Prezident promluvil

A pokud by to tak zůstalo, nebyla by to žádná tragédie. Pokud ale dojde k tomu, co naznačili majitelé vývozce klavírů firmy Petrof, že již přišli o zakázky v řádech milionů v několika čínských městech, bylo by to špatné. Petrof objevil před časem v Číně obří trh, kde se prosadí snadněji se svými vysoce kvalitními a přitom ve srovnání s největšími konkurenty levnějšími výrobky. A bude těžko hledat náhradní zakázky např. v USA anebo v západní Evropě. Prostě Petrof, jedna z tradičních českých firem, „rodinné stříbro“ Česka, může mít vážné odbytové problémy. A může potom jít poděkovat Vystrčilovi a spol..

V Praze se ztráta čínských zakázek pro pražská hudební tělesa zatím mediálně zcela zahladila. Ale některá hudební tělesa, která přišla o zakázky v Číně, a to díky protičínské rétorice primátora Hřiba a spol., dostala prý už finanční injekce z městského rozpočtu za ztracené zakázky a příjmy. Takže prima. Primátorovo dobrodružství a jeho pirátskou, kutilskou exkurzi do zahraniční politiky zaplatí nejspíš pražští daňoví poplatníci. A když se o tom nebude mluvit, tak o tom nikdo nebude vědět, že?

Prezident Zeman logicky zareagoval s tím, že předsedu Senátu už nebude zvát na koordinační schůzky nejvyšších ústavních činitelů státu k zahraniční politice. No, upřímně, Vystrčil tam neměl co dělat ani předtím. Za zahraniční politiku státu odpovídá vláda a do jisté míry také prezident a ostatní by to měli respektovat. Pokud Vystrčil mluví o tom, že prezident prý lhal a že prý se na schůzce nejvyšších ústavních činitelů nehlasovalo o doporučení k jeho cestě na Tchaj-wan, je to nevkusné. Neumím si představit, když tři ústavní činitelé, kteří jsou fakticky zodpovědní za zahraniční politiku státu, doporučí čtvrtému, jehož odpovědnost za zahraniční politiku státu je podle Ústavy nulová, že by bylo ještě potřeba zvedat ruce k hlasování. Celá věc je přeci jasná. Ale Vystrčilovi jasná vůbec není. Anebo se tak spíš tváří.

Prostě v nejbližších dnech bude docházet k (dez-)interpretaci výsledků cesty Vystrčila a spol. na Tchaj-wan. A je dobře, že zejména prezident a premiér vyslovují v této souvislosti jasné názory.

Musím říci, že jsem uvítal také prezidentův názor, že nebude souhlasit s razantním snížením daňové sazby daně z příjmu fyzických osob až na 15%. I mně, když jsem se dozvěděl, že to premiér myslí vážně a podle dohody v koalici k tomu má dojít, ztuhla na chvíli krev v žilách. Přijít bez mrknutí oka o 70 – 80 mld. rozpočtových příjmů jedním aktem je i podle mě velká chyba. Nějaké snížení ano, ale mělo by být doprovázené a eliminované nějakým nárůstem příjmů státu v jiné oblasti. Např. progresivním zdaněním u fyzických osob, uplatněním bankovní daně, uplatněním druhé či dokonce i třetí daňové sazby u daně z příjmů právnických osob, snahou dojednat s Evropskou unií z pozice vlády možnost stanovení zvláštní daně u dividend společností tak, aby z těch zhruba 300 mld. Kč, které odplývají ze státu v běžném roce formou dividend na účty mateřských firem v zahraničí, zůstalo alespoň 50 či 60 anebo 80 mld. Kč k dispozici českému státnímu rozpočtu. A pak se můžou daně vesele snižovat. Evropskou unii je potřeba při projednávání tohoto zvláštního daňového režimu upozornit také na to, že nejde jen o 300 mld. Kč, které mizí bez náhrady v zahraničí, ale o dalších cca 150 mld. Kč, které jsou často za pomoci účetních a jiných triků a prostřednictvím centrálami zahraničních koncernů stanovených vnitropodnikových cen, stahovány rovněž do zahraničí. A to už jsou setsakra vysoké částky.

Představy např. ministryně Schillerové, že výpadky v daňových příjmech z titulu snížení sazeb, vynahradí zvýšená koupěschopnost obyvatelstva a tedy rychlý růst spotřeby obyvatelstva, který se pozitivně promítne přírůstkem HDP i příjmů státu, je jenom zbožným přáním. Co když lidé naopak začnou šetřit? To je přece také možný scénář. Prostě Zemanův krok v této oblasti považuji za velmi rozumný. A jsem rád, že jej také de facto podpořil předseda ČSSD Hamáček. Je potřeba v koalici jednat o daňových sazbách či sazbě znovu.