Nová republika Václav Dvořák
Jiří Jírovec
13. 8. 2020
Badatelé nám připomínají, že před rokem 1989 lid z duše nenáviděl domácí i zahraniční soudruhy. Lid utlumený nevědomostí a několika hodinami volna z práce nebo vyučování, chodil svým utlačitelům mávat na Leninovu ulici. Ti, vědomi si své moci, jezdili v otevřené limuzíně a mávali směrem k chodníkům. Lidu tehdy chybělo poučení, že nenávist bez akce představuje souhlas.
Doba se změnila a svůj vztah k novým soudruhům můžeme projevovat, jak se nám zachce. Někteří je ve vlastním zájmu opravdu, ale opravdu nezávisle a sebevědomě milují. Jenže ne všichni a ne všechny. V takové svobodě se nerado cestuje v otevřeném autě.
Své vykonal i trh práce. Soudruh přijíždí, leč zaměstnaní pracují, podnikatelé podnikají, zloději kradou a ti, kteří nemají co na práci, nemají chuť dělat stafáž na Evropská třídě.
Předmět našeho obdivu tedy profrčí v koloně stejných vozidel, aby zmátl nepřítele. Z auta vystoupí ve skrytu, aby se nikdo nedozvěděl, jestli byl ve třetím nebo pátém vozidle. Láska ho, pravda, nezajímá.
Nová doba přinesla změnu. Náš nejnovější soudruh se vynoří, když je bezpečně bezpečno a teprve pak mu blahem se tetelící hostitel tak nějak jménem nás všech potřese rukou.
Od tohoto okamžiku je vše ve starých kolejích. Pronesené projevy jako by těm dřívějším z oka vypadly.
Soudruh ocenil naše spojenectví a pevné přátelství. Jeho vlast nemá většího spojence než naši zem.
Tedy vedle Polska, které vítá vojáky přesunuté za trest z Německa.
Jen spolu uchráníme naši nezávislost a proto nesmíme polevit v bdělosti, ostražitosti a připravenosti.
Soudruzi ve zbrani, bděme! Oni chtějí rozvrátit naši jednotu a náš politický systém.
Máme společného nepřítele, který k nám posílá dezinformace a prostřednictvím vyspělých technologií chce získávat informace o našich občanech. (Tento výrok lze přeložit do srozumitelnějšho jazyka takto: „my o vás občanech sbíráme informace a oni nám je chtějí ukrást.“)
Soudruh pak soudružsky podpoří soudruha předsedu a jeho cestu na Tchaj-wan.
Soudruzi z velkých zemí často postrádají cit pro detaily. Tak se stalo, že místo náznaku přišla explicitní pochvala, která mohla vyznít jako definitivní schválení předjednané akce.
Mohl počkat na tiskovou konferenci a na ní říct, že zmíněná cesta je výsledkem nezávislé a sebevědomé zahraniční politiky Senátu, do níž netřeba zasahovat.
Cesta na Tchaj-wan je samozřejmě pouhá prkotina proti natvrdo podanému oficiálnímu sdělení, že Čína a Rusko jsou kazisvětské země na naší cestě k totálnímu vítězství a obraně našich hodnot. Zde by se detaily hodily. Alespoň odhad, kdy budeme dost silní na Drang nach Osten. Nejspíš půjde vše podle Orwella, který předpověděl trvalé války v nichž se spojenectví mění podle potřeby. Nebude to lehké, protože nepřítel čítá na 1.7 miliardy duší.
Soudruh ve svém projevu zmínil presidenta Havla. Chtěl se zalíbit, ale poradci mu patrně zatajili, že ten člověk je passé. Dávný projev v Kongresu vlastně nebyl jeho, stál za ním Kissinger a editovala ho Albrightová a upravil Sörös, aby kongresmany nepopudil. Od té doby Havel žádnou vlastní myšlenku neměl.
To je tak vše, co stálo ze Senátu za řeč. Lze dodat, že senátoři nenašli dost odvahy, aby zatleskali ve stoje.
Veřejnost dostala, stejně jako zvířata z Orwellovy Farmy, příležitost pohlédnout do zákulisí. Prostřednictvím vyvolených mohla dokonce okusit plody své práce. Například šunku z černého prasete s ostružinami, bílou hořčicí a křenem, křepelku bez kosti s bílými hříbky, husími játry a celerem v popelu. Nechyběla ani sladká tečka a trochu toho chlastu (vlašský ryzlink, Cuvée Red a plzeňská dvanáctka). Soudružky manželky se odbyly zeleninovým vývarem, kuřecím plátkem se zeleninou a plátky čestvého ovoce.
Zlidšťující tečkou pak byla informace, že se soudružky, než se vydaly na Karlův most, přezuly z drahých lodiček do křusek.
