mamuti sociálních médií si vyjednali malé, ale významné změny, což znamená, že existuje dobrá šance, že se ten zákoník nikdy nepoužije. Australská vláda tvrdí, že to je velký bič držený v rezervě, vypadá to ale, že ten bič je dost vadný.
Nevypadá pravděpodobné, že by vláda přistoupila k dalšímu omezování zahraničních technických společností, protože globální vydavatelé tradičních médií dosáhli svých cílů. Za pozornost stojí, že na ně nejsou žádné požadavky, aby ten dodatečný příjem investovali do žurnalistiky a je spíš pravděpodobnější, že hlavními příjemci zisku z tohoto zákona budou akcionáři.
Australská zkušenost poskytla zajímavé poučení o rozsahu zisků a kompromisů, které druhá strana přijme, pokud se snaží přimět Google, Facebook a další, aby se podvolili.
Žádné vítězství nikdy nemělo takovou pachuť pro spoustu malých vydavatelů, kteří pořád zůstávají na milost a nemilost Facebooku, protože velká média propagují a techničtí mamuti zabránili jejich zlomení. Australský mediální zákon je takový, jak lamentoval Shakespearův Macbeth: „Plný poprasku a běsnění neznamenajícího nic.“
Daryl Guppy
Článek Poprask kvůli australskému mediálnímu zákonu se nejdříve objevil na AC24.cz.
