Kde se berou milovníci monarchistických pomníků?

Ve svém článku jsem uvedl, proč nevidím jediný důvod, aby se socha rakouského kondotiéra, potlačujícího v 19. století italské národně-osvobozovací hnutí, vrátila na jedno z nejvýznamnějších náměstí v Praze. Nota bene na místo, kde počínaje rokem 1928 až do německé okupace, kdy byla odstraněna (1940), byla umístěna socha významného francouzského historika, slavisty a velkého přítele českého národa Ernesta Denise.

Pokud Radecký prospíval habsburské monarchii, pak Denis svými historickými pracemi o Češích a jejich historii, zejména v pobělohorském období, přispěl v době před I. světovou válkou k tomu, aby francouzské společenské elity vůbec pochopily, že český národ je samostatnou národní a politickou entitou. To bylo důležité i pro ovlivnění francouzských politiků při zahraniční akci T. G. Masaryka, předcházející vznik samostatného československého státu. Naopak, Radecký pro český národ neudělal nic, kromě toho, že vedl mj. také české vojáky v rakouském vojsku na jatka v řadě bitev, které vybojoval v zájmu habsburské dynastie.

Je zvláštní, jakou ideologickou nesnášenlivostí jsou většinou posedlí zastánci symbolů prohnilé habsburské monarchie. To ve svém článku ve čtvrtečních LN (20.8.) skvěle předvádí Ivana Kalinová Kyzourová, podle svého vyjádření historička umění. Snažil jsem se najít o této dámě nějakou informaci prostřednictví internetu. Nebyl jsem úspěšný. Možná, že je to jen má neschopnost pracovat s těmito moderními informačními nástroji. Nevím tedy vůbec, jaký je život a dílo této dámy. Předpokládám, že velkolepé, když se odvažuje napadat stanovisko – memorandum 25 historiků umění, jak sama píše, vesměs docentů, profesorů a vedoucích kateder dějin umění, zveřejněné na stránkách Ústavu dějin umění Akademie věd proti umístění Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Prý to této, pro mě neznámé dámě, jejíž život a dílo je mně zahaleno tajemstvím, připomněla 50. léta. Dámě se nelíbí, že tato elita oboru také tvrdí, že kopie sloupu „je neautentickým, zcela nevěrohodným dílem, pouhou napodobeninou a banální atrakcí, která rušivě vstoupí do prostoru Staroměstského náměstí“. Na jiném místě svého článku Kyzourová píše, že se v případě instalace sloupu jedná o „instalaci repliky sloupu“. Tuto instalaci „repliky“ na Staroměstském náměstí „doporučil Útvar rozvoje hl. m. Prahy i expertní skupina magistrátu atd.“. No, pokud tito všichni pánové a dámy z Magistrátu doporučili instalaci repliky, tak měli zabránit instalaci napodobeniny Mariánského sloupu na jedno z hlavních náměstí města. Sloup není replikou, protože není přesnou kopií původního sloupu. Je vlastně jen hromadou kamení zpracovanou zručným kameníkem, bez jakékoliv historické a umělecké hodnoty.

Nenávistný přístup vůči oponentům

V jiné části svého článku se autorka, za níž nevidím žádnou práci (ale možná, že existuje), vypořádává velmi nenávistně „s odbornými elitami“. Tedy s těmi 25 anebo, jak na jiném místě článku, uvádí 26 historiky umění, tedy docenty, profesory a šéfy kateder… Prý, „jak se má veřejnost orientovat v tom, kdo je kompetentní a kdo si jen uzurpuje mediální prostor díky své funkci a titulu?“ a vrchol, který korunuje její dílko: „Proč platíme Akademii věd, když jeden z jejich ústavů oficiálně zveřejňuje manipulativní politické pamflety pochybné úrovně?“. To je vrchol nechutnosti, co se může v českých médiích na obranu „katolické věci“ objevit. Ještě by Kyzourová měla na těch 25 či 26 vysoce kvalifikovaných historiků umění poslat Koniáše anebo jiného inženýra lidských duší.

V podstatě se domáhá toho, aby tito lidé, když to řeknu slušně, drželi ústa, a neříkali nahlas své názory. Anebo bude zle.

Jak jsme o minulém víkendu viděli při vysvěcení sloupu arcibiskupem Dukou, katolické církvi posloužila tato vcelku banální hromada kamení bez jakékoliv umělecké a historické hodnoty, k oslavě jejího velkého vítězství. Byla to další kompromitace katolické církve v naší zemi, která dělá vše pro to, aby urážela lidi jiných vyznání a nejen je. Čím více se takto snaží dělat jinou politiku, nežli jakou razí papež František, tím méně je aktivních katolických věřících. A to je jen dobře.

Na závěr si dovolím jednu připomínku. V reakci na Schwarzenbergův článek jsem napsal repliku, proč by na Malostranském náměstí neměl stát pomník Radeckého, ale naopak pomník Ernesta Denise, tak vysoce ceněného československými politickými elitami v době první republiky. A poslal jsem svůj článek do LN, nebyl pochopitelně zveřejněn.

Ještě bych Kyzourové, arcibiskupovi Dukovi a těm několika desítkám popletených katolických věřících, kteří přijeli v sobotu na Dukovo představení k Mariánskému sloupu z celé republiky, doporučil, aby alespoň předstírali tolerantnost. Pro nás ostatní, kdo nejsme katolickými věřícími, je výstup Kyzourové a její nenávistná argumentace jen připomínkou toho, jak by se katolická církev chovala, kdyby u nás do kostela každý víkend nechodily jen 2 – 3% české populace, ale třeba 20% tak, jako je to v sousedním Polsku.

Jiří Paroubek

P. S. Věřím, když pošlu v tomto týdnu už svůj druhý článek do lidových novin s replikou vůči argumentaci Schwarzenberga a Kyzourové, že alespoň jeden Lidové noviny zveřejní