České nezávislé zpravodajství – Czech Free Press zdeněk bálek
Před třemi lety mi zemřel pejsek, fenečka. Přes urputný, několika měsíční boj, jsme to nakonec nedali. Moje zkušenost z toho je taková, že není velkého rozdílu, zemře-li vám blízký člověk nebo blízký zvířecí přítel – bolest je stejná, navíc u zvířecího přítele násobená tím, že víte, že to byl naprosto oddaný druh, ochotný pro vás bezpodmínečně obětovat i život… Odchod takových přátel je o to těžší…
Vzpomínám si, že když jsme našeho pejska pochovali, seděli jsme se synem v noci na zahradě, obloha byla olověně neprůhledná, ale když jsme spolu vzpomínali na našeho pejska, přímo nad námi se na nebi udělal zlatistý, zářivý kruh… Řekl jsem tehdy synovi, vidíš, naše Lusinka nás zdraví z nebes a říká, že není důvod ke smutku, že tady stejně bude pořád s námi…