NWOO.ORG Jan Korál
O tom, co je koronavirus SARS-CoV2, kde se vzal, co způsobuje a jak bránit jeho šíření, jsme slyšeli z masmédií a od politiků celý rok mnoho. Problém však nastane, pokud se chceme dopátrat vědeckých důkazů, které celou teorii kolem koronaviru dokazují. Pokud hledáme na českém internetu, nenalezneme žádnou studii v češtině ani provedenou českými vědci, která by poskytla důkaz o tom, že koronavirus existuje a způsobuje respirační onemocnění covid-19. Dne 9.9.2020 jsem poslal na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a Státní zdravotnický ústav následující žádost o informace s uvedenými otázkami, a na kterou jsem dostal připojené odpovědi: Odpoved_Jan_Koral-SZU-1a 1) Byl již někdy někým izolován tento virus? Kdy, kde a kým? Bylo těchto úspěšných pokusů o izolaci více? Byl tento virus vyfotografován? SZÚ:
1) Virus byl izolován v ČR a v mnoha světových laboratořích, NRL pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění disponuje v současnosti 30 izolovanými kmeny, z nichž 5 máme k dispozici i celogenomovou sekvenci. Virus je k dispozici v rámci Evropy v Evropském virovém archivu Wobal). Viry byly izolovány v průběhu března až června. První izolát a první osekvenovaný kmen byl rovněž nafixován a ofotografován v elektronovém mikroskopu, stejné tak byly pořízeny v ojedinělých případech fotografie viru přímo ve fixovaném klinickém vzorku. Pozn.: Koronaviry nelze na elektronmikroskopickém snímku od sebe odlišit, na základe‘ velikosti a morfologie lze viry v rámci tohoto vyšetření a pořízení fotografie pouze zařadit do taxonomických skupin (koronavir, adenovir, pikornavir apod.)
2) Jakým způsobem, kdy a kým bylo určeno, že tento virus je zodpovědný za onemocnění označované jako COVID-19? Vyhovuje přiřazení viru SARS-COV-2 k nemoci COVID-19 tzv. Kochovým postulátům tohoto znění? 1. Mikroorganismus musí být pozorován ve všech nemocných jedincích a v žádném zdravém. 2. Musí být izolován z nemocného jedince a vypěstován mimo něj v laboratoři v čisté kultuře. 3. Zdravý pokusný objekt musí po naočkování dostatečného počtu jedinců této čisté kultury onemocnět a vykazovat stejné příznaky onemocnění jako v bodě 1. 4. Z tohoto onemocnělého pokusného objektu musí být izolován mikroorganismus identický s tím, který byl pozorován a izolován v původním nemocném jedinci. SZÚ: 2) Protože je to jediné patogenní agens prokázané v době onemocnění u řady pacientů (statisíce), většinou molekulárně biologickými metodami. V současné době je v mezinárodní databázi GISAID téměř 90 000 celogenomových sekvencí tohoto viru získaných z klinických materiálů. Je tedy zřejmé, že si můžeme na virus prakticky sáhnout. Tedy syntéza všech znalostí získaných z molekulárně biologického vyšetření, izolace viru na buněčných kulturách, znalosti sekvence genetické informace (RNA) a aminokyselin v jednotlivých virových proteinech a současně znalosti konfirmace těchto proteinů a následně protilátkového profilu nám dovoluje považovat SARS-CoV-2 za jednoznačného původce onemocnění COVID19. Vyhovuje přiřazení viru SARS-COV-2 k nemoci COVID-19 tzv. Kochovým postulátům tohoto znění?
- Mikroorganismus musí být pozorován ve všech nemocných jedincích a v žádném zdravém.
Tento Kochův postulát neplatí nejen pro tento virus, ale i pro mnoho dalších virů, někteří jedinci mohou trpět pouze lehkými příznaky, a pokud si nepřipustí, Že každé píchnutí je nemoc, nemusí si lehce zhoršeného klinického stavu povšimnout. Je tedy velmi těžké odlišit zdravé infikované, tedy skutečně bezpříznakové a lebce nemocné infikované, neboť je to otázka subjektivního posouzení zdravotního stavu.
- Musí být izolován z nemocného jedince a vypěstován mimo něj v laboratoři v čisté kultuře.
Ano, platí
- Zdravý pokusný objekt musí po naočkování dostatečného počtu jedinců této čisté kultury onemocnět a vykazovat stejné příznaky onemocnění jako v bodě 1.
Toto můžeme ověřit na laboratorních zvířatech permisivních pro daný virus, v tomto případě např. fretky a opice (makak obecný), nelze použít člověka jako pokusného jedince.
- Z tohoto onemocnělého pokusného objektu musí být izolován mikroorganismus identický s tím, který byl pozorován a izolován v původním nemocném jedinci.
Ano, platí, máme celogenomové sekvence, tedy identitu můžeme určit mnohem přesněji než doktor Koch, který tuto technologii neměl ve své době k dispozici.
Vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o teoretické odpovědi, zažádal jsem 21.3.2021 o doplnění informací s následujícími otázkami, 1) Jaké konkrétní laboratoře a osoby v České republice provedly izolaci viru SARS-COV2? 2) Jaký technologický postup byl v těchto laboratořích použit při izolaci tohoto viru? Žádám o texty těchto studií ve formě přílohy nebo odkazu. 3) Zjišťovaly tyto laboratoře, že jimi izolovaný virus je zodpovědný za onemocnění označované jako COVID-19? Pokud ano, žádám o texty těchto studií ve formě přílohy nebo odkazu 4) Pokud ne, tak kdo to v ČR ověřoval a jakou studii na to provedl? Žádám o text této studie ve formě přílohy nebo odkazu. 6) Jaké studie jsou pro stanovisko SZÚ rozhodující z hlediska potvrzení izolace viru SARS-COV2 a jeho souvislosti s onemocněním COVID-19? Jedná se o studie provedené laboratořemi v ČR? Nebo o jiné studie dodané ze zahraničí? Žádám o texty těchto studií ve formě přílohy nebo odkazu. Na tyto otázky jsem dostal od SZÚ 25.3.2021 následující odpovědi: Odpoved_Jan_Koral-SZU-2a
…. sdělujeme, že otázky č. 1), 2), 3) a 4) nespadají do působnosti Státního zdravotního ústavu. Státní zdravotní ústav dle ustanovení $ 2 odst. 1 InfZ je jako povinný subjekt povinen poskytovat informace vztahující se k naší působnosti, která je uvedena v $ 86 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších přepisů. S ohledem na výše uvedené se v souladu s $ 14 odst. 5 písm. c) InfZ Vaše žádost odkládá. Nad ráme výše uvedeného Vám sdělujeme, vzhledem k tomu, že koronavirus podobný SARS je řazen mezi vysoce riziková biologická agens dle Přílohy č. 1 k vyhlášce č. 474/2002 Sb., kde je uveden v oddíle 1. Lidské a živočišné patogeny, bod 1.1. Viry, pod číslem 39. „koronavirus způsobující těžký akutní respirační syndrom (koronavirus podobný SARS)“, spadá SARS-CoV-2 pod tuto položku a patří tak mezi vysoce riziková biologická agens, se kterými lze podle $ 6 odst. 1 zákona č. 281/2002 Sb. nakládat pouze na základě povolení vydaného Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, IČ 48136069, Senovážné náměstí 9, 110 00 Praha 1. Bod č. 5) byl ve Vaší žádosti vynechán. K otázce č. 6) Státní zdravotní ústav sděluje, že respektujeme stanovisko Světové zdravotnické organizace (WHO) a Evropské středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDCO).
V obou mých žádostech o informace byly ještě další otázky, avšak na jiná témata. Podobnou žádost o informace položila i žadatelka ve spolupráci se spolkem Resetheus, když položila následující otázky Ministerstvu zdravotnictví, ve kterých žádala „přesné citace vědecké publikace/vědeckých publikací, která/é vědeckým, tzn. ověřitelným a opakovatelným způsobem dokládá/dokládají to, že: 1) tzv. asymptomatické případy COVID-19 (lidé bez příznaků COVID-19, jejichž „pozitivita“ byla stanovena jen na základě pozitivního výsledku testu) mohou údajným původcem tohoto onemocnění, virem SARS-CoV-2, infikovat ostatní jedince. 2) člověk může být virem SARS-CoV-2 infikován natolik, že je infekční pro své okolí, aniž by vykazoval jakékoli příznaky COVID-19, které virus SARS-CoV-2 údajně způsobuje. 3) přítomnost cílových sekvencí RNA, detekovaných testy RT-PCR, lze interpretovat jako důkaz přítomnosti celého neporušeného genomu infekceschopného SARS-CoV-2. 4) přítomnost antigenu, detekovaného antigenními testy, lze interpretovat jako důkaz přítomnosti celého infekceschopného SARS-CoV-2. Od Ministerstva zdravotnictví obdržela následující odpověď:
Ministerstvo zdravotnictví tuto žádost rozhodnutím ze dne 2. února 2021 odmítlo s tímto odůvodněním: „Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) žádost o informace posoudilo a obrátilo na svoje věcně příslušné útvary za účelem ověření, zda poptávané informace k dispozici má či nikoli, dospělo však k závěru, že objektivně zaznamenanou informací v podobě vědecké publikace, článku, dokumentu či jiného podkladu, který by ověřitelným způsobem dokládal, že: 1) tzv. asymptomatické případy COVID-19 (lidé bez příznaků COVID-19, jejichž „pozitivita“ byla stanovena jen na základě pozitivního výsledku testu) mohou údajným původcem tohoto onemocnění, virem SARS- CoV-2, infikovat ostatní jedince. 2) člověk může být virem SARS-CoV-2 infikován natolik, že je infekční pro své okolí, aniž by vykazoval jakékoli příznaky COVID-19, které virus SARS-CoV-2 údajně způsobuje. 3) přítomnost cílových sekvencí RNA, detekovaných testy RT-PCR, lze interpretovat jako důkaz přítomnosti celého neporušeného genomu infekceschopného SARS-CoV-2. 4) přítomnost antigenu, detekovaného antigenními testy, lze interpretovat jako důkaz přítomnosti celého infekceschopného SARS-CoV-2, nedisponuje.
Ministerstvo je totiž, jak známo, toliko orgánem státní správy pro zdravotní služby, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, poskytovatele zdravotních služeb v přímé řídící působnosti, zacházení s návykovými látkami, přípravky, apod., pročež shora popsaná činnost vědeckých a badatelských institucí, ani vzdáleně nenáleží ani náležet nemůže do jeho kompetence.
Výše uvedené je tedy důvodem, proč ministerstvo nedisponuje požadovanými detailními informacemi ryze vědeckého charakteru z odvětví přírodních věd.
Ministerstvu za této situace nezbývá, než vydat toto rozhodnutí o odmítnutí žádosti.“
Žadatelka se následně obrátila přímo na ministra zdravotnictví prostřednictvím tohoto rozkladu: a následně obdržela přímo od ministra zdravotnictví Jana Blatného potvrzení zamítavé odpovědi s vysvětlením, že:
… povinný subjekt požadovanou informaci nemá. Povinný subjekt je tedy oprávněn odmítnout poskytnutí informace z faktického důvodu, pokud informací nedisponuje a zároveň nemá povinnost s ní disponovat, kdy skutečnost, že informací nedisponuje, musí být přezkoumatelným způsobem doložena. Ze spisového materiálu vyplývá, že se ministerstvo obrátilo na věcně příslušné útvary s dotazem, zda se k žádosti žadatelky mohou vyjádřit. Tímto šetřením bylo zjištěno, že ministerstvo požadovanými informacemi tak, jak si je představuje žadatelka, nedisponuje. Shrnu-li výše uvedené, povinný subjekt nevytváří, a tedy neposkytne informaci, kterou nedisponuje, ledaže měl povinný subjekt právní povinnost takovou informací disponovat.
Závěr:
Z výše uvedené komunikace vyplývá, že: 1) Ministerstvo zdravotnictví, které rozhoduje o veškerých postupech řešení „pandemie“, nedisponuje žádnými materiály, které by prokázaly teorii, na základě které jsou vydávána veškerá opatření omezující život občanů v České republice pod záminkou pandemie koronaviru. 2) Státní zdravotnický ústav sice nějaké odpovědi poskytl, ale při žádosti o poskytnutí zdroje těchto informací nebyl schopen dodat vůbec nic a odkázal se na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) 3) SÚKL odpověděl, že tyto dotazy nepatří do jeho kompetence a žádost odložil. Co si o takovýchto výsledcích komunikace s orgány nejodpovědnějšími za zdraví občanů v České republice myslet, se rozhodněte každý sám za sebe.
