Nová republika Václav Dvořák
29. 1. 2021
Kritika všeobecně odsuzovaného seriálu České televize Božena přišla i ze strany, odkud by to málokdo čekal. Seriál představil spisovatelku a národní buditelku především v životních scénách, které se v hodinách literatury nevyučovaly. A jak e ukazuje, mnohdy ani neodpovídají realitě. Pro bulvární Blesk to tvrdí stříbrný medailista z ME 2016 v desetiboji Adam Sebastian Helcelet, praprapravnuk Jana Helceleta, vlastence a postavy příběhu z 19. století.
Helceleta měl s Boženou Němcovou seznámit Karel Havlíček Borovský. Podle scenáristek a režisérky seriálu pak vše skončilo v posteli jako náhodné sexuální dobrodružství. Bulvární důraz na promiskuitní chování a erotické scény jsou nedílnou součástí televizního díla.
„Podle jednoho z dědiců rodové linie Helceletů se ale epizoda mezi Němcovou a vlastencem takhle rozhodně neodehrála,“ píše Sport a pokračuje, „Dvojice se neseznámila v Praze ani přes Karla Havlíčka Borovského a rozhodně to oba nebrali jako jednorázové sexuální povyražení.“
„Když si je (dopisy) přečtete, pochopíte, jak (Němcová) vnímala city a toužila strašně po lásce. To pro mě v seriálu nezaznělo. Místo toho z ní udělali takovou couru! Podle mě si to jako jedna z největších Češek a vlastenka nezasloužila. Stejně jako to, co udělali z praprapradědy,“ uvedl Helcelet. Sportovec dále uvedl, v čem se scénář díla zásadně rozchází s realitou. Výmluvy autorek, že seriál není dokument, z čehož asi má vyplývat, že mají právo si z historickým odkazem naší největší národní buditelky dělat co chtějí, u rozumných lidí nemohou obstát.
„Takhle to vůbec nebylo. Ve fikci minisérie se Božena s Janem potkali v Praze a seznámil je Karel Havlíček Borovský. Ten se ale ve skutečnosti s Helceletem potkal jen párkrát. Určitě nebyli ani takoví kamarádi, aby ho představoval Němcové. V Praze se ani nepotkali poprvé. První setkání proběhlo v Brně, když cestovala do Uher za manželem. Jejich románek vznikl až v Brně a představil je Klácel, který založil českomoravské bratrstvo. Božena, Jan, a dokonce i její manžel byli členové,“ pověděl Adam Sebastian Helcelet redaktorům Blesku.
Helcelet opakoval, že k pochopení celé záležitosti je třeba přečíst jejich dopisy, kde si vylévala srdce a projevovala lásku.
„Jelikož to režírovala žena, tak jsem si myslel, že to bude víc vnímat jako žena. Tak to na mě nepůsobilo. Nejvíc mě dopálilo, že měla sex s Nebeským někde na ulici v podchodu, to mi přišlo moc. To se mi prostě nelíbilo,“ protestoval v Blesku atlet. Bylo zřejmé, že ho seriál nemile překvapil.
Desetibojař Helcelet zpochybňuje i další závěry, které z televizního dílka vyznívají. „Jak se o tom (vztahu) mohla bavit celá Praha, když on (Jan Helcelet) v ní ani nebyl a nikomu to neřekl. Jediné, komu to přiznal, byl jeho kamarád z bratrstva Hanuš. Proč by se chlubil, když měl doma děti a manželku. To bylo jejich tajemství a takhle to v tom filmu nebylo vůbec zobrazené. Není to pro něj vůbec důstojné. On byl vlastenec, národní buditel, zastupoval Moravu mezi pražskými vlastenci. On byl jeden z těch hlavních, kteří se snažili probudit národ,“ řekl Helcelet a dodal před vysíláním posledního 4. dílu série:
„Budu doufat, že už tam praprapraděda vůbec nebude, protože bych se bál, že by z toho udělali něco horšího. Takhle to stačilo.“
„Já jsem vyrůstala v době, kdy bylo národní obrození zneužívané ve jménu komunistické ideologie, což můj pohled na Boženu Němcovou hodně zkreslilo. Když jsem v 80. letech chodila na gymnázium, učila nás docela pokroková češtinářka, která si ten ideologický nános dobře uvědomovala, sama měla nějaké disidentské snahy, takže ani pro ni nebylo období národního obrození příliš zajímavé. Věděla, že jiná než bezvýhradně oslavná interpretace díla Boženy Němcové a jejich současníků není možná, takže se studenty národní obrození vždycky nějak proběhla a moc se u něj nezastavovala.“
Odkaz národního obrození je pro režisérku Wimmerovou a pravděpodobně i pro scénáristku Wlodarczykovou „zneužit komunistickou ideologií“ a to je jaksi opravňuje vyprávět příběh natruc nepravdivě, což má být asi jakými disidentský odboj autorek zpožděný o víc jak třicet let. Tvůrkyně zřejmě mají představu, že módní „bourání mýtů“ je projevem odvahy. Ve skutečnosti se pouze přizpůsobily žádanému trendu upozadit vše, co souvisí s vlastenectvím a národním cítěním. Nebylo by spíš odvážné vzepřít se tomuto směřování diktovanému našimi dnešními kulturtrégry?
A vyvstává řada dalších oprávněných otázek:
Je to důvod, proč z příběhu buditelky jsou vypreparovány a překrouceně interpretovány intimní stránky spisovatelčina života a proč zcela úplně chybí její dílo?
Jak může dramaturgie České televize pověřit zpracováním tématu národního obrození osobám, které přinejmenším nemají k národnímu obrození a jejím hrdinům vztah, natož aby jeho smysl a význam vůbec pochopily?
Je vůbec divákům po shlédnutí miniseriálu Božena jasné, čím přesahuje osobnost Boženy Němcové i mnohé její mužské současníky, a to dílem i odvahou? Porozumí diváky po shlédnutí seriálu, kde se vzalo ryzí české vlastenectví v dívce, vychované v zámeckém prostředí, které ovládali cizinci a němčina?
Bude si český televizní divák vůbec vážit svých předků, jejichž zásluhou tu jsme jako dosud svébytný národ s velkou kulturou?
Není právě falšování a přepisování historie cestou, jak nás odzbrojit a zbavit hrdosti, síly a touhy po lepší budoucnosti, jak z nás dělat poslušné a nemyslící?
