Nová republika Václav Dvořák
Zajoch
3. 1. 2021 Outsidermedia
Kovářská dílna kádrů pro diktatury * Lukašenko není člověk schopný se domluvit * Všechno vede k tomu, že klasická škola a klasické vzdělávání zaniknou
O válečných nástrojích pro americké „měkké síly“
Vladimir Malyšev
26. prosince 2020
Italský Giornale uveřejnil článek o tom, jak Američané připravují zahraniční vojenské kádry pro vměšování do záležitostí ostatních zemí a nazval jej „Vzdělávání v USA dopomáhá ke státním převratům a k vytváření represivních režimů“. Na tuto činnost nelitují žádné prostředky.
V letech 1999 až 2016 studovalo v amerických studijních programech 2,4 milionů studentů a vynaložilo se na ně téměř 20 miliard USD.
Existuje vládní program „Vzdělání a příprava zahraničních vojáků“ (IMET). Program zahájili za prezidenta Forda v roce 1976 s účastí 42 zemí, po roce bylo zemí již 122. Nyní jsou v rámci IMET ve výcviku vojáci ze 155 zemí, a to i ze zemí tak trpasličích, jako je například Tuvalu s 11 tisíci obyvateli.
Na programu se podílí přibližně 150 amerických vojenských škol, včetně vysokých, napojených na ministerstvo obrany USA. V některých případech probíhá výuka v zemích účastníků. Kromě válečné výuky se studentům do hlav vtloukají „demokratické hodnoty“. Ministerstvo zahraničí uvádí, že se v programu IMET připravují vůdci.
Příprava v IMET má čtyři směry: Vlastní vojenské vzdělávání, důkladnou výuku angličtiny, technickou přípravu a přípravu na řízení. Na vojenské vzdělání připadá jen polovina celého programu. Prostřednictvím vojenských škol proniká americká „měkká síla“ do dalších zemí, pěstuje loajalitu k Americe a formuje potenciál k získávání agentů zvláštních služeb. Například mezi účastníky státního převratu v Mali dne 18. srpna 2019 bylo mnoho absolventů vojenské přípravy v USA. Mali je dávno řízeno absolventy amerických vojenských škol.
Egypt má v čele prezidenta al-Sísího, který vojenské umění vystudoval v Británii a v USA. Neúspěšný státní převrat v Turecku byl veden mnoha důstojníky s vojenským výcvikem v USA.
Spojené státy jsou obzvláště aktivní při výuce vojáků v zemích Jižní Ameriky, Jihovýchodní Asie a Afriky. Například z 54 zemí Afriky je do výcviku v USA zapojeno 45 zemí. Zvláštní pozornost USA věnují Mali, Čadu, Nigérii a Nigeru. Podle některých odborníků je mnoho amerických programů vojenské přípravy vedeno k vytvoření podmínek pro možné převraty.
Výzkumný pracovník v oboru mezinárodních vztahů na univerzitě v Ohiu zkoumal programy přípravy policistů z celého světa Washingtonem a přišel na to, že v mnoha případech byly v zemích původu studentů militarizovány vládní struktury. V roce 2001 stály tyto programy přibližně 5 milionů USD a v roce 2018 pak stála výuka policistů z cizích zemí 146 milionů USD. Běží v 90 zemích Jižní Ameriky, Severní Afriky a Jihovýchodní Asie. V USA se školí i policisté z Hongkongu a Myanmaru.
Také se provádí školení vojáků a policistů ve věci prodeje zbraní do zahraničí (Foreign Military Sales), které platí ti, kteří americké zbraně kupují. Ohledně nezákonného obchodu s drogami jsou zvláštní programy pro Afghánistán.
Příprava zahraničních vojenských specialistů je důležitý nástroj americké „měkké síly“. V Sovětském svazu byla této otázce přikládána velká důležitost. Ve 150 městech Sovětského svazu se vzdělávalo 120 tisíc cizinců ze 149 zemí. Tisíce zahraničních důstojníků absolvovalo vojenské školy a mnozí z nich pracovali ve svých zemích v různých sférách. Po rozpadu Sovětského svazu se na tuto cennou zkušenost zapomnělo. Zato Spojené státy na vojenské nástroje „měkké síly“ nikdy nezapomněly.
Americký portál AlterNet píše: „USA úspěšně nebo neúspěšně organizovaly nejméně osmdesátkrát převraty v zahraničí. Začalo to za prezidenta Eisenhowera, který na příkladu Íránu zjistil, že CIA může svrhnout zvolené vlády zemí, které odmítají obětovat budoucnost svého lidu pro komerční a geopolitické zájmy Západu. Většina amerických převratů vedla k tvrdým represím, únosům, popravám bez soudů, vyšetřování a mučení, korupci, hrozné chudobě s nerovností a k mnohaletému krachu demokratických snah národů postižených těmito převraty.“
Převzato z Fondsk.ru
Odborník okomentoval „plán Putin-Patrušev“ týkající se Běloruska
Ljubov Stěpušova
30. prosince 2020
Běloruští analytici předpokládají, že Rusko má plán Putina a Patruševa zaměřený na Bělorusko. Znalec Vladimir Lepjochin předpokládá, že takový plán neexistuje, ale pracuje se na realizaci „cestovních map“ Svazového státu, bohužel však ne s běloruskou společností, jen s Lukašenkem.
Plán Putin-Patrušev
Vydání Běloruské novosti se považuje za nezávislý zdroj. Zveřejnily článek Andreje Fjodorova s názvem „Plán Putin-Patrušev. Lukašenko ztrácí potenciál pro vzdorování Kremlu“.
Autor popsal vztahy mezi Ruskem a Běloruskem v posledním roce, hlavně po volbách 9. srpna a učinil závěr, že se zvýšilo nebezpečí pro svrchovanost Běloruska z východu. Podle toho vytvořil Kreml vlastní plán překonání běloruské krize, který předložil koncem srpna tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev Minsku. Ředitel Minského centra strategických studií Arsenij Sivickoj se domnívá, že se v tomto plánu „jedná o osvobození a případně návrat do země kandidátů na prezidenta a lidí z jejich týmů k projednání ústavní reformy v rámci celonárodního dialogu“.
Podle Sivického obsahuje reforma přechod na parlamentně-prezidentskou formu vlády a zorganizování nových parlamentních a prezidentských voleb, ale bez účasti současného prezidenta. Kreml je prý připraven dát mu záruku bezpečnosti a nové vládě „na přechodnou dobu poskytnout ekonomickou podporu ke stabilizaci situace“. Odmítnout plnění plánu Putin-Patrušev může podle Sivického vést v nejbližším týdnu k eskalaci napětí mezi Minskem a Moskvou.
Andrej Fjodorov počítá s tím, že Kreml nemusí spěchat a že bude čekat na zesílení nátlaku na běloruskou vládu ze Západu, což ve výsledku zmenší Lukašenkovy beztak nevelké možnosti efektivního odporu vůči Moskvě.
Moskva navrhuje partnerství
Odborník Eurasijské ekonomické unie (EAEU) Vladimir Lepjochin uvedl, že Rusko nemůže mít „agresívní a expanzionistické“ plány k Bělorusku, protože již 26 let financuje jeho ekonomiku a „táhne to samo“. Podle něho Moskva již dávno navrhla Minsku pro něj výhodný plán integrace jako součást třiceti bodů budování Svazového státu, ale Lukašenko to nechce a pokouší se dělat ze sebe multivektorového politika, ač v současném světě neexistuje nezávislost. Lepjochin říká: „Může být systém partnerství. A tady je potřeba volit naprosto přesně, kdo je tvůj partner.“ Pokud je vybrán nesprávně a chce jen hledat „odpor“ vůči Rusku, dopadne Lukašenko jako Pašiňjan nebo Janukovič a utrpí nejen on, ale i Bělorusové, stejně jako utrpěl lid Arménie a Ukrajiny.
„Ohledně Běloruska žádný plán Putin-Patrušev není. Jsou struktury, orgány Svazového státu, které pracují tak, aby rozvíjely vztahy mezi Běloruskem a Ruskem podle vzájemně výhodného klíče“ uzavřel Lepjochin.
Hlavní chybou Kremlu je přání zapojit administrativní zdroj
Odborník si sám posteskl, že Svazový stát je budován v administrativním režimu, namísto toho, aby se zabýval pozitivní prací. Lukašenkův návrh na poskytnutí ústavního statutu Běloruskému lidovému shromáždění nevidí jako správný: „Co je to za orgán? Absolutně nepolitický, který nezastupuje zájmy lidu, je to administrativní orgán. Je jasné, že Lukašenko jej potřebuje k legitimizování návrhů svých a svého týmu. Na druhou stranu, proč zhoršovat situaci? Opět se sjednocuje nomenklatura bez alternativ, bez účasti opozice.“
Vinu vidí i na ruské straně. Předpokládá, že není potřeba posilovat parlament Svazového státu, protože –„poslanci se budou navštěvovat, popíjet vodku a pronášet přípitky“. Podle něho byrokracie položí Lukašenka i Putina s Patruševem a Svazový stát nezachrání žádné administrativní technologie, když dojde do tuhého. Kde je práce s běloruskou veřejností?
Jen horizontální vazby na úrovni společnosti podle Lepjochina rozhodnou problémy vztahů Ruska a Běloruska. Táže se na reálnou spolupráci lidu, veřejných organizací, ruských a běloruských nevládek, kde je politická komunikace stran a odborné společnosti. Rusko má například vládnoucí stranu Jednotné Rusko. S jakou stranou spolupracuje v Bělorusku? ptá se Lepjochin. V Lukašenkovi nevidí člověka schopného se domluvit. Říká: „Největší problém je ten, že dnes je Lukašenko hlavním subjektem i objektem našich vztahů, má všechny pravomoci přijímat rozhodnutí o dvoustranných vztazích s Ruskem. Ale bohužel není schopný se domluvit.“
Dne 20. listopadu Lukašenko řekl, že by Rusko chtělo privatizovat velké běloruské podniky, ale on to nepřipustí, aby se nestal „něčím přívěskem“. Podle něho není nezbytné opět nastartovat vztahy Ruska a Běloruska, je potřeba se zabývat zesilováním vztahů.
Vladimir Putin na tiskové konferenci 17. prosince uvedl, že řešení běloruského konfliktu musí dozrát uvnitř společnosti. Řekl: „Všechno, co je naordinováno zvenku, nepracuje k uklidnění situace, ale působí jako výbušné zařízení, jako granát a nikdy nepomůže. Jednoduše musí být trpělivost a musí se počkat, pomáhat všem politickým silám nikoliv se střetávat, ale naladit všechny na pozitivní dialog zaměřený na obranu zájmů občanů.“
Převzato z Pravda.ru
V celém světě začalo bourání klasického vzdělání
2. ledna 2021
Učitelé ve Švédsku přestali opravovat chyby v úkolech, aby neznepokojovali děti. Švédští rodiče považují hodnocení chyb dětí v sešitech žáků za důležité ve vzdělávání a ve výchově.
Učitelé v jedné ze škol v Göteborgu neopravují chyby žáků v matematických úlohách, aby děti neznepokojovali. Matka dívky, která měla v první třídě základní školy potíže se zvládáním počtů, to oznámila deníku Goeteborgs-Posten. Při kontrolování sešitu dcery zjistila, že 95 % úkolů není dokončeno, nebo jsou nesprávně řešené. Učitel je ani neopravil, ani nevyhodnotil a na třech stranách sešitu je uvedeno „dobře“. Žena šla za učitelem, ale ten jí řekl, že ostatní učitelé postupují stejně. Matka dívky se obrátila na ředitele školy, který jí odpověděl, že „celkově je matematika předmět, v němž je možno úlohu vyřešit správně nebo nesprávně, ale mnoho žáků kvůli tomu ztrácí chuť se učit“. Podle jeho slov je důležité nejen „opravit a poukázat na chyby“, ale také „se postarat o zájem o předmět“.
Matka s důvody ředitele nesouhlasí a tvrdí: „Učitel musí být tvůrčí a učení pro něj musí být potěšením. Když dítě udělá vážnou chybu, naučte ho, co je správné. V reálném životě to bude vždy buď správné, nebo nesprávné.“
Postoj ředitele a učitele byl schválen i vedoucím odboru vzdělávání.
Po uveřejnění článku v deníku Goeteborgs-Posten se rozeběhla diskuse. Liberální politik Isak Skogstad řekl, že jednání učitele, který neopravoval chyby, bylo „skutečnou zradou žáků“. Podle jeho slov jsou metody, které staví blahobyt žáka před zvládnutím programu typické pro devadesátá léta. Řekl: „Stále více lidí vidí důležitost předmětových znalostí. V článku je předvedeno, že se ve škole používají nesprávné metody a teorie, jako tomu bylo dříve.“
Podle vedoucí parlamentního výboru pro vzdělávání Gunilii Swantorp od sociálních demokratů se stížnost matky popsaná v článku týká metody práce učitele a měla být rozhodnuta ve škole.
Známý švédský novinář Perlenberg podpořil postupy klasického vzdělávání: „Pedagogika, která se bojí konfliktu, je založena na nesprávné představě, že všechno musí být veselé a podněcující.“ Podtrhl, že „červené pero je nejlepší dárek učitele žákům“.
Na to, že je vzdělávání záměrně ničeno, bylo upozorňováno mnohokrát. „Pandemie“ koronaviru se využívá jako zástěrka. Pod záminkou boje s nemocí se zavádějí různá opatření. Ve výsledku všechno vede k tomu, že klasická škola a klasické vzdělávání zaniknou. Světová elita tyto plány už ani netají.
Převzato z Velykoross.ru
