Svět ruskýma očima 566

Eschatologie Karla Čapka

Valentin Katasonov
27. června 2020

Mezi desítky nejvýznamnějších literátů 20. století musí rozhodně patřit Karel Čapek (1890 až 1938). Není zde snižováno nadání Jaroslava Haška, anebo Julia Fučíka, ale je možno připustit, že právě Karel Čapek je nejvýznamnější osobností české literatury. V tomto roce uplynulo 130 let od jeho narození.

Čapkova kniha Válka s mloky je nazývána parodií, je charakterizovaná jako fantazie a antiutopie. Autor článku ji nazývá eschatologickou. První publikování Války s mloky bylo dva a půl roku před okupací Čech a Moravy a tři roky před začátkem druhé světové války. Čapek byl důsledný antifašista a ti, kteří v románu viděli náznak stupňujícího se kataklyzmatu, spojeného s upevňováním fašismu a Třetí říše, se nemýlili.

Román začíná dobrodružně v duchu Ostrova pokladů nebo Dětí kapitána Granta. Kapitán Van Toch se zabývá lovem perel a nachází způsob ke zvýšení efektivity podnikání. Využívá velké mořské plazy mloky k získávání perel z mořského dna. Ti mu nosí perly výměnou za nože a harpuny. Těžba perel prudce roste, nabídka převyšuje poptávku a ceny perel na světovém trhu klesají.

Van Toch přichází na to, že mloci mohou pracovat i v jiném oboru než je získávání perel. Spolu s bohatým průmyslníkem G. H. Bondym vytvoří mezinárodní společnost obchodu s mloky. Gigantický syndikát Mlok mobilizuje ohromné finanční zdroje. Mloci se silně množí a usazují se na ostrovech Indického oceánu a Pacifiku. Naučí se pracovat s nástroji. Vzniká světový trh mloků, stínový trh těchto existencí, který syndikát Bondy nekontroluje. Prodávající i kupci se pachtí na zvýšení kvalifikace mořských plazů a rozvíjejí u nich schopnost myslet. Rychlým množením dojde k situaci, že je jich víc než lidí. Dosahují lidského intelektu. Pracují.

Lidé se jich začínají bát. Původní euforie z využívání bezplatné pracovní síly mloků ve světovém hospodářství se mění ve strach.

Za prvé mloci nahrazují pracovní sílu lidí a stoupá nezaměstnanost. Přibývají protesty pracujících.

Za druhé začínají být přezíraví a nezávislí. Chtějí mít stejná práva jako lidé. Nechtějí být vykořisťováni. Cítí se být svobodnými pracovníky, s lidmi chtějí rovnoprávně spolupracovat.

Za třetí si část mloků začíná činit nárok na životní prostor lidí. Jsou obyvateli moří a nepotřebují souš. Zvažují možnost zatopit celé kontinenty, aby měli kde žít. Vznikají mezi nimi „imperialistické nálady“.

Mloci se lidem postupně vymykají a dochází k ozbrojeným konfliktům. Když vidí nesrovnalosti mezi jednotlivými skupinami lidí, vyjednávají s některými státy dodávky zbraní pro sebe a potom je i sami vyrábějí.

Lidstvo sleduje, jak získávají stále více práv. Rozbíhá se hnutí za systematické školní vzdělávání rozmnožených mloků. Diskutuje se o tom jaké má vzdělávání být, jakým jazykem mají hovořit, atd. Zřizuje se mezinárodní liga ochrany mloků s cílem budovat vztahy mezi lidstvem a mloky na základě zdvořilosti a humanity.

Nakonec se mloci celého světa spojí a vyhlásí svoji svrchovanost. Do čela je postaven Vrchní mlok. Čapek v groteskní formě poukazuje na nekonečná setkání všelijakých mezinárodních organizací hodnotících problém. Je to jasná narážka na neplodnost tehdejší Ligy národů, která nebyla schopná vyřešit ani jednu otázku.

Na konci knihy se zřetelně ukazuje: Lidstvo vypustilo džina z láhve. Džin ve formě obrovské armády mloků je připraven lidstvo zničit. Román končí řečnickou otázkou: „Co bude potom?“ Autor si sám odpovídá: „Dál už to nevím.“ Dal si za úkol přimět čtenáře k přemýšlení. Pomoci lidem odsunout se z okraje propasti.

Většina těch, kteří Čapka studují, se domnívá, že jeho román je varováním před hrozbou, kterou nese hnědý mor Třetí říše. Nejvyšší mlok je Hitler. Čapek pochopil, že lidstvo nedokáže hrozbě odolat a napsal: „Vyvstává otázka: Je člověk schopen být šťastný a byl toho někdy schopný? Člověk určitě, jako každá živá bytost, ale lidstvo nikdy. Veškeré neštěstí člověka spočívá v tom, že mu bylo předem určeno stát se lidstvem, nebo v tom, že se stal lidstvem příliš pozdě, když se nenávratně diferencoval na národy, rasy, víry, vrstvy a třídy, na bohaté a chudé, kulturní a nekulturní, na otrokáře a otroky. Sežeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady, donuťte je žít v této nepřirozené skupině, kterou nazvete Společnost, donuťte je plnit společně společná pravidla života a bude to nešťastné, nespokojené, rozdělené stádo, v němž se ani jedna boží tvář nebude cítit na správném místě. Tak uvidíte přesný obraz ohromného a beznadějně různorodého stáda, nazývaného lidstvem.“

Román je psán jako podobenství a v každé době může být vyložen jinak. Čapkovi mloci to jsou roboti. Roboti prý mohou v mnohém nahradit člověka, v práci fyzické i duševní. Například dnes nahradila některá čínská media živé novináře stroji. Zatím pro jednoduché materiály. Jednou však budou psát seriózní analytické články a romány. Už se na tom pracuje. Jakákoliv umělá inteligence je pokročilým robotem. Je to rozdíl od obráběcího stroje se softwarovým řízením.

Čapek předvídal, že se objeví stroje, které mohou nejprve vytěsnit člověka a potom jej začít ničit. Pojem robot nevymyslel ani pracovník IT, ani inženýr, ale spisovatel, a to před stoletím, a použil jej v divadelní hře RUR z roku 1920. Nejsou to zde stroje, ale lidé vykonávající zvláštní druh prací. Robota je jak práce, tak otročina, nevolnická práce i těžká práce. V rozvoji digitalizace se člověk může sám stát robotem. To nejhorší, co nás může čekat, je vytěsnění homo sapiens stupňující se armádou biorobotů, mloků 21. století. Byl by to konec historie lidstva.

Na konci románu Čapek ironicky usuzuje: „Co dělat, svět musí zřejmě zahynout, ale přinejmenším se to stane na základě obecně přijatých hospodářských a politických důvodů. Alespoň se to provede za pomoci vědy, techniky a veřejného mínění, s vynaložením veškerého lidského důmyslu. Žádná kosmická katastrofa, jen státní, mocenské, hospodářské a jiné důvody.“

Tato slova byla vyřčena před osmdesáti čtyřmi lety, ale nezastarala. Historie učí, že neučí nic.

Převzato z Fondsk.ru

Praskla břidličná bublina? V USA výrobci ropy hromadně bankrotují

Jelena Tregubova
29. června 2020

Americká ropná společnost Chesapeake Energy se nedokázala vyrovnat s poklesem cen surovin a s ohledem na znění kapitoly 11 amerického zákona o bankrotu požádala o zahájení řízení. Podle stránek společnosti má dluh téměř 7 miliard USD. Část akcionářů a věřitelů souhlasila s poskytnutím půjčky 925 milionů USD a společnosti přislíbily poskytnout 600 milionů USD na emisi dluhových závazků. V prvním čtvrtletí má Chesapeake Energy ztrátu 8,3 miliardy USD a likviditu jen 82 milionů USD. Není to jediná americká ropná společnost, která nepřežila pád cen surovin.

V březnu se země OPEC+ nedokázaly dohodnout na snížení cen ropy. K tomu se přidala opatření karantény. Poptávka po surovinách opadla, byla omezena práce podniků a benzin se kupoval oproti dřívějšku málo.

Již v dubnu bankrotovala velká společnost produkující břidlicovou ropu – Whiting Petroleum.

Dne 20. dubna zlevnila americká ropa WTI o 300 % (Tady se asi autor trochu utnul – pozn. edit. Outsidermedia), na minus 45 dolarů. Tak silný propad a ještě ke všemu referenční značky, byl první. Poptávka po surovinách silně klesla, ale nabídka byla vysoká. Rovněž sklady byly zcela naplněné, do zásoby ropu nešlo kupovat. Kvůli snížení cen za ropu muselo 12 ropných a plynárenských společností využít kapitolu 11 zákona o bankrotu.

Nyní v USA klesá počet horizontálních vrtných souprav rychleji než kdykoliv dříve. V březnu bylo v zemi 624 vrtných věží a v květnu už jen 270. V posledních patnácti týdnech se počet vrtných souprav neustále snižuje. Do 26. června klesl jejich počet na 188.

Nezávislý průmyslový znalec Leonid Chazanov uvedl: „Nechtěl bych snižovat možnosti nových bankrotů mezi americkými společnostmi těžícími břidlicovou ropu. Zvýšení světových cen černého zlata jim sotva pomůže. Tento „paradox“ je zapřičiněn jak nadbytkem ropy na světových trzích, tak i velkým dluhem amerických výrobců, který nemůže nezhoršit jejich finanční situaci. Banky jim nechtějí dávat nové úvěry, proto jsou možnosti pro restrukturalizace dluhů silně omezené. Do konce tohoto roku může ropný průmysl USA přijít řádově o stovky výrobců ropy z břidlic (tzv. břidličníků).“

Další nezávislý expert v oboru paliv a energetiky Sergej Alichaškin uvádí: „Hlavními problémy břidličníků je obecné zpomalení těžby a rychlé vytěžení vrtů, což vyžaduje neustálý příliv investic do průzkumu a do vrtání nových vrtů. Do krize byla zadluženost břidlicových zpracovatelů přes 200 miliard USD.“

Rentabilita závisí také na stáří a parametrech jednotlivých vrtů. Může vycházet 45 USD za barel, ale také 60 USD za barel. Nynější výše cen ropy je pro břidličníky devastující.

Není pravděpodobné, že by se těžba břidlicové ropy v USA po obnovení cen ropy na dřívější úroveň vrátila do dřívějších objemů. Existuje strach, který se ještě od jarního pádu cen neztratil. Postihuje prakticky veškeré americké podnikání, průmyslové i bankovní. I když giganti (ExxonMobil a Chevron) mají velký zájem, záruka u rozsáhlých investic není.

Vládní agentura Energy Information Administration USA (EIA) předpokládá, že se těžba ropy letos sníží o 1,11 % na 11,56 milionů barelů za den. V roce 2021 bude pokles výroby surovin pokračovat. Američtí výrobci budou průměrně denně těžit 10,84 milionů barelů.

Převzato z Aif.ru

Čína si vzala Hongkong. Co dále?

Světlana Taskajeva
3. července 2020

Letos 3. června vstoupil v Číně v platnost zákon o národní bezpečnosti speciální administrativní oblasti Hongkong – Xianggang (SARS). Dokument má pomoci zabránit ohrožení národní bezpečnosti Číny v regionu SARS, tj. snahám o nabádání k omezování moci Pekingu, teroristickým aktivitám a zasahování zahraničních agentů v Hongkongu. Podle nového zákona mohou být takové činy trestány přísnými tresty, až do doživotního vězení. K dodržování zákona budou v oblasti sestaveny speciální orgány státní bezpečnosti.

Dokument ostře zkritizovaly USA, Británie, Kanada, Austrálie a země EU. Vyznamenal se ministr zahraničí USA Pompeo, který Čínu přirovnal k nacistickému Německu a asistent amerického prezidenta pro národní bezpečnost O’Brien obvinil Peking z okupace Hongkongu.

Čínská svrchovanost nad Hongkongem je zakotvena v podmínkách dohody o pronájmu části poloostrova Jiulong a mnoha ostrovů, z nichž největší jsou Hongkong, Lantau a Lamma. Dohoda byla uzavřena britskou korunou s říší Čching (Qing) v roce 1898. Mluvit o nějakém záboru Čínou na jejím vlastním území je podivné. Nájemní smlouva byla uzavřena po ponižující porážce Číny ve dvou opiových válkách, které tuto zemi proměnily na polofeudální a polokoloniální stát.

Xinhajská revoluce v roce 1911 byla výsledkem lidového hnutí za osvobození od koloniálního jha Británie a částečně i Francie.

Nová britská území se stala bezcelní zónou, v níž prudce narostl obchodní obrat a zakotvily zde mezinárodní finanční instituce. Za 99 let britského panství nad přístavem byla velkým otřesem pro život kolonie japonská okupace končící v roce 1945. Po kulturní revoluci v roce 1949 byl Hongkong jediným kanálem pro kontakty mladé ČLR se zeměmi Západu.

Zásluhou růstu průmyslové výroby a svého zvláštního postavení se Hongkong stal v sedmdesátých letech jedním z největších finančně-ekonomických center Východní Asie. Ještě několik desetiletí trvalo než skončil pronájem. Přitom se podmínky smlouvy nikdy nezpochybňovaly.

Británie měla starost o obyvatele kolonie (a zároveň o své finanční zájmy) a po předání svrchovanosti jednala s čínskými úřady o budoucnosti nynější SARS. Nakonec přijaly společnou čínsko-britskou deklaraci z roku 1984, podle které bylo území Hongkongu úplně předáno v roce 1997 Čínské lidové republice. Doložkou bylo stanoveno vytvoření zvláštního administrativního regionu s vysokým stupněm autonomie s místní legislativou po dobu nejméně 50 let od předání.

V té době dávala liberálně naladěná část obyvatel přednost emigraci. Na její veřejné mínění zapůsobily události na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Americký kongres v roce 1992 ustanovil, že Hongkong bude Washingtonem po přechodu pod jurisdikci Číny ve všech hospodářských záležitostech považován za nezávislý subjekt. Pod svrchovanost Číny přešel Hongkong 1. července 1997. Je přímo podřízen čínské vládě.

Autonomie znamená široká práva ve všech sférách, nezávislé orgány vlády, vyjma vojenské a zahraniční politiky. Čína také zaručila neměnnost hongkongského sociálního a hospodářského systému po dobu 50 let i se zachováním hongkongského dolaru, statusu volné ekonomické zóny a všech mezinárodních dohod uzavřených v době britské koloniální vlády.

Přechod Hongkongu do Číny je převratem v životě obyvatel. Lidé organizovali protestní hnutí, měli totiž i v koloniální době postavení zvláštní hospodářské zóny. Protesty začaly být masové a staly se charakteristickým znakem Xianggangu.

Čínský zákon o extradici osob podezřelých ze zločinů do Pekingu vyvolal po roce 2019 pogromy, hromadné vandalství, Molotovovy koktejly a další znaky barevných revolucí.

Podle čínských expertů se mítinků účastnily tisíce osob. Akce koordinovaly zpravodajské služby Západu. Kampaň v amerických a evropských mediích podporovala protestující. Protesty v hongkongské aglomeraci paralyzovaly dopravní infrastrukturu a poškozovaly ekonomiku oblasti. Dne 30. června 2020 byl přijat zákon o národní bezpečnosti Hongkongu. Podle Západu porušuje čínsko-britskou deklaraci o autonomii Hongkongu. Jenomže je přímým následkem zásahů Západu do vnitřních záležitostí Číny. Agresivní politická a diplomatická opatření Západu rozvázala Pekingu ruce. Nyní bude revidován právní status autonomie.

Britský premiér slíbil občanství Británie milionům obyvatel města a tím přilil oleje do ohně. Avšak hromadná emigrace obyvatel Hongkongu do Británie není pravděpodobná a jejich život na území Číny v roli cizích poddaných bude spojen s výraznými omezeními.

Protesty obyvatel Hongkongu se v příštím roce jistě sníží. Vůdci opozice již zlikvidovali účty na sociálních sítích i výzvy k protestům. Někteří se veřejně distancovali od účasti v protestních hnutích. Integrace SARS do politického systému Číny je s velkou pravděpodobností jistá, ale určité prvky systému z doby britského panství se zachovají po dlouhé roky.

Převzato z Pravda.ru