Nová republika Lenka Procházková
24. 7. 2020
Připomíná to dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453. Ale my jsme v roce 2020!
Tak dlouho se ustupovalo agresivní politice prezidenta Erdogana, až nám otevřeně ukázal, že na nějaký dialog s Evropou kašle.
Byť je opakovaná přeměna jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších křesťanských chrámů hodnocena mnohdy jako poslední zoufalý Erdoganův trumf, který má zastavit úpadek jeho popularity a odchod členů i voličů od strany AKP, je to krok krajně nebezpečný.
Nebudu říkat varující, protože varování není dnešní Evropě nic platné, jak ukazuje jakékoli jednání a hlasování v Evropském parlamentu, kde jsou jakékoli kroky proti Turecku zamítnuty, a to i frakcí křesťanských demokratů.
Ale dnešní gesto, kdy Erdogan sám v rámci „slavnosti“ první páteční moflitby předzpěvoval modlitby a hlavní „kazatel“, předseda tureckého úřadu pro náboženské záležitosti, kázal s mečem v ruce, není jen plivnutí do tváře křesťanské, ale i sekulární společnosti.
Je pravda, že Erdogan je zodpovědný za mnohem horší věci, za války a agrese v rozporu s mezinárodním právem, za útlak kurdské populace, za zbavení svobody tisíců lidí, jejichž jediným „zločinem“ je kritika jeho režimu. Je také pravda, že v Řecku bylo několik dřívějších mešit, jako je mešita Fethiye v Aténách nebo mešita Alaca v Soluni, přeměněno na muzea. Hagia Sophia však je nejdůležitějším chrámem pravoslavného křesťanství, a pro celé křesťanství podobný význam jako pro islám mešita Al Haram v Mekce.
Erdogan s obnovenou konverzí plivá na veškeré dodody. A přilévá olej do stále doutnajícího konfliktu mezi Tureckem a Řeckem, který je stále nebezpečnější. I v konverzi Hagia Sophia v mešitu jde o plyn v Egejském moři, kde dva partneři NATO stojí proti sobě. Tento oheň by se mohl nekontrolovaně rozšířit. Proto je tento den hrozný a děsivý, i když se jedná pouze o jednu „starou budovu“.
