Nová republika Václav Dvořák
Jan Vítek
8. 8. 2020 VašeVěc
Ve Spojených státech pravice a levice jsou bezvýznamné pojmy. Republikáni a Demokraté představují rub a líc stejné mince, kterou je síla a moc korporací. Představa, že lze uskutečnit podstatnou společenskou změnu pomocí voleb je zbožné přání.
Ať již řídily Bílý dům nebo legislativu, obě strany doma soustavně ochuzovaly většinu Američanů a v cizině vedly dobyvačné války, neboť v tom spočívá smysl a podstata amerického kapitalismu a jeho imperialistické rozpínavosti. Žádná z obou stran nepopřela, tím méně se zřekla tohoto základního poslání.
Nejlepším dokladem je válečný rozpočet, který oslíci stejně jako sloni poslušně každým rokem odkývají a navyšují. Takže postupně narostl do stratosférické výše 936 miliard dolarů přiklepnutých na období od 1. září 2020 do 31. srpna 2021. I kdyby americká vláda stáhla během příštích pěti let vojska z válečných zón a Pentagon zavřel všech 900 plus základen roztroušených po světě, válečné výdaje budou pokračovat a vzrostou o 808 miliard dolarů, čímž celkový účet v roce 2O25 dosáhne 6.7 bilionů dolarů. Hlavním důvodem jsou úroky. Jedna vláda za druhou, demokratické jako republikánské, se neodvážily hodit ty stohy dolarů za válčení na současníky, protože by je smetlo volební tsunami. A tak prodávaly dlouhodobé státní dluhopisy na finančních trzích, čímž ulevily břímě současníků, ale zatížily jejich děti a nejspíše i vnuky. Externí dluh USA už činí víc jak 24 bilionů dolarů.
Za celou dobu své existence Spojené státy prožily pouze jednadvacet kalendářních let v míru. Zvolte si kterýkoli rok od jejich vzniku (1776) a z devadesáti jedna procent je jisté, že během něho Američané někde válčili. V posledních sedmnácti letech republikánští a demokratičtí zákonodárci vydali na války víc než 6 bilionů dolarů. Průměrný americký poplatník přispěl na jejich úhradu výdajů slušnou sumou ve výši 23.386 dolarů. Pro představu tolik zhruba činí roční výdělek prodavače ve Wallmarktu.
V zahraniční politice se obě strany se shodují v klíčové otázce postoje k Číně. Demokraté nemají zásadní výhrady k Trumpovu záměru vytvořit kolem Číny cordon sanitaire a zbrzdit její ekonomickou a politickou expanzi. Na to, že Čína vnímá tuto politiku jinak a kam nezadržitelně vede, stranické elity nehledí. Joe Biden se pouští se do nesmyslných provokací Pekingu, aby přetrumfnul Trumpa a dokázal, že nebude „měkký“ na Čínu. Vžívá se do role nového šerifa v městě, který hrozí Rusku ještě tvrdšími sankcemi, zatímco Trump se bije v prsa a prohlašuje, že nikdo už nemůže být přísnější k Moskvě nežli on. To je laciné pozérství, které by bylo směšné, kdyby neselo vítr, jenž přináší bouři.
V systému dvou stran, který definuje americkou politiku se nic nezmění zejména proto, že tento monopol moci je spojen pupeční šňůrou peněz s vládnoucí oligarchií. Politické příspěvky miliardářů vzrostly z 32 milionů v roce 2010 na 611 milionů v roce 2018. Z toho demokraté dostali 314 milionů a republikáni 278 milionů. To ovšem je kapka vody do bezedné studny. Představu o tom, kolik peněz se v ní utopí nám dávají válečné pokladnice prezidentských kandidátů. Ve chvíli, kdy co toto píši, Donald Trump dostal na volební kampaň od Republikánské strany 342.808.368 dolarů a od velkých i malých dárců 72.816.660 dolarů. Joe Biden není na tom o moc hůř. Strana mu dává 273.717.237 dolarů a příznivci včetně velkých korporací 136.458, 241 dolarů.
Kdo chce porozumět americké politice, musí si zapamatovat, že v ní rozhodují tři věci: peníze, peníze—hm, na tu třetí si nevzpomínám.
Politická elita jak republikánů, tak demokratů nehájí zájmy lidu, protože je zcela ovládána oligarchií. Známý americký ekonom Jeffrey Sachs došel k závěru, že současný politický systém v USA je korporocracie v demokratickém převleku. Prezidentské volby v listopadu mohou změnit loutky na scéně, kterým bude tleskat jiná klaka, ale stranické elity budou dál tlačit Ameriku stejný směrem.
