Církev bojující a vítězná, aneb máme posvěcený Mariánský sloup

Dnešní zpravodajství ČT24 přineslo informaci zcela nepodstatnou pro naprostou většinu těch, kdo platí koncesionářskými poplatky Českou televizi, a sice, že katolickou církví před lety svatořečený poslední rakousko-uherský císař Karel Habsburský byl připomenut tím, že v českobudějovické katedrále došlo k uložení jeho relikviáře. Svatořečeným se císař Karel stal za své údajné a hlavně neúspěšné mírotvorné úsilí v závěrečné fázi I. světové války. Toto jeho úsilí, údajně mírotvorné, byla spíše jen intrika s využitím služeb příbuzného Sixta Bourbonského, když nabídl Dohodovým mocnostem, prostřednictvím člena svržené francouzské královské rodiny, separátní mír s jeho říší. Toto jeho nepříliš obratné vyjednávání vyšlo najevo, a protože do něj nebyl zasvěcen ani nikdo z členů jeho vlastní vlády, došlo k trapnému desavuování rakouského ministra zahraničí, který následně odstoupil (žádná škoda ho nebyla). Rakousko-Uhersko se po tomto incidentu a amatérském pokusu svého císaře o intriku prostřednictvím francouzského příbuzného, stalo už jen trapným přívěskem svého německého spojence ve válce, který byl dovlečen až do trpkého konce války a do svého úplného rozpadu.

Historik, který byl ČT24 najat, aby podal „zasvěcený“ výklad k osobě Karla I., zapomněl říct jednu podstatnou věc. Karel I. byl jistě císařem, ale byl a nebyl zároveň také českým králem. Proč nebyl? Protože se nenechal korunovat, také proto, aby neposílil národní cítění Čechů.

Před sto dvěma lety padl v Praze Mariánský sloup. Bylo to krátce po obnovení české státností, respektive po vzniku samostatné Československé republiky. Lidé se vraceli ze shromáždění na Bílé hoře, kde si připomenuli třísté výročí bitvy, která znamenala pro český národ ztrátu národní suverenity, násilnou rekatolizaci země, zničení celé řady starobylých rodů české šlechty a zabavení jejich obrovských majetků. Namísto české šlechty vznikla v Čechách kosmopolitní vrstva habsburskému panovníkovi zcela oddaných, většinou cizích šlechtických rodin. Ty odměňoval habsburský císař povětšinou za jejich pomoc ve válce proti protestantským mocnostem z českého národního majetku.

Mariánský sloup vznikl v roce 1650, údajně jako poděkování Panně Marii za uhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Ve skutečnosti byl ale vždy symbolem vítězství katolicismu nad protestantismem, tedy jakýmsi poděkováním za násilnou rekatolizaci Českého království.

Když byl v listopadu 1918, jako symbol nenáviděné habsburské monarchie, stržen rozhořčeným davem, v němž byla podle všeho i Milada Horáková (což ovšem někteří lžihistorici popírají, neboť by z této socialistky rádi udělali pravičáka), začaly po pár letech vznikat nesmělé pokusy o jeho obnovu. Proti nim se postavil dokonce i prezident T. G. Masaryk (ani to ovšem dnes nikdo nepřipomíná…). V atmosféře Prahy první Československé republiky by něco takového ovšem nebylo vůbec možné. Takový čin by de facto šel proti základní doktríně nového čs. státu, který byl založen na úplném oddělení od habsburské monarchie a od všeho, co představovala. Tedy včetně přisluhování Habsburkům ze strany katolické církve.

Katolická církev ovšem po listopadu 1989 velmi trpělivě pracovala. V pražském zastupitelstvu se až téměř po třiceti letech vytvořila situace, kdy bylo možné sloup, tedy pouhou jeho napodobeninu, vztyčit na původním místě. Je potřeba zdůraznit nehezké slovo napodobeninu. Protože sloup a jeho příslušenství je vlastně jen hromadou kameníkem opracovaného kamení, bez jakékoliv umělecké a historické hodnoty. Pro katolickou církev je to ale symbol jejího velkého vítězství v sekulární Praze. Těch několik stovek demonstrantů, kteří přijeli vlastně z celé republiky do Prahy, aby podpořili arcibiskupa Duku přímo na místě jeho činu, jen ukazují velkou slabost katolické církve. Kolik lidí – katolických věřících by asi přišlo na tuto trapnou „slavnost“ z pražské arcidiecéze? Nejspíš by pak odpůrců instalace napodobeniny bylo více než příznivců.

Připomíná mi to trochu Bělorusko. Prezident Lukašenko nechal autobusy z celé země svézt své stoupence, aby k nim mohl pronést projev. Něco podobného předvedla katolická církev za bedlivého dohledu Mistra Jana Husa teď na Staroměstském náměstí…co by tomu asi on říkal? Církev zase lže.

To už se ovšem v „objektivních“ českých médiích nepíše.