NWOO.ORG Jane K.
Někteří říkají, že koronavirová epidemie není nic jiného než satanistický rituál na přetvoření lidstva, na jeho převedení do tak zvaného Nového světového řádu (NWO). Toto má být světové zřízení, které spojuje všecky státy a národy světa v jeden celek, čemuž se v satanismu říká „velká práce,“ nebo taky „opus magnum.“ V tomto zřízení si budeme všichni „rovni,“ neboť nebudeme jeden ode druhého rozeznatelní. Potom přestaneme být tvory Božími a staneme se vazaly Satanovými. Satanismus má být rovněž to jediné náboženství, které má nahradit všecka ostatní.
Satanistický rituál zvaný Koronavirus se skládá ze čtyř samostatných, ale dohromady propojených rituálů, které tvoří celosvětovou rituální zasvěcovací ceremonii:
- Rituál nošení masek (roušky);
- Rituál umývání rukou;
- Rituál společenského distancování;
- Rituál karantény.
Rituál nošení masek
Tento rituál je propagován a vynucován i teď, kdy je korona pouze záležitostí medií, politiků a jiných lhářů, ale ne lékařů. Mnohé státy zavádějí přísné pokuty za nenošení masek i venku a mnohde je dokonce očekáváno, že i doma se v nich budeme dusit. Přesto, že mnoho vysoce postavených lékařů již dávno prohlásilo, že masky neposkytují žádnou ochranu a namísto toho škodí, a dokonce i hlavní americký lékař (Surgeon General) se vyjádřil proti nim, nic z toho nepomáhá. Masky jsou stále na mnoha místech světa požadovány.
Takže proč je to tak nesmírně důležité zakrývat si nadále obličej jako nějací bankovní lupiči nebo jiné nekalé elementy? Jeden z důvodů je, že je očekáváno, že kvůli nošení masek budeme víc nemocní a mnozí z nás dokonce zemřou. Ale ten hlavní důvod je údajně ještě trošku jiný. Masky nejrůznějšího druhu jsou používány v mnoha okultních a kultovních rituálech, při zasvěcování do tajných spolků, do studentských spolků, zvaných „fraternity,“ u primitivních kmenů k zasvěcování mladých chlapců do mužství a dokonce i v armádě. Bylo zjištěno, že tyto rituály skutečně účinkují; na příklad noví členové opravdu začnou toužit po tom, stát se součástí té oné separatistické skupiny.
Skoro všecky tyto rituály se odehrávají podle stejného scénáře. Prvně je zasvěcovaný člověk izolován, což uvede jakýsi chaos do jeho života, protože všecky jeho denní zvyky jsou tím narušeny. Pak jsou zasvěcovaní upraveni (když je jich víc), aby vypadali pokud možno stejně: někdy jsou jim oholeny vlasy, jsou obléknuti do stejných obleků (uniformy), anebo musí nosit masky. Tímto ponižujícím způsobem jsou jednotlivci zbaveni své totožnosti, své osobnosti. Stanou se součástí stáda.
Mít něčím přikrytá ústa v sobě dále skrývá symbolický význam, je to přiznání naší podřízenosti, je to vyjádření souhlasu s tím, že přijímáme vedení shora a nehodláme proti tomu protestovat. Také je to způsob, jak zakrýt obličej natolik, aby mohl člověk být považován za někoho jiného, neboli přeměněn; transformován. Je to druh alchymistické transmutace z jednoho člověka na někoho jiného. Člověk, který je podle božího zákona samostatný tvor se svobodnou vůli se tím stává součástí davu Satanových nevolníků. Tím, že nám dávají náhubek jako psovi, nás alchimicky transmutují na jeho úroveň.
A ještě je nám tím ubližováno na zdraví!
Někdo si může myslet, že když o magii a rituálech nic neví, že se na něho nevztahují. Snad prý ale nemá pravdu, protože v okultní magii oběť nemusí znát skutečný význam toho, co dělá. To, že je rituál vykonán je údajně to hlavní, co má význam a co přináší výsledky.
Encyklopedie Britannica říká o maskách následující: „Člověk, který nosí masku je rovněž považován za toho, kdo je v přímém spojení s duchovní silou této masky a je tím vystavován v nebezpečí, že tato síla na něho může uplatňovat vliv … Tím, že si někdo nasadí masku, může často projít psychickou změnou a jako v transu přebere na sebe ducha, kterého maska představuje.“ Takže nositel masky se může stát psychicky sjednocen s charakterem, který tímto vytváří. Stane se automatem bez vlastní vůle, podřízený tomu, koho maska představuje.
Jelikož za současnými maskami je sám Antikrist, neboli Satan, protože toho naši tajní manipulátoři vyznávají, pak si snadno domyslíme, do čeho se nošením masek zamícháváme.
Jestli nevěříte, že masky změní povahu člověka, pak si všimněte všech těch poctivých nositelů, jak soptí, vyhazují z obchodů lidi bez masek a vrhají se na ty, kteří masky odmítají mít.
Rituál umývání rukou
Mytí rukou je další rituál. Symbolicky si myjeme ruce, když se zbavujeme zodpovědnosti za nějaký čin. Pilát si myl ruce, když vydal Ježíše Krista rozběsněnému davu. Tím, že si veřejně a přede všemi myl ruce, zbavoval se vlastní viny za jeho další osud a předával zodpovědnost na dav, před ním soptící. Takže když si dnes povinně myjeme ruce párkrát za den, tímto dalším rituálem si myjeme ruce a zbavujeme se svých povinností vůči Kristovi, zbavujeme se povinnosti zůstat člověkem.
Televize nás neustále nabádá abychom si důkladně myli ruce, protože jedině tak přežijeme tuto „hroznou“ nemoc. Mytím rukou formou rituálu takto zkouší změnit lidi na „nové tvory,“ zbavit je všeho starého, všeho toho, co bylo, včetně tradicí, zvyků a bývalého způsobu života a připravit je na to, co má přijít. Posuďte sami, jestli to funguje a jestli jste se změnili.
Ne že bychom si neměli mýt ruce. Čistota a hygiena jsou nesmírně důležité. Ale mýt se několikrát denně zbytečně a jen kvůli strachu z nějaké pochybné chřipky, to pak je rituál.
Rituál společenského distancování
Tento rituál rovněž předchází každý proces zasvěcování, jak již bylo zmíněno na začátku. Osamocenost je traumatická pro každého a před obřadem zasvěcování je potřeba na to, aby člověka aspoň trochu psychicky vyšinula z normálu. Tento stav navodí popletenost a napětí. Myšlenky, které byly dlouhé roky potlačovány se často vynoří, aby zvýšily nejistotu a nevyváženost takového člověka. Vyskytnou se i výčitky, dostaví se lítost, často i vztek a nenávist, což jsou všecko záporné vlastnosti. K tomu můžeme přičíst ještě strach z nákazy a obavy o ty nejbližší a psychický nátlak je dokonalý.
Naše děti možná už nikdy nebudou ty stejné jako předtím a celý život je bude pronásledovat nedůvěra k druhým lidem, někdy i strach ze smrti, obavy z toho, co přijde, pocit že nedělají dost na svou ochranu a podobně. Takové myšlenky žádné děti nemají mít. Brzdí to jejich vývoj, zabraňuje jim to žít dětským bezstarostným životem a dělá je to předčasně zestárlé.
I my se možná budeme těžko zbavovat strachu ze styku s druhými lidmi, možná budeme uvažovat dvakrát jestli se zúčastníme něčí oslavy či ne, anebo jestli někoho políbíme nebo ne. Postupně se mnozí budou bát se zasmát, aby za to vzápětí nebyli potrestáni něčím krutým a nepřátelským.
A pak, až budeme dostatečně psychicky roztřeseni, pak budeme zasvěceni do nového světa, do Nového věku, do Nového světového řádu. Bude to svět, kde věda nehraje roli, kde je pod přísnými tresty vyžadována naprostá, robotická poslušnost.
Psychicky nadaní lidé mohou vidět auru člověka. Tato tvoří kolem jeho těla několik vrstev, údajně snad devět a sahá do vzdálenosti asi 2 metrů. Ale i potom pokračuje, jenže v méně viditelné formě a je možné, že se táhne do nekonečna. Takže tímto způsobem jsme my lidé všichni spojeni dohromady. Jsme jako jeden tvor s mnoha individuálními výrůstky. Něco jako les, kde se všecky stromy odvíjejí jeden od druhého a všecky dohromady mají i společné kořeny, kterými jsou na dálku spojeni. To je podstata lidské společnosti. Když tento přirozený stav blízkosti jednoho k druhému narušíme, následky mohou být nedozírné a my sami si je ani nedovedeme představit, protože s něčím takovým nemáme žádné zkušenosti.
Rituál karantény
Přes to, že ti, kteří onemocněli byli většinou právě ti, kteří dodržovali karanténu, distancování, nosili masky a stranili se druhých, přes to, že karanténa působí velmi špatně na psychickou, fyzickou a i duševní stránku člověka a vcelku nesmírně škodí, přesto nám byla bezcitně vnucena a pod různými pohrůžkami a tresty vynucována. Některé země mají karanténu ještě dnes a jsou i takoví, kteří by ji chtěli napořád.
Přitom je známo, že vězni na samotce, což je rovněž druh nucené karantény, se často zblázní a zemřou, pokud je jejich styk s ostatními omezen dosti dlouho.
V okultních vědách má izolace význam ve smyslu očisty člověka. Jedinec, odříznutý od svého běžného života je vpraven do „nového normálu osamocení“ a ponechán na pospas svým vlastním myšlenkám. V současnosti jsou to nejen vlastní myšlenky, ale ještě televize a je těžké rozhodnout, co z těchto dvou je horší. Často rituál izolace obsahuje menší dárek, třeba finanční podporu v nezaměstnanosti, nebo náhražkový poplatek za ztrátu v obchodním podnikání, takže člověk ve svém vězení má pocit, že jeho nadřízení, jeho panstvo na něho úplně nezapomnělo a že jim stále na něm záleží.
Oplátkou za dar shora se izolovaný člověk odvděčuje svým svrchovaným pánům tím, že jim předává svoji důstojnost, svoji samostatnost, nezávislost, svoji moc, svobodnou vůli, část svého života a životních sil a ještě hodně dalších, subtilních součástí své osobnosti, jejichž ztrátu ponese velmi těžko možná ještě celá desetiletí. Ztrátou všech svých možností se rovněž vydává na pospas těm, co si osvojili právo rozhodování o jeho životě, vzdává tímto svoji ojedinělost, přijímá vězení, aniž by se čím provinil a přebírá na sebe otrockou poslušnost, přesně po vůli těch, kteří mu diktují a kteří mu nedovolují žít svůj život tak, jak sám uzná za vhodné.
Ponechán pouze myšlenkám, člověk může být snadno dohnán svými vlastními životními stíny k tomu, aby řešil a probíral záležitosti, které jsou už dávno pryč, kdesi v minulosti, zapomenuté a bezvýznamné. Nedokáže myslet na budoucnost, protože si ji ani nedovede za stávající situace představit. Jak by taky mohl volně myslet, když celý jeho současný svět je zaplněn ztrátou zaměstnání, finanční a majetkovou ztrátou, zákazem cestování (letos žádná dovolená, děti), nedostatkem a nedostupností potravin, obchody a restaurace, na které byl zvyklý už neexistují, a tak dále. A pak strašáci z minulosti a strašáci z televize převládnou a dohánějí uvězněného ubožáka k zoufalství. Mnozí podlehnou, zblázní se, vezmou si život. Dnes už je statisticky dokázáno, že obětí karantény je mnohem více, než skutečných obětí korony.
Výsledná fáze je, že takto izolovaný člověk, pokud je izolován dost dlouho, pozbude svobodnou vůli. Už vůbec se nedokáže rozhodovat, ani volně myslet a zcela se vydá na pospas svým manipulátorům. Když ho budou chtít očkovat, nechá se, jen aby se jim zavděčil a aby ho znovu nezavřeli do té kobky, nebo do toho pokoje, či do bytu, nebo do jiného druhu králíkárny. Všecko, co v něm bylo předtím je pryč, je z něho jiný tvor, poslušný, poddajný, neprotestující.
Kdybychom dovolili, aby další karanténu, která má podle plánu přijít v říjnu-listopadu táhli opravdu šest a více měsíců, to by pak bylo, co by se z nás stalo, pokud bychom to přežili. Dokonalí otroci, roboti, polo-lidé bez vlastní vůle, neschopni protestu a neschopni se sami na svých rozhodovat. Jinými slovy: blem-blem.
A na závěr přijde „znamení bestie,“ předpovídané v Janově „Zjevení.“
Jak jsem se již zmiňovala jinde, na knihu „Zjevení“ nevěřím. Nevěřím ani, že patří k Bibli. Mám za to, že tam byla vsunuta nějakým podvodem. O tom, že by onen „Jan“ byl nějaký svatý nemůže podle mne být ani řeč. Přijde mi to, že „Zjevení“ napsali už kdysi dávno globalisté sami, neboli naši manipulátoři, ti tam nahoře, kterým se tak často říká nadneseně „elity“ a kteří žádné elity nejsou ani v nejmenším. „Zjevení“ je jejich plán, který se táhne skrze celá staletí a který kousek po kousku pilně, jako ti zatracení mravenci, uskutečňují. Proto je všecko ve světě postupně nastaveno tak, aby to na tohle údajné proroctví sedělo, aby je to jaksi naplňovalo, protože mnohými je to tak očekáváno.
Takže nakonec má přijít ono „znamení bestie.“ Co to bude? Bude to očkování? Nebo digitální sledování tohoto očkování? Digitální peníze, nebo nějaký podobný nesmysl? Znamení bestie má být buď na čele, nebo na pravé ruce. Znamená to snad že nám zhyzdí obličej? Co když se to zanítí? Budeme pak muset procházet jednou operací za druhou? Budeme si moci podávat při setkání ruce, jak jsme to dělávali za starých časů, když budeme mít na pravé ruce „znamení?“ A tak dále.
Je ovšem možné, že „znamení bestie“ nebude fyzického charakteru. Třeba se bude sestávat z naprostého souhlasu s nový řádem a z odevzdání se mu „tělem i duší.“ Co když ta myšlenka, která se změní z vědomého nesouhlasu na otrocky podlízavý souhlas bude to znamení? Co když tím, že budeme nový systém podporovat svou vlastní horlivostí, svou vlastní nadšenou prací nám dá tuto neviditelnou značku na pravou ruku?
Je zde příliš mnoho otázek a velmi málo odpovědí. A ve skutečnosti, všecky ty otázky, dohady a starosti nasvědčují pouze na jedno: jsme všichni ovládáni strachem. Ať už si to přiznáme nebo ne, jsme ovládáni strachem.
Malý příklad ze skutečného života: moje kamarádka je upoutána již pár let na kolečkovou židli. Už dlouhou dobu sleduje, jak kdykoliv přijde návštěva, druhý den je nemocná. Je to vždycky něco jako mírná chřipka a za den-dva je z toho venku, ale i tak je to nepříjemné. Když ji někam vezou autem, opět onemocní. To se ví, prach na silnici, zplodiny z ostatních aut, kouř z komínů tyhle útoky to pokaždé způsobí. Její imunní systém je oslaben už tím, že stále sedí doma, takže není čemu se divit, i přesto, že bere vitamin D v tabletkách.
Když vypukla koronová „epidemie,“ vůbec nic se nezměnilo ani se všemi rouškami, plexi zábranami a jinými opatřeními. Pokaždé když jí donesou z obchodu nákup, onemocní stejně jako celé ty roky předtím.
A pak se dověděla, že imunita je neustále budována tím, že se denně dostáváme do styku s bakteriemi jiných lidí, což nutí náš imunní systém aby si na ně neustále vytvářel nové a nové protilátky. Že nutně potřebujeme tyto cizí útoky, abychom se stále učili s nimi zacházet a tím se přizpůsobovali svému okolí.
Chvíli to trvalo, než pochopila. Ale od té doby se nedistancuje od druhých, naopak, vítá jejich bakterie, protože věří, že ty jí pomáhají přežít. A věřte tomu nebo ne, od té doby neonemocněla ani jednou. Nejen že zřejmě došlo ke zlepšení jejího imunního systému, ale zbavila se toho hlavního zla, které jí ta častá onemocnění způsobovalo: zbavila se strachu.
