Nová republika Václav Dvořák
Kathryn Guerrerová
Následující očité svědectví z nedávných protivládních protestů na Kubě přišlo od Kathryn Guerrerové, dopisovatelky kanadského pokrokového periodika People’s Voice.
Jako Kanaďanka s rodinnými příslušníky žijícími na Kubě, která byla na Kubě během protivládních protestů, k nimž došlo 11. července, jsem se ocitla v jedinečné a znepokojivé situaci, kdy jsem mohla vidět a cítit rozpor mezi tím, co hlásily zavedené sdělovací prostředky doma, a tím, co se na Kubě skutečně dělo.
Přibližně dva týdny po Dni otců se začala prosazovat varianta Delta Covid-19, zejména v provincii Matanzas. Den matek a Den otců jsou v kubánské kultuře významnými společenskými oslavami a ve spojení s mírou nákazy variantou Delta to vedlo k rychlému vyhrocení nových případů Covidu-19. Kuba nedávno plně očkovala velkou část populace v provincii La Habana prvním schváleným kandidátem na vakcínu, Abdalou. Odtud se kubánské ministerstvo zdravotnictví (MINSAP) začalo zaměřovat na Matanzas, protože je to nejoblíbenější provincie pro cestovní ruch, což tamní obyvatelstvo více ohrožuje. Abdala má účinnost 92 procent, což ji řadí do stejné ligy jako nejúčinnější vakcíny BioNTech-Pfizer a Moderna.
Ve stejnou dobu, kdy počet denně hlášených nových případů Covidu-19 prudce vzrostl, jsme začali od mnoha přátel ve městě Cárdenas v Matanzas (současná ožehavá oblast výskytu kovidu) slýchat, že jejich očkování bylo zrušeno kvůli nedostatku injekčních stříkaček a jehel. Vláda rychle zareagovala uzavřením a povolila, aby obchody byly otevřeny jen dopoledne, aby lidé byli po zbytek dne doma. Zároveň se zvyšoval počet hospitalizací a pracovníci ve zdravotnictví i samotná nemocniční infrastruktura začínali být přetíženi. Velká elektrická elektrárna v Matanzas fungovala se sníženou kapacitou kvůli nedokončené údržbě (blokáda USA ovlivňuje schopnost Kuby dovážet součástky a zásoby) a vláda se musela uchýlit k přídělovému systému elektřiny pro domácnosti, aby udržela lidi v nemocnicích naživu. To znamenalo jen několik hodin denně vařit nebo zapínat větrák nebo klimatizaci v červencových vedrech. Nebyly otevřeny žádné veřejné bazény a cesta na pláž nebyla kvůli uzavírce povolena.
Téměř po roce a půl pandemie a hospodářské krize si tedy dokážete představit zvýšenou míru frustrace, únavy a zoufalství.
Od vypuknutí pandemie se HDP Kuby rapidně snížil o více než 11 procent. Ekonomika se potýkala s problémy už před pandemií. Od roku 2017, kdy vláda Donalda Trumpa zpřísnila sankce, kubánský vývoz klesl o 82 procent a dovoz o 85 procent. Trump zaútočil na kubánské zdroje měny, omezil komerční lety a nakonec v létě 2020 dokonce zakázal charterové lety. USA rovněž uvalily sankce na cisternové společnosti, které dodávaly ropu z Venezuely na Kubu, což mělo vliv na pohyb a logistiku na ostrově.
S obrovskými ztrátami odvětví cestovního ruchu v roce 2020 způsobenými pandemií ostrov přišel o jeden z nejdůležitějších zdrojů tvrdé měny, což ho uvrhlo do jednoho z nejhorších nedostatků potravin od zvláštního období v 90. letech. Základní hygienické výrobky je pro Kubánce stále obtížnější sehnat v obchodech – stejně jako volně prodejné léky jako Tylenol, Advil a antibiotické masti. Lékárnám nyní chybí životně důležité léky na předpis pro zvládnutelné stavy, jako je hypertenze, cukrovka a rakovina, stejně jako léčitelné, ale potenciálně škodlivé infekce. Lahvička s 250 tabletami Acetaminophenu stojí na černém trhu 50 USD a více.
Protože mnoho léků je v současné době nedostupných, výrobky osobní hygieny jsou vzácné a drahé a tvoří se 2 až 3 hodinové fronty na potraviny s padesátiprocentní šancí, že obchod ten den zavře dříve, než se dostanete dovnitř, kubánský lid trpí a za současných podmínek je celkově podrážděný a nešťastný. Přesně k tomu jsou sankce určeny.
Na začátku července, v reakci na rostoucí počet případů Covidu-19 v provincii Matanzas, jsme začali vídat hashtag #SOSCuba pocházející od kubánsko-amerických celebrit žijících na jižní Floridě. Stalo se tak necelé 3 týdny poté, co se zjistilo, že vakcína Abdala soupeří s nejlepšími vakcínami na světě (přičemž druhá kubánská kandidátská vakcína Soberana k tomu nemá daleko) a hned poté, co 184 zemí odhlasovalo v Organizaci spojených národů, že USA blokádu ukončí. Hashtag #SOSCuba byl zjevnou pomlouvačnou kampaní a měl šířit myšlenku, že kubánská vláda pandemii „nezvládla“.
Miami je domovem 1,2 milionu lidí kubánského původu – mnozí z nich jsou potomky exulantů, kteří uprchli před revolucí. Mají silné kontrarevoluční a antikomunistické názory a tvoří bohatou a politicky silnou komunitu. Na jižní Floridě sídlí mnohamilionový kontrarevoluční průmysl s politiky, youtubery, herci a umělci, jejichž celá kariéra je opřena o lži o kubánské vládě a lobbování ve Washingtonu za zachování a zpřísnění blokády. Národní nadace pro demokracii (NED) a USAID každoročně vynakládají desítky milionů dolarů na financování projektů „demokracie“ na Kubě. To je šifra pro financování politického vměšování, falešné žurnalistiky, odpůrců a demonstrantů – to vše na podporu změny režimu.
Po protivládních protestech promluvil španělský expert na sociální média Julian Macias Tovar v kubánské televizní zpravodajské show Mesa Redonda („Kulatý stůl“) a vysvětlil, že čísla kolem hashtagu #SOSCuba jsou více než podivná. Macias Tovar uvedl, že mezi 5. červencem, kdy byl hashtag poprvé použit, a 8. červencem bylo zaznamenáno pouhých 5 000 tweetů. Toto číslo pak exponenciálně vzrostlo o 100 000 tweetů 9. července, 500 000 10. července, 1,5 milionu další den a dva miliony 12. července. Kubánští televizní novináři odvedli vynikající práci při odhalování lží a falešných fotografií a videí kolem protestů, jak byly vytvářeny a šířeny, aby byli Kubánci správně informováni. Bohužel, to samozřejmě neviděl nikdo mimo Kubu. Dnes víme, že ve dnech předcházejících protestům byly vytvořeny tisíce falešných účtů na sociálních sítích a že roboti byli používáni k rozesílání tisíců tweetů denně a stovek retweetů za minutu 10. a 11. července. Cílem bylo pošpinit pověst kubánské vlády a připravit a podnítit protivládní demonstrace.
11. července nebyly v žádném kubánském městě tisíce protivládních demonstrantů. V zemi s více než 11 miliony obyvatel jich byly sotva stovky.
V Cárdenas, kde jsem byla, nebyli účastníky pracující odborníci, jako jsou lékaři, zdravotní sestry, učitelé, inženýři, právníci, majitelé podniků s licencí nebo pracovníci v továrnách nebo v odvětví cestovního ruchu. Většina protestujících byli ti, kteří se rozhodli být nezaměstnaní a žít z peněz od rodiny žijící v zahraničí. Mnozí jsou známí delikventi a nejsou pozitivními přispěvateli společnosti. Osobně víme o ženě a jejím manželovi, kteří vytvořili široce šířené a zcela falešné video – s použitím prasečí krve a rajčatové omáčky – kubánského policisty, který zastřelil jejich dítě. Manželé se přiznali, že jim někdo ve Spojených státech za to nabídl „Moneda Libremente Convertible“ (MLC, což znamená volně směnitelné peníze, nikoli kubánské pesos). Další jedinec, kterému byly také nabídnuty peníze za účast na protestu v Cárdenas, vytvořil hrané video a má ve městě historii provozování nelegálního, nepovoleného podnikání a neplacení daní.
Účastníci demonstrací nejsou v komunitě obecně respektováni a nejsou známi svou občanskou angažovaností. Nezdá se, že by měli zájem o mírový dialog s vládou. Zdá se, že jejich hlavním motivačním faktorem je kompenzace. Tyto protivládní protesty také neprobíhaly, jak běžné sdělovací prostředky tvrdily v následujících dnech.
Chci poznamenat, že většina kubánských policistů nemá zbraně s náboji. Obvykle mají slepé pistole, podobné startovacím pistolím, které pouze vydávají kouř a zvuk. Na sociálních sítích a v západních médiích hlavního proudu se objevilo několik nepravdivých tvrzení o vraždách kubánských dospělých a mládeže – zejména barevných. Mnozí z těchto „zesnulých“ lidí později vystoupili v kubánské veřejnoprávní televizi, aby dokázali, že jsou ve skutečnosti živí a zdraví.
Demonstrace v Cárdenas se nevyznačovaly policejní brutalitou a žádní lidé nemizeli. Byly tu však obchody zcela zdemolované výtržníky, kteří házeli kameny do oken a na neozbrojené policisty, převraceli policejní vozidla a kradli věci jako kuchyňské sporáky a elektroniku. A aby toho nebylo málo, někteří jedinci šli dokonce do nemocnice v Cárdenas a poničili dětské oddělení. Zdravotníci údajně potřebovali policii, aby zajistili bezpečnost před těmito výtržníky, kteří je ohrožovali.
Několik demonstrantů se po demolici obchodů a nemocničního oddělení shromáždilo v Cárdenaské zátoce, kde očekávali lodě z Floridy, které by je zavezly do Spojených států. Sami se stali oběťmi lží a manipulace ze strany USA – nepřipluly žádné čluny, aby je odvezly, a většina z nich byla zatčena za jasné porušení zákona. Řada z nich již zveřejnila sdělení, která obdrželi ze zahraničí a která nabízela převod MLC na jejich bankovní účet, pokud provedou destruktivní nebo klamavé úkoly s cílem vyvolat občanské nepokoje, vyprovokovat vymáhání práva a vymyslet videa nebo učinit nepravdivá tvrzení zahraničním médiím a na sociálních sítích. Západní běžné sdělovací prostředky o tom neinformovaly.
Západní sdělovací prostředky také nevěnovaly dostatečnou pozornost významnému porušování lidských práv vládami a polovojenskými silami v zemích jako Kolumbie, Chile a Haiti, kde došlo k masivním protivládním povstáním a stovky civilistů byly zneužity, zavražděny nebo zmizely. Ale stejné sdělovací prostředky byly okamžitě připraveny o tom, co se stalo na Kubě, informovat, zveličovat a vyloženě lhát. Politici v USA okamžitě vyzvali k „humanitární “ či vojenské intervenci na Kubě – včetně leteckých úderů. Média ve Spojených státech, Kanadě a dalších západních zemích lživě zveřejnila fotografii z kubánského prvomájového pochodu v roce 2018 a tvrdila, že jde o protivládní protesty. Facebook rozhodl, že jejich „komunitní standardy“ nebyly porušeny bezpočtem komentářů vyzývajících k ozbrojené invazi a krveprolití, k atentátům na volené kubánské vládní činitele, k jaderné válce proti Kubě a k pašování zbraní z Miami na Kubu.
V reakci na protesty z 11. července vyšly tisíce – skutečně tisíce – Kubánců do měst po celém ostrově, aby podpořily svou vládu a revoluci. 17. července se za úsvitu v Havaně shromáždili prorevoluční a provládní demonstranti, jejichž počet se odhaduje na statisíce. Na CNN nebo CBC o tom nebylo žádné zpravodajství. Obrovská provládní účast v Camagüey byla na sociálních sítích popisována jako protivládní demonstranti, kteří „osvobodili“ Camagüeyho od „diktatury“. To byla naprostá lež.
Několik dní po protestech se kyberútoky pocházející z USA zaměřily na internetové stránky veřejných institucí na Kubě, jako je MINSAP, a také na kubánské zpravodajské servery jako Cubadebate prostřednictvím útoků typu Denial of Service (DoS, česky odepření služby, je typ útoku na internetové služby nebo stránky, jehož cílem je cílovou službu znefunkčnit a znepřístupnit; pozn. překl.). Cizí mocnosti zjevně nechtěly, aby lidé byli informováni kubánským ministerstvem zdravotnictví během krize ve zdravotnictví nebo aby ve zprávách viděli dezinformace, které byly odhaleny, a aby Kubánci popisovali, jak jim byly nabídnuty peníze na vyvolání občanských nepokojů.
Většina Kubánců – i těch, kteří mohou být nespokojeni se současnou vládou – se vehementně staví proti násilí, vandalismu, rabování a cizímu vměšování do své země. Téměř všichni, s nimiž jsme hovořili v Cárdenas, byli rozzlobeni na zkázu v jejich městě a styděli se za chování těch, kteří zaprodali a pošpinili svou vlast a žádali od Spojených států humanitární a vojenskou intervenci. Mnoho kubánských civilistů se rozhodlo sledovat, zaznamenávat a nahlásit úřadům ty, kdo se zapojili do ničivých protestů z 11. července. Kubánci dlouho vzdorovali imperialismu a většina z nich ví, že zahraniční intervence a neoliberalismus by jim přitížily a jejich materiální podmínky by se nezlepšily.
Neznám žádného Kubánce žijícího na Kubě, který by si především nepřál ukončení represivní a diktátorské blokády USA. To by mělo okamžitý dopad na každý aspekt jejich blahobytu.
Díky této situaci je snadné zjistit, kdo jsou skuteční spojenci kubánského lidu. Většina latinskoamerických občanů vyjádřila podporu Kubáncům a jejich vládě a potvrdila jejich právo na svrchovanost a sebeurčení. Zatímco americký prezident Joe Biden šovinisticky nabídl, že po protestech pošle na Kubu vakcíny, přičemž dobře věděl, že Kuba má vakcíny vlastní, mexický prezident poslal na Kubu letadlem mexického letectva 800 tisíc injekčních stříkaček a jehel.
